Je to celkem jednoduché. Tady je 9 pravidel,
na která jsem přišel za 35 let lezení.
Většinou jsou dost základní.
Číslo jedna: Nevzdávajte to --
velmi osvědčená metoda.
Ale opravdu -- často přemýšlíte, že to vzdáte
dávno předtím, než to vzdá vaše tělo.
Takže držte se
a napadnou vás celkem neobvyklá řešení.
Číslo dvě: Neváhejte.
Toto je lezení na "tření" v Tuolumne Meadows
v Yosemitské vrchovině.
Lezení na tření nemá žádné výrazné hrany.
Lezete na malých jamkách a hrbolech ve skále.
Největší tření máte v momentu, kdy položíte ruku
nebo nohu na skálu.
A od toho momentu prakticky padáte.
Takže pohyb je dobrý. Nezastavujte se.
Pravidlo číslo tři: Plánujte.
Toto je cesta Naked Edge (Nahá hrana),
v kaňonu El Dorado u Boulderu.
Tento horolezec je v posledním úseku.
Je přesně tam, kde jsem spadl.
Pod ním je asi 300 metrů vzduchu.
Všechny těžké úseky už má za sebou.
Často se stane, že
úporně plánujete:
"Jak se dostanu přes tu nejtěžší část? Jak se dostanu přes tu nejtěžší část?"
A co se stane?
Dostanete se do posledního lehkého úseku.
A dojde vám pára. Toho se vyvarujte.
Musíte plánovat, jak se dostat až nahoru.
Nezapoměňte, že musíte být schopný dokončit
každý jednotlivý krok.
Toto je cesta s názvem Dike Route (Hrázová cesta)
na Pywiack Dome, v Yosemitské vrchovině.
Zajímavá je tím, že není až tak těžká.
Ale když jdete jako první,
v nejtěžším místě vám hrozí asi 30-ti metrový pád
na desku pod tupým úhlem.
Musíte se proto soustředit.
Nechcete se zaseknout uprostřed jako
Coleridgův Kubla Khan.
Musíte pokračovat.
Pravidlo číslo pět: Naučte se odpočívat.
Je fascinující, jak nejlepší lezci
dokážou i v nejextrémnějších situacích
dostat své tělo do pozice,
ve které si oddychnou,
dají se dohromady, zkoncentrují se,
a pokračují.
Toto je cesta v Needles, rovněž v Kalifornii.
Strach dokáže být fakt otrava, protože
se nestoustředíte na to, co děláte.
Soustředíte se na důsledky
selhání toho, co děláte.
Každý jednotlivý krok si vyžaduje
vaši plnou pozornost a soustředění,
pokud má být účinný.
V lezení na to lidé často
jdou přímočaře. Jdou po nejnápadnějším řešení.
Toto je Ďáblova věž ve Wyomingu,
sloupcovitý čedičový monolit,
který asi většina z vás zná z "Blízkých setkání".
Tady většinou spároví lezci
vtěsnají ruce a nohy
a začnou hned lézt.
Spáry jsou příliš úzké na vtěsnání špičky,
takže jediný způsob lezení, je vložit prsty
do spáry
a "lezením na sokolíka"
se tahat nahoru.
Pravidlo číslo osm: Síla nezaručuje vždy úspěch.
Celých 35 let jsem byl horolezecký průvodce
a učil jsem na umělých stěnách a tak,
to nejdůležitější co jsem se naučil
je, že chlapi budou stále zkoušet shyby.
Začínající chlapi to tam namakají,
dostanou se do výšky 5 metrů.
Vždyť vědí jak udělat 15 shybů, ne?
A pak jim prostě dojde pára.
Ženy jsou daleko vyvovnanější,
protože je ani nenapadne,
že by mohly udělat 100 shybů.
Přemýšlejí, jak přesunou váhu na nohy,
což je v podstatě přirozené. Nosí nás celý den.
Rovnováha je nezbytná,
takže přeneste váhu na nohy,
které jsou vaším nejsilnějším svalem.
A na závěr je tu pravidlo číslo devět.
Na toto pravidlo jsem přišel,
když jsem neplánoval spadnout,
ale přesto jsem spadl asi 12 metrů a zlomil si žebro.
Jakmile víte, že se to má stát,
musíte zvážit, jak se pustit,
protože to je to podstatné,
aby se vám nic nestalo --
jak spadnete do lana
nebo, pokud lezete bez lana,
jak spadnout někam, kde můžete pád kontrolovat.
Takže, nedržte se až do trpkého konce.
Mockrát díky.
(Potlesk)