WEBVTT

00:00:00.381 --> 00:00:05.064
"Dokonce i v rámci čistě
nenáboženských termínů,

00:00:05.064 --> 00:00:10.659
představuje homosexualita
zneužití sexuální schopnosti.

00:00:10.659 --> 00:00:15.285
Je to ubohá malá druhořadá
náhražka reality --

00:00:15.285 --> 00:00:17.685
politováníhodný únik ze života.

00:00:17.685 --> 00:00:21.508
Jako taková není hodna soucitu,

00:00:21.508 --> 00:00:26.830
není hodna léčby
jako mučednictví menšiny,

00:00:26.840 --> 00:00:33.515
a nezaslouží si být pokládána za nic
jiného, než za zhoubnou nemoc."

00:00:33.515 --> 00:00:38.737
To je z časopisu Time z roku 1966,
kdy mi byly tři roky.

00:00:38.737 --> 00:00:42.651
A v loňském roce se prezident
Spojených států

00:00:42.651 --> 00:00:45.234
vyjádřil v prospěch registrovaného
partnerství.

00:00:45.234 --> 00:00:52.683
(Potlesk)

00:00:52.683 --> 00:00:58.385
A moje otázka zní, jak jsme se
odtamtud dostali až sem?

00:00:58.385 --> 00:01:03.125
Jak se nemoc stala identitou?

00:01:03.125 --> 00:01:06.085
Když mi bylo asi šest let,

00:01:06.085 --> 00:01:09.018
šel jsem se svou matkou
a bratrem do obuvnictví.

00:01:09.018 --> 00:01:15.145
A ke konci nákupu bot nám prodavač řekl,
že si každý můžeme vzít domů balónek.

00:01:15.217 --> 00:01:20.883
Můj bratr chtěl červený balónek
a já jsem chtěl růžový.

00:01:20.883 --> 00:01:25.798
Moje matka řekla, že si myslí,
že bych chtěl spíše modrý balónek.

00:01:25.798 --> 00:01:28.934
Ale já jsem řekl, že chci
rozhodně ten růžový.

00:01:28.934 --> 00:01:34.353
Připomněla mi, že moje
oblíbená barva je modrá.

00:01:34.353 --> 00:01:39.143
Skutečnost, že nyní je mojí oblíbenou
barvou modrá, ale jsem stále gay --

00:01:39.143 --> 00:01:42.251
(Smích) --

00:01:42.251 --> 00:01:46.623
je důkazem vlivu mé matky, i jeho hranic.

00:01:46.623 --> 00:01:48.690
(Smích)

00:01:48.690 --> 00:01:55.557
(Potlesk)

00:01:55.557 --> 00:01:58.098
Když jsem byl malý, moje matka říkávala:

00:01:58.114 --> 00:02:02.650
„Láska, kterou chováš ke svým dětem,
není jako žádný jiný cit na světě.

00:02:02.650 --> 00:02:05.995
A dokud nemáš děti,
nevíš, jaké to je."

00:02:05.995 --> 00:02:09.189
A když jsem byl malý, bral jsem
jako největší kompliment na světě,

00:02:09.189 --> 00:02:12.009
že to řekla o výchově mě a mého bratra.

00:02:12.009 --> 00:02:14.637
A když jsem dospíval, myslel jsem si,

00:02:14.637 --> 00:02:18.001
že jsem gay, a tak nejspíš
nemůžu mít rodinu.

00:02:18.001 --> 00:02:20.378
A když to řekla, zneklidnilo mě to.

00:02:20.378 --> 00:02:25.064
A když jsem vyšel s pravdou ven
a ona to stále říkala, rozzuřilo mě to.

00:02:25.104 --> 00:02:29.245
Řekl jsem: „Já jsem gay.
To není cesta, kterou směřuji.

00:02:29.245 --> 00:02:32.290
A chci, abys to přestala říkat."

00:02:35.013 --> 00:02:40.070
Asi před 20 lety jsem byl svými editory
magazínu The New York Times požádán,

00:02:40.070 --> 00:02:42.511
abych napsal článek
o kultuře neslyšících.

00:02:42.511 --> 00:02:44.348
A byl jsem poněkud zaskočen.

00:02:44.348 --> 00:02:46.543
Na hluchotu jsem pohlížel
jako na nemoc.

00:02:46.543 --> 00:02:48.269
Ti chudáci, oni neslyší.

00:02:48.269 --> 00:02:51.043
Nemají sluch, co pro ně můžeme udělat?

00:02:51.043 --> 00:02:53.160
A pak jsem vyšel do světa neslyšících.

00:02:53.160 --> 00:02:55.551
Šel jsem do klubu pro neslyšící.

00:02:55.551 --> 00:02:59.471
Viděl jsem divadelní představení
neslyšících i jejich poezii.

00:02:59.471 --> 00:03:05.682
Dokonce jsem šel i na soutěž Americká
Miss Neslyšících v Nashvillu v Tennessee,

00:03:05.682 --> 00:03:09.526
kde si lidé stěžovali
na nemastné jižanské znakování.

00:03:09.526 --> 00:03:13.782
(Smích)

00:03:13.782 --> 00:03:17.709
A jak jsem se nořil hlouběji
a hlouběji do světa neslyšících,

00:03:17.709 --> 00:03:20.715
došel jsem k přesvědčení,
že hluchota je kultura

00:03:20.715 --> 00:03:23.077
a že lidé ve světě hluchých, kteří říkali:

00:03:23.077 --> 00:03:26.444
„Nám sluch nechybí,
patříme k jisté kultuře,"

00:03:26.444 --> 00:03:29.021
říkali něco, co bylo pravdivé.

00:03:29.021 --> 00:03:30.526
Nebyla to moje kultura

00:03:30.526 --> 00:03:33.244
a neměl jsem nijak zvlášť
chuť se k ní připojit,

00:03:33.244 --> 00:03:38.225
ale ocenil jsem, že je to kultura
a že pro lidi, kteří jsou jejími členy,

00:03:38.225 --> 00:03:44.499
je stejně hodnotná, jako je Latino
nebo gay nebo židovská kultura.

00:03:44.499 --> 00:03:49.499
Zdála se být dokonce stejně
hodnotná jako americká kultura.

00:03:49.499 --> 00:03:52.913
Potom kamarádka mého kamaráda
měla dceru, která byla trpaslík.

00:03:52.913 --> 00:03:54.582
A když se jí ta dcera narodila,

00:03:54.582 --> 00:03:59.508
náhle zjistila, že čelí otázkám,
které pro mě najednou začaly být důležité.

00:03:59.510 --> 00:04:03.377
Čelila otázce, co si s tímto
dítětem počít.

00:04:03.377 --> 00:04:06.837
Měla by říct: „Jsi stejná jako všichni
ostatní, jen o něco menší?"

00:04:06.837 --> 00:04:10.052
Nebo by se měla pokusit vytvořit
nějakou trpasličí identitu,

00:04:10.052 --> 00:04:15.282
připojit se k Malým Lidem Ameriky,
zjistit, co je pro trpaslíky podnikáno?

00:04:15.282 --> 00:04:16.783
A já jsem si najednou pomyslel,

00:04:16.783 --> 00:04:19.212
většina neslyšících dětí
se rodí slyšícím rodičům.

00:04:19.212 --> 00:04:22.011
Tito slyšící rodiče mají
tendenci se je snažit vyléčit.

00:04:22.011 --> 00:04:26.047
Takoví neslyšící lidé objevují
komunitu v období dospívání.

00:04:26.047 --> 00:04:28.526
Většina homosexuálů se rodí
heterosexuálním rodičům.

00:04:28.526 --> 00:04:30.824
Tito heterosexuální rodiče
po nich často chtějí,

00:04:30.824 --> 00:04:33.384
aby fungovali v tom,
co pokládají za tradiční svět,

00:04:33.384 --> 00:04:36.848
a tito homosexuálové musí
svou identitu objevit později.

00:04:36.848 --> 00:04:38.464
A byla tu ta kamarádka,

00:04:38.464 --> 00:04:41.793
která čelila otázkám ohledně
identity své trpasličí dcery.

00:04:41.793 --> 00:04:43.569
A pomyslel jsem si, opět je to tu:

00:04:43.569 --> 00:04:46.135
Rodina, která sama sebe
vnímá jako normální,

00:04:46.135 --> 00:04:48.505
s dítětem, které se zdá být mimořádné.

00:04:48.505 --> 00:04:53.017
A napadla mě myšlenka, 
že existují dva druhy identity.

00:04:53.017 --> 00:04:54.941
Existují vertikální identity,

00:04:54.941 --> 00:04:57.923
které jsou předávány
generačně z rodiče na dítě.

00:04:57.923 --> 00:05:03.526
Jsou to věci jako etnický původ, často
národnost, jazyk, často náboženství.

00:05:03.526 --> 00:05:08.004
Jsou to věci, které máte společné
se svými rodiči a dětmi.

00:05:08.004 --> 00:05:12.467
A ač mohou být některé z nich obtížné,
nikdo se je nepokouší vyléčit.

00:05:12.471 --> 00:05:15.883
Můžete namítnout, že
ve Spojených státech je to těžší

00:05:15.883 --> 00:05:19.647
i přes našeho současného prezidenta
být barevným člověkem.

00:05:19.690 --> 00:05:22.389
A přesto nemáme nikoho,
kdo by se snažil zajistit,

00:05:22.389 --> 00:05:26.277
aby další generace dětí narozených
Afroameričanům a Asiatům

00:05:26.277 --> 00:05:29.666
měly krémovou pleť a blonďaté vlasy.

00:05:29.666 --> 00:05:33.943
Pak existují další identity, které se
musíte naučit od skupiny vrstevníků.

00:05:33.943 --> 00:05:36.241
A já jim říkám horizontální identity,

00:05:36.241 --> 00:05:39.136
protože skupiny vrstevníků
jsou horizontálním fenoménem.

00:05:39.136 --> 00:05:41.704
Toto jsou identity, které
jsou cizí vašim rodičům,

00:05:41.704 --> 00:05:45.889
a které musíte objevit,
když je uvidíte u vrstevníků.

00:05:45.889 --> 00:05:48.974
A tyto identity, tyto
horizontální identity,

00:05:48.974 --> 00:05:52.690
se lidé snažili téměř vždy vyléčit.

00:05:52.690 --> 00:05:55.358
A já jsem chtěl nahlédnout na to,
jaký je ten proces,

00:05:55.358 --> 00:06:00.275
kterým lidé těchto identit
dojdou k dobrému vztahu se svou identitou.

00:06:00.303 --> 00:06:04.556
A zdálo se mi, že existují
tři úrovně přijetí,

00:06:04.556 --> 00:06:05.995
ke kterým musí dojít.

00:06:05.995 --> 00:06:11.544
Je zde sebepřijetí, přijetí rodinné
a přijetí společností.

00:06:11.544 --> 00:06:13.491
A ne vždy probíhají ve stejnou dobu.

00:06:13.491 --> 00:06:17.627
A lidé s těmito problémy jsou
často velmi rozzlobení,

00:06:17.627 --> 00:06:20.691
protože mají pocit, že je
jejich rodiče nemilují,

00:06:20.691 --> 00:06:24.990
přičemž ve skutečnosti je to tak,
že je jejich rodiče nepřijímají.

00:06:24.990 --> 00:06:31.116
Láska je ve vztahu rodiče a dítěte
za ideálních podmínek bezpodmínečná.

00:06:31.203 --> 00:06:34.469
Ale přijetí vyžaduje určitý čas.

00:06:34.469 --> 00:06:36.704
Vždy to chvíli trvá.

00:06:36.704 --> 00:06:41.596
Jedním z trpaslíků, které jsem poznal,
byl chlápek jménem Clinton Brown.

00:06:41.596 --> 00:06:44.998
Když se narodil, byl mu
diagnostikován nanismus,

00:06:44.998 --> 00:06:46.776
velmi omezující stav,

00:06:46.776 --> 00:06:50.182
a jeho rodičům bylo řečeno, že nebude
nikdy chodit, nikdy nepromluví,

00:06:50.182 --> 00:06:54.807
nebude mít žádné intelektové schopnosti,
a že je pravděpodobně ani nepozná.

00:06:54.856 --> 00:06:58.277
A bylo jim navrhnuto,
aby ho nechali v nemocnici,

00:06:58.277 --> 00:07:00.491
aby tam mohl poklidně zemřít.

00:07:00.491 --> 00:07:02.455
A jeho matka řekla, že to neudělá.

00:07:02.455 --> 00:07:04.222
A vzala si svého syna domů.

00:07:04.222 --> 00:07:07.856
A ačkoli neměla mnoho vzdělanostních
či finančních výhod,

00:07:07.856 --> 00:07:12.034
našla nejlepšího lékaře se specializací
na nanismus v zemi

00:07:12.034 --> 00:07:14.169
a Clintona k němu objednala.

00:07:14.169 --> 00:07:16.250
V průběhu svého dětství

00:07:16.250 --> 00:07:19.323
podstoupil 30 velkých
chirurgických zákroků.

00:07:19.323 --> 00:07:23.003
A během těchto procedur,
díky kterým nyní může chodit,

00:07:23.003 --> 00:07:25.573
strávil celou tu dobu v nemocnici.

00:07:25.611 --> 00:07:29.961
A zatímco tam byl, posílali mu učitele,
aby mu pomohli se školními povinnostmi.

00:07:29.961 --> 00:07:32.790
A pracoval velmi tvrdě,
protože neměl nic jiného na práci.

00:07:32.790 --> 00:07:34.537
A dosáhl úrovně,

00:07:34.537 --> 00:07:38.112
které žádný člen z jeho
rodiny předtím nedosáhl.

00:07:38.112 --> 00:07:41.442
Byl totiž prvním z rodiny,
kdo šel na vysokou školu,

00:07:41.442 --> 00:07:44.824
kde bydlel na koleji a řídil
speciálně upravené auto,

00:07:44.824 --> 00:07:47.498
které vyhovovalo jeho neobvyklému tělu.

00:07:47.498 --> 00:07:50.821
A jeho matka mi pověděla příběh o tom,
jak jednoho dne přišla domů --

00:07:50.821 --> 00:07:52.336
on chodil do nedaleké školy --

00:07:52.336 --> 00:07:55.423
a řekla: „Viděla jsem to auto,
které vždycky poznáte,

00:07:55.423 --> 00:07:59.846
na parkovišti u baru." (Smích)

00:07:59.846 --> 00:08:04.456
„A pomyslela jsem si, oni mají metr
osmdesát, on necelý metr.

00:08:04.456 --> 00:08:06.756
Dvě piva pro ně jsou čtyři piva pro něj."

00:08:06.756 --> 00:08:09.669
Řekla: „Věděla jsem, že nemůžu
jít dovnitř a zarazit ho,

00:08:09.669 --> 00:08:13.557
ale šla jsem domů a nechala
jsem mu na mobilu osm zpráv."

00:08:13.557 --> 00:08:17.162
Řekla: „A pak jsem si pomyslela,
kdyby mi někdo, když se narodil, řekl,

00:08:17.162 --> 00:08:22.755
že se v budoucnu budu bát, protože šel
do hospody se svými spolužáky --"

00:08:22.755 --> 00:08:31.537
(Potlesk)

00:08:31.537 --> 00:08:34.155
A já jsem se jí zeptal:
„Co si myslíš, že jsi udělala,

00:08:34.155 --> 00:08:38.035
že jsi mu pomohla stát se tímto
okouzlujícím, skvělým, báječným člověkem?"

00:08:38.035 --> 00:08:42.722
A ona odpověděla: „Co jsem udělala?
Milovala jsem ho, to je vše.

00:08:42.722 --> 00:08:45.859
Clinton měl v sobě prostě
vždycky takové světlo.

00:08:45.859 --> 00:08:52.272
A jeho otec a já jsme měli to štěstí, 
že jsme byli první, kdo jej uviděl."

00:08:52.272 --> 00:08:55.310
Budu citovat z jiného časopisu z 60. let.

00:08:55.310 --> 00:09:01.004
Tento je z roku 1968 - The Atlantic
Monthly, hlas liberální Ameriky -

00:09:01.004 --> 00:09:03.808
napsaný významným bioetikem.

00:09:03.808 --> 00:09:07.616
Napsal: „Neexistuje žádný důvod,
proč se cítit provinile,

00:09:07.616 --> 00:09:10.921
když odložíte dítě s Downovým syndromem,

00:09:10.921 --> 00:09:19.700
ať už to znamená dát ho do ústavu,
nebo zodpovědnější cestou ho usmrtit.

00:09:19.889 --> 00:09:24.837
Ano, je to smutné -- strašlivé.
Ale nenese to žádnou vinu.

00:09:24.837 --> 00:09:28.937
Skutečná vina pramení pouze
z přestupku vůči osobě,

00:09:28.937 --> 00:09:33.538
a postižený Downovým
syndromem není osobou."

00:09:33.538 --> 00:09:37.479
Již bylo věnováno hodně inkoustu
obrovskému pokroku, který jsme udělali

00:09:37.479 --> 00:09:39.606
v přístupu k homosexuálům.

00:09:39.606 --> 00:09:43.642
Skutečnost, že se náš postoj změnil,
je denně v titulcích.

00:09:43.642 --> 00:09:48.198
Ale zapomínáme, jak jsme dříve viděli
lidi, kteří byli jinak odlišní,

00:09:48.198 --> 00:09:50.626
jak jsme dříve viděli lidi,
kteří byli postižení,

00:09:50.626 --> 00:09:53.389
jak nelidsky jsme vnímali lidi.

00:09:53.389 --> 00:09:55.267
A té změně, které jsme zde dosáhly

00:09:55.267 --> 00:09:59.963
a která je téměř stejně radikální,
moc pozornosti nevěnujeme.

00:09:59.969 --> 00:10:03.921
Jedna z rodin, se kterými jsem hovořil,
Tom a Karen Robardsovi,

00:10:03.921 --> 00:10:07.649
byla zaskočena, když bylo prvnímu dítěti
těchto mladých a úspěšných Newyorčanů

00:10:07.649 --> 00:10:11.104
diagnostikován Downův syndrom.

00:10:11.104 --> 00:10:15.190
Mysleli si, že příležitosti pro jeho
vzdělávání nebyly takové, jaké by měl mít,

00:10:15.190 --> 00:10:19.043
a tak se rozhodli,
že vybudují malé centrum --

00:10:19.043 --> 00:10:22.707
dvě učebny, které vytvořili
s několika dalšími rodiči --

00:10:22.707 --> 00:10:25.170
aby vzdělávali děti s D.S.

00:10:25.170 --> 00:10:29.070
A v průběhu let centrum
přerostlo v tzv. Cooke centrum,

00:10:29.070 --> 00:10:34.997
kde jsou teď vzdělávány tisíce a tisíce
dětí s mentálním postižením.

00:10:35.004 --> 00:10:38.142
Za tu dobu od příběhu v Atlantic Monthly

00:10:38.142 --> 00:10:42.315
se délka života osob s Downovým
syndromem ztrojnásobila.

00:10:42.315 --> 00:10:47.074
Zkušenosti s lidmi s Downovým
syndromem zahrnuje ty, kteří jsou herci,

00:10:47.074 --> 00:10:53.127
kteří jsou spisovatelé, ty, kteří jsou 
v dospělosti schopni žít zcela samostatně.

00:10:53.127 --> 00:10:55.002
Robardsovi na tom mají velkou zásluhu.

00:10:55.002 --> 00:10:56.746
A já jsem se zeptal: „Litujete toho?

00:10:56.746 --> 00:10:59.299
Přáli byste si, aby vaše dítě
nemělo Downův syndrom?

00:10:59.299 --> 00:11:01.548
Přáli byste si, abyste
o tom nikdy neslyšeli?"

00:11:01.548 --> 00:11:03.355
A jeho otec odpověděl zajímavě:

00:11:03.355 --> 00:11:05.942
„No, kvůli Davidovi, našemu
synovi, toho lituji,

00:11:05.942 --> 00:11:09.322
protože pro Davida je to
obtížný způsob, jak být na světě,

00:11:09.322 --> 00:11:12.070
a já bych mu chtěl dát jednodušší život.

00:11:12.070 --> 00:11:15.170
Ale myslím, že kdybychom přišli
o všechny s Downovým syndromem,

00:11:15.170 --> 00:11:17.170
byla by to katastrofální ztráta."

00:11:17.170 --> 00:11:20.601
A Karen Robards mi řekla:
„Souhlasím s Tomem.

00:11:20.601 --> 00:11:24.542
Kvůli Davidovi bych ho okamžitě vyléčila,
abych mu umožnil snadnější život.

00:11:24.542 --> 00:11:29.978
Ale za sebe -- no, já bych před 23 lety,
kdy se narodil, nikdy nevěřila,

00:11:29.978 --> 00:11:31.988
že bych mohla dojít k takovému závěru --

00:11:31.988 --> 00:11:35.706
mám-li mluvit za sebe,
udělalo mě to mnohem lepší,

00:11:35.706 --> 00:11:39.370
mnohem laskavější a mnohem cílevědomější,

00:11:39.370 --> 00:11:45.359
mám-li mluvit za sebe, nevzdala
bych se toho za nic na světě."

00:11:45.779 --> 00:11:51.864
Žijeme v době, kdy stoupá sociální
přijetí těchto a mnoha dalších postižení.

00:11:51.902 --> 00:11:53.738
A žijeme také v době,

00:11:53.738 --> 00:11:57.199
kdy naše schopnost eliminovat
tato postižení dosáhla výše,

00:11:57.199 --> 00:11:59.237
kterou jsme si nikdy
nedokázali představit.

00:11:59.237 --> 00:12:02.381
Většina neslyšících dětí narozených
nyní ve Spojených státech

00:12:02.396 --> 00:12:04.189
dostane kochleární implantáty,

00:12:04.189 --> 00:12:09.004
které jsou dány do mozku
a připojeny k přijímači,

00:12:09.004 --> 00:12:14.022
a které umožňují získat přesnou
kopii sluchu a ústní projev.

00:12:14.022 --> 00:12:18.321
Sloučenina BMN-111,
která byla testována na myších,

00:12:18.321 --> 00:12:23.374
je užitečná při předcházení
působení genu Achondroplazie.

00:12:23.374 --> 00:12:26.119
Achondroplazie je nejčastější
formou nanismu

00:12:26.119 --> 00:12:30.086
a myši, kterým byla tato látka podána
a které mají gen Achondroplazie,

00:12:30.086 --> 00:12:32.004
dorůstají do plné velikosti.

00:12:32.004 --> 00:12:34.555
Testování na lidech je už za dveřmi.

00:12:34.555 --> 00:12:37.021
Existují krevní testy,
které dělají pokrok,

00:12:37.021 --> 00:12:42.306
dokáží zachytit Downův syndrom jasněji
a dříve v těhotenství než kdy předtím,

00:12:42.306 --> 00:12:48.775
a je tak snazší a snazší taková
těhotenství vyloučit nebo je ukončit.

00:12:48.870 --> 00:12:53.537
A tak máme pokrok jak sociální,
tak i v medicíně.

00:12:53.537 --> 00:12:55.389
A já věřím v oba.

00:12:55.389 --> 00:12:59.444
Jsem přesvědčen, že sociální pokrok
je fantastický a smysluplný a úžasný,

00:12:59.444 --> 00:13:02.540
a totéž si myslím o lékařském pokroku.

00:13:02.540 --> 00:13:06.903
Ale myslím si, že je tragédie,
když jeden z nich nevidí ten druhý.

00:13:06.903 --> 00:13:08.974
A když vidím, jak se protínají

00:13:08.974 --> 00:13:11.388
u postižení jako ty tři,
které jsem právě popsal,

00:13:11.388 --> 00:13:14.838
tak si někdy myslím, že je to
jako ty okamžiky ve velké opeře,

00:13:14.838 --> 00:13:17.442
kdy si hrdina uvědomuje, 
že miluje hrdinku

00:13:17.442 --> 00:13:21.889
přesně v tom momentě,
kdy ona umírá na divanu.

00:13:21.889 --> 00:13:24.688
(Smích)

00:13:24.688 --> 00:13:28.570
Obecně musíme přemýšlet o tom,
jaké máme pocity ohledně léčby.

00:13:28.570 --> 00:13:31.436
A otázkou rodičovství mnohokrát je,

00:13:31.436 --> 00:13:35.028
co u našich dětí schvalujeme,
a co u nich léčíme?

00:13:35.040 --> 00:13:39.211
Jim Sinclair, přední
aktivista autismu, řekl:

00:13:39.211 --> 00:13:43.865
„Když rodiče říkají:
'Kéž by moje dítě nemělo autismus,'

00:13:43.865 --> 00:13:48.724
co tím doopravdy říkají je:
'Kéž by dítě, které mám, neexistovalo

00:13:48.724 --> 00:13:52.743
a já jsem měl místo něj
jiné dítě, bez autismu."

00:13:52.743 --> 00:13:57.535
Přečtěte si to znovu. Tohle slyšíme,
když truchlíte nad naší existencí.

00:13:57.535 --> 00:14:00.737
Tohle slyšíme, když se modlíte za lék --

00:14:00.737 --> 00:14:05.012
že vaše nejvroucnější přání k nám je,
že jednoho dne přestaneme existovat

00:14:05.021 --> 00:14:10.016
a nahradí nás cizinci,
které můžete milovat."

00:14:11.176 --> 00:14:13.642
Je to velmi extrémní názor,

00:14:13.642 --> 00:14:17.771
ale ukazuje na skutečnost,
že lidé žijí život, který mají

00:14:17.771 --> 00:14:22.336
a nechtějí být vyléčeni nebo
změněni nebo odstraněni.

00:14:22.336 --> 00:14:25.556
Chtějí být těmi, kterými jsou.

00:14:25.556 --> 00:14:29.356
Jednou z rodin, se kterou jsem
pro tento projekt dělal rozhovor,

00:14:29.356 --> 00:14:34.610
byla rodina Dylana Klebolda, což byl jeden
z pachatelů masakru v Columbine.

00:14:34.610 --> 00:14:37.405
Trvalo dlouho je přesvědčit,
aby se mnou mluvili,

00:14:37.405 --> 00:14:40.169
a jakmile souhlasili,
byli tak plni svého příběhu

00:14:40.169 --> 00:14:41.868
že nemohli přestat vyprávět.

00:14:41.868 --> 00:14:44.695
A první víkend, který jsem s nimi
strávil - první z mnoha -

00:14:44.695 --> 00:14:47.606
jsem nahrál více než 20 hodin konverzace.

00:14:47.606 --> 00:14:50.029
A v neděli večer jsme byli
všichni úplně vyčerpaní.

00:14:50.029 --> 00:14:52.755
Seděli jsme v kuchyni.
Sue Klebold připravovala večeři.

00:14:52.755 --> 00:14:58.136
A já jsem řekl: „Kdyby tu teď byl Dylan,
tušíte, na co byste se ho chtěli zeptat?"

00:14:58.136 --> 00:15:00.489
A jeho otec řekl: „Určitě ano.

00:15:00.489 --> 00:15:04.038
Chtěl bych se ho zeptat,
co si k čertu myslel, že dělá."

00:15:04.038 --> 00:15:07.676
A Sue se podívala na podlahu
a chvíli přemýšlela.

00:15:07.676 --> 00:15:09.855
A pak opět vzhlédla a řekla:

00:15:09.855 --> 00:15:13.918
„Chtěla bych ho požádat o odpuštění
za to, že jsem jeho matka,

00:15:13.918 --> 00:15:17.992
a nikdy jsem nevěděla,
co se děje v jeho hlavě."

00:15:18.342 --> 00:15:21.310
Když jsem s ní večeřel
o pár let později --

00:15:21.310 --> 00:15:23.547
jedna z mnoha večeří,
které jsme spolu měli --

00:15:23.547 --> 00:15:26.647
řekla: „Víte, když se to stalo,

00:15:26.647 --> 00:15:30.455
přála jsem si, kéž bych se nikdy nevdala,
kéž bych jsem nikdy neměla děti.

00:15:30.455 --> 00:15:33.947
Kdybych nešla na Ohio State
a nepotkala Toma,

00:15:33.947 --> 00:15:37.589
to dítě by neexistovalo
a nestala by se tato strašná věc.

00:15:37.589 --> 00:15:42.104
Ale přišla jsem na to,
že miluji své děti natolik,

00:15:42.104 --> 00:15:45.407
že si nechci představovat
život bez nich.

00:15:45.407 --> 00:15:50.336
Cítím bolest, kterou druhým způsobili,
za což neexistuje žádné odpuštění,

00:15:50.336 --> 00:15:53.800
ale za bolest, kterou
způsobili mně, existuje," řekla.

00:15:53.800 --> 00:15:59.862
„Takže vím, že pro svět by bylo lepší,
kdyby se Dylan nikdy nenarodil,

00:16:00.102 --> 00:16:04.794
Já jsem se rozhodla,
že pro mě by to lepší nebylo."

00:16:05.584 --> 00:16:12.068
Překvapilo mě, že tolik rodin má
tolik dětí s tolika problémy,

00:16:12.068 --> 00:16:15.101
problémy, kterým by se
za každou cenu vyhnuly,

00:16:15.101 --> 00:16:18.920
a že všichni našli plno
významu v rodičovství.

00:16:18.920 --> 00:16:22.121
A pak mě napadlo,
všichni z nás, kteří mají děti,

00:16:22.121 --> 00:16:24.813
milují své děti, s jejich chybami.

00:16:24.813 --> 00:16:29.069
Kdyby nějaký anděl najednou sestoupil
skrze strop v mém obýváku

00:16:29.069 --> 00:16:31.279
a nabídl, že si vezme děti, které mám

00:16:31.279 --> 00:16:37.873
a dá mi jiné, lepší děti -- zdvořilejší,
vtipnější, hodnější, chytřejší --

00:16:37.873 --> 00:16:42.978
lnul bych k dětem, které mám a modlil
bych se, ať ten strašný přízrak odejde.

00:16:42.978 --> 00:16:44.970
A nakonec mám pocit,

00:16:44.970 --> 00:16:48.548
že stejným způsobem, kterým testujeme
nehořlavost pyžama v pekle,

00:16:48.548 --> 00:16:53.020
abychom zajistili, že nevzplanou, když
se dítě natáhne nad kamny,

00:16:53.020 --> 00:16:57.088
příběhy těchto rodin, které zažívají
tyto extrémní odlišnosti,

00:16:57.088 --> 00:16:59.769
zrcadlí univerzální zkušenost rodičovství,

00:16:59.769 --> 00:17:06.093
tedy, že někdy se podíváte na své dítě
a pomyslíte si: odkud jsi přišlo?

00:17:06.093 --> 00:17:08.546
(Smích)

00:17:08.546 --> 00:17:12.981
Ukazuje se, že zatímco každý
individuální rozdíl je zakonzervovaný --

00:17:12.981 --> 00:17:16.066
existuje omezené množství rodin
potýkajících se se schizofrenií,

00:17:16.066 --> 00:17:18.703
existuje omezené množství
rodin s transgender dětmi,

00:17:18.703 --> 00:17:20.707
existuje omezené množství rodin géniů --

00:17:20.707 --> 00:17:23.431
které se v mnoha ohledech
potýkají s podobnými výzvami --

00:17:23.431 --> 00:17:26.161
existuje omezené množství
rodin v každé této kategorii --

00:17:26.161 --> 00:17:27.583
ale když si pomyslíte,

00:17:27.583 --> 00:17:30.869
že zkušenost se zvládáním
rozdílů ve vaší rodině

00:17:30.869 --> 00:17:32.899
je to, o čem se lidé baví,

00:17:32.899 --> 00:17:36.636
pak objevíte, že se
jedná o univerzální jev.

00:17:36.636 --> 00:17:42.851
Je ironické, že nás právě naše rozdíly
a naše zvládání rozdílů spojuje.

00:17:43.699 --> 00:17:49.013
Když jsem pracoval na tomto projektu,
rozhodl jsem se mít děti.

00:17:49.013 --> 00:17:52.129
A mnoho lidí bylo ohromeno a říkalo:

00:17:52.129 --> 00:17:57.667
„Jak se můžete rozhodnout mít děti,
když se zabýváte tím, co se může pokazit?"

00:17:58.083 --> 00:18:01.313
A já jsem řekl: „Já se nezabývám tím,
co se může pokazit.

00:18:01.313 --> 00:18:08.924
Zabývám se tím, kolik lásky existuje,
i když to vypadá, že je všechno špatně."

00:18:09.129 --> 00:18:14.764
Hodně jsem přemýšlel o matce jednoho
postiženého dítěte, které jsem viděl,

00:18:14.764 --> 00:18:18.536
vážně postižené dítě, které zemřelo
vinou zanedbání ošetřovatele.

00:18:18.536 --> 00:18:21.346
A když byl pohřbíván, řekla jeho matka:

00:18:22.516 --> 00:18:29.380
„Modlím se za odpuštění,
že jsem byla dvakrát okradena,

00:18:29.380 --> 00:18:35.436
jednou o dítě, jaké jsem chtěla
a jednou o syna, kterého jsem milovala."

00:18:35.436 --> 00:18:40.072
Tehdy jsem přišel na to, že kdokoli může
milovat jakékoli dítě,

00:18:40.072 --> 00:18:42.604
pokud k tomu mají vůli.

00:18:42.604 --> 00:18:47.629
Takže můj manžel je
biologický otec dvou dětí

00:18:47.629 --> 00:18:50.390
s lesbickými přítelkyněmi v Minneapolis.

00:18:50.760 --> 00:18:56.214
Měl jsem blízkou přítelkyni z vysoké,
která prošla rozvodem a chtěla mít děti.

00:18:56.214 --> 00:19:00.142
A tak ona a já máme dceru
a matka s dcerou žijí v Texasu.

00:19:00.323 --> 00:19:03.562
A můj manžel a já máme syna,
který s námi bydlí,

00:19:03.562 --> 00:19:09.856
a jehož jsem biologickým otcem,
a naše náhradní matka byla Laura,

00:19:09.881 --> 00:19:12.929
lesbická matka Olivera
a Lucy v Minneapolis.

00:19:12.929 --> 00:19:21.584
(Potlesk)

00:19:21.584 --> 00:19:27.048
Ve zkratce tedy pět rodičů
čtyř dětí ve třech státech.

00:19:27.048 --> 00:19:30.404
A existují lidé, kteří si myslí, 
že existence mé rodiny

00:19:30.404 --> 00:19:35.069
nějakým způsobem podkopává nebo
oslabuje nebo poškozuje jejich rodinu.

00:19:35.069 --> 00:19:38.697
A existují lidé, kteří si myslí,
že rodinám jako té mé

00:19:38.697 --> 00:19:40.381
by nemělo být dovoleno existovat.

00:19:40.381 --> 00:19:46.036
Já nepřijímám subtraktivní modely
lásky, pouze aditivní.

00:19:46.036 --> 00:19:49.562
A věřím, že stejným zpusobem, jakým
potřebujeme druhovou rozmanitost,

00:19:49.562 --> 00:19:51.813
aby mohla naše planeta pokračovat,

00:19:51.813 --> 00:19:56.014
potřebujeme tuto rozmanitost
lásky a rozmanitost rodiny,

00:19:56.014 --> 00:20:00.695
aby se posílila ekosféra laskavosti.

00:20:00.695 --> 00:20:03.065
Den po narození našeho syna

00:20:03.065 --> 00:20:07.637
přišla do nemocničního pokoje
lékařka a řekla, že má obavy.

00:20:07.637 --> 00:20:10.770
Správně nenatahoval nohy.

00:20:10.770 --> 00:20:13.679
Řekla, že by to mohlo
znamenat poškození mozku.

00:20:13.679 --> 00:20:17.040
Když je trochu natahoval,
bylo to nesouměrné,

00:20:17.040 --> 00:20:20.903
což si myslela, že může
ukazovat na nějaký nádor.

00:20:20.903 --> 00:20:25.686
A měl velkou hlavu, což si myslela,
že může indikovat hydrocefalus.

00:20:25.686 --> 00:20:27.316
A jak mi všechno tohle říkala,

00:20:27.316 --> 00:20:31.311
cítil jsem, jak samý střed
mého já vytéká na podlahu.

00:20:31.311 --> 00:20:35.514
A myslel jsem si, celá léta
jsem pracoval na knize o tom,

00:20:35.543 --> 00:20:39.736
jak velký smysl lidé našli v rodičovství
dětí, které jsou postižené,

00:20:39.736 --> 00:20:43.636
a já jsem se k nim nechtěl připojit.

00:20:43.636 --> 00:20:46.331
Protože jsem se potýkal
s myšlenkou nemoci.

00:20:46.331 --> 00:20:48.581
A stejně jako všichni
rodiče od dávných časů,

00:20:48.581 --> 00:20:51.927
jsem chtěl své dítě chránit před nemocí.

00:20:51.927 --> 00:20:55.138
A také jsem chtěl sám
sebe chránit před nemocí.

00:20:55.138 --> 00:20:57.698
A přesto jsem z práce,
kterou jsem dělal, věděl,

00:20:57.698 --> 00:21:01.805
že kdyby měl jakoukoli z těch věcí,
kterou jsme testovali,

00:21:01.805 --> 00:21:04.878
že by se nakonec stala jeho identitou

00:21:04.878 --> 00:21:09.112
a když by se stala jeho identitou,
stala by se i mou identitou.

00:21:09.112 --> 00:21:13.269
Ta nemoc nabrala jiný směr.

00:21:13.269 --> 00:21:16.300
Vzali jsme ho na magnetickou
rezonanci, do CAT skeneru,

00:21:16.300 --> 00:21:20.298
den staré dítě jsme odevzdali
na odběr krve z tepny.

00:21:20.298 --> 00:21:21.492
Cítili jsme se bezmocní.

00:21:21.492 --> 00:21:25.190
A po pěti hodinách řekli,
že je jeho mozek naprosto v pořádku

00:21:25.200 --> 00:21:28.204
a že už správně natahuje nohy.

00:21:28.204 --> 00:21:31.136
A když jsem se zeptal doktorky,
co se tedy dělo,

00:21:31.136 --> 00:21:35.471
řekla, že si myslí,
že měl ráno nejspíš křeč.

00:21:35.471 --> 00:21:39.036
(Smích)

00:21:43.886 --> 00:21:46.869
Ale pomyslel jsem si,
že má matka měla pravdu.

00:21:46.869 --> 00:21:50.364
Pomyslel jsem si, že láska k vašim dětem

00:21:50.364 --> 00:21:53.694
je naprosto odlišný
cit od všech ostatních

00:21:53.694 --> 00:21:59.858
a dokud nemáte děti, nevíte, jaké to je.

00:21:59.858 --> 00:22:02.179
Myslím, že si mě děti podmanily ve chvíli,

00:22:02.179 --> 00:22:05.705
kdy jsem si spojil
otcovství se ztrátou.

00:22:05.705 --> 00:22:07.847
Ale nejsem si jistý,
že bych si toho všiml,

00:22:07.847 --> 00:22:12.692
kdybych nebyl tak ponořen
do tohoto výzkumného projektu.

00:22:13.172 --> 00:22:20.124
Narazil jsem na tolik podivné lásky
a přirozeně jsem zapadl do její šablony.

00:22:20.179 --> 00:22:26.906
A viděl jsem, jak nádhera dokáže
osvítit i ty nejžalostnější zranitelnosti.

00:22:26.906 --> 00:22:30.712
Během těchto deseti let jsem
byl svědkem a poznal jsem

00:22:30.712 --> 00:22:34.204
děsivou radost nesnesitelné odpovědnosti

00:22:34.204 --> 00:22:37.736
a zjistil jsem, že všechno
ostatní přemůže.

00:22:37.736 --> 00:22:42.037
A i když jsem si někdy myslel,
že dotazovaní rodiče byli blázni,

00:22:42.037 --> 00:22:46.987
když se zotročili k celoživotní cestě
se svými nevděčnými dětmi

00:22:46.987 --> 00:22:49.936
a snaží se vykřesat identitu z utrpení,

00:22:49.936 --> 00:22:54.572
uvědomil jsem si, že mi můj
výzkum mi postavil můstek

00:22:54.572 --> 00:22:57.986
a že jsem byl připraven
se k nim připojit na jejich lodi.

00:22:58.686 --> 00:22:59.803
Děkuji.

00:22:59.803 --> 00:23:05.454
(Potlesk)