(hraje piano)

(Dr. Steven Zucker) Díváme se 
na jedno z významných děl

Sandra Botticelliho a zároveň na jedno z

nejzáhadnějších, na Primaveru.

(Dr. Beth Harris) Což znamená jaro.

Ve středu vidíme Venuši 
v jejím posvátném háji,

která se dívá přímo na nás.

(Dr. Zucker) Postavy v popředí

jsou rozděleny, aby Venuši 
umožnily volný výhled na nás,

a nám to umožňuje jí pohled 
opětovat a možná

dokonce vejít do prostoru.

(Dr. Harris) Stromy kolem ní se
rozevírají a odhalují nebe,

což kolem ní vytváří dojem svatozáře.

(Dr. Zucker) To je pravda,
je tam půlkruh.

Vlastně, já to vnímám
téměř architektonicky,

téměř jako apsidu 
a to nám připomíná,

že v podobné pozici se v renesanci

většinou nachází Panna Marie

v církevním prostředí, ale zde

je prostředí přírodní a mytické

a je zde Venuše.

(Dr. Harris) Ano, tak to je.

Jsme v renesanci. 
Jedna z definic renesance je,

že se jedná o znovuzrození kultury 
antického Řecka a Říma.

A zde máme umělce, který zpracovává

pohanský námět, Venuši.

A také další prvky

antické řecké a římské mytologie.

(Dr. Zucker) Mnoho postav
antického Řecka a Říma.

(Dr. Harris) Nalevo jsou tři Grácie.

(Dr. Zucker) Pojďme
stučně říct,

o koho se jedná.

Je to námět, který byl
velmi oblíbený v římském sochařství

a byla to příležitost, která
umožnila sochaři

ukázat lidské tělo 
zároveň ze tří stran.

Takže vlastně postavu vytvoříte znovu,

jen ji pokaždé trochu pootočíte

a tak opravdu vidíte
postavu ze všech úhlů.

(Dr. Harris) A úplně vlevo stojí bůh Mars,

bůh války.

Odložil svou zbraň.

(Dr. Zucker) Je v klidu v zahradě.

(Dr. Harris) A kdo by nebyl
v zahraděv klidu?

Podívejte, je to překrásné.
Nejsme si úplně jistí

co přesně dělá.

V ruce drží hůlku.

Možná, že odhání mraky,

které se přichází zleva.

(Dr. Zucker) Prosluněný den v ráji.

(Dr. Harris) To rozhodně.

A napravo, stojí další tři postavy.

Zefyros, bůh větru, který...

(Dr. Zucker) To je ta modrá postava.

(Dr. Harris) To je ta modrá postava,

která se chystá unést Chlóris,

ta, jak můžete vidět,
má v ústech

větvičku s listy, která 
se dotýká postavy

stojící vedle ní, to je Flóra.

Takže je lze chápat, 
jako jednu.

(Dr. Zucker) Jinak řečeno,

únos Chloridy,

by mohl ovlivnit Flóru.

Flóra sahá do ohybu šatů,

který je plný květin, a zdá se, 
že je rozhazuje

nebo jimi zdobí zem
pokrytou listím.

Koneckonců, je to Primavera. 
Je to jaro.

(Dr. Harris) Jaro.

(Dr. Zucker) Ano.

(Dr. Harris) Takže je tu 
myšlenka plodnosti.

(Dr. Zucker) Je tu ještě 
jedna postava.

To je Venušin syn, je přesně 
nad ní a má zavázané oči.

Je to samozřejmě Kupid, 
který se chystá

vystřelit šíp na jednu z 
nic netušících Grácií

a ani on sám neví, 
kterou zasáhne,

ale lze to odhadnout.

(Dr. Harris) Typické pro Botticelliho
je, že postavy

jsou protáhlé, jakoby se vznášejí nad zemí

a stojí v nepřirozených pózách.

To většinou u renesančního umění

nečekáme.

(Dr. Zucker) Opravdu se to rozchází

s tradicemi, o kterých jsme se učili

u 15. století.

Toto není malba, která by
měla lineární perspektivu.

Je tu částečně vzdušná perspektiva,

kterou lze pozorovat v krajině

mezi stromy, ale kromě toho

je to velmi plochá malba.

Postavy jsou jakoby zamrzlé v pohybu

a jedná se tu především

o myšlenky a souvislosti.

Kunsthistorici se zatím neshodli, 
o čem tento obraz je.

Stále ještě hledáme texty, 
ke kterým by

mohl odkazovat.

(Dr. Harris) Vlastně, ono na tom 
davům,

které se na obraz chodí dívat, 
nezáleží,

protože je neuvěřitelně krásný

a možná právě to, že nemá
žádný specifický význam,

nám v 21. století umožňuje
si malbu více užít.

(Dr. Zucker) Je tu mnoho 
částí,

které jsou, podle mě, nádherné.

Když se zahledíte na to,

jak kvalitně je namalovaná drapérie 
zahalující Grácie

a ty střapce!

Je to prostě nádhera.

Mě okouzlují zejména místa, 
kde se dotýkají

ruce Grácií. Tyto tři částy malby

vytváří spletitost

a krásu, je to vizuální
hravý prvek

a výraz

komplikovaného pojetí krásy.

Jedna z možných interpretací
obrazu

zakládá na tom, že se jedná o 
neoplatónské pojednání

nebo zamyšlení o 
rozličných druzích krásy.

(Dr. Harris) Sama Venuše je 
oslnivě krásná.

Naklání hlavu na stranu a
drží své šaty,

ladně pohybuje rukou 
a hledí přímo na nás.

Jinými slovy, není možné, 
abychom se k ní nechtěli

v zahradě přidat.

hraje piano