Tady jsou potřeby vaší ženy.
Tady jsou vaše potřeby.
Když ona naslouchá vašim potřebám,
aniž by slyšela kritiku nebo požadavky,
a vy stejně tak nasloucháte jejím potřebám,
řešení si vás najde.
Konflikt se vyřeší sám.
Nemusíte ho řešit.
Ale většina z nás přeskočí to první a jde přímo k řešení.
Tak například…
Občas dělám semináře pro manželské páry.
Pro lidi, kteří spolu žijí v láskyplném vztahu.
A na začátku semináře vždy najdeme pár,
který má nejdéle trvající neřešitelný konflikt.
A já předpovídám,
a minimálně v 75 % případů se nemýlím…
Předpovídám následující:
Ten konflikt vyřešíme za 20 minut.
Za 20 minut od chvíle, kdy jsou oba schopní
pojmenovat potřeby toho druhého.
Jednou to byl pár po 39 letech manželství.
Měli spor celých 39 let
a nebyli schopní ho vyřešit.
Ta žena povídá: „To můžu říct hned,
ale tohle za 20 minut nevyřešíme.“
Máme dobré manželství, mluvíme spolu.
Ale v tomhle jsme každý jiný
a prostě se neshodneme.
Povídám: „Neřekl jsem,
že to vyřešíme za 20 minut.“
„Řekl jsem 20 minut od chvíle,
kdy pojmenujete potřeby toho druhého.“
Ona na to: „Marshalle, jsme svoji 39 let
a řešili jsme něco skoro každý den.“
„Rozumíme si dobře,
ale v tomhle jsme každý jiný.“
Povídám: „Mýlil jsem se dřív,
mohu se mýlit i teď. Uvidíme za 20 minut.“
„Nejdřív mi povězte,
jaké jsou v té situaci jeho potřeby.“
„Nechce, abych utrácela.“
On hned odpoví: „To je směšný!“
Devětatřicet let komunikace.
Tak zaprvé,
„Nechce, abych utrácela“ není potřeba.
Potřeba není totéž co strategie.
Mluvili o tom, kolik může utratit…
Ale důležitější bylo,
kdo má pod kontrolou šekovou knížku.
Tu měl pod kontrolou on,
což byl ten hlavní problém.
Ale já nechci, aby mluvili o strategii,
dokud nenavážou to spojení.
Pokud existuje to spojení,
konflikt se obvykle vyřeší sám.
Tak říkám: „To není potřeba.
A navíc on tvrdí, že to není pravda.“
„Dobrá, povím vám, jaké jsou jeho potřeby.“
„Víte, on je přesně jako jeho otec.“
„Oba mají úzkostné myšlení,
když jde o peníze.“
Povídám: „Počkejte, počkejte…
Teď slyším psychoanalytického vlka.“
„To potrvá dalších 39 let,
když na to půjdete takhle.“
„Nechci po vás analýzu jeho osobnosti.
Ptám se, jaké jsou jeho potřeby.“
Nevěděla. Po 39 letech netušila,
jaké jsou jeho potřeby.
Tak povídám: „Dobře, ona neví,
tak proč to nezkusíte vy?“
„Dobře, povím vám, jaké jsou její potřeby.
Víte, je to skvělá žena, úžasná matka.“
„Ale když jde o peníze,
je úplně nezodpovědná.“
A máme tu dalších 39 let.
Ptal jsem se na potřebu,
on mi řekl diagnózu.
Ona samozřejmě hned: „To není fér!"
Povídám: „Počkat, počkat…“
Viděl jsem, že nevědí, co je to potřeba.
Tak jsem jim půjčil své uši.
S žirafíma ušima vím, že každý soud,
jako třeba že je úplně nezodpovědná,
je nešťastným vyjádřením
nenaplněné potřeby.
Mít tyto uši, vyřešili by to v prvním roce.
Ale místo toho to brali osobně.
Tak jsem pomohl:
„Když říkáte, že je nezodpovědná,
cítíte strach a potřebujete ujistit,
že je rodina finančně zajištěná?“
„To jsem tím přesně myslel!“
Akorát to celých 39 let neřekl.
Neuměl své pocity a potřeby vyjádřit.
Dobře, jeho potřeby jsem měl.
Bál se, chtěl finančně ochránit rodinu.
Otočil jsem se na jeho ženu:
„Zopakovala byste, co podle vás říkal?“
Ale, protože jsem kdysi jednou přečerpala
šekovou knížku, on si teď myslí, že…
Všimněte si toho prvního slova: „Ale!“
Nezná zásadní žirafí pravidlo.
Naštvanému nikdy neříkejte „ale“.
Povídám: „Jaké jsou jeho pocity a potřeby?“
- Ale…
- Ne, ne, jaké má pocity a potřeby?
- Chcete, abych vám je zopakoval?
- Ano.
- Slyším, že má strach…
- No ale… - Počkejte.
Klid, jenom klid.
Slyšet jeho pocity a potřeby. Není lehké
po 39 letech sváru změnit přístup.
Jak si vytvoříme představu, že druhý je špatný,
neslyšíme jeho potřeby, i když je vyjadřuje.
Ten obraz nepřítele se těžko opouští.
Celých 39 let ho viděla jako úzkostného skrblíka
a teď už nevidí člověka za tou představou.
„Ještě vám to zopakuji. Slyšel jsem, že se bojí,
a potřebuje finančně zajistit rodinu.“
- Mohla byste to zopakovat?
- Jo. Myslí, že jsem nezodpovědná.
„Tak znovu…“ Po třech opakováních konečně,
bez soudů, slyšela jeho potřeby a pocity.
Konečně.