Koňské dostihy jsou vzrušující. Jsou o rychlosti, spádu, adrenalinu, výzvě, zvuku kopyt dusajících trať, scenérie extrémního fyzického úsilí, posouvání hranic, lidí i koní. A víc, než cokoliv jiného, jsou o pěnězích. Ahoj, tady Emily z Bite Size Vegan a vítejte u dalšího veganského medajlónku. Především, závody koní jsou miliarový bysnys. Nejsou tu kvůli lásce ke sportu a už vůbec ne kvůli lásce ke koním, jsou tu kvůli lásce k penězům. Toto video je 3. z mé série o etice koní. V 1. jsme se podívali na jezdectví obecně a na svalově-kosterní újmy, které způsobuje a v 2. jsme rozebrali, jaký konkrétní vliv má udidlo. Nyní, ne každý může souhlasit s etickou přirozeností jezdectví vč. mnoha veganů. Ale koňské závody tvoří komodifikaci koní na zcela jinou úroveň, kde by se měl i ten nejzarytější ne-vegan pozastavit. S penězmi jako prioritou, se s koni zachází jako se strojem na peníze. Tento tzv. sport je protkán krutostí na tolika úrovních. Budu se snažit zmínit pokud možno všechny Prosím, odkažte se na blogový post pro toto video s linkem v popisu videa pro více článků a zdrojů. Krutost koňských závodů začíná daleko před tratí. Dostihoví koně jsou geneticky manipulováni a šlechtěni k co nejrychlejšímu běhu. Jejich životy začínají v hřebčíně, kde jejich matky jsou nuceny být těhotné 90% jejich krácených životů skrz užívání látek jako prostaglandiny a úpravou jejich prostředí pro změnu jejich přirozených cyklů. Po narození jsou potenciální dostihoví koně odtržení od jejich matek, které jsou vzápětí opět oplodněny, dokud už nemohou produkovat hříbata a jsou poslány na jatka. Odloučeni od jejich matek, tato novorozená hříbata potřebují výživu a jsou kojená těmi, kterým se říká "kojné klisny" z nižších plemen oplodňované jen kvůli produkci mléka pro hříbata dostihových koní. Děti kojných klisen nemají v odvětví užitek. A protože je nezákonné posílat koně mladší 6ti měsíců na jatka, mnoho z nich je zabito surovým utlučením nebo jsou jednoduše vyhladověni k smrti. Poté jsou staženi z kůže k produkci luxusních kožených výrobků, známých jako kordofánská kůže, a jejich maso často prodáno pro lidskou spotřebu. Zpráva z r. 2009 od "The Jockey Club" uznala, že přibližně 49 817 klisen bylo ten rok vyšlechtěno, což znamená asi 49 817 nepotřebnych hříbat od kojných bylo zbytečně poraženo. A to jen v USA. Tento strašlivý koloběh násilných těhotenství, ukradených dětí a předčasných úmrtí úzce odráží mléčný průmysl, kde kravám-matkám, jsou jejich telata odebrána a poražena pro telecí, aby lidé mohli konzumovat jejich mléko. Naneštěstí, být šlechtěn jako potenciální dostihový kůň nechrání zbylá hříbata od podobného osudu. Mimo statisíců potenciálních závodních koní šlechtěných v mnoha zemích, se každý rok pouze 5-40% skončí na závodech. Ti zbylí jsou též poslání na jatka pro lidskou spotřebu nebo žrádlo pro mazlíčky, vstupujíce zpět do šlechtitelského průmyslu, nebo jsou prodání do nižších soutěží, které jsou ještě méně bezpečné a regulované. Zatímco pojídání koňského masa je tabu v mnoha společnostech, kde i konzumenti jiných živočišných produktů odmítají myšlenku pojídání koní, co si mnoho lidí neuvědomuje, že koňská jatka jsou jednoduše zákulisí koňských závodů. Tak jako vaječný průmysl nemá užitek pro kohoutky a rozseká je za živa nebo je zplynuje, tak stejně jsou koně nedostateční pro závody vyřazeni jako průmyslový odpad. Pro ty koně, kteří se proderou k závodům, je to začátek mučivé existence. Závodní koně běžně začínají přísný trénink, když je jim okolo 1,5 roku, dávno předtím, než jsou jejich těla plně vyvinuta a jejich kostra dospěje. Dle článku "Practical Anatomy and Propaedeuti of the Horse", délka času pro úplný vývoj růstových plotének nebo chrupavek nekončí v průměru před 6. až 9. rokem. Tito zranitelní mladí koně jsou vystaveni extrémnímu výcviku, který vede k tragickému množství zlomenin a zhroucení, až do jejich 4 až 6ti let. Tento záznam mladé klisny na dostihové dráze zachycuje slyšitelné prasknutí její holenní kosti, jak její tělo je tlačeno nad jeho přirozené limity. Tato zranění velice často zpečetí osud koně, jehož léčba je nákladná a obtížná. V průměru 24 koní zemře týdně na dostihových tratích napříč USA. V Austrálii je to 68 denně nebo 25 000 ročně. Všechny úrazy nejsou zlomeniny. Vypětí ze závodů způsobuje velké části koní krvácení do plic a průdušnice zvané "zátěží vyvolané krvácení do plic (EIPH)". Dle studie University of Melbourne s nálezem, že 50% dostihových koní mělo krev v průdušnici a 90% hlouběji v plicích. Jejich dieta s vysokou koncentrací obilí také vede k žaludečním vředům, dle studie v žurnálu The Veterinarian bylo shledáno 89% koní, u kterých se rozvinuly hluboké krvácející vředy už v průběhu 8mi týdnů po započetí výcviku. Dokud postižení koně nejsou odstraněni jako draze léčitelní, jsou nuceni pokračovat v závodech s podporou nebezpečných drog. Léčba bolesti může maskovat zranení, které koni dovolí běžet usilovněji, což ho ještě víc ohrozí na životě. Až 90% koní, kteří se zhroutí, již mívají zranění. Novinář Max Watman vysvětluje, že Angličtí plnokrevníci se, skz šlechtění na rychlost a dobrý vzhled v dražebním ringu, stali více zranitelní. Pro udržení koní v chodu, se jim podává Lasix (který kontroluje krvácení do plic), fenylbutazon (proti zánětům), a kortikosteroidy (na bolest a záněty). Zranění koně ale nejsou jediní, co jsou na drogách. Bývalý PR manažer závodiště Churchill Downs Alex Straus říká, že "Trenéři pumpují do koní ilegální drogy každý den. S sázkou tolika peněz lidé udělají cokoli, aby své koně zrychlili." To zahrnuje chemikálie pro nabrání váhy prasat a skotu před porážkou, a též prostředky pro krevní doping, léky na štítnou žlázu, stimulanty, Viagra, kobří jed, léky na rakovinu a další. Mimo této chemické podpory k výkonu, jsou koně surově bičováni během závodů, což je dnes asi veřejně nejznámější a společensky přijímaná forma násilí na zvířatech. Dostihový průmysl ujišťuje, že biče musí být vycpány a řádně použity. Pouze koně stimulují a nepůsobí zranění. Každopádně, dle studie profesora a veterináře Dr. Paula McGreevyho, vycpávky sehávají v 64% úderů, a 83% švihnutí s viditelným prohloubením kůže, které tvoří 75% zásahů do slabin, i když to je proti "Mezinárodní dohodě o chovu, dostizích a sázkách". Dr. McGreevy též zjistil, že 70% úderů bylo zasazeno back-handem, což se dle pravidel nepočítá jako úder. V mnoha zemích je počet ran, které kůň během závodu může dostat, limitován pouze do posledních 100m, odkud už mohou být biti nepřetržitě. Tento kus balistické plastelíny shodné se svalem koně, ukazuje účinek běžného jednoho šlehnutí. McGreevy šel ještě dál a udělal termografický rozbor jeho nohy po zasasení běžné rány do jeho stehna. Ta bílá místa ukazují zánět 30 minut po jednom úderu. Zastánci bičování argumentují, že kůň je daleko větší zvíře, má tlustší pokožku a vyšší práh bolesti. Není nic, co by potvrdilo tuto námitku a McGreevy poukazuje, že koně cítí i pouhou mouchu na jejich pokožce a dokládá to typickým záškubem zvaným "panikulární reflex". Je celkem naivní se domnívat, že být zbit opakovaně tupým předmětem je bezbolestný zážitek. Dostihoví koně jsou též vystaveni používání kovového udidla, jejichž účinek detailně ukazuje toto video. Je důležité poznamenat, že, ač jsou dostihová udidla tvrdší než u jiných koňských sportů, zaříkávač koní Frank Bell prohlašuje, že "Závodní koně mají udidla v ústech v podstatě celý život. Mnoho žokejů udržuje rovnováhu přes ústa koně tak často, že jim je zdevastuje." Mimo závodiště jsou koně při výcviku ustájeni po většinu dne. Toto je nejpraktičtější způsob, jak koně "uskladnit". Každopádně tato izolace je okrádá o sociální a okolní podněty. U ustájených koní se může rozvíjet mnoho neurotických jevů jako "crib-biting", kde okusují ohradu a jiné pevné předměty, nebo houpání se sem a tam a sebepoškozování. Po té bolesti a utrpení, byste si mysleli, že závodní koně budou na sklonku odměněni, obzvlášť vítězové. Ale s těmito zvířaty je zacházeno čistě jako se zbožím, bez ohledu na jejich výsledky. Když kůň už není schopen podat výkon nebo jeho či její výkon už není brán za dostatečný, on či ona jsou odhozeni stranou jako odpad. Ti, co se zhroutí na trati, jsou utraceni na místě a odesláni do kafilérií na krmeni pro mazlíčky a vedlejší produkty, nebo jsou pohozeni u skládky jako tento. Ti, co neumřou nebo nejsou zabiti na trati, jsou někdy degradováni do nižších závodů jako překázkové dostihy, kde jsou až 20x častější fatální úrazy. A je zde daleko méně regulaci a kriterií. Konečná stanice pro většinu vyřazených koní jsou jatka, kde jateční pistole je často používána nedbale a neefektivně, prodlužujíc bolestivou a děsivou smrt těchto dlouhodobě trýzněných zvířat. I šampióni, kteří vyhráli jejich majitelům statisíce dollarů, jsou prodáni za pakatel. Od kolébky po hrob, dostihoví koně žijí otrocký, úděsný, brutální život bez jakéhokoliv vděku. Toto se stane, když jsou peníze řazeny nad životy nevinných bytostí. A toto je pravá tvář takzvaného "sportu králů". Děkuji za zhlédnutí a, prosím, sdílejte toto video ve svém okolí pro šíření poselství. Dejte videu palec, pokud jej shledáte platným a podporujícím toto sdělení, klikněte na "Nugget Army" ikonu a připojte se k naší komunitě na Patreon pro zachování vzděláváni skrz Bite Size Vegan. Pokud jste tu noví, určitě stiskněte velké červené "Subscribe" dole pro další parádní vegan obsah každé pondělí, středu a některé pátky. A určitě zhlédněte 1. a 2. video ze série o etice koní. Buďte vegan a brzy naviděnou!