Na Krkonoších vládne od nepaměti Krakonoš
a pod horama se už vystřídalo pánů,
že by je nespočítal.
No a tohle bylo za časů pána z Trautenberka.
Moc velký pán to teda nebyl,
zámek měl jako větší chalupu,
čeledě všeho všudy jednu děvečku,
jednoho pacholka a jednoho hajného,
takového nanicdílo, budižkničemu,
darmo povídat…
Ale poroučet uměl náramně.
Jako kdyby mu patřilo sakumprásk
všecko od Sněžky až po Jilemnici.
Jenže v tom byl háček.
Trautenberkovo panství bylo zrovna vedle Krakonošova.
A toť se ví,
malý pán a velký pán v jednom sousedství,
to nikdy nedělá dobrotu.
Himlhergotdonrwetrkrucajzelement!
Tak vono tomu Krakonošovi plesnivýmu nestačí,
že má revír plnej zvěře,
jahody jako jablka, maliny jako melouny,
ještě mě bude dožírat!
Když se mu zachce, sluníčko mu svítí,
když se mu zachce, deštíček mu padá,
když se mu zachce, větříček mu fouká.
Himlhergotdonrwetrkrucajzelement!
Ale já mu ukážu, kdo je tady pánem!
Kubo, kabát! Anče, klobouk! Hajnej, flintu!
Nestát, nekoukat! Lenoši, mizerové!
Tuhle né... Kulovnici!
Rychle, spěcháme!
Kolikrát vám to budu říkat,
že jste banda líná...
Tady je Krakonošovo... Chm.
Ne, ne, ne, milostpane,
tam se nesmí!
Mně nikdo poroučet nebude.
Když on na mě s deštěm,
já na něho s flintou.
Milostpane, pytlačit se nemá.
Nemá?
A kde jsou potom všichni jeleni a srnky?
Kde jsou zající a koroptve?
V mém revíru už není ani
vypelichaná veverka.
Oni šli asi ke Krakonošovi.
Mají tam lepší pasení.
Tak když oni šli ke Krakonošovi,
tak já si pro ně dojdu.
A ty se mnou!
Střílej, hlupáku!
Kolikrát ti mám říkat, hlupáku...
Poslouchat se musí!
Poslouchat musíš pána, rozumíš?!
Neodmlouvej!
Co trojčíš?
Kloudného slova ti není rozumět.
Trautenberk dostal chuť na pečínku...
No počkej, Trautenberku.
Tuhle pečínku jíst nebudeš.
Jako že tady krakonošuju!
Kubo, Anče!
Hajnej!
Nestát, nekoukat, nedivit se!
Teda divit se můžete, ale teď, Kubo, sem!
Kuchat, škubat, stahovat!
Anče, topit, smažit, vařit!
Zajíce chci mít s perníkovou omáčkou,
koroptvičky nadívané, bažanta na víně.
Mňamky.
A teď nestát, nekoukat, pracovat, dělat,
holoto líná!
Jé, ta je!
Milostpane...
Propánakrále...
Prokrindapána, milostpane...
Himlhergotdonrwetrkrucajzelement!
Co to k čertu je!
Pomoc!
Já říkal, že si to Krakonoš nenechá líbit!
Mankote, ono je to z Krakonošova!
Himlhergotdonrwetr!
Já tomu Krakonošovi ukážu!
Ještě jednou mi, Trautenberku,
vlezeš do revíru
a posypou se piliny z tebe!
A ty se mi nesměj!
Já bych tě! Já...
Tak už to bývá...
Když se někomu zachce cizí pečínky,
může být nakonec rád,
že mu doma zbydou suché kůrky.