Většina lesa žije ve stínu obrů,

kteří tvoří jeho nejvyšší klenbu.

Jsou to ty nejstarší stromy

se stovkami dětí a tisíci vnoučat.

Sdílejí se svými sousedy informace,
jídlo, zásoby

a moudrost získanou během 
dlouhého života.

To vše dělají zakořeněné na jednom místě,

bez možnosti mluvit, natáhnout se
nebo se přesouvat.

Tajemství jejich úspěchu leží
pod lesní půdou,

kde obří síť kořenů podporuje kmeny,
které se nad ní tyčí.

S kořeny spolupracují symbiotické houby,
jejichž vztahu se stromy říkáme mykorhiza.

Tyto houby mají bezpočet vláken
podobných nitím, jimž se říká hyfy,

a dohromady tvoří podhoubí.

Podhoubí se prostírá na mnohem větším
prostoru než kořenový systém stromů

a propojuje kořeny různých 
stromů dohromady.

Tato spojení tvoří v podhoubí síť.

Přes síť v podhoubí dokážou houby přenášet

zdroje a signály mezi stromy.

Víme, že nejstarší stromy
mají v podhoubí nejrozsáhlejší sítě

s nejvyšším počtem napojení
na ostatní stromy.

Tato spojení je ale neuvěřitelně 
složité stopovat.

Existuje totiž kolem sta různých druhů
mykorhizálních hub

a jeden strom může být obsazen
třeba tuctem různých houbových organismů,

z nichž každý se spojuje
s jinou množinou dalších stromů

a každý z nich má opět svůj unikátní
soubor houbových propojení.

Abychom porozuměli tomu, 
jak látky proudí touto sítí

pojďme se zaměřit na cukry

a na to, jak cestují z mateřského stromu
k sousednímu semenáčku.

Cukr začíná svou cestu vysoko nad zemí

v listech nejvyšších stromů nad klenbou.

Listy využívají dostatku slunečního světla
k tvorbě cukru pomocí fotosyntézy.

Cukr jako nezbytná pohonná látka
pak cestuje stromem

do spodní části kmene v husté míze.

Odsud proudí cukr do kořenů.

Mykorhizální houby se dotýkají
konečků kořenů

a buď proniknou do vnějších buněk kořene,
nebo je obklopí,

podle toho, o jaký typ houby jde.

Houby nedokážou produkovat cukry,
ale potřebují je stejně jako stromy.

Dokážou ale sbírat výživné látky z půdy

mnohem efektivněji než kořeny stromů

a předat tyto živiny kořenům.

Obecně řečeno putují látky z míst,

kde je jich dost, do míst,
kde je jich méně,

od přítoku k odtoku.

To znamená, že cukry putují
z kořenů stromů do vláken hub.

Jakmile cukry vstoupí do houby,

cestují skrz vlákna a póry mezi buňkami,

anebo skrz speciální 
dutá přepravní vlákna.

Houba část cukrů vstřebá,

ale jiné cukry cestují a vstoupí
do kořenů vedlejšího stromu,

malého semenáčku, který roste ve stínu
a má méně příležitostí

vyrábět cukry fotosyntézou.

Ale proč houba přenáší zdroje 
od stromu ke stromu?

To je jedno z tajemství sítí v podhoubí.

Pro houbu dává smysl měnit se stromem
živiny z půdy za cukr,

obě strany z toho těží.

Houba z toho, že je součástí sítě,

pravděpodobně těží méně zjevným způsobem.

Přesné způsoby ještě úplně neznáme.

Možná má houba prospěch ze spojení

s tolika různými stromy,
s kolika je to jen možné,

a zvyšuje počet svých spojení 
přenášením molekul mezi stromy.

Nebo rostliny omezují
své příspěvky houbám,

pokud houby nepomáhají
směnám mezi stromy

Ať už mají důvody jakékoliv,

tyto houby předávají mezi stromy 
ohromné množství informací.

Skrz podhoubí stromy rozeznají,
zda živiny či signální molekuly

přicházejí od příslušníků
jejich vlastního druhu, nebo ne.

Poznají dokonce, zda informace
přichází od blízkého příbuzného,

jako je sourozenec či rodič.

Také zprávy o událostech,

jako je sucho či útok hmyzu,
stromy sdílejí pomocí podhoubí

a umožňují tak sousedům zvýšit produkci
ochranných enzymů

v očekávání hrozby.

Zdraví lesa je závislé na této spletité
komunikaci a výměnách.

V této hluboké provázanosti se vše,

co se týká jednoho druhu,
dotýká i ostatních.