Tři důvody, proč bychom měli
přestat používat jadernou energii.

Zaprvé, šíření jaderných zbraní.

Jaderná technologie 
na světovou scénu vkročila velmi násilně.

Jen rok po historicky prvním
jaderném výbuchu v roce 1944

byla pouhými dvěma bombami
zničena dvě velká města.

Technologie reaktorů se pak pozvolna
vyvíjela jako způsob výroby elektřiny.

Vždy ale byla úzce spojená
s technologií jaderných zbraní.

Vývoj jaderných zbraní je bez přístupu
k technologii reaktorů téměř nemožný.

Cílem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní
je šíření technologie jaderných reaktorů

bez šíření jaderných zbraní.
Uspěla jen částečně.

Pět zemí během 40 let vyvinulo pomocí
technologie reaktorů vlastní zbraně.

Faktem je, že tajný program
jaderných zbraní se dá jen obtížně odlišit

od mírového užití jaderné energie.

Jaderné velmoci v 70. letech

mírovou technologii
ve velkém prodávaly menším zemím,

které následně
vyvíjely vlastní zbraně.

Cestu k smrtícím jaderným zbraním
vždy dláždí mírové reaktory.

Zadruhé,
jaderný odpad a znečištění.

Vyhořelé jaderné palivo
je nejen radioaktivní,

ale obsahuje i nesmírně
toxické chemické prvky jako plutonium.

Na škodlivosti ztrácí jen velmi pomalu,
v průběhu několika desítek tisíc let.

Existuje
i tzv. proces přepracování,

v rámci kterého se z vyhořelého
jaderného paliva získává plutonium.

Můžeme ho využít dvěma způsoby.
K budování jaderných zbraní

nebo jako nové palivo.
Jako palivo se ale téměř nepoužívá,

protože na to nemáme
správný typ reaktorů.

Jeden miligram vás zabije,
několik kilogramů stačí na jadernou bombu

a i v nenápadné zemi
jako Německo se ho povalují tuny,

protože přepracování před několika
desítkami let znělo jako dobrý nápad.

A kam s odpadem?
Když bylo zakázáno ho házet do oceánu,

zkusili jsme ho zakopat.
Nemůžeme ale najít žádné místo,

kde by zůstal
v bezpečí desítky tisíc let.

Přes 30 zemí provozuje
téměř 400 reaktorů

a spravuje
několik tisíc tun jaderného odpadu.

Jen jedna z nich
vážně uvažuje o tom,

že založí trvalé civilní úložiště.
Malinkaté Finsko.

Zatřetí, nehody a katastrofy.

Během 60 let užívání jaderné energie
došlo v reaktorech nebo zařízeních,

které nakládají s jaderným odpadem,
k sedmi velkým nehodám.

Tři z nich se podařilo zastavit,

ale u čtyř z nich bylo do okolí
vypuštěno výrazné množství radioaktivity.

V letech 1957, 1987 a 2011

přestaly být rozsáhlé oblasti
v Rusku, Ukrajině a Japonsku

na mnoho desítek let obyvatelné.

Počet obětí je předmětem dohadů,
ale asi se pohybuje v řádu tisíců.

K těmto katastrofám došlo
u jaderných reaktorů různého typu,

v různých zemích
a několik desetiletí od sebe.

Když tato čísla vidíme,
měli bychom si položit otázku:

Stojí 10 % světové produkce energie

za zničující
katastrofu každých třicet let?

A stálo by 30 % za další Fukušimu
nebo Černobyl každých deset let?

Kde musí dojít k zamoření,

abychom měli dost?
Kde leží hranice?

Měli bychom tedy
používat jadernou energii?

Rizika mohou převažovat přínosy.

Možná bychom se měli
přestat dívat tímto směrem

a nadobro 
od této technologie upustit.

Pokud chcete slyšet
argumenty druhé strany

nebo krátký úvod
do jaderné energie, klikněte sem.

Překlad: qetu
www.videacesky.cz