WEBVTT 00:00:05.008 --> 00:00:05.633 Více než 20 let poté, 00:00:05.633 --> 00:00:07.513 co Michelangelo domaloval 00:00:07.513 --> 00:00:09.663 fresky na stropě Sixtinské kaple, 00:00:09.663 --> 00:00:11.493 byl požádán, aby udělal další fresku, 00:00:11.493 --> 00:00:13.603 tentokrát na stěně oltáře. 00:00:13.603 --> 00:00:14.543 Na stěnu oltáře 00:00:14.543 --> 00:00:16.863 Michelangelo namaloval Poslední soud, 00:00:16.863 --> 00:00:19.453 což je v historii umění staré téma, 00:00:19.453 --> 00:00:23.033 pochází z Nového zákona, ze Zjevení Janova. 00:00:23.033 --> 00:00:26.543 Oltář je místo nedocenitelného významu. 00:00:26.543 --> 00:00:30.972 Zejména hlavní oltář Sixtinské kaple, kde mši sloužil i papež 00:00:30.972 --> 00:00:34.812 a dodnes zde kardinálové volí nového papeže. 00:00:34.812 --> 00:00:38.732 Takže, Michelangelo namaloval Ježíše uprostřed nahoře, 00:00:38.732 --> 00:00:43.152 a po každém jeho boku jsou svatí a biblické postavy, 00:00:43.152 --> 00:00:47.152 Pod Ježíšem vidíme oddělení blahoslavených a zatracených. 00:00:47.152 --> 00:00:50.912 Po Kristově levici jdou zatracení do pekla, 00:00:50.912 --> 00:00:53.432 a po pravici Krista jsou blahoslavení mířící do nebe. 00:00:53.432 --> 00:00:57.432 V křesťanské historii neexistuje dramatičtější, 00:00:57.432 --> 00:00:58.422 mocnější obraz. 00:00:58.422 --> 00:01:00.452 Toto je konec světa. 00:01:00.452 --> 00:01:03.142 Krista vidíme jako mocného soudce 00:01:03.142 --> 00:01:06.472 obráceného k zatraceným, které ničí. 00:01:06.472 --> 00:01:09.722 Vypadá to, že ukazuje na rány, které utrpěl na kříži. 00:01:09.722 --> 00:01:13.660 Vedle něj je Panna Marie, která se bezmocně krčí, 00:01:13.660 --> 00:01:17.159 jako by se už nemohla za lidi přimluvit. 00:01:17.159 --> 00:01:19.259 Dívá se ale dolů směrem k blahoslaveným 00:01:19.259 --> 00:01:22.299 a zdá se, že vydává Kristovi zatracené. 00:01:22.299 --> 00:01:26.069 Napravo od Krista se blahoslavení vydávají z hrobů do nebe. 00:01:26.069 --> 00:01:30.420 Vytahují je andělé, kteří jim pomáhají 00:01:30.420 --> 00:01:32.490 vystoupat do nebe. 00:01:32.490 --> 00:01:33.690 Miluju tato vyobrazení, 00:01:33.690 --> 00:01:36.610 protože Michelanagelova těla jsou tak pevná a silná, 00:01:36.610 --> 00:01:37.720 tak svalnatá. 00:01:37.720 --> 00:01:40.080 Dokonce i duše, které jsou kříseny, 00:01:40.080 --> 00:01:42.660 musí být zvedány s velkým úsilím. 00:01:42.660 --> 00:01:46.360 Vidíte anděla, jak zvedá blahoslavené pomocí růžence. 00:01:46.360 --> 00:01:51.780 Přesně tak, dvojice je doslova zvedána do nebe silou své modlitby, 00:01:51.780 --> 00:01:54.150 která je znázorněna růžencem. 00:01:54.150 --> 00:01:57.200 Přímo pod Kristem vidíme anděly hrající na trumpety, 00:01:57.200 --> 00:01:59.430 kterými budí mrtvé z jejich hrobů. 00:01:59.430 --> 00:02:01.160 Podívejte na ty dlouhé zlaté trubky, 00:02:01.160 --> 00:02:04.480 Popisuje je Zjevení Janovo, zde jsou přímo vyobrazeny. 00:02:04.480 --> 00:02:09.070 Ale andělé nevypadají úplně, jak bychom očekávali, 00:02:09.070 --> 00:02:15.000 jsou zjevně silní a mužní, v poměru k tělu mají malé hlavy. 00:02:15.000 --> 00:02:17.070 Při troubení skoro vypadají, 00:02:17.070 --> 00:02:21.070 jako by jim měly prasknout tváře. 00:02:21.070 --> 00:02:23.910 Mají přece budit mrtvé, a to přesně dělají. 00:02:23.910 --> 00:02:27.150 Vidíme otevírající se krypty, hroby, 00:02:27.150 --> 00:02:30.480 vidíme duše, které vyvstávají ze země. 00:02:30.480 --> 00:02:34.110 je překvapivé, jakou tělesnost Michelangelo duším připisuje. 00:02:34.110 --> 00:02:38.270 Člověk by řekl, že budou nehmotné, že nebudou mít žádné tělo, 00:02:38.270 --> 00:02:40.790 žádnou tíhu, nebudou nic vážit, 00:02:40.790 --> 00:02:42.230 ale zde je opak pravdou. 00:02:42.230 --> 00:02:45.890 Vycítíme boj o duše a obtížnost jejich záchrany 00:02:45.890 --> 00:02:47.740 a donesení do nebe. 00:02:47.740 --> 00:02:52.490 Ano, tělům se autor nevyhýbá, to je pro Michelangela typické. 00:02:52.490 --> 00:02:57.340 Zajímá se o fyzickou podobu, o svalnatost těla. 00:02:57.340 --> 00:03:01.790 Důraz kladený na tělo vidíme především u zatracených 00:03:01.790 --> 00:03:02.380 vpravo. 00:03:02.380 --> 00:03:07.260 Na jedné straně tedy vidíme blahoslavené, mířící k nebi, 00:03:07.260 --> 00:03:13.050 na druhé straně vidíme plameny pekelné a zatracené, kteří tam jsou přinášeni. 00:03:13.050 --> 00:03:20.270 Veslař Charon je přiváží na lodi, přitom máchá veslem, aby je shodil 00:03:20.270 --> 00:03:25.590 a démoni mu pomáhají, svými vidlemi, sklízejí nové duše pro peklo. 00:03:25.590 --> 00:03:27.100 Je to celkem ohavná scéna. 00:03:27.100 --> 00:03:32.060 Ano, démoni jsou všude, tahají postavy z lodi do pekla. 00:03:32.060 --> 00:03:34.250 Ale nejen démoni plní svůj úkol, 00:03:34.250 --> 00:03:37.630 svou práci dělají i andělé, přímo nad touto scénou vidíme zatracené, 00:03:37.630 --> 00:03:42.140 kteří jsou tlačeni do pekla a zoufale se snaží dostat ven, 00:03:42.140 --> 00:03:46.260 ale bijí je andělé, které mají zatracenci nad sebou. 00:03:46.260 --> 00:03:49.330 Asi nejpůsobivější je zobrazení jediné osoby, 00:03:49.330 --> 00:03:52.030 která je tažena ďáblem dolů. Tomuto výjevu se říká 00:03:52.030 --> 00:03:53.167 "zatracený muž". 00:03:57.010 --> 00:04:00.980 Vypadá, že si právě uvědomil, že stráví věčnost v pekle. 00:04:00.980 --> 00:04:04.140 Kolem nohou má omotané démony, 00:04:04.140 --> 00:04:05.500 táhnou ho dolů k peklu. 00:04:05.500 --> 00:04:07.990 Podívejte se na jeho tvář, zakrývá si jedno oko, 00:04:07.990 --> 00:04:11.570 jako by nemohl uvěřit, nemohl unést pohled na vlastní osud, 00:04:11.570 --> 00:04:13.870 Druhé oko má ale úplně otevřené, 00:04:13.870 --> 00:04:15.770 jako by právě prozřel. 00:04:15.770 --> 00:04:18.380 Když se na tu scénu díváme zde v Sixtinské kapli, 00:04:18.380 --> 00:04:22.120 vidíme Michelangelovy rané práce na stropě nad námi. 00:04:22.120 --> 00:04:26.020 Díváme sa na elegantní, vznešené postavy, 00:04:26.020 --> 00:04:28.430 na těla vyzařující důstojnost. 00:04:28.430 --> 00:04:31.550 Ale zde, na oltářní stěně, na vyobrazení Posledního soudu, 00:04:31.550 --> 00:04:35.550 vypadají postavy záměrně ošklivě a záměrně nevzhledně. 00:04:35.550 --> 00:04:37.990 Proporčně jsou pojaty naprosto špatně, 00:04:37.990 --> 00:04:42.300 mají příliš malé hlavy a obrovské svaly. 00:04:42.300 --> 00:04:47.200 Což platí hlavně v případě Krista, podívejte se na velikost jeho trupu, 00:04:47.200 --> 00:04:50.860 je naprosto v nepoměru k jeho hlavě a výšce. 00:04:50.863 --> 00:04:53.493 Michelangelo se dívá na lidské tělo 00:04:53.493 --> 00:04:57.223 jinak, než se na něj dívali ve vrcholné renesanci, 00:04:57.223 --> 00:05:01.853 ne jako na odkaz ke klasické tradici a ideálním proporcím. 00:05:01.853 --> 00:05:05.683 Vidí v něm velkou symbolickou hodnotu. 00:05:05.683 --> 00:05:09.683 Je ochoten narušit proporce ve jménu působení malby jako celku. 00:05:09.683 --> 00:05:12.733 Náboženské poselství je zde klíčové 00:05:12.733 --> 00:05:15.833 a tělo tomuto poslání slouží. 00:05:15.833 --> 00:05:20.987 V odobí tvorby fresky čelila církev učení Martina Luthera 00:05:20.987 --> 00:05:23.177 a počátkům protestantské reformace. 00:05:23.177 --> 00:05:25.347 Byla to doba velkých nepokojů, 00:05:25.347 --> 00:05:26.204 Stárnoucí umělec 00:05:30.537 --> 00:05:31.784 propadá pesimismu. 00:05:31.784 --> 00:05:34.254 To je nejlépe vidět v postavě svaté Kateřiny, 00:05:34.254 --> 00:05:37.764 která drží kolo, což je její atribut, 00:05:37.764 --> 00:05:39.454 protože byla umučena v kole, 00:05:39.454 --> 00:05:42.384 na fresce ale vypadá velmi nemotorně, 00:05:42.384 --> 00:05:46.094 když ji porovnáme s krásnou Evou, která je vyobrazena na stropě. 00:05:46.094 --> 00:05:49.144 Rozdíl ve ztvárnění obou těl je zřetelný. 00:05:49.144 --> 00:05:53.104 Další postavu, která představuje nefalšovaný pesimismus, 00:05:53.104 --> 00:05:55.344 vidíme napravo pod Kristem, 00:05:55.344 --> 00:05:58.114 kde je velká nahá postava na oblaku, 00:05:58.114 --> 00:06:00.204 dívající se nahoru na Krista, 00:06:00.204 --> 00:06:03.714 v jedné ruce drží nůž a v druhé kůži. 00:06:03.714 --> 00:06:06.124 To je svatý Bartoloměj, který byl zavražděn 00:06:06.124 --> 00:06:08.854 stažením z kůže zaživa. 00:06:08.854 --> 00:06:12.044 Svaté vždy poznáme podle jejich atributů, 00:06:12.044 --> 00:06:15.194 často jsou to nástroje použité k jejich umučení, 00:06:15.194 --> 00:06:17.924 a je tedy logické, že Bartoloměj drží nůž. 00:06:17.924 --> 00:06:23.714 Je ale zajímvé, že se Michelagelo rozhodl ve vyobrazení Bartoloměje, 00:06:23.714 --> 00:06:28.714 použít v kůži světce vlastní portrét. 00:06:28.714 --> 00:06:31.244 Musíme si tedy položit otázku: 00:06:31.244 --> 00:06:38.044 Proč by Michelangelo umísťoval vlastní podobiznu v kůži svatého Bartoloměje, 00:06:38.044 --> 00:06:43.854 doprostřed mezi Krista, spasitele, a „zatraceného muže“? 00:06:43.854 --> 00:06:45.064 A ještě navíc 00:06:45.064 --> 00:06:47.614 se zdá, že Bartoloměj drží kůži velmi lehce, 00:06:47.614 --> 00:06:54.584 jako by mu z prstů mohla vyklouznout a spadnout dolů na loď do pekla. 00:06:54.593 --> 00:06:58.813 Zdá se, že to vyjadřuje Michelangelovu obavu o osud jeho vlastní duše, 00:06:58.813 --> 00:07:02.619 to vidíme i v jeho poezii z tohoto období. 00:07:02.619 --> 00:07:05.087 A dokonce můžeme nakreslit úhlopříčku 00:07:05.087 --> 00:07:08.502 vedoucí z levé horní části, od kříže, 00:07:08.502 --> 00:07:10.501 přes trnovou korunu, 00:07:10.501 --> 00:07:13.781 přes Krista, kůži Svatého Bartoloměje, 00:07:13.781 --> 00:07:28.172 a„zatraceného muže“ až k pekelným ohňům.