Kdybych se vás zeptal
jak spolu souvisí
láhev čistícího prostředku a pot,
nejspíš si pomyslíte, že je to ta nejlehčí otázka
kterou se vás v Edinburghu tento týden zeptají.
Ale kdybych řekl, že obojí jsou příklady
alternativních nebo nových forem placení
v hyperpropojené, datové globální ekonomice,
asi byste si mysleli, že jsem padlý na hlavu.
Ale věřte mi, pracuji v marketingu.
(Smích)
A chystám se vám odpovědět,
ale to až po této krátké odbočce.
Daleko podnětnější otázka je ta,
kterou se mě zeptal jeden z našich autorů
před několika týdny a já nevěděl, jak odpovědět:
Jaká je nejvýkonnější měna na světě?
Jsou to Bitcoiny.
Pro ty z vás, kteří se ještě s Bitcoiny nesetkali,
Bitcoin je krypto-měna, virtuální měna, umělá měna.
Byla stvořena v roce 2008 anonymním programátorem
který se přezdívá Satoshi Nakamoto.
Nikdo neví kdo nebo co je zač.
Je to takový internetový Banksy.
Možná tomu teď udělám medvědí službu,
ale moje interpretace toho, jak to pracuje je, že
Bitcoiny se dávají do oběhu pomocí procesu těžení.
Existuje síť počítačů, které musejí
řešit velice komplexní matematické problémy
a osoba, která jej vyřeší jako první dostane Bitcoiny.
A když se Bitcoiny uvolní,
dají se do veřejné databáze nazvané Blockchain,
a pak se šíří, a tak se stanou peněžní měnou,
kompletně decentralizovanou, a to je na tom
docela děsivé a proto je to tak populární.
Neprovozují ji úřady ani státy.
Vlastně ji řídí síť.
Důvodem, proč se úspěšně osvědčila, je,
že je soukromá, anonymní, rychlá a levná.
Někdy Bitcoiny divoce kolísají.
Na jedné úrovni vzrostly ze zhruba 13 dolarů
až na 266, doslova v průběhu čtyř měsíců,
a potom spadly a ztratily polovinu svojí hodnoty během šesti hodin.
Nyní se jejich hodnota drží okolo
110 dolarů za kus.
Ale to ukazuje, že si získávají půdu pod nohama,
získávají si respekt.
Některé služby jako Reddit nebo Wordpress
už teď dokonce přijímají platby v Bitcoinech.
A to ukazuje, že lidé
začínají důvěřovat technologiím
a začínají trumfovat a narušovat
a zpochybňovat tradiční instituce
a to, jak přemýšlíme o penězích a o měnách.
Není to překvapivé, pokud si představíte
EU jako proutěný košík.
Myslím, že nedávno vyšel v Gallupu průzkum
v němž stálo, že v Americe
je důvěra v banky na historickém minimu, je to okolo 21 procent.
Tady vidíte několik fotografií z Londýna
kde Barclays sponzoroval městské cyklostezky,
a nějací aktivisté udělali pěkný
guerrilový marketing a zfalšovali slogany.
„Podřadné šlapání.“ „Barclays si s vámi vyjede.“
To jsou ty slušnější, které vám můžu ukázat.
Ale myslím, že to chápete, lidé skutečně začali
tak trochu ztrácet důvěru v instituce.
P.R. společnost s názvem Edelman
dělá každý rok velmi zajímavý průzkum
právě o důvěře a o tom, co si lidé myslí.
A je to globální průzkum, tato čísla jsou globální.
Zajímavé je, že to, co vidíte,
ta hierarchie se trochu kymácí,
a je z ní teď heterarchie,
takže lidé věří víc lidem jako jsou oni,
než vládám a korporacím.
A když se podíváte na ta čísla pro rozvinutější trhy,
jako V.B., Německo a tak dále, jsou ve skutečnosti daleko nižší.
A to mě tak trochu děsí.
Lidé teď začínají věřit byznisákům
spíš než vládám a jejím představitelům.
Co se teď začíná dít: když si představíte peníze,
když řekněme svaříte peníze až na jejich podstatu,
je to doslova jenom vyjádření hodnoty, smluvené hodnoty.
A teď v digitální době,
můžeme vyčíslit hodnotu mnoha různými způsoby
a daleko snadněji,
a někdy způsob, jakým vyčíslujeme tyto hodnoty,
usnadňuje
vytváření nových forem a validních forem měny.
V tomto kontextu si můžete všimnout, že sítě jako Bitcoin
najednou začínají dávat větší smysl.
Takže když si vezmete, že se začínáme ptát
a narušovat a zpochybňovat význam peněz
náš vztah k nim, to co definuje peníze,
a vše směřuje k otázce:
Existuje důvod, proč by vláda měla mít
peníze na starosti?
Dívám se na to samozřejmě z pohledu marketingu,
z pohledu značky,
značka doslova stojí a padá s její reputací.
A když se nad tím zamyslíte, reputace se stala měnou.
Jak víte, reputace je postavena na důvěře,
konzistenci, transparentnosti.
Pokud jste se tedy rozhodli důvěřovat značce,
chcete vztah, chcete se k ní upsat,
už se tak trochu podílíte na spoustě nových forem
měny.
Když se zamyslíte nad věrností.
Věrnost je v podstatě mikro-ekonomie.
Jsou to systémy odměn, vzdušných mílí.
The Economist před několika lety napsal,
že je na světě vlastně více nevyužitých vzdušných mílí,
než dolarových bankovek v oběhu.
Když stojíte v řadě ve Starbucks,
30 procent transakcí ve Starbucks každý den
probíhá formou jejich Hvězdiček.
To je ve Starbucks jejich měna,
která platí jen v jejich ekosystému.
A připadá mi zajímavé, že Amazon
nedávno začal používat Amazon mince.
Takže je to teď měna, která se používá čistě jen pro Kindle.
Můžete si koupit aplikace a platit s nimi v těchto aplikacích,
ale když si vezmete Amazon,
a podíváte se na barometr důvěry, který jsem vám ukázal,
kde lidé začínají věřit společnostem,
zvláště těm společnostem, kterým věří a důvěřují
více než vládám.
Takže najednou začnete přemýšlet,
no, Amazon by to snad mohl prosadit.
Mohlo by se to stát přirozenou součástí,
stejně jako nakupování -
a nejenom v rámci Kindle - můžete si koupit knížky, hudbu,
reálné produkty, spotřebiče a zboží a tak dále.
A najednou tu máte Amazon, který jako značka
konkuruje Federálním rezervám
v tom, jak chcete utratit svoje peníze,
co jsou peníze, co tvoří peníze.
A dostáváme se zpět k čistícímu prostředku Tide,
jak jsem slíbil.
V New York Magazine jsem narazil na fantastický článek,
kde se psalo že uživatelé drog napříč Amerikou
si kupují drogy
za láhve s čističem Tide.
Takže se vydají do samoobsluhy,
ukradnou Tide,
a 20dolarová láhev Tidu
se rovná 10 dolarům na crack, kokain nebo trávu.
A taky psali, že někteří kriminalisté
se na to podívali a řekli, nuže, dobrá,
Tide jako produkt se platí za nadstandard.
Je o 50 procent dražší než průměrný prostředek.
Obsahuje velice komplexní koktejl chemikálií,
takže voní velmi luxusně a velmi osobitě,
a, protože patří značce Procter and Gamble,
dostává se mu podpory reklam v masmédiích.
Takže z toho vyvodili, že uživatelé drog jsou také spotřebitelé,
mají to ve svých nervových cestách.
Když uvidí Tide, je to jako zkrat.
Říkají si, že je to důvěra, věřím tomu. To je kvalita.
A tak se z toho stala měnová jednotka,
kterou New York Magazine popsal
jako podivně loajální kriminální vlnu, zaměřenou na značku,
a zločinci Tide označují za „tekuté zlato.“
Zdála se mi vtipná ta reakce
mluvčího Procter and Gamble.
Samozřejmě se snažil distancovat od drog,
ale řekl: „Připomíná mi to jednu věc,
a to tu, že hodnota značky zůstala stejná.“ (Smích)
Což potvrzuje moji domněnku a ukazuje, že
se ani nezpotil, když to řekl.
A to mě vrací zpět k tomu spojení s potem.
V Mexiku Nike nedávno spustil kampaň
nazvanou doslova „Plaťte potem.“
Vezměte si, že
boty Nike obsahují senzory
nebo používáte náramek Nike FuelBand
který sleduje váš pohyb, vaši energii,
vaši spotřebu kalorií.
A v tuto chvíli
můžete vstoupit do Nike komunity. Zaplatili jste si členství.
Nesnaží se vám vnutit hlasité reklamní zprávy,
a v tuto chvíli se reklama začala proměňovat
do věcí, jako jsou služby, nástroje a aplikace.
Nike se vlastně chová jako váš partner,
zdravotní a kondiční partner a poskytovatel služeb.
Oni říkají: „Dobře,
tady máte datovou tabulku. Víme, jak daleko jste uběhli,
jak daleko jste se přesouvali, kolik jste do sebe dostali kalorií a tyto věci.
A co s tím? Čím více běháte, tím více bodů dostanete,
a existují aukce, kde si můžete koupit věci od Nike
ale pouze pokud prokážete, že jste jejich produkty využívali.“
Jinak to nejde. Tohle je čistě
pro komunitu potících se
v produktech od Nike. Nemůžete si to koupit za pesos.
Je to doslova uzavřené prostředí, uzavřená aukce.
Víte, v Africe se vysílací čas stal
doslova měnou, svým způsobem.
Lidé jsou zvyklí, protože mobil je král,
jsou velmi zvyklí převádět peníze
nebo provádět platby přes mobil.
Jeden z mých oblíbených příkladů, co se týče značky,
je Vodafone, kde v Egyptě
řada lidí nakupuje na trhu
nebo ve velice malých samostatných obchůdcích.
Drobné jsou tu velký problém
a často se stává, že si koupíte nějaké věci
a máte dostat, řekněme,
10 centů, 20 centů nazpět.
Prodavači vám musí dát věci jako cibuli
nebo aspirin, nebo žvýkačku,
protože nemají drobné nazpět.
A když Vodafone uviděl tento problém,
tuto zákaznickou bolístku, vytvořili
drobné peníze, které nazvali Fakka,
které dávají
prodavači lidem,
a je to kredit, kterým si můžou přímo nabít svůj mobilní telefon.
Takže tato měna se převádí na kredit, což je zase
velmi zajímavé.
Udělali jsme průzkum abychom podpořili domněnku, že
45 procent lidí
v zásadní populační skupině v USA
potvrdilo, že jim nedělá problém používat
nezávislou nebo značkovou měnu.
A tady to začíná být velice zajímavé,
rodí se opravdu zajímavý vztah.
A vezměte si, že korporace
by měly začít přemýšlet o svých zdrojích
z jiné perspektivy a prodávat je.
A co si myslíte, je to velký skok?
Zdá se to být přitažené za vlasy, ale když se nad tím zamyslíte,
v Americe v roce 1860,
existovalo 1 600 korporací, které vydávaly bankovky.
To bylo 8 000 druhů bankovek.
A jediná věc, která to zastavila,
že vláda kontrolovala čtyři procenta dodávky,
a jediná věc, která to zastavila,
byla vypuknuvší Občanská válka,
a vláda, která se chtěla náhle zmocnit peněz.
Vláda, peníze, válka, nic se nezměnilo.
A tak se tedy ptám,
jestli se historie opakuje?
Jestli papírové peníze kvůli technologiím nevycházejí z módy?
Oddělujeme peníze od vlády?
Víte, když se nad tím zamyslíte, značky začínají ty mezery vyplňovat.
Korporace vyplňují mezery, které si vlády nemohou dovolit zaplnit.
Víte, budeme stát na jevišti
a kupovat si kávu - bio, fair trade kávu - příští rok
a platit TED floriny nebo TED šilinky?
Děkuji mnohokrát.
(Potlesk)
Děkuji. (Potlesk)