Jak se Adolf Hitler, tyran a původce největší genocidy v dějinách lidstva, dostal k moci v demokratické zemi? Příběh začíná na konci 1. světové války. Po úspěšné ofenzivě Spojenců v roce 1918 Německo pochopilo, že válku nelze vyhrát a ukončilo boje podpisem kapitulace. S pádem říšské vlády se rozšířila občanská neposlušnost a stávky dělníků. Z obavy před komunistickou revolucí se hlavní strany spojily k potlačení povstání a ustavily parlamentní Výmarskou republiku. Jedním z prvních úkolů bylo provedení opatření podle mírových dohod vynucených vítěznými mocnostmi. Vedle ztráty více než desetiny území a rozpuštění armády muselo Německo uznat plnou zodpovědnost za válku a hradit válečné reparace poškozující již tak slabou ekonomiku. Ze strany nacionalistů a veteránů to vše bylo vnímáno jako ponížení, neboť mylně věřili, že válku mohli vyhrát, pokud by armáda nebyla zrazena politiky a protestujícími. Pro Hitlera se tyto pohledy staly obsesí a jeho bigotnost a paranoidní bludy ho vedly k tomu, že vinu svalil na Židy. Jeho slova našla odezvu ve společnosti s mnoha antisemitskými lidmi. V té době stovky tisíců Židů byly integrovány v německé společnosti, ale mnoho Němců je stále vnímalo jako outsidery. Po první světové válce úspěch Židů vedl k neopodstatněnému obviňování z podvratné činnosti a šmelení za války. Je potřeba zdůraznit, že se každá z těchto konspiračních teorií zrodila ze strachu, zloby a bigotnosti, ale ne z faktů. Přesto s nimi Hitler slavil úspěch. Když vstoupil do malé nacionalistické politické strany, jeho manipulativní veřejné projevy ho vynesly do jejího čela a přitahovaly čím dál větší davy. Kombinací antisemitismu s populistickým odporem označili nacisté komunismus i kapitalismus za židovskou konspiraci s cílem zničit Německo. Nacistická strana nebyla zpočátku populární. Po neúspěšném pokusu o svržení vlády byla strana zakázána a Hitler uvězněn za velezradu. Ale po propuštění o rok později okamžitě začal hnutí obnovovat. A pak, v roce 1929, přišla Velká krize. Donutila americké banky stáhnout z Německa půjčky a německá již tak strádající ekonomika přes noc zkolabovala. Hitler využil zloby lidí a nabídl jim výhodné obětní beránky a slib, že obnoví zašlou slávu velkého Německa. Hlavní politické strany nedokázaly krizi zvládnout a levicová opozice byla příliš roztříštěná vnitřními spory. A tak se část zklamané veřejnosti začala hrnout k nacistům, což jejich volební výsledky zvýšilo z méně než tří na 18 procent během pouhých dvou let. V roce 1932 Hitler kandidoval na prezidenta a prohrál s oceněným válečným hrdinou generálem von Hindenburgem. Ale i tak, s 36 % hlasů Hitler dokázal sílu své podpory. V následujícím roku poradci a představitelé byznysu přesvědčili Hindenburga, aby jmenoval Hitlera kancléřem, přičemž doufali, že to přenese část jeho popularity pro jejich vlastní cíle. Ačkoliv byl post kancléře pouze administrativní hlavou parlamentu, Hitler soustavně rozšiřoval svoji moc. Jeho stoupenci založili polovojenské skupiny a bojovali s protestujícími v ulicích. Hitler stimuloval strach z komunistického povstání a argumentoval, že on jediný je schopen obnovit právo a pořádek. Poté v roce 1933 byl mladý dělník odsouzen za zapálení budovy parlamentu. Hitler toho využil k přesvědčení vlády, aby jej pověřila pravomocemi pro výjimečný stav. Během měsíců byla zrušena svoboda tisku, ostatní strany byly rozpuštěny, byly schváleny protižidovské zákony. Mnoho Hitlerových dřívějších radikálních stoupenců bylo zatčeno a popraveno, společně s potenciálními rivaly. A když prezident Hindenburg v srpnu 1934 zemřel, bylo zřejmé, že nové volby nebudou. Zneklidňující je, že řada Hitlerových opatření nevyžadovala masové represe. Jeho projevy využily strachu a hněvu lidí k jeho podpoře a k podpoře nacistické strany. Mezitím byznysmeni a intelektuálové ve snaze být na správné straně veřejného mínění schvalovali Hitlera. Ujišťovali sebe i ostatní, že jeho extrémní rétorika je jen show. Desítky let později zůstává Hitlerův vzestup varováním, jak křehké mohou být demokratické instituce tváří v tvář rozlíceného davu a lídra připraveného ukojit jejich hněv a využít jejich strach.