WEBVTT

00:00:00.890 --> 00:00:03.190
Když jsem vyrůstal, nechápal jsem vždy,

00:00:03.198 --> 00:00:06.846
proč mě rodiče nutili
dodržovat některá pravidla.

00:00:06.846 --> 00:00:08.675
Třeba, proč jsem musel
sekat trávník?

00:00:08.675 --> 00:00:11.343
Proč byly domácí úkoly tak důležité?

00:00:11.343 --> 00:00:15.267
Proč jsem si nemohl dát bonbony do vloček?

NOTE Paragraph

00:00:15.267 --> 00:00:18.123
Mé dětství překypovalo takovými otázkami.

00:00:18.123 --> 00:00:22.396
To je v dětství normální.
Stejně jako pochopení, že někdy

00:00:22.396 --> 00:00:26.479
bylo lepší poslechnout rodiče,
přesto, že jsem nerozuměl proč.

00:00:26.479 --> 00:00:29.495
Není to tak, že by nechtěli, abych 
přemýšlel samostatně.

00:00:29.495 --> 00:00:32.096
Jejich výchova se vždy snažila
vyrovnat napětí

00:00:32.096 --> 00:00:35.547
mezi tím, abychom se sourozenci 
rozuměli realitě světa,

00:00:35.547 --> 00:00:39.654
ale nikdy nebrali status quo
jako nevyhnutelný.

NOTE Paragraph

00:00:39.654 --> 00:00:42.962
Uvědomil jsem si, že toto samotné

00:00:42.964 --> 00:00:45.330
byla velmi užitečná forma výchovy.

00:00:46.050 --> 00:00:50.170
Jeden z mých oblíbených pedagogů,
brazilský autor a učenec Paulo Freire,

00:00:50.170 --> 00:00:53.269
mluví poměrně otevřeně
o potřebě, aby se výchova

00:00:53.269 --> 00:00:57.117
užívala jako nástroj kritického probuzení
a sdílené lidskosti.

00:00:57.857 --> 00:01:00.642
Ve své nejznámější knize,
"Pedagogika utlačených",

00:01:00.642 --> 00:01:05.156
uvádí: "Nikdo nemůže být 
autenticky lidský,

00:01:05.156 --> 00:01:07.387
pokud v tom brání ostatním."

NOTE Paragraph

00:01:08.167 --> 00:01:11.987
V poslední době jsem o tom hodně uvažoval,
o té myšlence lidskosti,

00:01:11.987 --> 00:01:15.264
a konkrétně, komu na tomto světě
je dopřáno privilegium

00:01:15.264 --> 00:01:18.280
být vnímán zcela jako člověk.

00:01:18.280 --> 00:01:20.610
Během posledních několika měsíců

00:01:20.610 --> 00:01:23.818
byl svět svědkem, jak neozbrojeným
černochům a černoškám

00:01:23.818 --> 00:01:27.755
byly vzaty životy rukou policie a členy
skupiny občanské sebeobrany.

00:01:27.755 --> 00:01:30.648
Tyto události a vše, 
co se odehrálo po nich

00:01:30.648 --> 00:01:32.756
mě přivedly zpět do mého dětství

00:01:32.756 --> 00:01:37.100
a k rozhodnutím, která činili moji rodiče
ohledně výchovy černošského chlapce v USA.

00:01:37.100 --> 00:01:41.207
V mládí jsem jim nerozuměl tak,
jako jim rozumím nyní.

NOTE Paragraph

00:01:41.977 --> 00:01:46.212
Říkám si, jak muselo být těžké,
jak hluboce nespravedlivé to bylo,

00:01:46.212 --> 00:01:50.397
že cítili, že musí ochuzovat mé dětství,

00:01:50.409 --> 00:01:53.210
jen abych večer mohl přijít domů.

NOTE Paragraph

00:01:53.210 --> 00:01:55.311
Například si vzpomínám, jak jednou večer,

00:01:55.311 --> 00:01:59.213
když mi bylo asi 12 let, na školním výletě
do jiného města,

00:01:59.213 --> 00:02:01.559
jsme si s kamarády koupili vodní pistole

00:02:01.559 --> 00:02:05.569
a proměnili jsem hotelové parkoviště
ve vlastní vodní bitevní plochu.

00:02:06.102 --> 00:02:07.805
Schovávali jsme se za auty,

00:02:07.805 --> 00:02:10.973
běhali tmou, která ležela mezi lampami
veřejného osvětlení,

00:02:10.973 --> 00:02:14.384
nekonečný, všudypřítomný smích 
napříč vozovkou.

00:02:14.384 --> 00:02:16.467
Ale během deseti minut,


00:02:16.467 --> 00:02:19.480
vyšel ven můj otec, chytil mě za předloktí

00:02:19.480 --> 00:02:22.505
a nezvykle prudce mě odvedl
do našeho pokoje.

00:02:22.505 --> 00:02:24.369
Než jsem stihl něco říct,

00:02:24.369 --> 00:02:27.727
jak mě zesměšnil před mými kamarády,

00:02:27.727 --> 00:02:30.842
vysmál se mé naivitě.

00:02:30.842 --> 00:02:35.385
Podíval se mi do očí,
strach pohltil jeho obličej,

00:02:35.385 --> 00:02:37.930
a řekl: "Synu, je mi to líto,

00:02:37.930 --> 00:02:40.967
ale nemůžeš se chovat stejně jako
tví bílí kamarádi.

00:02:40.967 --> 00:02:43.202
Nemůžeš předstírat, že střílíš.

00:02:43.202 --> 00:02:45.088
Nemůžeš potmě běhat venku.

00:02:45.088 --> 00:02:48.132
Nemůžeš se schovávat za nic 
jiného než za vlastní zuby."

NOTE Paragraph

00:02:48.132 --> 00:02:51.135
Teď vím, jak musel být vyděšený,

00:02:51.135 --> 00:02:55.148
jak jednoduše jsem mohl upadnout
do spárů noci,

00:02:55.148 --> 00:02:57.907
nějaký člověk mohl vzít tu vodu

00:02:57.907 --> 00:03:00.154
jako dobrý důvod všechno spláchnout.

NOTE Paragraph

00:03:01.134 --> 00:03:04.546
Takovýmito zprávami jsem byl
zahlcen celý život:

00:03:04.546 --> 00:03:08.045
Vždycky měj ruce tak, aby je viděli,
nepohybuj se příliš rychle,


00:03:08.045 --> 00:03:10.116
sundej si kapuci, když zajde slunce.

00:03:10.116 --> 00:03:13.223
Rodiče mě a mé sourozence vychovali
v brnění z rad,

00:03:13.223 --> 00:03:16.854
v oceánu výstražných signálů, 
aby nám nikdo neukradl vzduch z plic,

00:03:16.854 --> 00:03:19.166
aby z našich tváří 
nezbyla jen vzpomínka.

00:03:19.166 --> 00:03:21.674
Abychom mohli být dětmi,
ne rakvemi či betonem.

00:03:21.674 --> 00:03:25.154
A ne proto, že by si mysleli, 
že tak budeme lepší než ostatní,

00:03:25.154 --> 00:03:27.672
jednoduše proto, že chtěli, 
abychom zůstali naživu.

NOTE Paragraph

00:03:27.672 --> 00:03:30.402
Všichni mí černošští kamarádi
byli vychováni se stejným poselstvím,

00:03:30.402 --> 00:03:32.679
rozhovorem, když jsme k němu
byli dost staří.

00:03:32.679 --> 00:03:35.624
Být zaměněn za hřebík
připravený k zatlučení do země.

00:03:35.624 --> 00:03:40.118
Když lidé udělali z našeho melaninu
synonymum něčeho obávaného.

NOTE Paragraph

00:03:40.118 --> 00:03:42.591
Ale co to udělá s dítětem,


00:03:42.591 --> 00:03:46.041
vyrůstat s vědomím, že jednoduše
nemůžete být dítětem?

00:03:46.041 --> 00:03:49.190
Že pubertální vrtochy jsou příliš
nebezpečné vašemu dechu,

00:03:49.190 --> 00:03:50.854
že jednoduše nemůžete být zvědaví,

00:03:50.854 --> 00:03:53.548
že si nemůžete dovolit přepych
udělat chybu,

00:03:53.548 --> 00:03:55.316
že něčí skrytý předsudek


00:03:55.316 --> 00:03:57.826
může být důvodem, že se ráno neprobudíte.

NOTE Paragraph

00:03:58.156 --> 00:03:59.871
Ale toto nemůže být tím, co nás definuje.

00:03:59.871 --> 00:04:02.462
Protože máme rodiče, kteří nás vychovali,
abychom rozuměli,

00:04:02.462 --> 00:04:05.238
že naše těla nejsou určena 
pro kulky,

00:04:05.238 --> 00:04:08.872
ale pro pouštění draků, skákání přes
švihadlo a smích k popukání.

00:04:08.872 --> 00:04:11.856
Měli jsme učitele, kteří nás učili,
jak se rukama hlásit ve třídě,

00:04:11.856 --> 00:04:13.424
ne se jenom vzdávat.

00:04:13.424 --> 00:04:15.390
Jediné, čeho bychom se měli vzdát,

00:04:15.390 --> 00:04:17.763
je myšlenka, že nejsme hodni tohoto světa.

00:04:17.763 --> 00:04:21.043
Když říkáme, že na černých životech
záleží, není to proto, že na ostatních ne.

00:04:21.043 --> 00:04:24.751
Je to proto, že musíme potvrzovat, že jsme
hodni existence bez strachu,

00:04:24.751 --> 00:04:26.877
i když nám tolik věcí říká, že nejsme.

00:04:26.877 --> 00:04:28.839
Chci žít ve světě, kde můj syn

00:04:28.839 --> 00:04:31.327
nebude považován za vinného
od chvíle zrození,

00:04:31.327 --> 00:04:35.178
kde hračka v jeho ruce nebude 
pomýlena za něco jiného než hračku.

NOTE Paragraph

00:04:35.178 --> 00:04:38.613
A odmítám přijmout, že nemůžeme 
přestavět tento svět v něco nového,

00:04:38.613 --> 00:04:40.110
místo, kde jméno dítěte

00:04:40.110 --> 00:04:42.857
nemusí být psáno na triko nebo náhrobek,

00:04:42.857 --> 00:04:44.474
kde cena něčího života

00:04:44.474 --> 00:04:48.273
není určena ničím jiným, než 
skutečností, že má plíce,

00:04:48.273 --> 00:04:52.491
místo, kde každý z nás může dýchat.

NOTE Paragraph

00:04:52.491 --> 00:04:53.445
Děkuji.

NOTE Paragraph

00:04:53.445 --> 00:04:55.903
(Potlesk)