Mám čtyři sta dvacet dva přátel

ale jsem opuštěný.

Se všemi každý den mluvím,

ale žádný mě opravdu nezná.

VZHLÉDNI

Potíž spočívá v rozdílu mezi

pohledem do očí a jménem na obrazovce.

Poodstoupil jsem a otevřel jsem oči.

Rozhlédl jsem se a uvědomil si,

že média, kterým říkáme sociální
jsou všecko, jen ne tohle.

Když otevřeme počítače

zavíráme své dveře.

Všecka ta technika, kterou máme,
je jenom přeludem.

Společenství, přátelství,
pocit sounáležitosti,

avšak když vykročíte
od toho přístroje na klam,

procitnete a uvidíte svět zmatení.

Svět, v němž jsme otroky
technologie, kterou jsme ovládli.

v němž jsou informace prodávány
bohatými chamtivými zmetky.

Svět sebe-zájmu, sebe-hodnocení,
sebe-prosazování

kde sdílíme ty nejlepší kousky,
ale opomíjíme city.

Jsme nesmírně šťastní
v prožitcích, které sdílíme.

Ale je to tak i když s námi nikdo není?

Buď oporou pro své přátele
a oni budou oporou tobě.

Ale nikdo tu nebude,
pokud stačí skupinová zpráva.

Upravujeme a přeháníme,
toužíme po obdivu.

Tváříme se, že si nevšímáme
společenského odloučení.

Přehazujeme slova,
až se naše životy lesknou

a přitom ani nevíme,
jestli nás někdo poslouchá.

Není problém v samotě,
to bych rád zdůraznil.

Pokud čteš knihu, maluješ obraz
nebo se hýbeš,

jsi tvůrčí a přítomná

ne uzavřená a odloučená.

Jsi bdělý a pozorný

a dobře využíváš čas.

Takže až budeš na veřejnosti
a začneš se cítit osamělý,

dej ruce za hlavu,
nech telefon být.

Není třeba rovnou mazat adresář.

Prostě spolu mluvte,
naučte se spolu žít.

Nesnáším ticho v plném osobním vlaku,

když nikdo nechce mluvit
ze strachu, aby nevypadal divně.

Stáváme se nespolečenskými.

Už nám nestačí bavit se navzájem,

a hledět do očí toho druhého.

Jsme obklopení dětmi,
které od svého narození

sledují, jak žijeme jako roboti,
a považují to za standard.

Asi nejsi tím nejlepším otcem na světě,

pokud nedokážeš zabavit dítě bez tabletu.

Když jsem byl malý, byl jsem pořád venku.

S kamarády jsme jezdili na kole, ...

Měl jsem děravé tenisky a odraná kolena,

Stavěli jsme klubovnu ve větvích stromů.

Teď je park tichý, až z toho mrazí.

Venku není vidět děti
a houpačky klidně visí.

Žádné skákání přes švihadlo, panák,
žádné kostely a věže.

Jsme generace blbů:

Chytré telefony a hloupí lidé.

Proto vzhlédni od telefonu,
vypni obrazovku.

Nasaj svoje okolí
a užij dne.

Jediné skutečné pouto
stačí k tomu

aby ti ukázalo, jaký význam
má být přítomný.

Buď přítomný ve chvíli,
kdy se na tebe podívá,

že si ji navždy zapamatuješ,
jako chvíli kdy přišla láska.

Čas, kdy tě poprvé držela za ruku
nebo tě poprvé políbila,

když jste se poprvé pohádali,
ale pořád jsi ji beze zbytku miloval.

Když jsi nemusel říkat stovkám lidí,
co jsi právě udělal,

protože o tuto chvíli se chceš
podělit jenom s ní.

Když jsi prodal počítač,
abys mohl koupit prsten

pro dívku svých snů,
která je teď skutečná.

Doba, kdy chcete založ it rodinu,
a chvíle, kdy

poprvé držíš svou holčičku
a znovu se zamilováváš.

Když tě v noci budí,
a přeješ si jenom trochu odpočinku

a když osušíš slzy,
jak tvé dítě opouští hnízdo.

Potom se tvá holčička vrátí
s chlapcem, aby sis ho pochoval

a on ti říká dědo
a ty se cítíš hrozně starý.

Čas, kdy sklízíš, co jsi vytvořil
jen tím, žes věnoval životu pozornost

a jsi rád, že jsi ho neztratil

zíráním do nějakého vynálezu.

Potom držíš ruku svojí ženy,

a sedíš u její postele,

Řekneš jí, že ji miluješ
a políbíš ji na čelo.

Ona ti tiše zašeptá,
jak srdce naposledy bije,

že měla štěstí, že ji tehdy na ulici
zastavil ten ztracený kluk.

Ale nic z toho se nikdy nestalo.

Nic z toho jsi neměl.

Když jsi příliš zaměstnaný pohledem dolů,

nevidíš příležitosti, které ti utíkají.

Proto vzhlédni od telefonu,
vypni obrazovku.

Náš život je konečný,
máme omezený počet dní.

Neplýtvej životem,
chycený v síti.

Protože když přijde konec,
nejhorší jsou výčitky.

Také jsem vinen,
jsem součástí soukolí,

digitálního světa, v němž jsme slyšet,
ale ne vidět,

v němž píšeme když mluvíme
a čteme když si povídáme,

v němž trávíme hodiny času spolu,
aniž bychom se sobě dívali do očí.

Nepoddej se životu,
v němž se řídíš reklamními triky.

Dej lidem lásku,

nedávej jim lajk.

Odluč se od potřeby
být slyšet a vymezovat se.

Běž ven do světa
a neber rušivé vlivy s sebou.

Vzhlédni od telefonu,
vypni počítač.

Přestaň hledět na toto video
a žij skutečný život.