1
00:00:00,516 --> 00:00:04,623
Povím vám o svém trápení.

2
00:00:04,623 --> 00:00:07,127
A mám takový pocit, že nemálo z vás

3
00:00:07,127 --> 00:00:09,047
tím také trpí.

4
00:00:09,047 --> 00:00:11,144
Když se procházím po galerii,

5
00:00:11,144 --> 00:00:13,247
místnost za místností plné obrazů,

6
00:00:13,247 --> 00:00:17,764
po zhruba 15 až 20 minutách

7
00:00:17,764 --> 00:00:19,655
zjišťuji, že nad těmi obrazy vůbec nepřemýšlím.

8
00:00:19,655 --> 00:00:21,263
Nic mi neříkají.

9
00:00:21,263 --> 00:00:23,767
Místo toho myslím na šálek kávy

10
00:00:23,767 --> 00:00:26,767
který zoufale potřebuji, abych se probudila.

11
00:00:26,767 --> 00:00:29,951
Galerie sama mě unavuje.

12
00:00:29,951 --> 00:00:32,327
Kolik z vás tím také trpí...

13
00:00:32,327 --> 00:00:34,332
Ano. Ha ha, ha ha!

14
00:00:34,332 --> 00:00:36,482
Nuže, někdo z vás třeba vydržíte déle

15
00:00:36,482 --> 00:00:38,576
než 20 minut, jindy ani to ne,

16
00:00:38,576 --> 00:00:40,790
ale myslím, že tím trpíme všichni.

17
00:00:40,790 --> 00:00:42,871
A také máte přitom pocit provinění?

18
00:00:42,871 --> 00:00:45,858
Já, když se dívám na obrazy,

19
00:00:45,858 --> 00:00:48,873
přemýšlím, že je tam musel někdo pověsit, někdo,

20
00:00:48,873 --> 00:00:51,401
kdo věřil že je dost dobrý na to, aby na té zdi visel,

21
00:00:51,401 --> 00:00:52,759
ale ne vždy toto rozhodnutí chápu.

22
00:00:52,759 --> 00:00:55,423
Vlastně, většinou to nechápu.

23
00:00:55,423 --> 00:00:59,197
A odcházím s pocitem nespokojenosti.

24
00:00:59,197 --> 00:01:02,664
Cítím se vina a nespokojená sama se sebou,

25
00:01:02,664 --> 00:01:04,727
místo abych si myslela, že je něco špatně s tím

26
00:01:04,727 --> 00:01:06,184
obrazem, myslím si, že jsem špatná já.

27
00:01:06,184 --> 00:01:09,092
Tak by člověk přeci neměl odcházet z galerie.

28
00:01:09,092 --> 00:01:10,363
(Smích)

29
00:01:10,363 --> 00:01:12,672
Myslím si, že bychom si měli dát pohov.

30
00:01:12,672 --> 00:01:15,132
Vezměte si, že přijdete do restaurace,

31
00:01:15,132 --> 00:01:18,819
a přečtete si jídelníček. Však se nečeká, že si objednáte

32
00:01:18,819 --> 00:01:21,002
vše co je na menu, že?

33
00:01:21,002 --> 00:01:22,884
Ne! Vyberete si.

34
00:01:22,884 --> 00:01:26,059
Když přijdete do obchodu koupit tričko,

35
00:01:26,059 --> 00:01:29,036
vyzkoušíte si všechna trička,

36
00:01:29,036 --> 00:01:30,364
a všechna se vám budou líbit?

37
00:01:30,364 --> 00:01:34,491
Samozřejmě, že ne, vyberete si. Předpokládá se to.

38
00:01:34,491 --> 00:01:37,112
A jak je tedy možné, že se nepředpokládá,

39
00:01:37,112 --> 00:01:39,685
že si budete vybírat i v galerii?

40
00:01:39,685 --> 00:01:42,980
Proč by se vám měl líbit každý obraz bez výjimky?

41
00:01:42,980 --> 00:01:45,684
Takže se k tomu snažím přistupovat jinak.

42
00:01:45,684 --> 00:01:47,302
Dělám dvě věci:

43
00:01:47,302 --> 00:01:51,796
Když přijdu do galerie, nejdřív si ji rychle projdu,

44
00:01:51,796 --> 00:01:56,031
a dívám se na všechno a zapamatuju si ty,

45
00:01:56,031 --> 00:01:59,085
které mě přiměly z nějakého důvodu zpomalit.

46
00:01:59,085 --> 00:02:01,886
Ani nevím přesně proč, ale z nějakého důvodu

47
00:02:01,886 --> 00:02:03,943
mě přitahují jako magnet

48
00:02:03,943 --> 00:02:07,061
a pak ignoruji všechny ostatní a jdu k tomu obrazu.

49
00:02:07,061 --> 00:02:09,525
A první věc, co dělám je, že jsem sama sobě průvodcem.

50
00:02:09,525 --> 00:02:12,821
Vyberu si obraz. Může to být jen jeden z 50ti.

51
00:02:12,821 --> 00:02:16,511
A pak, když už stojím před tím obrazem,

52
00:02:16,511 --> 00:02:19,588
vyprávím si o něm příběh.

53
00:02:19,588 --> 00:02:23,186
Proč příběh? No, myslím si, že jsme tak naprogramovaní,

54
00:02:23,186 --> 00:02:27,077
vyprávění příběhů máme zakódováné v DNA.

55
00:02:27,077 --> 00:02:29,446
Neustále vyprávíme příběhy a o čemkoliv

56
00:02:29,446 --> 00:02:34,557
hlavně proto, že svět je bláznivé a chaotické místo,

57
00:02:34,557 --> 00:02:38,508
a my se jej pomocí příběhu snažíme pochopit,

58
00:02:38,508 --> 00:02:40,677
vnést do něj nějaký řád.

59
00:02:40,677 --> 00:02:44,668
Proč to neaplikovat i na obrazy?

60
00:02:44,668 --> 00:02:48,383
A tak jsem z návštěvy galerie

61
00:02:48,383 --> 00:02:51,606
udělala menu v restauraci.

62
00:02:51,606 --> 00:02:54,814
Ukáži vám tři obrazy,

63
00:02:54,814 --> 00:02:57,878
které mě přiměly se zastavit

64
00:02:57,878 --> 00:03:00,424
a chtěly aby o nich byly vyprávěny příběhy.

65
00:03:00,424 --> 00:03:03,975
První z nich snad netřeba představovat -

66
00:03:03,975 --> 00:03:07,006
"Dívka s perlovou" od Johanna Vermeera,

67
00:03:07,006 --> 00:03:09,162
nizozemského malíře ze 17tého století.

68
00:03:09,162 --> 00:03:11,662
Je to překrásný obraz.

69
00:03:11,662 --> 00:03:13,806
Poprvé jsem ho viděla, když mi bylo 19,

70
00:03:13,806 --> 00:03:16,086
a okamžitě jsem si šla koupit jeho plakát,

71
00:03:16,086 --> 00:03:20,243
který mám dodnes. I po třiceti letech visí v mém domě.

72
00:03:20,243 --> 00:03:23,393
Provází mě, ať jdu kamkoliv,

73
00:03:23,393 --> 00:03:25,737
nikdy se na něj nemůžu dost vynadívat.

74
00:03:25,737 --> 00:03:29,516
To, co mě donutilo se zastavit,

75
00:03:29,516 --> 00:03:32,073
byly ty nádherné barvy, které používá

76
00:03:32,073 --> 00:03:34,017
a světlo, které jí dopadá na tvář.

77
00:03:34,017 --> 00:03:36,801
Ale myslím, že to, kvůli čemu se k němu stále vracím

78
00:03:36,801 --> 00:03:39,857
rok co rok je něco jiného, a to je

79
00:03:39,857 --> 00:03:43,551
výraz v její tváři, ten pohled plný emocí.

80
00:03:43,551 --> 00:03:45,969
Nedokážu říct, jestli je šťastná nebo smutná,

81
00:03:45,969 --> 00:03:48,936
a pokaždé si myslím něco jiného.

82
00:03:48,936 --> 00:03:52,535
A proto se k tomu stále vracím.

83
00:03:52,535 --> 00:03:56,544
Jednoho dne, o šestnáct let později, ten plakát visel na zdi,

84
00:03:56,544 --> 00:03:59,226
já ležela v posteli a dívala se na ni,

85
00:03:59,226 --> 00:04:01,805
a najednou mě napadlo, co jí asi

86
00:04:01,805 --> 00:04:05,723
ten malíř udělal, že se na něj takhle dívá.

87
00:04:05,723 --> 00:04:08,667
A to bylo poprvé, co jsem si uvědomila,

88
00:04:08,667 --> 00:04:11,467
že výraz v její tváři je vlastně odrazem toho,

89
00:04:11,467 --> 00:04:13,606
co k němu cítí.

90
00:04:13,606 --> 00:04:16,762
Kdykoli předtím, jsem se na obraz dívala jako na portrét dívky.

91
00:04:16,762 --> 00:04:21,531
Ale teď jsem o něm začala uvažovat jako o portrétu vztahu.

92
00:04:21,531 --> 00:04:24,363
A ptala jsem se, nuže, jaký je ten vztah?

93
00:04:24,363 --> 00:04:27,571
Rozhodla jsem se to zjistit. Při studiu jsem

94
00:04:27,571 --> 00:04:29,896
zjistila, že se neví, kdo to je.

95
00:04:29,896 --> 00:04:32,243
Vlastně, nevíme nic o Vermeerových

96
00:04:32,243 --> 00:04:34,603
modelech na jeho obrazech.

97
00:04:34,603 --> 00:04:36,730
A víme jen velmi málo o Vermeerovi samotném.

98
00:04:36,730 --> 00:04:39,504
Načež jsem zvolala: "Jupí!"

99
00:04:39,504 --> 00:04:44,163
Můžu si dělat co chci, můžu si vymyslet příběh, jaký chci.

100
00:04:44,163 --> 00:04:46,759
A tak jsem si vymyslela příběh.

101
00:04:46,759 --> 00:04:48,636
Nejdřív mě napadlo,

102
00:04:48,636 --> 00:04:50,728
nějak jí musím dostat k němu domů.

103
00:04:50,728 --> 00:04:53,216
Jak ji Vermeer poznal?

104
00:04:53,216 --> 00:04:54,760
Uvažuje se, že

105
00:04:54,760 --> 00:04:59,183
je to jeho dvanáctiletá dcera.

106
00:04:59,183 --> 00:05:01,408
Dcera, které by v té době bylo 12.

107
00:05:01,408 --> 00:05:04,104
Ale řekla jsem si: ne, je to příliš intimní pohled,

108
00:05:04,104 --> 00:05:06,288
ne pohled, kterým se dcera dívá na otce.

109
00:05:06,288 --> 00:05:08,128
Pokud měla žena otevřená ústa, nizozemské

110
00:05:08,128 --> 00:05:11,720
malbě té doby, naznačovalo to sexuální dostupnost.

111
00:05:11,720 --> 00:05:13,608
Bylo by pro Vermeera nepřístojné,

112
00:05:13,608 --> 00:05:15,504
aby svoji dceru namaloval právě tak.

113
00:05:15,504 --> 00:05:17,384
Takže to není jeho dcera, ale je to někdo

114
00:05:17,384 --> 00:05:19,634
jemu blízký, fyzicky blízký.

115
00:05:19,634 --> 00:05:21,898
No, kdo další byl v domě?

116
00:05:21,898 --> 00:05:25,281
Služka, půvabná služka.

117
00:05:25,281 --> 00:05:26,842
Takže, je v domě.

118
00:05:26,842 --> 00:05:29,503
Jak ji dostaneme k němu do ateliéru?

119
00:05:29,503 --> 00:05:31,637
O Vermeerovi toho moc nevíme,

120
00:05:31,637 --> 00:05:33,776
ale z toho mála, co víme, víme jedno,

121
00:05:33,776 --> 00:05:36,767
měl za ženu katoličku, žili u její matky

122
00:05:36,767 --> 00:05:39,040
v domě, kde měl vlastní pokoj,

123
00:05:39,040 --> 00:05:43,323
svůj ateliér. Také měl 11 dětí.

124
00:05:43,323 --> 00:05:46,400
Musela to být velmi chaotická a hlučná domácnost.

125
00:05:46,400 --> 00:05:49,344
A pokud jste někdy viděli Vermeerovy obrazy,

126
00:05:49,344 --> 00:05:53,208
víte, že jsou neuvěřitelně tiché a klidné.

127
00:05:53,208 --> 00:05:57,104
Jak mohl malíř namalovat tak tiché a klidné obrazy, když

128
00:05:57,104 --> 00:05:59,400
kolem něj běhalo 11 dětí? Tak, že si uspořádal život.

129
00:05:59,400 --> 00:06:03,080
Odešel do ateliéru a řekl: "Nikdo ke mě nesmí.

130
00:06:03,080 --> 00:06:07,808
Ani žena ani děti. Dobře, služka tu může přijít uklidit."

131
00:06:07,808 --> 00:06:14,859
Je u něj v ateliéru. Má ji v ateliéru, jsou tam spolu.

132
00:06:14,859 --> 00:06:16,939
A rozhodne se ji namalovat.

133
00:06:16,939 --> 00:06:19,207
Nechá ji, aby si vzala velmi prosté šaty.

134
00:06:19,207 --> 00:06:22,578
Všechny ženy, nebo většina žen, které kdy Vermeer namaloval,

135
00:06:22,578 --> 00:06:28,544
měla na sobě samet, hedvábí, kožešiny, velmi drahé materiály.

136
00:06:28,544 --> 00:06:31,064
Tyto jsou velmi neokázalé; jediná věc, která je okázalá

137
00:06:31,064 --> 00:06:33,104
je její perlová náušnice.

138
00:06:33,104 --> 00:06:36,551
Pokud byla služka, není možné aby si mohla dovolit

139
00:06:36,551 --> 00:06:38,758
perlové náušnice.

140
00:06:38,758 --> 00:06:42,020
Takže to nejsou její perlové náušnice. Čí tedy jsou?

141
00:06:42,020 --> 00:06:47,061
Víme, že existuje soupis oblečení jeho ženy Cathariny.

142
00:06:47,061 --> 00:06:50,677
Mezi nimi je žlutý kabát s bílou kožešinou,

143
00:06:50,677 --> 00:06:52,424
žlutočerný korzet,

144
00:06:52,424 --> 00:06:56,118
tyto věci můžete spatřit na mnoha jiných obrazech,

145
00:06:56,118 --> 00:06:59,232
na jiných ženách na Vermeerových obrazech.

146
00:06:59,232 --> 00:07:03,710
Takže zjevně, její oblečení půjčoval mnoha jiným ženám.

147
00:07:03,710 --> 00:07:06,229
Není tak těžké uvěřit,

148
00:07:06,229 --> 00:07:09,813
že ta perlová náušnice ve skutečnosti patřila jeho ženě.

149
00:07:09,813 --> 00:07:12,990
A máme všechny detaily našeho příběhu.

150
00:07:12,990 --> 00:07:15,420
Je s ním v ateliéru velmi dlouho.

151
00:07:15,420 --> 00:07:17,463
Tyto obrazy zabraly mnoho času.

152
00:07:17,463 --> 00:07:20,334
Trávili celou tu dobu o samotě.

153
00:07:20,334 --> 00:07:22,334
Ona má na sobě náušnici jeho ženy.

154
00:07:22,334 --> 00:07:25,149
Je nádherná. A očividně ho miluje. Je na rozpacích.

155
00:07:25,149 --> 00:07:27,941
A ví o tom jeho žena? Možná ne.

156
00:07:27,941 --> 00:07:31,319
A pokud o tom neví, pak ...

157
00:07:31,319 --> 00:07:33,174
si to můžeme domyslet.

158
00:07:33,174 --> 00:07:35,351
(Smích)

159
00:07:35,351 --> 00:07:37,941
Další obraz, o kterém budu mluvit

160
00:07:37,941 --> 00:07:41,188
se jmenuje "Chlapec staví domek z karet" od Chardina.

161
00:07:41,188 --> 00:07:45,564
Francouzský malíř, žijící v 18 století, který se proslavil svými zátišími,

162
00:07:45,564 --> 00:07:48,157
ale příležitostně maloval i lidi.

163
00:07:48,157 --> 00:07:52,124
Ve skutečnosti namaloval čtyři verze tohoto obrazu,

164
00:07:52,124 --> 00:07:56,084
různí chlapci stavící domky z karet, kteří se hluboce soustředí.

165
00:07:56,084 --> 00:07:59,548
Tato verze se mi líbí nejvíc. Někteří chlapci

166
00:07:59,548 --> 00:08:02,941
jsou starší a někteří jsou mladší, a pro mě je tento,

167
00:08:02,941 --> 00:08:05,893
jako ta kaše z pohádky o třech medvědech, tak akorát.

168
00:08:05,893 --> 00:08:09,884
Není už dítě, a není ještě muž.

169
00:08:09,884 --> 00:08:14,677
Stojí na hraně mezi nevinností a zkušeností,

170
00:08:14,677 --> 00:08:19,160
a díky tomu jsem se před tím obrazem zastavila.

171
00:08:19,160 --> 00:08:22,877
A podívala jsem mu do tváře. Je to trochu jako u Vermeerova obrazu.

172
00:08:22,877 --> 00:08:25,500
Světlo dopadá zleva, jeho tvář se koupe

173
00:08:25,500 --> 00:08:27,724
v té oslnivé záři. Je přímo uprostřed obrazu,

174
00:08:27,724 --> 00:08:30,736
a když se na něj podíváte, stejně jako já zjistíte,

175
00:08:30,736 --> 00:08:31,943
že na něj chcete zvolat:

176
00:08:31,943 --> 00:08:34,896
"Podívej se na mě. Prosím, podívej se."

177
00:08:34,896 --> 00:08:37,632
A on se na mě nepodíval. Pořád se jen díval na svoje karty,

178
00:08:37,632 --> 00:08:40,384
a to je jeden ze svůdných prvků tohoto obrazu,

179
00:08:40,384 --> 00:08:44,874
je tak zabraný do toho, co dělá, že se na nás ani nepodívá.

180
00:08:44,874 --> 00:08:48,767
To je pro mě známka mistrovského díla,

181
00:08:48,767 --> 00:08:52,744
když obrazu schází jasné řešení.

182
00:08:52,744 --> 00:08:54,265
Nikdy se na mě nepodívá.

183
00:08:54,265 --> 00:08:55,944
A tak jsem si představila příběh, ve kterém,

184
00:08:55,944 --> 00:08:59,160
jsem na jeho místě, kdo by se na něj díval?

185
00:08:59,160 --> 00:09:01,362
Ne malíř, na toho myslet nechci.

186
00:09:01,362 --> 00:09:03,888
Myslím na starší verzi jeho samotného.

187
00:09:03,888 --> 00:09:09,833
Je to muž, sluha, starší sluha se dívá na tohoto mladšího sluhu,

188
00:09:09,833 --> 00:09:12,304
a říká: "Podívej se na mě. Chci tě varovat před tím,

189
00:09:12,304 --> 00:09:14,754
čím se chystáš projít. Prosím, podívej se na mě."

190
00:09:14,754 --> 00:09:16,280
A on to nikdy neudělá.

191
00:09:16,280 --> 00:09:20,083
Ono chybějící rozřešení, chybějící rozřešení u Dívky s perlovou -

192
00:09:20,083 --> 00:09:22,127
nevíme jestli je šťastná nebo smutná.

193
00:09:22,127 --> 00:09:23,776
Napsala jsem o ní celý román,

194
00:09:23,776 --> 00:09:25,776
a stále nevím jestli je šťastná nebo ne.

195
00:09:25,776 --> 00:09:27,880
Znovu a znovu, se k tomu obrazu vracím,

196
00:09:27,880 --> 00:09:32,561
hledám odpověď, hledám příběh, který by tu mezeru zaplnil.

197
00:09:32,561 --> 00:09:36,008
Můžeme si vymyslet příběh, který nás krátkodobě uspokojí,

198
00:09:36,008 --> 00:09:41,823
ale ne doopravdy, a my se vracíme znovu a znovu.

199
00:09:41,823 --> 00:09:44,361
Poslední obraz, o kterém budu mluvit

200
00:09:44,361 --> 00:09:49,225
se jmenuje "Anonym" a namaloval ho anonym. (Smích)

201
00:09:49,225 --> 00:09:52,276
Je to tudorovský portrét, který koupila National Portrait Gallery.

202
00:09:52,276 --> 00:09:54,889
Mysleli, že je to portrét muže jménem Sir Thomas Overbury,

203
00:09:54,889 --> 00:09:57,553
a pak zjistili, že není,

204
00:09:57,553 --> 00:09:59,153
a že nemají páru, kdo to je.

205
00:09:59,153 --> 00:10:01,296
Jenže v National Portrait Gallery,

206
00:10:01,296 --> 00:10:03,065
je vám obraz k ničemu, pokud nevíte

207
00:10:03,065 --> 00:10:04,689
co a koho představuje.

208
00:10:04,689 --> 00:10:07,113
Nemohou jej nechat viset na zdi, protože neví, kdo to je.

209
00:10:07,113 --> 00:10:12,017
Tak naneštěstí, tento sirotek strávil mnoho času ve skladišti,

210
00:10:12,017 --> 00:10:14,161
společně s mnoha dalšími sirotky,

211
00:10:14,161 --> 00:10:16,672
mezi nimiž jsou i nádherné malby.

212
00:10:16,672 --> 00:10:21,675
Tato malba mě přiměla se zastavit ze třech důvodů:

213
00:10:21,675 --> 00:10:24,552
Prvním je ten rozpor mezi jeho ústy,

214
00:10:24,552 --> 00:10:27,257
která se usmívají a jeho očima, které zračí melancholii.

215
00:10:27,257 --> 00:10:30,264
Není šťastný, ale proč není šťastný?

216
00:10:30,264 --> 00:10:33,981
Druhá věc, která mě k němu přitahuje,

217
00:10:33,981 --> 00:10:35,697
jsou jeho sytě rudé tváře.

218
00:10:35,697 --> 00:10:39,304
Červená se. Červená se, když ho malují!

219
00:10:39,304 --> 00:10:42,338
Musí to být muž, který se červená v jednom kuse.

220
00:10:42,338 --> 00:10:44,480
Co se mu honí hlavou, že se červená?

221
00:10:44,480 --> 00:10:48,256
Třetí věc, která mě přiměla se zastavit

222
00:10:48,256 --> 00:10:51,056
je jeho absolutně nádherný kabát.

223
00:10:51,056 --> 00:10:54,624
Hedvábný, šedý, ty krásné knoflíky.

224
00:10:54,624 --> 00:10:56,256
A víte, co mě u něj napadlo?

225
00:10:56,256 --> 00:11:01,048
Je to tak trochu těsné i nařasené; je to jako přehoz přes postel.

226
00:11:01,048 --> 00:11:03,704
A tak jsem přemýšlela o postelích a rudých tvářích,

227
00:11:03,704 --> 00:11:06,464
a samozřejmě jsem myslela na sex, když jsem se na něj dívala,

228
00:11:06,464 --> 00:11:09,072
a ptala jsem se sama sebe, je to to, nač myslí?

229
00:11:09,072 --> 00:11:11,344
A řekla jsem si, pokud si mám představit příběh,

230
00:11:11,344 --> 00:11:13,328
jakou další věc tam mám dát?

231
00:11:13,328 --> 00:11:16,958
Tedy, čím by se tudorovský gentleman zaobíral?

232
00:11:16,958 --> 00:11:18,888
A řekla jsem si, no, Jindřich VIII, dobře.

233
00:11:18,888 --> 00:11:23,032
Zaobíral se svým dědictvím, kdo po něm bude dědit.

234
00:11:23,032 --> 00:11:26,681
Kdo zdědí jeho jméno a jeho bohatství?

235
00:11:26,681 --> 00:11:30,561
Když si to dáte dohromady, máte příběh,

236
00:11:30,561 --> 00:11:33,915
kterým zaplníte mezeru, jež vás nutí vracet se zpět.

237
00:11:33,915 --> 00:11:38,636
Nuže, zde je ten příběh.

238
00:11:38,636 --> 00:11:41,566
Je krátký.

239
00:11:41,566 --> 00:11:44,297
"Stydlín"

240
00:11:44,297 --> 00:11:48,347
Pořád nosím ten bílí brokátový kabátec, který jsem dostal od Caroline.

241
00:11:48,347 --> 00:11:52,658
Má vysoký hladký límec, odepínatelné rukávy

242
00:11:52,658 --> 00:11:55,834
a důmyslné zapínání na knoflíky z motaného hedvábí,

243
00:11:55,834 --> 00:11:58,760
které jsou tak blízko u sebe, že mi těsně padne.

244
00:11:58,760 --> 00:12:02,323
Ten kabátec mi připomíná přehoz na široké posteli.

245
00:12:02,323 --> 00:12:06,073
Možná to byl záměr.

246
00:12:06,073 --> 00:12:10,991
Poprvé jsem si ho oblékl na slavnostní večeři s jejími rodiči, na naši počest.

247
00:12:10,991 --> 00:12:12,817
Věděl jsem, ještě než jsem se odhodlal promluvit,

248
00:12:12,817 --> 00:12:15,386
že moje tváře jsou jako v ohni.

249
00:12:15,386 --> 00:12:19,087
Vždycky snadno zčervenám, z fyzického úsilí,

250
00:12:19,087 --> 00:12:21,442
z vína, z velkého vzrušení.

251
00:12:21,442 --> 00:12:25,907
Jako chlapce si mě dobíraly mé sestry a kluci ve škole,

252
00:12:25,907 --> 00:12:28,354
ale George nikdy.

253
00:12:28,354 --> 00:12:31,428
Jenom George mi mohl říkat Stydlíne.

254
00:12:31,428 --> 00:12:33,587
Nikomu jinému bych to nedovolil.

255
00:12:33,587 --> 00:12:37,811
Z jeho úst to slovo znělo něžně.

256
00:12:37,811 --> 00:12:40,610
Když jsem oznámil svatbu, George

257
00:12:40,610 --> 00:12:43,674
nezčervenal, ale zbledl jako můj kabátec.

258
00:12:43,674 --> 00:12:45,578
Neměl by být překvapený.

259
00:12:45,578 --> 00:12:47,250
Mohl přece čekat,

260
00:12:47,250 --> 00:12:51,098
že si jednoho dne vezmu jeho sestřenici.

261
00:12:51,098 --> 00:12:53,682
Ale není to snadné slyšet ta slova nahlas.

262
00:12:53,682 --> 00:12:56,983
Vím to, jen ztěží jsem je dokázal vyslovit.

263
00:12:56,983 --> 00:13:01,385
Potom jsem potkal George na terase, jak hledí do zahrady.

264
00:13:01,385 --> 00:13:06,642
Přestože celé odpoledne vytrvale pil, byl stále bledý.

265
00:13:06,642 --> 00:13:10,867
Stáli jsme tam spolu a pozorovali služky, jak sbírají salát.

266
00:13:10,867 --> 00:13:13,129
"Jak se ti líbí můj kabátec?" zeptal jsem se ho.

267
00:13:13,129 --> 00:13:18,573
Pohlédl na mě. "Ten límec vypadá, jako by tě škrtil."

268
00:13:18,573 --> 00:13:20,577
"Pořád se budeme vídat," trval jsem na svém.

269
00:13:20,577 --> 00:13:23,865
"Pořád můžeme jezdit na lov a hrát karty a potkávat se u dvora.

270
00:13:23,865 --> 00:13:25,601
Nic se tím přece nemění."

271
00:13:25,601 --> 00:13:29,318
George nepromluvil.

272
00:13:29,318 --> 00:13:32,712
"Je mi 23 let. Je na čase, abych se oženil

273
00:13:32,712 --> 00:13:36,817
a zplodil potomka. Očekává se to ode mne."

274
00:13:36,817 --> 00:13:40,398
George vyprázdnil další sklenku klaretu a obrátil se na mně.

275
00:13:40,398 --> 00:13:44,481
"Gratuluji ti k tvojí nadcházející svatbě, Jamesi.

276
00:13:44,481 --> 00:13:49,317
Věřím, že budete spolu šťastní."

277
00:13:49,317 --> 00:13:52,634
Už nikdy nepoužil moji přezdívku.

278
00:13:52,634 --> 00:13:54,393
Děkuji.

279
00:13:54,393 --> 00:13:57,775
(Potlesk)

280
00:13:57,775 --> 00:13:58,957
Děkuji.

281
00:13:58,957 --> 00:14:00,504
(Potlesk)