Minulý rok...

byl pro mě peklem.

(Smích)

Poprvé jsem ochutnal nigerijskou "jollof".

(Smích)

Ale ve vší vážnosti,

procházel jsem si mnoha osobními problémy.

Konfrontován s obrovským stresem

jsem zažil záchvat úzkosti.

Některé dny jsem vůbec nemohl pracovat.

Jindy se mi zas chtělo 
jen ležet v posteli a brečet.

Lékař se mě zeptal, jestli bych chtěl o
svém duševním zdraví mluvit s odborníkem,

o svém stresu a úzkosti.

Duševní zdraví?

Polil mě studený pot a
rázně jsem zavrtěl hlavou.

Strašlivě jsem se styděl.

Cítil jsem váhu předsudků.

Mám milující, podporující rodinu

a neskutečně loajální přátele,

i přesto jsem si nedovedl představit,
že bych se někomu svěřil

se svou bolestí.

Dusil jsem se pod naší přísnou 
strukturou africké mužnosti.

"Existují lidé, kteří 
jsou na tom hůř, Sangu.

Neber se tak vážně!"

Když jsem poprvé slyšel 
o "duševním zdraví",

byl jsem čerstvým studentem z Ghany

na internátní škole 
Peddie School v New Jersey.

Právě jsem si prošel brutální zkušeností,

kdy jsem ztratil sedm milovaných 
osob v průběhu jednoho měsíce.

Školní sestra, která se zajímala o to,
čím jsem si prošel, Bůh jí žehnej,

se mě ptala na moje duševní zdraví.

"Je padlá na hlavu?" Napadlo mě.

Copak neví, že jsem africký muž?

Přesně jako Okonkwo v knize 
"Things Fall Apart",

my, afričtí muži, nevíme jak
emoce zpracovat a projevit.

Vyrovnáme se se svými problémy.

(Potlesk)

Vyrovnáme se se svými problémy.

Zavolal jsem svému bratrovi a
utahoval si z "Oyibo" lidí - bělochů -

a jejich zvláštních chorob

jako deprese, porucha pozornosti 
a jiné divné věci.

Protože jsem vyrůstal v západní Africe,

když lidé použili výraz "duševně nemocní",
vybavil jsem si šílence,

se špinavými dredy,

který bloumal polonahý po ulici.

Všichni o nějakém víme.

Naši rodiče nás před ním varovali.

"Mami, mami, proč je šílený?"

"Drogy! Když se na drogy
jen podíváš, skončíš jak on."

(Smích)

Když dostanete zápal plic,

vaše máma vás hned vezme
do nejbližší nemocnice na vyšetření.

Ale když se odvážíte přiznat depresi,

váš místní kněz z vás 
začne vyhánět démony

a obviňovat vesnické čarodějky.

Podle Světové zdravotnické organizace

je duševní zdraví o tom, 
jak se člověk dovede vyrovnat

s běžným stresem v životě;

být produktivní

a být přínosem své komunitě.

Duševní zdraví zahrnuje emoční,
psychickou a sociální pohodu.

Celosvětově se 75 % případů 
duševních nemocí

vyskytuje v zemích s nízkým příjmem.

I přesto většina afrických vlád

investuje méně než 1% 
zdravotního rozpočtu

do duševního zdraví.

Co je ještě horší,

v Africe máme obrovský 
nedostatek psychiatrů.

Například v Nigérii je jich přibližně 200,

v zemi, která má skoro 200 miliónů lidí.

V celé Africe,

90 % našich lidí nemá přístup k léčbě.

To má za následek,

že trpíme o samotě,

umlčeni předsudky.

My Afričani často reagujeme
na duševní zdraví odtažením,

ignorancí, vinnou, strachem a hněvem.

Ve studii provedené Arboledou-Flórez,

která se přímo ptala,
"Co způsobuje duševní nemoci?"

34 % nigerijských respondentů
uvedlo užívání drog,

19 % řeklo boží hněv a boží vůle,

(Smích)

12 % uvedlo magii a ovládnutí démony.

Pár z nich však vzpomnělo
jiné příčiny duševních chorob,

jako je genetika, 
socioekonomický status,

válka, konflikt

nebo ztráta milované osoby.

Stigmatizace duševních chorob

má často za následek ignorování
a démonizaci postižených.

Fotožurnalista Robin Hammond
zdokumentoval pár případů tohoto zneužití

v Ugandě, v Somálsku 
a tady v Nigérií.

Tyhle předsudky se mě osobně dotýkají.

V 2009 jsem uprostřed noci
obdržel zoufalý telefonát.

Mému nejlepšímu příteli na celém světě,

brilantnímu, filozofickému, okouzlujícímu 
modernímu mladému muži,

byla diagnostikována schizofrenie.

Pozoroval jsem, jak se někteří přátelé,
se kterými jsme vyrůstali, stáhli.

Slyšel jsem ty posměšky.

Slyšel jsem, co se šeptalo.

"Slyšel jsi, že se zbláznil?"

"Zbláznil se!"

Pohrdavé a ponižující 
komentáře o jeho stavu,

věci, které bychom nikdy neřekli
o člověku s rakovinou

nebo s malárií.

Z nějakého důvodu, 
co se týče duševní nemoci

naše ignorance zničí všechnu empatii.

Stál jsem po jeho boku, když
ho jeho komunita opustila,

ale naše láska nikdy nezeslábla.

Stal jsem se zapáleným 
do duševního zdraví.

Inspirován jeho situací

jsem na univerzitě pomohl založit skupinu 
zajímající se o duševní zdraví.

V průběhu mé funkce 
v postgraduálním vzdělávání

jsem podporoval mnoho studentů 
s problémy s duševním zdravím.

Viděl jsem africké studenty,
kteří se trápili

a nebyli schopni o tom s nikým mluvit.

I s těmito znalostmi a jejich příběhy

jsem se já sám trápil

a nedokázal jsem s nikým mluvit, 
když jsem se potýkal se svou úzkostí,

tak hluboký je náš strach z toho,
že se staneme tím šílencem.

My všichni -
a zejména Afričané -

si musíme uvědomit, že naše duševní
problémy neubírají z naší mužnosti,

a naše traumata 
neposkvrňují naši sílu.

Musíme vnímat duševní zdraví 
stejně důležité jako fyzické zdraví.

Musíme přestat potichu trpět.

Musíme přestat stigmatizovat nemoci

a traumatizovat postižené.

Promluvte si s přáteli.

Promluvte si s blízkými.

Promluvte si s profesionály.

Buďte zranitelní.

Buďte si jistí, že v tom nejste sami.

Ozvěte se, když se trápíte.

Být upřimní v tom, jak se cítíme,

z nás nedělá slabochy, ale lidi.

Je načase skoncovat s předsudky 
o duševních chorobách.

Až příště uslyšíte "duševně nemocný",

nemyslete jen na toho šílence.

Vzpomeňte si taky na mě.

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)