Zvedněte prosím ruku,

kdo jste letos cestoval letadlem?

To není špatné.

Více než 3 miliardy lidí ročně

mají tento stejný zážitek.

A když do létajících
kovových krabiček

zavřete tolik lidí,

stane se občas něco
jako tohle -

- a je tady epidemie.

Poprvé mi to došlo,

když loni propukla Ebola.

Ta se sice šíří většími kapénkami,

takže má menší infekční rozptyl,

ale řada dalších chorob
se v letadle šíří snadno.

A čísla, která vám teď ukážu,

jsou celkem děsivá.

Do jednoho letadla

se dostal chlápek s H1N1

a za jediný let

nakazil 17 dalších lidí.

Jindy zas chlápek se SARS

nakazil během 3hodinového letu

dalších 22 lidí.

Takovouto superschopnost
bych nechtěl.

Dokládá to, že nemoci

se před vstupem do letadla
jen těžko odhalují.

Můžete nastoupit do letadla

a být v latentní fázi nějaké nemoci,

takže i když jste nemocní,

nemáte žádné příznaky.

A potom tu nemoc

přenášíte na své spolucestující.

Ukážu vám jak.

Ze strany a seshora proudí
letadlem vzduch.

Je vyznačený modře.

Potom je vzduch odsáván
výkonnými filtry.

Když filtr nasaje vzduch,
eliminuje asi 99,97 % patogenů.

Jenomže vzduchové proudy
se před odsátím promísí.

Když někdo kýchne,

tak než filtry ten vzduch odsají,

stihne se kolem vás
několikrát protočit.

Přišlo mi to jako vážný problém.

Ale nemám peníze,
abych si postavil letadlo,

a tak jsem si postavil počítač.

Ten mi s pomocí výpočetní aerodynamiky

umožnil vše simulovat

s ještě přesnějšími daty,

než kdybych to měřil
přímo v letadle.

Vyšel jsem z 2D nákresů
technické dokumentace letadla.

Je dostupná na internetu.

Já si ji stáhl

a s pomocí modelovacího softwaru
vytvořil 3D model.

Ten jsem potom rozdělil
na malinké části

a ty zase poskládal,
aby to počítač lépe pochopil.

Potom jsem zadal,
kde jsou vzduchové filtry,

přihodil spoustu fyziky

a počkal, dokud počítač
nepropočítá simulaci.

V běžném letadle
to vypadá následovně.

Osoba na prostředním
sedadle například kýchne

a ostatním lidem to jde
přímo do obličeje.

Pěkná nechuťárna.

Při pohledu zepředu vidíte,

že si to lidé sedící 
vedle osoby uprostřed

pěkně odskáčou.

A při pohledu z boku vidíte,

že se patogeny šíří letadlem i na délku.

"To není dobrý,"
řekl jsem si hned.

A tak jsem provedl dalších 32 simulací

a přišel nakonec na tohle řešení.

Dal jsem to patentovat jako
"Komplexní vstupní směrovač".

Tahle věc asi 55x snižuje

riziko přenosu patogenů

a o 190 % zvyšuje 
přívod čerstvého vzduchu.

Úplně stačí,

když kousky tohoto kompozitního materiálu

připevníte v letadle na vytipovaná místa.

Instalace je tedy nenákladná

a dá se udělat ze dne na den.

Stačí pár šroubků, 
a je hotovo.

A vede to k naprosto báječným výsledkům.

Vzduch se přestane vířivě mísit,

a vytvoří naopak pro každého pasažéra

individuální dechovou zónu.

Takže když ten pasažér
uprostřed zase kýchne,

jde to hned dolů

a pak skrze filtry ven.

Totéž ze strany:

patogeny jdou hned dolů.

Teď pustím simulaci, jak to vypadá
po instalaci našeho zařízení.

Osoba uprostřed kýchne,

ale teď to jde rovnou dolů a pryč,

takže není prostor pro vznik nákazy.

Ke spolucestujícím na krajních sedadlech
se prakticky žádné patogeny nedostanou.

Totéž ještě ze strany.

Vidíte, jak je to účinné.

Za tento systém jsme ostatně vyhráli cenu.

Funguje to samozřejmě

nejen na kýchající pasažéry,
co sedí uprostřed,

ale i na ty, co sedí
u okýnka nebo u uličky.

A co to znamená v reálu?

Tohle už není počítačová simulace,

ale jak to vypadá ve skutečnosti.

Je to 3D model, který jsem vytvořil
s pomocí 3D tiskárny.

Proud vzduchu opět stéká dolů na pasažéry.

Epidemie SARS způsobila před časem škody
asi za 40 miliard dolarů.

Kdyby v budoucnu propukla
nějaká závažná epidemie,

náklady patrně
převýší 3 biliony dolarů.

Dříve to znamenalo vyřadit letadlo
na jeden dva měsíce z provozu.

Na zlepšení se pracovalo tisíce hodin

a vynaložilo se několik milionů dolarů.

Teď stačí jednoduchá instalace
v podstatě ze dne na den

a hned vidíte výsledky.

Čekáme tedy už jen na certifikaci,

první testy a různé schvalovací procesy.

Věříme, že se potvrdí,

že nejlepší řešení
jsou někdy ta nejjednodušší.

Ještě před dvěma lety 
by takový projekt nebyl možný.

Nebyla tehdy dostupná
potřebná technologie.

Díky pokročilým možnostem
programování a internetu

nastala zlatá éra inovací.

Otázka tak zní: Nač čekat?

Už dnes můžeme společně tvořit budoucnost.

Děkuji.

(potlesk.)