Pojďme si trochu popovídat o koloběhu vody, který nám je všem dobře známý. Všichni jsme totiž jeho součástí, každý okamžik našeho života. Možná že to nedostatečně oceníme. Tak se vrhněme na ten koloběh. Začnu s vypařováním. Mohli bychom začít zde s povrchem oceánu, nebo s touto řekou, nebo s tímto jezerem. A v každém okamžiku se bude voda vypařovat z povrchu. Molekuly vody, které byly v kapalném stavu, v kapalném stavu mají dostatek energie, aby vyrazily pryč a aby se přeměnily do plynného stavu. A vodu v plynném stavu nazýváme pára, vodní pára. Vodní, vodní pára. Takže vodní pára bude stoupat, pravděpodobně se vzduchem, který se ohřál na povrchu, vlivem slunce a ve hře je mnoho další dynamiky. Ale jak stoupá a jak celková teplota klesá, vodní pára se vysráží do malých kapiček. Vysráží se okolo drobných částic vzduchu, malých částic prachu, které ani pouhým okem nevidíte, a to je tím, co vytváří mraky. Takže tohle jsou malé částice, a takhle je voda zpátky v kapalné formě, molekuly vody už nejsou jednotlivě, nyní na sebe mohou vzájemně působit, a ony se sráží okolo těchto malých, mikroskopických částic prachu, čímž vytvoří vodní kapičky. A když jsou dost chladné, mohou vytvořit malé ledové krystalky, a to jsou mraky. A tady vidíme, že je řeč o pohybu vezměte si ty mraky, zjevně, když se podíváte ven a vidíte mraky, tak se s větrem pohybují. A tak se všechny ty kapičky mohou pohybovat s okolním větrem. Když ty kapičky dostatečně ztěžknou, sráží se a vypadávají srážky. Teď by se mohly vysrážet zpátky tam, odkud jsme začali, mohly by zamířit zpátky do oceánu. Nebo by mohly zamířit na povrch hory tady a za předpokladu, že je vzduch dostatečně studený a že máte správné podmínky, ty srážky mohou být sněhové a mohou tam zůstat jako sníh, právě tady Nebo jako led, pak se ale může oteplit, nebo se taky nemusí oteplit, ale pokud se oteplí, tak potom by roztály, a roztátý sníh by odtékal dolů. A to vidíte tady. Pokud srážky vypadávají v této oblasti, řekněme, že nejsou dostatečně studené na to, aby byly sněhem, mluvíme o dešti Tak, většina vody bude vlastně prosakovat dolů do půdy. Takže většina míří dolů. Rozhlédneme se kolem sebe a vidíme řeky a jezera, říkáme si ty jo, tady je hodně vody. Ale ono se ukáže, že je tu mnohem víc vody uvnitř země a samozřejmě v oceánu. A o tom budeme trochu mluvit. Máte tedy vodu, která se utváří v těchto podzemních, vodonosných vrstvách. Ale část z toho skončí v těchto jezerech a tato jezera jsou obvykle v situaci, kdy je země buď už nasáklá vodou, nebo tam je správný druh horniny, čímž to dokáže zadržet vodu tady nahoře. a stejně tak řeky jsou zformovány stékající vodou, potoky z tajícího sněhu můžou báječně naplnit řeky. A obecně když vidíte potok nebo řeku blízko vašeho domu, jak se plní, hlavně když prší, to je dobré znamení, že podzemní voda už je dost nasycená, a voda tak odtéká do této řeky. A to je obecně koloběh vody. Máte vypařování, kondenzuje to do mraků, případně se to vysráží, a tak to pokračuje, znovu a znovu a znovu. Ve hře jsou samozřejmě další faktory. To jsou věci jako rostliny. Rostliny přijímají vodu ze svrchní půdy, až kam sahají kořeny. A potom použijí vodu k transportu živin zespoda z půdy nahoru do listů. Voda je také použita jako součást procesu fotosyntézy, o které jsme se učili v mnoha videích. A hodně té vody se transpiruje. Takže ještě jednou, tohle je transpirace, v podstatě odpařování vody z listů. Tady nad tím vidíte toto slovo, sublimace. Při ní to jde přímo z pevné formy vody, z ledu, do plynné formy vody, do vodní páry. A tohle se děje v situaci, když je chladno a když je velmi, velmi, velmi, velmi sucho a když je obecně nízký tlak. Takže místo aby došlo k přeměně do kapalného skupenství, právě tehdy molekuly vody začnou odacházet jako vodní pára. A my jsme toho přirozeně součástí. No a jak jsme toho součástí? Napijeme se téhle sladké vody, naše těla jsou vlastně převážně z vody. Buňky našeho těla jsou ze 70% voda. O všem, o čem se učíme v biologii, voda je klíčovým prostředím pro to, aby proběhly všechny děje. Potom, co tu vodu využijeme, se dostane ven z našeho těla a pak pokračuje dál jako součást koloběhu vody. A teď jedna věc, která mi přijde opravdu zajímavá, jako organismus, který je závislý na sladké vodě, když se řekne sladká voda, myslí se tím voda bez soli, jako protiklad ke slané vodě. Takže opravdu potřebujeme sladkou vodu v tomto jezeru, nebo v této řece, anebo můžeme vykopat studnu, abychom mohli získat vodu z těchto vodonosných vrstev. Ve skutečnosti se ukazuje, že jen velmi malá část z veškeré vody na světě je sladká voda. A tak mi dovolte vám ukázat tento graf tady pod tím. Odjakživa jsem to věděl, ale nikdy jsem úplně nedocenil, jak málo je sladké vody. Čili z veškeré vody na naší planetě, tvoří 97,5% slaná voda, převážně v našich oceánech. Jenom 2,5% tvoří sladká voda. A dokonce jen velmi málo z těch 2,5% sladké vody je tím, co si zpravidla představíme pod sladkou vodou – jezera a řeky. Když přemýšlím o sladké vodě, řeknu si jo, pokud bych šel k jezeru nebo řece, to je to, co by se teoreticky dalo pít. Ale většina toho je totiž v ledovcích a trvalé sněhové pokrývce. Čili to je sníh, nebo led, který jednoduše netaje. A to člověka nutí přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby tahle hmota měla roztát. A pak také máte podzemní vodu, ke které můžeme mít přístup. To je důvod, proč lidé hloubí studny, takže mluvíme o… no… podzemní vodu zahrnuje půdní vlhkost, bažinaté vody a permafrost. Velmi malá část z toho je tedy v jezerech a řekách, které mi osobně připadají úchvatné. Upřímně nebylo mi to zřejmé, dokud jsem neviděl tento graf. Tak a další opravdu zajímavou věcí je, jak dlouho průměrně mohou molekuly vody zůstávat v různých částech tohoto koloběhu vody. Pokud půjdu zpátky sem, můžete si představit, že molekula vody může velmi dlouho zůstávat v oceánu, zvláště, víte…, ona se bude přemisťovat v závislosti na oceánských proudech a teplotě a všem takovém, ale můžete si představit, že by v oceánu mohla zůstat v kapalné formě po velmi dlouhou dobu. A možná že stráví kratší dobu v mraku. A lidé totiž tohle studují, což shledávám fascinujícím. Docela by mě zajímalo, jak se vlastně k těm datům dostali. Ale tohle je průměrná doba setrvání vodních molekul. A jak můžete vidět zde, voda může zůstávat v ledovcích a v permafrostu velmi dlouho, bavíme se o tom, že by to mohlo až 10 000 let a všechno jsou to přibližná čísla. Jako podzemní voda mohou kdekoli zůstávat od 2 týdnů až po 10 000 let, myslím, podle toho, jak je daná podzemní voda izolovaná. Může to být v oceánech a v mořích jako slaná voda po 4 000 let a můžeme se na to podívat na celé, na celou tu cestu. V živých organismech zůstane vodní molekula v průměru…, vydrží zhruba týden. V atmosféře, tam se dostává vodní pára a přeměňuje na mrak a vypadává v podobě srážek