Jsem vystudovaným meteorologem,

mám bakalářský, 
magisterský a doktorský titul

z fyzikální meteorologie, 
mám to na vizitce.

Vždy se mne ptají
na stejné čtyři otázky. Vždy.

Toto je předpověď,
která se mi vždy vyplní.

(Smích)

A ty otázky jsou:

„Marshalle, na kterém jsi kanálu?“

(Smích)

„Dr. Shepherde, jaké bude zítra počasí?“

(Smích)

A tuto miluji:

„Moje dcera se bude v září 
vdávat, obřad bude venku.“

„Bude pršet?“

(Smích)

Nežertuji, opravdu takové dostávám.

Neznám odpovědi; věda tu nepomůže.

Ale nejčastěji se mě dnes ptají:

„Dr. Shepherde, 
věříte na klimatické změny?“

„Věříte na globální oteplování?“

Po takové otázce se vždy musím posbírat.

Protože je to špatně položená otázka:

Věda není založena na víře.

Můj 10letý syn věří na zubní vílu.

A musí s tím přestat,
protože mě to rychle obírá o dolary.

(Smích)

Ale on věří na zubní vílu.

Zamyslete se nad tímhle...

Budova Bank of America, tady, v Atlantě.

Nikdy neslyšíte nikoho říci:

„Věříš, že když vyjdeš
na střechu té budovy

a hodíš z ní míč, tak spadne?“

To neuslyšíte, 
protože gravitaci znají všichni.

Takže, proč neslyšíme otázku:

„Věříš na gravitaci?“

Ale slyšíme často:

„Věříš na globální oteplování?“

Zvažte tato fakta:

Americká asociace pro pokrok vědy, AAAS,

jedna z předních vědeckých organizací,

se ptala vědců a veřejnosti
na různá témata.

Například:

GMO rostliny, pokusy 
na zvířatech, lidská evoluce.

A podívejte se, co o nich řekli vědci,

kteří ta témata studují, zde červená,

versus veřejnost, zde šedá.

Jak jsme se sem dostali?

Jak se to stalo,

že názory vědců a veřejnosti 
jsou si natolik vzdálené?

No, přejdu k tomu, čím se sám zabývám:

klimatické změny.

87 % vědců věří,

že lidé přispívají ke změně klimatu.

Ale pouze 50 % veřejnosti?!

Jak k tomu došlo?

Otázka je nasnadě:

Co formuje vnímání vědeckých poznatků?

Je to zajímavá otázka

a už dlouho o ní přemýšlím.

Myslím, že to, jak veřejnost vnímá vědu,

formují různá přesvědčení a předsudky.

Víry a předsudky.

Dejte mi chvilku.

Chci vám totiž říci o třech komponentech:

Konfirmační zkreslení,
Dunning-Krugerův efekt

a kognitivní disonance.

Zní to jako velké, nóbl
akademické pojmy. I jsou takové.

Ale když je popíšu, uvědomíte si:

„Ahá, to znám! Dokonce znám někoho,
kdo to dělá.“

Konfirmační zkreslení.

Nacházení důkazů, které podporují to,
čemu věříme.

Asi všichni to občas děláme.

Podívejte se na tohle.

Jsem na Twitteru.

A když sněží,

často dostanu tento tweet:

(Smích)

„Hej, Dr. Shepherde, mám na dvoře
půl metru globálního oteplování;

o čem to mluvíte,
jaké klimatické změny?“

Takový tweet dostávám skutečně často.

Je to srandovní a taky že se zasměju.

Ale je to vědecky tak zásadně chybné!

Protože to ukazuje,

že autor nerozumí

rozdílu mezi počasím a klimatem.

Často říkám, že počasí je vaše nálada

a klima je váš temperament.

Popřemýšlejte o tom.

Počasí je vaše nálada,
klima je váš temperament.

Vaše dnešní nálada mi neřekne nic 
o vašem temperamentu,

a chladný den mi neřekne
nic o změně klimatu,

stejně jako ani horký den.

Dunning-Krugerův efekt.

Přišli s ním dva vědci z Cornellu.

Pokud si o tom vyhledáte vědecký článek,

uvidíte hodně nóbl terminologie:

Je to iluzorní komplex 
nadřazenosti ohledně znalostí.

Zkrátka, lidé si myslí, 
že vědí víc, než opravdu vědí.

Nebo podceňují, kolik toho nevědí.

A pak je tu kognitivní disonance.

Ta je zajímavá.

Nedávno byly Hromnice, že?

Není lepší definice kognitivní
disonance, než když se mě

inteligentní lidé ptají,
zda je svišťova předpověď správná.

(Smích)

Ale pokaždé se mě zeptají.

(Smích)

A taky slýchám o farmářově kalendáři.

Vyrostli jsme na farmářově kalendáři,
lidé ho znají.

Problém je, že jen
37 % jeho předpovědí je správných,

podle studií na Univerzitě Penn State.

Ale žijeme v éře vědy,

kdy skutečně víme 
jak předpovídat počasí.

Věřte či ne (vím,
že někteří z vás si říkají: „No, jistě!“),

ale naše předpovědi jsou 
správné alespoň na 90 %.

Vy však máte tendenci 
pamatovat si občasné chyby.

(Smích)

Konfirmační zkreslení, Dunning-Krugerův
efekt a kognitivní disonance.

Myslím si, že ty formují
předsudky a dojmy lidí o vědě.

Ale pak jsou tu gramotnost
a nesprávné informace,

i ty nás omezují.

Během období hurikánů v 2017

musela média dokonce pověřit reportéry

aby vyvrátili falešné předpovědí počasí.

To je doba, ve které žijeme.

Na sociálních sítích
se s tím potýkám pořád.

Někdo tweetne předpověď,

toto je o hurikánu Irma,
ale problémem bylo,

že nebyla z hurikánového centra.

Ale lidé to sdíleli a byl z toho virál.

A přitom to vůbec nepřišlo
z Národního hurikánového centra.

12 let své kariéry jsem dělal v NASA,

než jsem přešel na University of Georgia,

a předsedal jsem 
Poradnímu výboru věd o Zemi.

Minulý týden jsem tam byl,

a viděl pár velmi zajímavých věcí.

Zde je model NASA 
a vědecká data ze satelitu

o období hurikánů roku 2017.

Vidíte tam hurikán Harvey?

Podívejte na všechen ten
prach přicházející z Afriky

a požáry na severozápadě USA
a západě Kanady.

Zde přichází hurikán Irma.

Toto mě fascinuje.

Ale přiznávám, 
já jsem zatížený na počasí.

Důležité je, že to ukazuje,
že máme technologii

nejen na pozorování 
počasí a klimatického systému,

ale i na jejich předpovídání.

Máme vědecké poznatky,

tady nepotřebujeme dojmy a předsudky,

o kterých jsem mluvil.

Máme znalosti.

Ale pomyslete na toto:

Toto je Huston, v Texasu, 
po hurikánu Harvey.

Pravidelně přispívám do časopisu Forbes

a týden před tím,
než ten hurikán zasáhl pevninu,

jsem napsal, že zřejmě
naprší něco přes metru srážek.

Napsal jsem to týden předem.

Ale když mluvíte 
s lidmi v Houstonu, říkají:

„Neměli jsme tušení, že to bude tak zlé.“

A já jen...

(Povzdech)

(Smích)

Týden před tím.

Ale ...

Já vím, je to zábavné, ale ve skutečnosti

máme všichni problém vnímat
něco mimo naši zkušenost.

Lidé v Houstonu jsou zvyklí na častý déšť,

běžně jsou tam záplavy.

Ale nikdy nezažili něco takového.

V Houstonu padne asi
86 cm srážek za celý rok.

Najednou přišlo 1,3 metru za tři dny.

Je to anomálie, je to mimo normální stav.

Takže víry, předsudky, 
negramotnost a falešné informace.

Jak překročit své stíny, 
co pokřivují naše vnímání?

Nemusíme ani jít do Houstonu,
stačí vidět, co je docela blízko.

(Smích)

Vzpomínáte na „Snowpocalypse“?

(Smích)

„Snowmageddon“?

Na „Snowzillu“?

Ať už tomu chcete říkat, jakkoli.

Celých těch 5 centimetrů.

(Smích)

5 centimetrů sněhu Atlantu odrovnalo.

(Smích)

Ale bylo vydáno upozornění na sněhovou bouři,

a varovali jsme před zimním počasím,

co mnozí vnímali jako snížení rizika:

„Ó, to nebude tak zlé!“

Dojem tedy byl, 
že to nebude až tak špatné,

jenže šlo vskutku o vyšší rizika.

Zhoršovalo se to,
jak přicházely nové modely,

To je příklad toho, 
kdy jsme uvězněni svým stínem.

Otázkou tedy je,

jak si rozšíříme svůj obzor.

Plocha kruhu je pí krát r na druhou.

Zvětšíme obzor, zvětšíme plochu.

Jak zvětšit obzor porozumění vědě?

Zde jsou mé nápady.

Sepište si své předsudky.

A vyzývám vás všechny, abyste to udělali.

Vezměte si soupis svých předsudků.

Kde vznikly?

Vaše výchova,
politická perspektiva, víra...

- co formuje vaše předsudky?

Potom zhodnoťte své zdroje:

Odkud máte informace o vědě?

Co čtete, co posloucháte,

abyste se dozvěděli o vědě?

A pak je důležité o tom otevřeně mluvit:

Mluvte o tom, jak zhodnocujete
své předsudky a své zdroje.

Poslechněte si tento 40vteřinový klip

jednoho ze špičkových
televizních meteorologů USA,

Grega Fishela, z Raleigh v Durhamu.

V té oblasti je vysoce uznávaný.

Ale byl klimatoskeptikem.

Poslechněte si, co říká o svých názorech:

Greg Fishel: Mou chybou bylo,

a uvědomil jsem si to teprve nedávno,

že jsem hledal pouze informace,

které podporovaly to,
co jsem si už myslel,

a nezajímal jsem se o nic rozporného.

Jednou jsem se takhle vzbudil

s touto otázkou v mysli:

„Gregu, nejsi obětí
konfirmačního zkreslení?“

„Nehledáš pouze informace 
podporující to, co si už myslíš?“

A jak jsem se snažil být k sobě upřímný,

uznal jsem, že se to děje.

A tak, čím více jsem mluvil s vědci

a četl vědeckou literaturu

a snažil se chovat, jak mě to naučili

na Penn State, kde jsem studoval,

tím těžší pro mě bylo argumentovat,

že nemáme alespoň nějaký vliv.

Možná zůstává pochybnost
o tom, jak velký,

ale tvrdit že „žádný“ by bylo nezodpovědné

ode mě jako vědce či osoby.

JMS: Greg Fishel právě hovořil
o rozšíření svého obzoru,

o pochopení vědy.

A když si rozšiřujeme obzor,

není to o vylepšování budoucnosti,

ale o záchraně života, jak ho známe.

Takže naše rozšiřování
obzorů v pochopení vědy

je klíčové pro Athény v Georgii,
Atlantu v Georgii,

pro stát Georgia a pro celý svět.

Takže rozšiřte si svůj obzor.

Děkuji.

(Potlesk)