Nacházíme se ve zlomovém okamžiku historie našeho druhu, můžeme jednou dosáhnout ke hvězdám a zároveň přijít o svou domovskou planetu. Dokonce i během několika posledních let jsme si hodně rozšířili povědomí o tom, kam Země patří v rámci vesmíru. Mise Kepler objevila okolo dalších hvězd tisíce potenciálních planet, což svědčí o tom, že Země je jen jednou z miliard planet v naší galaxii. Kepler je vesmírný dalekohled, který měří mírné snížení jasu hvězd, když před nimi přeletí planeta, která zablokuje trochu z toho světla, jež k nám doletí. Data z Keplera odhalují rozměry planet a také vzdálenost od jejich rodičovské hvězdy. Současně nám to pomáhá usuzovat, jestli jsou ty planety malé a skalnaté, jako terestrické planety v naší sluneční soustavě, a také to, kolik světla přijímají od svého slunce. To zase napovídá o tom, jestli planety, které objevujeme, mohou být obyvatelné nebo ne. Bohužel, zatímco odhalujeme pokladnici potenciálně obyvatelných světů, naše vlastní planeta se prohýbá pod tíhou lidské činnosti. Rok 2014 byl dosud nejteplejším zaznamenaným rokem. Ledovce a led v mořích, které tu s námi byly po tisíce let, nyní mizí během desetiletí. Enviromentální změny celosvětového měřítka, které jsme uvedli do pohybu, velmi rychle snižují naši schopnost změnit jejich kurs. Já ale nejsem klimatolog, já jsem astronom. Zabývám se tím, jak hvězdy ovlivňují obyvatelnost planet a doufám přitom, že ve vesmíru najdeme místa, kde bychom mohli objevit mimozemský život. Dalo by se říci, že jsem taková mimozemská realitní makléřka. A jako někdo, kdo je hluboce ponořen do pátrání po životě ve vesmíru, vám mohu říci, že čím více hledáte planety podobné Zemi, tím více si ceníte naší planety samotné. Každý z těchto nových světů nás vybízí ke srovnání s planetami, které známe nejlépe: těmi z naší sluneční soustavy. Vezměte si třeba Mars, našeho souseda. Mars je malý a skalnatý, a přestože je moc daleko od Slunce, mohl by být považován za potenciálně obyvatelný svět, kdyby jej našla mise, jako je Kepler. Je opravdu možné, že byl Mars v minulosti obyvatelný, a to je z části důvod, proč jej tolik studujeme. Naše rovery, jako třeba Curiosity, brázdí jeho povrch a pátrají po stopách původu života, tak jak jej známe. Oběžné sondy, například sonda MAVEN, sbírají vzorky z jeho atmosféry a snaží se přijít na to, proč asi přestal být obyvatelný. Soukromé vesmírné společnosti dnes nenabízejí pouze krátké výlety na oběžnou dráhu, ale i vzrušující možnost strávit život na Marsu. Ale přestože nám tyto marsovské krajiny připomínají pouště naší Země, což jsou místa, která jsou pro nás spojená s průkopnictvím a překonáváním hranic, je Mars ve srovnání se Zemí dost děsivým místem pro život. Uvědomte si, že jsme ještě ani neosídlili pouště naší vlastní planety, což jsou ve srovnání s Marsem naprosto pohostinná místa. I na těch nejsušších a nejvýše položených místech na Zemi je vzduch bohatý na kyslík, vyprodukovaný deštnými pralesy, vzdálenými tisíce kilometrů. Mám obavu, že toto nadšení z kolonizace Marsu a ostatních planet v sobě skrývá stinnou stránku: předpoklad a víru některých, že se na Marsu zachráníme, než si sami zničíme jedinou opravdu obyvatelnou planetu, kterou známe: Zemi. A stejně hluboce jako miluji mezihvězdný průzkum, tak také hluboce nesouhlasím s touto myšlenkou. Pro odchod na Mars existuje mnoho skvělých důvodů, ale kdokoli, kdo by vám říkal, že budeme mít Mars jako zálohu, by byl jako kapitán Titaniku, který tvrdí, že ta pravá párty bude až na záchranných člunech. (Smích) (Potlesk) Děkuji. Ale cíle mezihvězdného výzkumu nejsou protikladem snahy o záchranu planety. Ne, ve skutečnosti tvoří dvě strany stejného cíle: pochopit, zachovat a zlepšit život do budoucna. Extrémní prostředí na naší planetě jsou mimozemskými krajinami. Jen jsou o něco blíže domovu. Kdybychom dokázali přijít na to, jak z nehostinných míst tady na Zemi vytvořit obyvatelná místa a udržet si je, pak možná dokážeme naplnit obojí, zachovat naše životní prostředí a posunout se ještě dál. Rozloučím se s vámi závěrečným myšlenkovým experimentem: Fermiho paradoxem. Před mnoha lety se v něm fyzik Enrico Fermi ptal, proč, když náš vesmír existuje tak dlouhou dobu a je v něm nejspíše spousta planet, tak proč jsme doposud nenašli nějaký důkaz o mimozemském životě. Takže kde jsou? Jedno z možných řešení Fermiho paradoxu je to, že když se civilizace stanou dostatečně technologicky vyspělými, aby mohly uvažovat o životu mezi hvězdami, přestanou mít na zřeteli, jak důležité je chránit svůj domovský svět, který jim umožnil onoho pokroku dosáhnout. Je příliš sebevědomé myslet si, že nás samotná kolonizace cizích planet zachrání před námi samými, ale záchrana planet a mezihvězdný průzkum mohou fungovat ruku v ruce. Pokud opravdu věříme v naši schopnost změnit nepříznivé podmínky pro život lidí na Marsu, pak bychom měli zvládnout i mnohem snadnější úkol – zachovat Zemi obyvatelnou. Děkuji. (Potlesk)