Dobrý večer!
Za lesem je domeček...
Počkejte, není!
Pozor, on je tam rybník.
No tohle!
To se podívejme.
A! Jedna nula pro zajíce.
No pozor ale, kde je ten domeček?
Sláva! Tady je.
A v domečku je holčička
a jmenuje se Alenka.
Ale říká se jí Ája.
Když uměla trošku mluvit, řekla tatínkovi:
Tati, já bycem chtěla pca.
Ona totiž ještě neuměla říct S.
Takhle ne! Když se něco chce,
musí se říct prosím, povídá tatínek.
Pcocím, řekla Ája.
Ona totiž neuměla říct ani R.
Ale tatínek jí toho psa stejně koupil.
No, vlastně, psa... Ono to bylo takové
malinkaté, roztomilé štěňátko.
Bylo ještě mnohem mrňavější než Ája.
A neumělo vůbec nic.
No, snad ani pořádně štěkat.
Jmenuje se Rek.
Fek? opakovala Ája, protože neuměla říct R.
Rek, ne Fek. To už můžeš rovnou říkat Fík.
No, a tak začala Ája pejskovi říkat Fík.
Jméno tedy měl a
teď šlo o to, kam ho uložit.
To je nápad! A kdo na to přišel?
Samozřejmě maminka!
Tak začal Fík bydlet v krabici od bot.
Propánakrále! Vždyť on do rána vyrostl!
Tatínka to trošku zarazilo, ale neříkal nic.
Tati, on má asi ještě hlad, řekla Ája.
Dostal najíst? Dostal.
Ten pes sežral botu! A moji!
Když přišel tatínek k sobě, udělal Fíkovi boudu.
Vemem ho dovnitř, když nemá boudu!
prosila Ája.
Nikam ho nevememe, sežral by poslední boty.
A vtom začalo pršet a bylo rozhodnuto.
Fík ještě spal a rodina seděla u snídaně.
Ten pes zase vyrostl! bědoval tatínek
a křičel, že ten pes musí z domu.
Sedl a krasopisně napsal:
prodá se pes.
Ájo, vyvěs to na návsi a neloudej se.
Mezi jídlem si Fík postěžoval psí řečí,
že musí z domu
a že už visí cedule asi na návsi
a vrabec, že to poletí omrknout.
Pomoc! Pomoc! Pomoc!
Kde jste kdo?
A za ten hrdinský doma zůstal Fík u Áji.
Stavíte, stavíte?
A takhle co povolení? Máte?
Počkejte, ono je třeba na psí boudu povolení?
divil se tatínek.
I vy jeden! Toho psa bych chtěl vidět.
Ale no tak se na něj pojďte podívat.
Pane, nebojte se! Vždyť je to ještě štěně!
volala Ája.