Jsem příliš mladá. A příliš Newyorčanka, abych věděla, že tohle je mýval. Dívá se na mě skrz posuvné skleněné dveře domu mého strýčka. Mohl by to být klidně kocour. který se jen málo vyspal. Nebo kocour, kterého někdo praštil do nosu a získal dva monokly, které beztak dostane ještě jednou, pokud se bude dál vrtat v popelnicích na verandě. Jsem příliš mladá a příliš sama, abych věděla, že nemám otvírat ty skleněné dveře, abych se podívala z blízka. Zatímco dospělí uklízí po večeři v kuchyni a bratranci střílí kachny v televizi oranžovou plastovou pistolí, kterou mi nechtějí půjčit. Jsem příliš mladá a malá, abych ho vyděsila. Takže neuteče, jen dál drží zbytky rybí kůže, které našel a já vím, že kočky mají rády ryby. Ale nikdy jsem neviděla kocoura stát na zadních nohách. Takže možná tohle je Kouzelný kocour. Jsem dost mladá na to, abych věděla, že pokud potkáte kouzelného kocoura, musíte mu přinést dárek. Takže i když už má trochu ryby, nabídnu mu svůj talíř, který jsem nesla dospělým do kuchyně. Ale teď jej nabízím oběma rukama jako oběť. Kouzelný kocour seskočí ze zábradlí a teď jsme tváří v tvář, a teď se ze tmy vynoří dvě další malé kouzelné kočky. A všichni společně jí můj dárek. A na chvíli jsem čarodějka. Protože po kouzelných kočkách přijdou kouzelné víly, já to vím. A draci a vlci a nindžové, a špióni, dobrodružství a výpravy, na chvíli je všechno možné. A tady, lízající můj talíř. A já jsem ztracená v těch nejtemnějších očích a nejměkčím kožíšku a pak všichni za mnou začnou ječet. A ty kočky zmizí. A talíř mi seberou z rukou. A odpadky se dají do dvou sáčků. A víka se zaváží kameny. A skleněné dveře se zamknou. A strýcové vrtí hlavami. A bratranci se smějí. A tety se mi snaží vysvětlit rozdíl mezi mazlíčkem a divokým zvířetem. A já jsem tak mladá. A tak zahanbená a tak bolestně nekouzelná. A později, když jsem dost stará na to, abych poznala zvířata, která si můžeš nechat, od těch, která ne. Když jsem dost stará na to, abych poznala kočku od mývala. Čarodějku od malé osamělé holky. Kouzlo od přežití. Později, když zaklepeš na mé skleněné dveře a vystoupíš z temné noci. Dá se tomu divit, že na jeden zcela svatý okamžik... Jsem si jistá. Že jsem tě viděla už někdy předtím. - frackledust