Proč posíláme tolik vojáků, tatínku, když to bude jenom malá válka?
Aby nás ti jižní chlapci brali tentokrát vážně, drahoušku
Když si uvědomí, jak moc chceme zastavit ten jejich malý nesmysl, ztiší se.
To by raději měli. Tak jako tak je zastavíš, až se tam dostaneš, že, tatínku?
Udělám, co bude v mých silách, má nejmilejší.
Budeš nám tak chybět.
Vrátím se a budeme spolu dřív, než řekneš "nůž".
Umím říct "nůž" hodněkrát za rok.
Ve škole budeš mít okouzlující malé holčičky, se kterými si budeš hrát..
knížky, které si budeš číst, poníka, na kterém budeš jezdit, a navíc tady bude Emily, však víš.
Ano, bude tady Emily. A ta vypadá, že by mohla být chápající přítelkyně, nemyslíš, tatínku?
S jejím intelektuálním pohledem jsem si tím jistý.
-To není moc povzbudivě vypadající škola, že tatínku?
-Obávám se, že nic by pro nás v tuto chvíli nevypadalo velice povzbudivě.
No, možná bude vevnitř lepší.
-Samozřejmě, že bude.
-Omlouvám se, pane.
-Dobře, dostaňte to ven.
-Úžasný nápad, doručit věc jako tato, k hlavním dveřím.
-Koukej, tatínku, můj poník.
-Vaši zaměstnanci se z toho budou zodpovídat. Teď ho dostaňte odsud. Ano, daleko odsud!
-Ale ne, tatínku.
-Stačí říct. Vteřinku.
-Jste slečna Minchinová?
-Ano.
Já jsem kapitán Crew.
-Obávám se, že jsem Vašim nepříjemnostem nezabránil.
-S největší pravděpodobností ne, kapitáne Crewe.
-Mohu vstoupit a vysvětlit to?
-Pojďte dál
-Počkej tady, vrátím se.
-Dobře, kapitáne.
-Hrozně se omlouvám. Neměl jsem v plánu nechat poníka doručit dovnitř domu.
-Kromě poníka je tady spousta dalších věcí.
-Už hodiny sem přijíždějí zásilky pro Vaši dceru. Následujte mě prosím.
Zřejmě si nejste vědom, kapitáne Crewe, že vedu jednu z nejexkluzivnějších škol v Londýně.
Ano, ano, rozuměl jsem. To je přesně ten důvod, proč jsem k Vám přivedl svou dceru.
-Podle Vašeho chování bych tak neusoudila.
-Opravdu, Za to tak úplně nemohu.
Jak vidíte, Sára a já jsme právě přijeli z Indie. Žila tam prakticky celý svůj život.
Sotva jsme se tam dostali, když jsem zjistil, že můj regiment odjíždí tentokráte do jižní Afriky, takže jsme jednali ve spěchu.
Ale já jsem Vám psala a vysvětlila jsem Vám, že nepřijímám mladé dámy bez rozhovoru a bezvadných referencí.
Také jsem Vám psala, že v tuto chvíli nemám žádný volný pokoj.
-Dobrá, tatínku, v tom případě můžeme stejně dobře jít dál.
-To je trochu trapné.
Chápejte, nikdy jsem Váš dopis nedostal a obávám se, že mě nikdy ani nenapadlo, že nějaká škola by nepřivítala mou malou Sáru.
Pokud je to otázka společenského zázemí, můj otec byl Sir George Crew. Pravděpodobně jste o něm už slyšela?
A nejlepší finanční reference, které Vám mohu dát, by byl ředitel Jihoafrického hospodářského syndikátu.
Jsem většinovým akcionářem tohoto syndikátu.
Můj bratr, kapitáne Crewe, profesor dramatiky.
-Jak se máte?
-Okouzleně, jsem si jistý.
-Říkám, nejsou doly Eclipse Diamond jednou z Vašich společností?
-Jednou z nejdůležitějších.
Omlouvám se, že jsem se objevil neformálně, slečno Minchinová, ale situace je celkem úděsná. Za hodinu vyplouvám do jihovýchodních doků.
-Myslím, že mě prostě budeš muset vzít s sebou do Afriky, tatínku.
-Nu, a co by taková malá holčička jako ty dělala v Africe?
Odpusťte mi, kapitáne Crewe. Obávám se, že jsem byla přehnaně horlivá. Znáte pověst mé školy. Člověk musí být velice opatrný.
Ale po tomto rozhovoru mohu vidět na první pohled, že je to milé malé dítě.
- Bude to potěšení mít ji u nás.
-Znamená to, že mám zůstat?
Ano, drahoušku. Máš to právo. ty a tvůj malý poník.
-Jaký milý malý poník.
- Je určen pro školu.
-To je pro tuto chvíli dost.
-Naprosto.
-To bych řekl. Proto je úžasná.
-Velice se omlouvám, ale neviděl jsem Vás už někde,
-To je docela pravděpodobné, můj drahý kapitáne.