Sledujete-li zprávy
nebo politiku, je možné,
že jste narazili na to,
jak je slovo „orwellovský“
používáno v různých kontextech.
Zamysleli jste ale nad tím,
co to doopravdy znamená
nebo proč se používá tak často?
Tento pojem je pojmenován
po britském autorovi Ericu Blairovi,
známému spíše pod pseudonymem
George Orwell.
Jeho nejznámější román „1984“
popisuje společnost utlačovanou
totalitním režimem.
Proto je pojem „orwellovský“ často
zaměňován za pojem autoritářský.
Užívání tohoto slova tímto způsobem
nejenže nepopisuje Orwellovu myšlenku,
ale dokonce dělá to,
před čím se nás Orwell snažil varovat.
Orwell byl samozřejmě
proti všem druhům tyranie
a strávil většinu svého života
v boji proti nedemokratickým silám,
a to jak krajně levicového,
tak i krajně pravicového směru.
Zajímal se ale také o to,
jak se takové ideologie šíří.
Mezi jeho nejhlubší vhledy
patřilo zjištění,
jakou roli hraje jazyk
při vytváření našich myšlenek a názorů.
Vláda Oceánie z románu „1984“ kontroluje,
co lidé dělají a říkají,
a to způsoby, které jsou
na první pohled zcela zjevné.
Každý jejich krok a slovo je sledováno
a každý jejich prohrešek
je nemilosrdně potrestán.
Další způsoby už tak zřejmé nejsou.
Lidé jsou neustále masírováni propagandou
složenou z faktů a statistik
vyráběných Ministerstvem pravdy.
Ministerstvo lásky je armáda.
Pracovní tábory jsou „tábory radosti“.
Političtí vězni jsou zadržováni a mučeni
na Ministerstvu lásky.
Toto jsou příklady
dvojsmyslného vyjadřování,
ve kterém slova nepřenáší význam,
ale podrývají jej tím,
že mění význam samotných slov.
Ale to není jediný způsob,
kterým režim ovlivňuje jazyk.
Odstraňováním slov z angličtiny
vytváří oficiální dialekt „newspeak“,
který se skládá jen
ze zkratek a strohých slov,
bez komplexních slov podněcujících
nové myšlenky nebo kritické myšlení.
Toto ovlivňování lidské duše
Orwell nazval „doublethink“,
hypnotický stav kognitivní disonance,
ve kterém je člověk nucen odhodit
své vnímání reality
a nahradit je oficiálně vydanou verzí
událostí, diktovanou režimem,
nechajíce jednotlivce zcela závislého
na státní definici samotné reality.
Toto vytváří svět,
ve kterém je porušeno soukromí
myšlení jednotlivce,
ve kterém může být kdokoli obviněn
ze zločinu při mluvení ze spaní,
vedení si deníku
nebo z milostného vztahu,
které se rovnají podvratné
činnosti vůči režimu.
Mohlo by se zdát, že taková situace
může nastat pouze v totalitním režimu,
ale podle Orwella toto může nastat
i v demokratických společnostech.
Právě proto „orwellovské“ nemusí
nutně znamenat „autoritářské“.
Ve své eseji „Politika a anglický jazyk“
popisuje techniky,
jak použitím okázalých slov
uplatňovat autoritu,
nebo jak maskovat provedená zvěrstva
používáním eufemismů
a složitých větných struktur.
Ale i mnohem méně patrné zásahy
do jazyka ovlivňují to, jak myslíme.
Slova, která denně slyšíme
a vidíme v reklamách,
byla vytvořena tak,
aby ovlivňovala naše chování,
stejně jako zvuky a mluva
politických kampaní,
které zřídka vykreslují problémy takové,
jaké doopravdy jsou.
A to, že používáme předpřipravené
otázky a odpovědi,
které čerpáme z médií
nebo kopírujeme z internetu,
může negativně ovlivnit to,
jak moc hluboce uvažujeme
nebo zda zpochybňujeme své domněnky.
Takže příště až uslyšíte někoho
používat termín „orwellovský“, zpozorněte.
Pokud hovoří o klamavém
a manipulativním použití jazyka,
používá slovo správně.
Pokud mluví jen o masovém
sledování a dotírání režimu,
popisuje něco autoritářského,
ale ne nutně orwellovského.
A pokud toto slovo používá proti všemu,
s čím nesouhlasí,
je možné, že jeho stanoviska
jsou mnohem orwellovštější
než to, co kritizuje.
Slova mají moc utvářet myšlenky.
Jazyk je měna politiky
a formuje základy společnosti
od těch nejběžnějších interakcí
až po nejvyšší ideály.
Orwell naléhal na to,
abychom si chránili náš jazyk,
protože naše schopnost jasně myslet
a komunikovat je to,
co nás dělí od světa,
kde válka znamená mír
a kde svoboda je otroctvím.