WEBVTT

00:00:00.000 --> 00:00:05.218
(hraje klavírní hudba)

00:00:05.218 --> 00:00:07.136
Steven: Na autoportrétu obvykle

00:00:07.136 --> 00:00:10.403
vidíte umělce zírajícího přímo na sebe do zrcadla,

00:00:10.403 --> 00:00:12.995
ale v autoportrétu se smrtí od Böcklina,

00:00:12.995 --> 00:00:16.437
vypadá spíše než dívající, jako naslouchající.

00:00:16.437 --> 00:00:19.237
Žena: Ta hrozivá postava smrti,

00:00:19.237 --> 00:00:20.666
nejen, že hraje na housle,

00:00:20.666 --> 00:00:23.902
ale vypadá, že mu něco šeptá do ucha.

00:00:23.902 --> 00:00:26.101
Steven: Vypadá zaujatě, můžete jasně vidět

00:00:26.101 --> 00:00:29.636
lebku, se všemi zuby,
která se démonicky usmívá.

00:00:29.636 --> 00:00:30.837
Žena: Šklebí se.

00:00:30.837 --> 00:00:33.170
Steven: Ano, dychtící a spíše nadšená.

00:00:33.170 --> 00:00:36.207
Vidíme pařát, kostnatou ruku,

00:00:36.207 --> 00:00:37.491
která svírá smyčec

00:00:37.491 --> 00:00:39.685
a hraje na housle,

00:00:39.685 --> 00:00:42.469
ale hraje na jedinou zbývající strunu,

00:00:42.469 --> 00:00:45.636
jako kdyby Böcklinovi zbývala
jen jediná struna.

00:00:45.636 --> 00:00:47.424
Vypadá to tak definitivně.

00:00:47.424 --> 00:00:50.135
Žena: Smrt ví, že vyhrává.

00:00:50.135 --> 00:00:52.635
Steven: Umění přežívá umělce

00:00:52.635 --> 00:00:54.802
a proto je tu něco rozpačitého

00:00:54.802 --> 00:00:57.688
v tvorbě uměleckého díla a hlavně

00:00:57.688 --> 00:00:59.122
v tvorbě autoportrétu.

00:00:59.122 --> 00:01:02.490
Žena: Význam smrti je přítomný v portrétech

00:01:02.490 --> 00:01:05.990
obecně, nejen v autoportrétech.

00:01:05.990 --> 00:01:09.157
Portréty oživují mrtvé,

00:01:09.157 --> 00:01:11.370
takže často, když se díváme na portrét,

00:01:11.370 --> 00:01:13.789
cítíme, že se vracíme v čase

00:01:13.789 --> 00:01:16.038
a díváme se na někoho, kdo žil.

00:01:16.038 --> 00:01:18.523
Ale máte pravdu, určitě je více patrný

00:01:18.523 --> 00:01:22.153
v autoportrétech, hlavně
ve způsobu jakým Böcklin

00:01:22.153 --> 00:01:24.824
tady zbortil prostor.

00:01:24.824 --> 00:01:27.205
Steven: Personifikace smrti, té kostry

00:01:27.205 --> 00:01:29.489
je velmi důvěrná. Je blízká.

00:01:29.489 --> 00:01:31.324
Řekla jste: "šeptá mu do ucha,"

00:01:31.324 --> 00:01:34.092
je to skoro jako kdyby Böcklin cítil její dech,

00:01:34.092 --> 00:01:35.288
pokud něco takového je.

00:01:35.288 --> 00:01:38.204
Žena: Sám umělec je k nám velmi blízko.

00:01:38.204 --> 00:01:40.931
Jeho paleta je napůl v našem prostoru 
před obrazem.

00:01:40.931 --> 00:01:42.370
Steven: A vidíte syrovou malbu,

00:01:42.370 --> 00:01:45.323
je to zobrazení jeho vlastního obrazu,

00:01:45.323 --> 00:01:47.204
který promlouvá ke lži malířství.

00:01:47.204 --> 00:01:49.704
Hrubé tahy, které tvoří obraz,

00:01:49.704 --> 00:01:51.087
vytváří současnost.

00:01:51.087 --> 00:01:52.254
Žena: Vytváří upřímnost.

00:01:52.254 --> 00:01:54.189
Steven: Upřímnost. To je pravda.

00:01:54.189 --> 00:01:57.952
Poodhaluje roušku našeho života a společnosti.

00:01:58.029 --> 00:02:00.648
Paleta a syrové zpracování obrazu

00:02:00.648 --> 00:02:03.065
připomínají to základní.

00:02:03.065 --> 00:02:06.566
Böcklin nám ukazuje maso i krev,

00:02:06.566 --> 00:02:08.731
znázornění umělce i muže,

00:02:08.731 --> 00:02:11.647
oblečeného podle módy v jeho době,

00:02:11.647 --> 00:02:13.812
ale také nám ukazuje tuto kostru,

00:02:13.812 --> 00:02:16.647
ve smyslu podstaty toho, čím se stane.

00:02:16.647 --> 00:02:19.647
Malba jako celek je krásně zmanipulovaná,

00:02:19.647 --> 00:02:21.800
aby ukázala iluzi těchto postav,

00:02:21.800 --> 00:02:24.121
ale je také obnažená.

00:02:24.121 --> 00:02:27.230
Žena: Idea člověka navracejícího se v prach,

00:02:27.230 --> 00:02:28.647
ze kterého byl stvořen.

00:02:28.647 --> 00:02:30.313
Tohle mě napadlo, když jste

00:02:30.313 --> 00:02:33.200
mluvil o té materiálnosti malby.

00:02:33.200 --> 00:02:35.200
Steven: Drží hadr svým palcem.

00:02:35.200 --> 00:02:36.726
Žena: Aby si otřel štětec.

00:02:36.726 --> 00:02:37.814
Steven: K otření štětce,

00:02:37.814 --> 00:02:39.897
ale způsobem, že smrt nás setře všechny.

00:02:39.897 --> 00:02:42.230
Je tu ten krásný způsob ve kterém

00:02:42.230 --> 00:02:45.834
akt malování je ozvěnou, a to způsobem,

00:02:45.834 --> 00:02:47.600
kterým nás smrt změní.

00:02:47.600 --> 00:02:51.600
(hraje klavírní hudba)