1
00:00:00,000 --> 00:00:05,218
(hraje klavírní hudba)

2
00:00:05,218 --> 00:00:07,136
Steven: Na autoportrétu obvykle

3
00:00:07,136 --> 00:00:10,403
vidíte umělce zírajícího přímo na sebe do zrcadla,

4
00:00:10,403 --> 00:00:12,995
ale v autoportrétu se smrtí od Böcklina,

5
00:00:12,995 --> 00:00:16,437
vypadá spíše než dívající, jako naslouchající.

6
00:00:16,437 --> 00:00:19,237
Žena: Ta hrozivá postava smrti,

7
00:00:19,237 --> 00:00:20,666
nejen, že hraje na housle,

8
00:00:20,666 --> 00:00:23,902
ale vypadá, že mu něco šeptá do ucha.

9
00:00:23,902 --> 00:00:26,101
Steven: Vypadá zaujatě, můžete jasně vidět

10
00:00:26,101 --> 00:00:29,636
lebku, se všemi zuby,
která se démonicky usmívá.

11
00:00:29,636 --> 00:00:30,837
Žena: Šklebí se.

12
00:00:30,837 --> 00:00:33,170
Steven: Ano, dychtící a spíše nadšená.

13
00:00:33,170 --> 00:00:36,207
Vidíme pařát, kostnatou ruku,

14
00:00:36,207 --> 00:00:37,491
která svírá smyčec

15
00:00:37,491 --> 00:00:39,685
a hraje na housle,

16
00:00:39,685 --> 00:00:42,469
ale hraje na jedinou zbývající strunu,

17
00:00:42,469 --> 00:00:45,636
jako kdyby Böcklinovi zbývala
jen jediná struna.

18
00:00:45,636 --> 00:00:47,424
Vypadá to tak definitivně.

19
00:00:47,424 --> 00:00:50,135
Žena: Smrt ví, že vyhrává.

20
00:00:50,135 --> 00:00:52,635
Steven: Umění přežívá umělce

21
00:00:52,635 --> 00:00:54,802
a proto je tu něco rozpačitého

22
00:00:54,802 --> 00:00:57,688
v tvorbě uměleckého díla a hlavně

23
00:00:57,688 --> 00:00:59,122
v tvorbě autoportrétu.

24
00:00:59,122 --> 00:01:02,490
Žena: Význam smrti je přítomný v portrétech

25
00:01:02,490 --> 00:01:05,990
obecně, nejen v autoportrétech.

26
00:01:05,990 --> 00:01:09,157
Portréty oživují mrtvé,

27
00:01:09,157 --> 00:01:11,370
takže často, když se díváme na portrét,

28
00:01:11,370 --> 00:01:13,789
cítíme, že se vracíme v čase

29
00:01:13,789 --> 00:01:16,038
a díváme se na někoho, kdo žil.

30
00:01:16,038 --> 00:01:18,523
Ale máte pravdu, určitě je více patrný

31
00:01:18,523 --> 00:01:22,153
v autoportrétech, hlavně
ve způsobu jakým Böcklin

32
00:01:22,153 --> 00:01:24,824
tady zbortil prostor.

33
00:01:24,824 --> 00:01:27,205
Steven: Personifikace smrti, té kostry

34
00:01:27,205 --> 00:01:29,489
je velmi důvěrná. Je blízká.

35
00:01:29,489 --> 00:01:31,324
Řekla jste: "šeptá mu do ucha,"

36
00:01:31,324 --> 00:01:34,092
je to skoro jako kdyby Böcklin cítil její dech,

37
00:01:34,092 --> 00:01:35,288
pokud něco takového je.

38
00:01:35,288 --> 00:01:38,204
Žena: Sám umělec je k nám velmi blízko.

39
00:01:38,204 --> 00:01:40,931
Jeho paleta je napůl v našem prostoru 
před obrazem.

40
00:01:40,931 --> 00:01:42,370
Steven: A vidíte syrovou malbu,

41
00:01:42,370 --> 00:01:45,323
je to zobrazení jeho vlastního obrazu,

42
00:01:45,323 --> 00:01:47,204
který promlouvá ke lži malířství.

43
00:01:47,204 --> 00:01:49,704
Hrubé tahy, které tvoří obraz,

44
00:01:49,704 --> 00:01:51,087
vytváří současnost.

45
00:01:51,087 --> 00:01:52,254
Žena: Vytváří upřímnost.

46
00:01:52,254 --> 00:01:54,189
Steven: Upřímnost. To je pravda.

47
00:01:54,189 --> 00:01:57,952
Poodhaluje roušku našeho života a společnosti.

48
00:01:58,029 --> 00:02:00,648
Paleta a syrové zpracování obrazu

49
00:02:00,648 --> 00:02:03,065
připomínají to základní.

50
00:02:03,065 --> 00:02:06,566
Böcklin nám ukazuje maso i krev,

51
00:02:06,566 --> 00:02:08,731
znázornění umělce i muže,

52
00:02:08,731 --> 00:02:11,647
oblečeného podle módy v jeho době,

53
00:02:11,647 --> 00:02:13,812
ale také nám ukazuje tuto kostru,

54
00:02:13,812 --> 00:02:16,647
ve smyslu podstaty toho, čím se stane.

55
00:02:16,647 --> 00:02:19,647
Malba jako celek je krásně zmanipulovaná,

56
00:02:19,647 --> 00:02:21,800
aby ukázala iluzi těchto postav,

57
00:02:21,800 --> 00:02:24,121
ale je také obnažená.

58
00:02:24,121 --> 00:02:27,230
Žena: Idea člověka navracejícího se v prach,

59
00:02:27,230 --> 00:02:28,647
ze kterého byl stvořen.

60
00:02:28,647 --> 00:02:30,313
Tohle mě napadlo, když jste

61
00:02:30,313 --> 00:02:33,200
mluvil o té materiálnosti malby.

62
00:02:33,200 --> 00:02:35,200
Steven: Drží hadr svým palcem.

63
00:02:35,200 --> 00:02:36,726
Žena: Aby si otřel štětec.

64
00:02:36,726 --> 00:02:37,814
Steven: K otření štětce,

65
00:02:37,814 --> 00:02:39,897
ale způsobem, že smrt nás setře všechny.

66
00:02:39,897 --> 00:02:42,230
Je tu ten krásný způsob ve kterém

67
00:02:42,230 --> 00:02:45,834
akt malování je ozvěnou, a to způsobem,

68
00:02:45,834 --> 00:02:47,600
kterým nás smrt změní.

69
00:02:47,600 --> 00:02:51,600
(hraje klavírní hudba)