Toto je příběh o kapitalismu. Je to systém, který miluji, protože mě a miliónům dalších poskytl mnoho úspěchů a příležitostí. Ve 20ti jsem začal obchodovat, hlavně s bavlnou, a to v boxech, a pokud kdy byl svobodný trh vyžadující "ostré lokty", byl to tento -- muži s kravatami se chovali jako gladiátoři doslova a fyzicky bojující o zisk. Naštěstí jsem ve svých 30ti byl už tak dobrý, že jsem mohl postoupit do vyšších pater světa peněz, kde jsem jako globálního makro-obchodník strávil následující 3 desetiletí. Za ten čas jsem na trzích zažil spoustu šíleností a obchodoval jsem s mnoha bláznivými mániemi. Bohužel vám musím oznámit, že jsme možná ztratili kontrolu nad jednou z těch nejhorších, alespoň co se týče mé kariéry, a trvalým poučením je, že mánie nikdy nekončí dobře. Posledních 50 let my, jako společnost, nahlížíme na firmy a korporace velmi úzkým, až monomaniakálním pohledem v tom, jakou hodnotu jim přikládáme a klademe tolik důrazu na zisk, na čtvrtletní výdělky a ceny akcií, že zanedbáváme vše ostatní. Jako bychom z našich firem vyrvali veškerou lidskost. Příhodně vše zredukovat na sadu čísel, se kterými si můžeme hrát jako legem -- to v našem osobním životě neděláme, nechováme se ke druhým a nehodnotíme je podle jejich měsíčního příjmu či úvěrového skóre. Ale přitom máme tento dvojí standard při hodnocení našeho podnikání. A víte co? Tento přístup ohrožuje samotné základy naší společnosti. A tady máte příklad. Tento graf znázorňuje korporátní marži za posledních 40 let jako podíl na příjmu Vidíte, že s 12,5% jsme na 40-letém maximu. Takže jásejte, jste-li akcionář, ale jste-li na druhé straně barikády, průměrný americký dělník, tak vidíte, že to pro vás tak dobrá zpráva nebude. [Podíl příjmů ve prospěch dělníků v USA versus poměr ředitel-dělník] Vyšší zisk nezvyšuje bohatství společnosti. Ve skutečnosti přináší zhořšení nerovnosti v příjmech a to není dobré. Intuitivně to dává smysl, že? Protože jestli horních 10% amerických rodin vlastní 90% akcií, tak čím větší podíl korporátních zisků získávají, tím méně bohatství zůstává pro zbytek společnosti. Zdůrazňuji, nerovnost ve výši příjmů není dobrá věc. Následující graf vypracovaný "The Equality Trust" zobrazuje 21 států od Rakouska, přes Japonsko až po Nový Zéland. Na vodorovné ose je nerovnost příjmů. Čím dále doprava po ose půjdete, tím vyšší je nerovnost příjmů. Na svislé ose znázorňujeme 9 společensko-zdravotních metrik. Čím výše po ose půjdete, tím horší jsou dané problémy a tyto metriky zahrnují délku života, těhotenství nezletilých, gramotnost, sociální mobilitu, jen pro příklad. Vy z publika, kteří jste Američané, se možná ptáte: Dobrá, jak jsou na tom Spojené státy? Kde jsme se umístili v daném grafu? A víte co? My jsme doslova mimo škálu. To jsme my, s největší příjmovou nerovností a podle těchto metrik i s největšími sociálními problémy. Jednoduše nám to dává makro-předpověď, že propast mezi nejbohatšími a nejchudšími se uzavře. Historicky tomu tak bylo vždy. Typicky se to stane jedním ze tří způsobů: revolucí, nebo vyššími daněmi, a nebo válkou. Žádné se nechci dožít. (smích) Ale je i jiná cesta - zvýšením spravedlivosti chování korporací, ale za stávajícího fungování, by to vyžadovalo enormní změnu v chování, a podobně jako když se závislý snaží zbavit svého návyku, je prvním krokem přiznat si, že máte problém. A já říkám, že nynější mánie zisku je v nás tak hluboce zakořeněna, že si ani neuvědomujeme, jak moc společnosti škodíme. Tady je malý, ale názorný příklad toho, jak přesně to děláme: Tento graf zobrazuje, jaký podíl zisků, nikoliv obratu, za posledních 30 let společnosti odvádějí. Srovnejte to s předchozím grafem korporátních zisků a já se ptám, zdá se vám to v pořádku? Upřímně, když jsem tohle začal psát, řekl jsem si: "Panejo, co vlastně dělá moje firma, Tudor?" Uvědomil jsem si, že každoročně dáváme 1% našich zisků charitě. A to bych měl být za filantropa. Jakmile jsem si to uvědomil, chtělo se mi doslova zvracet. Ale mánie je zakořeněna tak hluboce, že i dobře smýšlející lidé, jako já, si ani neuvědomují, jak se na ní podílí. Chování korporací rozhodně nezměníme jednoduše tím, že zvýšíme jejich filantropii nebo příspěvky na charitu. A mimochodem, my jsme od té doby svůj podíl zečtyřnásobili, ale -- (potlesk) -- No tak. Ale můžeme to změnit zavedením spravedlivějšího chování. Třeba tak, že budeme opravdu důvěřovat systému, který nás sem v prvé řadě dostal, tedy svobodnému trhu. Přibližně před rokem jsme založili neziskovku "Spravedlivý kapitál". Její cíl je velmi prostý: Pomoci firmám a korporacím naučit se operovat spravedlivějším způsobem podle jasných kritérií stanovených za využití podnětů veřejnosti. Nyní neexistuje široce přijímaný standard, který by firmy či korporace sledovaly, a zde vstupuje "Spravedlivý kapitál", neboť od tohoto roku budeme každoročně pořádat celostátní průzkum reprezentativního vzorku 20.000 Američanů, abychom podle nich stanovili ona kritéria pro spravedlivé chování společností. Tohle je model, který odstartujeme v USA, ale může být použit kdekoliv na světě a možná zjistíme, že pro veřejnost je nejdůležitější vytvoření placených pracovních míst, nebo zdravé produkty, nebo pomoc životnímu prostředí, a ne poškozování. Ve "Spravedlivém kapitálu" to nevíme a není na nás to rozhodnout. Jsme pouze poslové, ale máme 100% důvěru a víru v americkou veřejnost, že zvolí to pravé. Naše zjištění budou poprvé zveřejněna v září tohoto roku a příští rok provedeme průzkum znovu, ale tentokrát uděláme ještě krok navíc, a to že ohodnotíme 1.000 největších amerických společností a seřadíme je od první po tisíctou. Říkáme tomu "Index spravedlivosti", pamatujte, jsme nezávislou neziskovkou bez jakékoliv předpojatosti, a umožníme americké veřejnosti promluvit. A třeba se stane, že jak lidé zjišťují, které společnosti se chovají spravedlivě, tak lidské a ekonomické zdroje budou směřovat jejich směrem a firmy tak budou více prosperovat a tím potažmo i celá naše země. Kapitalismus je přímo odpovědný za každou větší inovaci, která náš svět udělala inspirativnějším a úžasným místem k životu. Kapitalismus musí být založen na spravedlivosti. Nyní více než kdy jindy, s tím jak denně rostou ekonomické rozdíly. Dle odhadu asi 47% amerických pracujících přijde v příštích 20 letech o práci. Nejsem proti pokroku. Chci auta bez ridičů a jetpack jako kdokoliv jiný. Ale je mým nejhlubším přesvědčením, že s rostoucím blahobytem a zisky musí přijít i větší firemní sociální odpovědnost. "Odebereme-li spravedlnost," řekl otec kapitalismu Adam Smith "pak se velká, ohromná kostra lidské společnosti musí v okamžiku rozpadnout na atomy." Když jsem byl malý a vznikl nějaký problém, máma si vždy povzdechla, pokývala hlavou a řekla: "Smiluj se. Buď milostiv." Teď nenastal čas, abychom jim my ostatní ukázali soucit. Nastal čas, abychom jim ukázali férovost a my to dokážeme, vy i já tím, že začneme tam, kde prácujeme, ve firmách kde působíme. A když zrovnoprávníme spravedlivost se zisky, získáme tu nejúžasnější věc na celém světě. Získáme zpět naši lidskost. Děkuji vám. (potlesk)