V češtině máme 
různé části řeči.

Podstatná jména, přídavná jména,
předložky a slovesa.

Pak máme hromadu pravidel,

která nám pomáhají poskládat 
všechny části řeči dohromady.

Mohla bych třeba říct:
"Pes knihy můj jí."

Určitě byste se divili,
co to má znamenat.

Pokud jste si 
to ještě nevšimli,

nemůžete jen tak narvat dva podstatná 
jména před jméno přídavné a sloveso.

Nefunguje to.

Co kdybych je 
ale prohodila a řekla:

"Můj pes jí knihy."

Teď už tomu určitě rozumíte.

Mohla bych dokonce nahradit
sloveso "jí" za sloveso "hází".

Gramaticky by to
bylo pořád správně.

I když si asi těžko představíte,
jak můj pes hází knihu.

Při programování máme
namísto částí řeči takzvané "typy".

Jeden druh typů
už znáte, čísla.

Čísla používáme v našem
kódu pro kreslení pořád.

A stejně jako v češtině, někdy 
použít čísla smysl dává a někdy ne.

Co kdybych do funkce
pro pozadí napsala "100 minus"?

Cokoli, co následuje po 
minus by mělo být číslo.

Anebo aspoň něco,
co se číslu rovná.

Jako například
14 plus 15.

Co kdybych ale napsala
jen "100 mezera"?

Za mezeru nemůžu
ale napsat žádné číslo.

A to proto, že "100 mezera plus 10"
nic neznamená.

V programování máme
tedy další typ, boolean.

Jmenuje se boolean,

protože ho vymyslel člověk,
který se jmenoval George Boole.

A na rozdíl od čísla,
které může mít různé hodnoty,

boolean může obsahovat
jen dvě hodnoty: true nebo false.

A jak vidíte,
po napsání zmodrají.

Což znamená, že jsou to
velmi speciální slova.

Už jste na boolean narazili
a to aniž byste si to uvědomili.

U podmíněných příkazů.

Pojďme si je
rychle připomenout.

Vytvořím proměnnou
"number" s číslem 40.

Teď napíšu 
podmíněný příkaz.

Pokud je "number" menší než 50,
vykreslí se tato první elipsa.

Teď to jenom překopíruji 
do podmíněného příkazu.

Kód odsadím a to tak,
že vše označím a zmáčknu tab.

Čili náš příkaz nyní říká:

Pokud je "number" menší než 50, což je,
nakreslíme vrchní elipsu.

V případě, že mám číslo větší než 50,
vrchní elipsa jednoduše zmizí.

Čili tento výraz uvnitř závorek
je vlastně booleanový výraz.

Nezapomeňte, matematickým výrazem
je cokoli, co se rovná číslu.

Například 3 plus 2 
plus 4 krát 8.

Booleanovým výrazem je cokoli,
co se rovná booleanu.

Dobrým způsobem, jak zjistit,
zda se výraz rovná booleanu,

je vložit před něj slovo "je"
a zeptat se na něj jako na otázku.

Pokud to zní jako ano/ne otázka,
pak se jedná o booleanový výraz.

Tady se můžeme zeptat:
Je "number" menší než 50?

Ano, ano je.

A tím pádem se
jedná o booleanový výraz.

Na druhou stranu,
co kdybych měla 4 plus 4?

Zkusila bych se zeptat:
Je 4 plus 4?

Ne, není to boolean.

Zpět k podmíněnému příkazu.

Mezi tyto závorky
můžu napsat cokoli.

Musí se ale jednat o boolean
anebo o booleanový výraz.

Mohla bych například napsat "if true"
a elipsa by se vykreslovala pořád.

Anebo bych mohla napsat "if false"
a elipsa by se vůbec neobjevila.

Dále bych mohla napsat
"if 3 je menší než 4".

To je booleanový výraz,
který bude mít vždy hodnotu "true".

To je ale celkem zbytečné,
elipsa se totiž objeví vždy.

Nebo 3 je menší než 4,
což bude mít vždy hodnotu "false".

Dále můžu také přidělit
boolean proměnným.

Vytvořím si novou proměnnou "var"
a nazvu ji "WinstonIsCool".

A přidělím jí booleanovou hodnotu,
čili true nebo false.

Řekněme, že "true",
protože Winston je super.

A protože proměnná nyní
obsahuje booleanovou hodnotu,

můžu ji zkopírovat a vložit
do tohoto podmíněného příkazu.

A jak vidíte, elipsa se vykresluje,
protože hodnota WinstonIsCool je "true".

Mohla bych také nahradit
toto za booleanový výraz.

Například: 2 je menší než 4.

Pokud vytvoříte proměnnou, která
má mít booleanovou hodnotu,

měli byste jí dát jméno,
které popisuje podmínku pro "true".

Dobrý způsobem, jak si jméno ověřit 
je vložit ho do podmíněného příkazu.

Tak zkontrolujete, zda jako
podmínka dává smysl.

Zapomeňte na to,
že Winston je cool.

To už dávno víme.

Řekněme, že mám
proměnnou "muffins".

Takže "if muffins".

To mi nic moc neříká.

Jako jméno proměnné
je to tedy nevhodné.

Mohla bych ale napsat
"if muffinsAreBaking".

To by tedy říkalo:

Když je tato proměnná "true",
muffiny se pečou.

A neptejte se mě na muffiny,
o to tady vůbec nejde.

Teď vrátíme zpět výraz
"if ‚number‘ je menší než 50".

Nyní se podívejme
na další booleanové výrazy.

Doposud jste viděli
"menší než" a "větší než".

Můžete ale zadat i hodnotu 
"menší nebo rovno".

Zkusme "if number je
menší nebo rovno 48".

Zároveň můžeme napsat
"if number je větší nebo rovno 48".

Pokud tomu tak je,
nakreslíme vrchní elipsu vpravo.

Teď to odsadíme.

A pokud byste chtěli zjistit,
zda jsou si dva čísla přesně rovna,

můžete napsat "number tři
rovnítka a číslo 48."

Tento výraz s rovnítky je více 
podobný tomu z matematiky.

Akorát namísto jednoho rovnítka
používáme tři za sebou.

Trošku přehnané, že?

A na závěr máme výraz pro zjištění,
zda si dva čísla vůbec nejsou rovna.

Můžete napsat "if number
vykřičník a dva rovnítka 48".

V tom případě 
nakreslíme poslední elipsu.

Když se podíváme nahoru,
uvidíme, že "number" je 48.

Je tedy menší 
nebo rovno 48.

Kvůli tomu se vykresluje
vrchní levá elipsa.

Zároveň je větší 
nebo rovno 48.

Zároveň se rovná 48.

Ale současně není 
nerovno číslu 48.

A kvůli tomu nemáme 
spodní pravou elipsu.

A pokud se trochu 
pohráme s "number",

bude se měnit to,
které elipsy se vykreslí.

Teď už znáte boolean!

A stejně jako matematické výrazy,

i booleanové výrazy mohou
být hodně komplikované.

O tom si ale 
povíme příště.