„Vše má své divy, dokonce temnota a ticho...“ - Helen Kellerová - Jak bude vypadat budoucnost? Jak vesmír potká svůj konec? Nikdy si nebudeme zcela jistí. Ale věda začala vykreslovat ohromující obrázek jak by se mohla rozvinout. Pojďme se projít až na samotný konec času. Budeme cestovat časem exponenciálně, dvojnásobnou rychlostí každých 5 vteřin. Tahle vize budoucnosti se jistě rozvine, jakmile objevíme více vodítek. Jedna věc je však jistá: Vesmír je ještě na počátku. Holocén skončil. Co uděláme teď a v příštích pár letech, hluboce změní dalších pár tisíc let. Jediné podmínky moderního člověka dosud známé, se mění. A mění se rychle. Na planetě nezůstane nic stejného, všechno se mění. Země jde do jednoho z těchto skoků a vy nebudete vědět co bude na druhé straně těchto skoků. Země vždy skáče Věci na této planetě se pohybují, nic tu není klidné! Všechno se obrací. Jak mu začne docházet palivo, slunce jednoduše nezmizí. Jeho jádro se zhroutí a vznikne další teplo, jeho vnější vrstvy rozšíří. Slunce je nyní mrtvé. Pomalu chladne v mrazivých teplotách hlubokého vesmíru. Osud slunce je stejný jako u všech ostatních hvězd. Jednoho dne všechny nakonec zemřou a kosmos se ponoří do věčné noci. Všem hvězdám nakonec dojde palivo. Teplota vesmíru se sníží. Hvězdy, jedna po jedné, na noční obloze, zhasnou. Nevytvoří se žádné další hvězdy. A tak vesmír skončí ne s třeskem, ale s fňukem. A ne v ohni, ale v ledu. Se smrtí posledního slunce věk hvězdného světla skončí. Vesmír se stane kosmickým hřbitovem, posetým zbytkem mrtvých hvězd. Naše slunce se stane bílým trpaslíkem - horké, scvrklé, hvězdné tělo. Bez dalšího paliva ke spalování bude bílý trpaslík slabě zářit z posledního zbytku tepla jeho uhaslé pece. Vidět to nyní ze Země, vydávalo by stejné množství světla jako úplněk v jasné noci. Slabá záře bílých trpaslíků poskytne jediné osvětlení v temnotě a prázdnotě plné mrtvých hvězd a černých děr. V některých ohledech je to duch vesmíru jsou to mrtvoly, zombie hvězdy, které nás zavedou do budoucnosti. Časem gravitace vymrští mrtvé hvězdy a planety z jejich galaxie a pošle je do mrazivé prázdnoty. Někteří hnědí trpaslíci se srazí a omylem vytvoří nové hvězdy. Srážející se neutronové hvězdy propíchnou tmu ultra jasnou supernovou. Jakékoli přeživší formy života můžou najít útočiště okolo stárnoucích bílých trpaslíků. Ale po čase dokonce i bílý trpaslíci pohasnou a zemřou. Černý trpaslík bude posledním osudem těchto posledních hvězd. Bílý trpaslíci se staly tak chladnými, že sotva vydávají nějaké teplo a světlo. Černí trpaslíci jsou temné, husté, rozpadající se koule z degenerované hmoty. O něco více než popel hvězd, jejich atomy jsou tak silně rozdrceny, že černí trpaslíci jsou milionkrát hustší než naše slunce. Hvězdám trvá tak dlouho dostat se do tohoto bodu. Věříme, že nyní se ve vesmíru nenachází žádní černí trpaslíci. Veškerá hmota, která neuspěje utéct z galaxie je nasáta supermasivní černou dírou ve středu. Dlouze spící černé díry vzplanou horkou slávu. Rotační energie černých děr bude poslední spolehlivý zdroj pro jakékoliv budoucí exotické civilizace. Máme tempo života založeno na energii, kterou máme k dispozici teď. Dokážete si představit živé, vědomé systémy, které mají velmi odlišné tempo a proto se můžou rozšířit mnohem dál, než si jinak představujete. Můžete mít živý systém, který kdyby měl myšlenku každých 10 bilionů let, tak by se to zdálo normální. I kdyby náš život skončil, můžete si představit, že někdy libovolně daleko v budoucnosti dojde k fluktuaci, která umožní inteligentnímu životu existovat znovu, na malou chvíli. Mohli byste mít ostrovy v době inteligence. Jelikož zvětšování vesmíru zrychluje, začne se i hmota šířit rychleji než rychlost světla. Tímto bodem vzdálené galaxie a hvězdy ustupují tak rychle, že je jejich světlo nezpozorovatelné. Tajemství kosmu jsou navždy uzamčena. Současné teorie předvídají, že atomy se samo o sobě začnou rozkládat, ničící všechnu zbylou hmotu ve vesmíru. Proton, jeden z nejzákladnějších částí materiálu hmoty, hmoty ze které jsme stvořeni my, může najednou rozpadnout. Jakýkoliv materiál, který uprchne přitažlivosti černých děr nakonec odumře ve chvilce, kdy se jeho protony rozdělí.