„Vše má své divy, dokonce temnota a ticho...“ „Helen Kellerová“ Jak bude vypadat budoucnost? Jak vesmír potká svůj konec? Nikdy si nebudeme zcela jistí. Ale věda začala vykreslovat ohromující obrázek jak by se mohla rozvinout. Pojďme projít až na samotný konec času. Budeme cestovat časem exponenciálně, dvojnásobnou rychlostí každých 5 vteřin. Tahle vize budoucnosti se jistě rozvine, jakmile objevíme více vodítek. Jedna věc je však jistá: Vesmír je ještě na počátku. Holocén skončil. Co uděláme teď a v příštích pár letech, hluboce změní dalších pár tisíc let. Jediné podmínky moderního člověka dosud známé, se mění. A mění se rychle. Na planetě nezůstane nic stejného, všechno se mění. Země jde do jednoho z těchto skoků a vy nebudete vědět co bude na druhé straně těchto skoků. Země vždy skáče Věci na planetě se pohybují, nic není klidné Všechno se obrací jak začne docházet palivo, slunce jednoduše nezmizí. Jeho jádro se zhroutí a vznikne další teplo, to způsobí, že se jeho vnější vrstvy rozšíří. Slunce je nyní mrtvé. Bude pomalu chladnout v mrazivých teplotách hlubokého vesmíru. Osud slunce je stejný jako u všech hvězd. Jednoho dne všechny musejí nakonec zemřít a kosmos se ponoří do věčné noci. Všem hvězdám nakonec dojde palivo. Teplota vesmíru se sníží. Hvězdy, jedna po jedné, na noční obloze, zhasnou. A nebudou vytvořeny žádné nové hvězdy. A tak vesmír skončí ne s třeskem, ale s kňučením. A ne v ohni, ale v ledu Se smrtí posledního slunce věk hvězdného světla skončí. Vesmír se stane kosmickým hřbitovem, posetým zbytkem mrtvých hvězd. Naše slunce se stane bílým trpaslíkem - horké, scvrklé, hvězdné tělo. Bez dalšího paliva které by se spalovalo, bude bíly trpaslík slabě zářit z posledního zbytkového tepla jeho uhasínající pece. Sledovat to nyní ze Země, tak by vydávalo stejné množství světla jako úplněk v jasné noci. Slabá záře bílých trpaslíků poskytne jediné osvětlení v temnotě a prázdnotě plné mrtvých hvězd a černých děr. V některých ohledech je to druh vesmíru duchů jsou to mrtvoly, zombie hvězdy, které nás zavedou do budoucnosti. Časem gravitace vyhodí mrtvé hvězdy a planety z jejich galaxie a pošle je do mrazivé prázdnoty. Někteří hnědí trpaslíci se náhodou srazí a omylem vytvoří nové hvězdy. Srážející se neutronové hvězdy propíchnou tmu ultra jasnou supernovou. Jakékoli přeživší formy života můžou najít útočiště okolo stárnoucích bílých trpaslíků. Ale po čase dokonce i bílý trpaslíci pohasnou a zemřou Černý trpaslík bude posledním osudem těchto posledních hvězd Bílý trpaslíci se staly tak chladnými že sotva vydávají nějaké teplo a světlo. Černí trpaslíci jsou temné, husté, rozpadající koule z degenerované hmoty. O něco více než popel hvězd, jejich atomy jsou tak silně rozdrceny že černí trpaslíci jsou milionkrát hustší než naše slunce. Hvězdám trvá tak dlouho dostat se do tohoto bodu věříme že nyní se ve vesmíru nenachází žádní černí trpaslíci. Veškerá hmota která neuspěje utéct z galaxie je nasáta supermasivní černou dírou ve středu. Dlouhé spící černé díry vzplanou planoucí slávu. Rotační energie černých děr bude poslední spolehliví zdroj pro jakékoliv budoucí exotické civilizace. Máme tempo života založeno na energii, kterou máme nyní k dispozici. Dokážete si představit živé, vědomé systémy, které mají velmi odlišné tempo a proto, se můžou přinejmenším rozšířit mnohem dál, než si jinak představujete. Můžete mít živý systém jestliže, to mělo myšlenku každých 10 bilionů let, to by se zdálo normální. I kdyby náš život skončil, můžete si představit, že někdy libovolně daleko v budoucnosti dojde k fluktuaci, která umožní inteligentnímu životu existovat znovu, na malou chvíli. Takže byste mohli mít ostrovy v době inteligence. Jelikož zvětšování vesmíru zrychluje, začne se i hmota šířit rychleji než rychlost světla. Tímto bodem vzdálené galaxie a hvězdy ustupují tak rychle, že se jejich světlo stalo nedetekovatelným Tajemství kosmu jsou navždy uzamčena. Současné teorie předvídají že atomy se samo o sobě začnou rozkládat, zničující všechnu zbylou hmotu ve vesmíru.