[vstupní znělka] Nacházíme se v muzeu Louvre a díváme se na Delacroixův obraz Svoboda vede lid. Je to jeden z historicky nejvýznamnějších obrazů v této sbírce. A myslím si, že je důležité si pamatovat, jak radikální tento obraz byl. To republikánské revoluční přesvědčení bylo přímo hmatatelné. To se nám, dnešním divákům, asi trochu vytrácí. Obraz ukazuje Červencovou revoluci v roce 1830 v ulicích Paříže. A to, co máme před sebou, je barikáda, která byla provizorní blokádou. Pamatujte, že tehdejší Paříž byla opravdu středověké město. Takže ulice byly úzké a klikaté a tak bylo snadné zatarasit průchod francouzským oddílům. Barikády byly vytvořeny z nábytku a povozů. A zvláště z dlažebních kostek. Tady vidíte ty dlažební kostky, dole úplně v popředí. Přes tyto dlažební kostky se žene postava, kterou bychom asi v ulicích Paříže nepotkali. To, že před sebou máme směs skutečného a neskutečného, poznáme podle alegorické postavy Svobody samotné, která nese francouzskou trikoloru, která symbolizuje rovnost, bratrství a svobodu - hodnoty revoluce. Takže ve Spojených státech bychom tuto postavu považovali za sochu Svobody, ne jako konkrétní osobu, ale jako ztělesnění nebo zosobnění myšlenky, myšlenky svobody. Takže je důležité si pamatovat, že ve Francii následovalo opětovné nastolení monarchie a ta vládla velmi utiskovatelským způsobem. A Červencová revoluce v roce 1830 byla proti tomu, aby se k moci vrátil král Karel X., a přivedla k moci konstituční monarchii. Král by tak byl pravděpodobně vstřícnější k potřebám střední třídy. Takže přišly tři dny mimořádných protestů a otevřené války v ulicích Paříže. Karel X. uprchl z Francie a jeho bratranec Ludvík Filip je dosazen na trůn. A Delacroix to všechno pozoruje ze svého okna. A ta vlna násilí je opravdu děsivá. Dole v popředí vidíme mrtvé příslušníky obou bojujících stran. Zobrazení postavy vlevo dole je nemilosrdné. Pozorným pohledem zjistíte, že na sobě má noční košili. Bylo běžné, že výkonné složky vlády pronásledovaly příslušníky opozice, u nich doma je ubily k smrti a vyvlekly je na ulici jako výstrahu: "Nedělejte to, co oni." Existuje velmi slavný Daumierův obraz: Rue Transnonain který zobrazuje rodinu zavražděnou ve vlastní ložnici. A vpravo vidíme příslušníka královy strany, který leží v popředí mrtev nebo zraněn. A to je důležité, protože nám to má připomenout, že ani jednotky na straně krále nebyly nepřemožitelné. Svoboda se žene vpřed. Je neskutečně mocná. A čeho je důležité si všimnout, Delacroix jí propůjčuje realistický vzhled. V rámci jeho sdělení je to velmi důležitý bod. Myslím, že pokud by postava měla rysy postav z antického Řecka, ztratila by se část přesvědčivosti tohoto výjevu. Vidíme ji z profilu, jasně osvětlenou, v kombinaci s téměř caravaggiovským šerosvitem. Se vztyčenou paží s vlajkou, v druhé svírá bajonet a žene přes barikády. Je to postava, která vede lid vpřed s ideou svobody. Jasně vidím to, o čem mluvíš. Ale zároveň nesouhlasím. Protože si myslím, že Delacroix sice zobrazuje tu postavu se všemi lidskými vlastnostmi, o kterých mluvíme. Všechen ten cit pro vedení a všechny ty alegorické síly, které zastupuje. Zároveň si však myslím, že Delacroix velmi úmyslně vychází z antické tradice. Její dokonalý profil je nejvznešenějším způsobem zobrazení tváře v klasickém pojetí, nám připomíná například římské mince. Takže to není tak, že by se Delacroix podíval z okna a skutečně spatřil toto. To je patrné nejen z alegorické postavy Svobody. Samotné postavy jsou pečlivě komponovány do tvaru pyramidy. A Delacroix záměrně do obrazu zařadil velmi rozdílné druhy postav. Aby ukázal širokou škálu lidí, kteří se účastnili Červencové revoluce v roce 1830. Takže nejen že vidíme muže s cylindrem, člena buržoazní střední třídy, ale vedle něj vidíme řemeslníka a dělníka v košili s krátkými rukávy, který si zřejmě nemohl dovolit pořídit pěknou pušku. Ale stojí společně proti monarchii. Takže je zde obsaženo skutečné politické sdělení o moci lidu svrhnout vládu. A vláda Ludvíka Filipa, který se ujal vlády, tento obraz zakoupila, ale později jim začalo být ono sdělení trochu nepříjemné. Trochu moc radikální. Trochu moc radikální. Protože vláda Ludvíka Filipa, ačkoliv byla formálně konstituční monarchií, dala právo volit stále jen malé části francouzského lidu. Takže máme stále co do činění s vládou, která byla stále nakloněna pouze zájmům úzkých elit. Takže v moci lidí, tak jak ji vidíme na tomto obraze, začalo být spatřováno nebezpečí a obraz byl stáhnut a nebyl znovu vystaven až do Únorové revoluce v roce 1848. Podívejme se na okamžik na pravý okraj plátna, kde můžeme rozeznat dvě věže katedrály Notre Dame, jak vystupují zpoza bitevního kouře. A při pozorném pohledu vidíme trikoloru na tom symbolu monarchie. Proto byl tento obraz tak radikální. Svoboda postupuje přímo k nám a vede lid vpřed. Teď už chápete, proč musel být tento obraz uklizen do skladu. (hraje hudba)