Co je to hydraulické štěpení, 
neboli frakování.

Od průmyslové revoluce 
naše spotřeba energie neustále roste.

Největší část spotřeby 
pokrývají fosilní paliva,

jako uhlí nebo zemní plyn.

V poslední době se hodně mluví

o kontroverzním způsobu 
těžby zemního plynu,

hydraulickém štěpení, neboli frakování.

Zjednodušeně je frakování způsob získávání 
zemního plynu z hlubokých vrstev Země.

Tato metoda rozštěpí porézní horninu 
vodou, pískem a chemikáliemi,

aby se uvolnil zachycený zemní plyn.

Tato metoda je známa 
už ze 40. let 20. století.

A co víc, v posledních 10 letech 
nastal frakovací boom, především v USA.

To proto, že většina normálních
zdrojů zemního plynu

v USA a v Evropě byla vyčerpána.

Proto ceny zemního plynu 
a dalších paliv neustále rostou.

Proto se mnohonásobně těžší 
a dražší metody, jako je frakování,

stávají atraktivní a výnosné.

Mezitím se frakování jen v USA 
použilo víc než milionkrát.

Přes 60 % nových zdrojů plynu
nebo ropy bylo vytvořeno frakováním.

Podívejme se, jak frakování 
vlastně funguje.

Nejprve se vyvrtá šachta 
hluboká několik set metrů.

Odtud se vyvrtá horizontální šachta 
do podloží s plynem.

Poté se do země pomocí výkonných pump 
napumpuje frakovací tekutina.

Průměrně tato tekutina 
obsahuje 8 milionů litrů vody.

To by vystačilo 65 000 lidem na jeden den.

Navíc v ní je několik set tun písku
a 200 tisíc litrů chemikálií.

Směs pronikne do podloží 
a vytvoří množství malých prasklin.

Písek zabraňuje tomu,
aby se praskliny opět uzavřely.

Chemikálie mají několik úkolů.

Především stlačují vodu, 
zabíjí bakterie a rozpouštějí minerály.

Poté je většina frakovací 
tekutiny opět vyčerpána

a následně je možné získat zemní plyn.

Jakmile se zdroj plynu vyčerpá, 
je vrt zapečetěn.

Zpravidla bývá do vrtu zpět napumpována 
frakovací tekutina a zapečetěna.

Frakování je však spojeno 
s několika významnými riziky.

Hlavním rizikem je kontaminace 
zdrojů pitné vody.

Nejenže frakování spotřebuje 
mnoho čisté vody,

ale voda zůstane kontaminovaná 
a je vysoce toxická.

Kontaminace je tak výrazná, že voda 
nemůže být vyčištěna ani v čističkách vody.

Ačkoliv je riziko známé 
a může teoreticky nastat,

v USA se přesto díky nedbalosti 
už zdroje kontaminovaly.

Nikdo neví, jak se uzavřená voda 
bude chovat v budoucnosti,

protože se zatím neuskutečnily 
žádné dlouhodobé studie.

Ve frakování se používají 
nebezpečné chemikálie,

a to až extrémně toxické
a karcinogenní.

Mezi ně patří benzol 
nebo kyselina mravenčí.

Společnosti využívající frakování

neprozrazují přesné 
složení používané směsi.

Ví se ale, že v procesu 
může být použito až 700 různých látek.

Dalším rizikem je 
uvolňování skleníkových plynů.

Zemní plyn, získávaný frakováním,
je složen převážně z metanu,

skleníkového plynu, který je 
25krát účinnější, než oxid uhličitý.

Zemní plyn je méně škodlivý, 
než spalování uhlí.

Negativní vliv frakování 
na klimatickou rovnováhu je však větší.

Zaprvé, proces frakování 
spotřebuje značné množství energie.

Zadruhé, zdroj se rychle vyčerpá

a provádět vrty je potřeba 
mnohem častěji, než u běžné těžby.

A navíc 3 % plynu jsou 
ztraceny při těžbě

a unikají do atmosféry.

Jak si frakování a jeho očekávané výhody

stojí v porovnání s nevýhodami?

Když se provede správně, tak tato technika 
umožňuje v krátkém až středním horizontu

uspokojit naše požadavky 
na levnou energii.

Ale dlouhodobé následky 
frakování jsou nedozírné

a rizika pro pitnou vodu 
by neměla být podceňována.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz