WEBVTT

00:00:00.563 --> 00:00:04.222
Jak už se zmínil Chris, 
zabývám se studiem lidského mozku --

00:00:04.222 --> 00:00:06.540
funkcemi a strukturou lidského mozku.

00:00:06.540 --> 00:00:10.816
Rád bych, abyste se na chvíli zamysleli
nad tím, co to obnáší.

00:00:10.816 --> 00:00:15.220
Tady je rosolovitá hmota -- 
jeden a půl kilogramu rosolu,

00:00:15.220 --> 00:00:17.650
vejde se vám do dlaně,

00:00:17.650 --> 00:00:21.638
a může filozofovat nad rozsáhlostí 
mezihvězdného prostoru.

00:00:21.638 --> 00:00:23.847
Umí přemýšlet o významu nekonečna

00:00:23.847 --> 00:00:28.421
a rozjímat nad sebou samým 
při přemýšlení o významu nekonečna.

00:00:28.421 --> 00:00:33.263
A tuto zvláštní vlastnost, 
které říkáme sebeuvědomění,

00:00:33.263 --> 00:00:37.021
kterou považuji za svatý grál 
neurovědy, neurologie,

00:00:37.021 --> 00:00:40.758
někdy, doufám, pochopíme.

NOTE Paragraph

00:00:40.758 --> 00:00:43.872
Takže jak se studuje tento záhadný orgán?

00:00:43.872 --> 00:00:47.423
Máte 100 miliard nervových buněk,

00:00:47.423 --> 00:00:50.583
malé chuchvalce protoplasmy, 
které se vzájemně ovlivňují,

00:00:50.583 --> 00:00:54.117
a z této aktivity vyplývá 
celá škála schopností,

00:00:54.117 --> 00:00:57.058
kterým říkáme lidská přirozenost
a lidské vědomí.

00:00:57.058 --> 00:00:58.371
Jak se to může stát?

00:00:58.371 --> 00:01:01.974
Je mnoho způsobů, 
jak zkoumat funkce lidského mozku.

00:01:01.974 --> 00:01:04.469
Jedním z nich, který používáme nejčastěji,

00:01:04.469 --> 00:01:08.937
je pozorovat pacienty s trvalým
poškozením malé oblasti mozku,

00:01:08.937 --> 00:01:11.807
kde došlo ke genetické změně.

00:01:11.807 --> 00:01:15.460
Co se stane poté, není všeobecné snížení

00:01:15.460 --> 00:01:17.129
vaší duševní kapacity,

00:01:17.129 --> 00:01:20.239
jakési otupění vašich poznávacích schopností.

00:01:20.239 --> 00:01:23.090
To, co se stane, je vysoce výběrová 
ztráta jedné funkce,

00:01:23.090 --> 00:01:25.361
kdy zároveň ty ostatní zůstanou nedotčeny

00:01:25.361 --> 00:01:27.701
a to vás může ujistit o tom,

00:01:27.701 --> 00:01:31.092
že tato část mozku je nějakým způsobem 
zapojena do zprostředkování té funkce.

00:01:31.092 --> 00:01:33.533
Takže vy potom můžete 
přiřadit funkci ke struktuře

00:01:33.533 --> 00:01:36.033
a následně zjistit, co tato soustava dělá,

00:01:36.033 --> 00:01:38.586
aby vytvořila tu danou funkci.

00:01:38.586 --> 00:01:40.994
Takže toto se snažíme dělat.

NOTE Paragraph

00:01:40.994 --> 00:01:43.194
Dejte mi teď možnost předvést vám 
několik neobyčejných příkladů.

00:01:43.194 --> 00:01:47.335
Vlastně vám během prezentace 
ukážu tři příklady, šest minut každý.

00:01:47.335 --> 00:01:51.568
Prvním z nich je výjimečný syndrom 
zvaný Capgrasův syndrom.

00:01:51.568 --> 00:01:54.126
Když se podíváte tady na ten první snímek,

00:01:54.126 --> 00:01:57.596
toto jsou spánkové laloky, 
čelní laloky, temenní laloky,

00:01:57.596 --> 00:01:59.908
ty laloky, ze kterých se skládá mozek.

00:01:59.908 --> 00:02:03.869
A když se podíváte, tady je schovaná 
ve vnitřní straně spánkového laloku --

00:02:03.869 --> 00:02:05.810
nemůžete ji vidět --

00:02:05.810 --> 00:02:08.886
malá struktura jménem fusiformní závit.

00:02:08.886 --> 00:02:11.121
Říká se jí obličejová oblast mozku,

00:02:11.121 --> 00:02:14.446
protože když je poškozena, 
nemůžete rozeznávat obličeje lidí.

00:02:14.446 --> 00:02:16.820
Pořád je poznáte podle jejich hlasu

00:02:16.820 --> 00:02:18.585
a řeknete si, no ano, to je Joe,

00:02:18.585 --> 00:02:21.668
ale nemůžete se jim podívat do tváře 
a poznat, kdo to je, rozumíte?

00:02:21.668 --> 00:02:23.806
Dokonce nepoznáte ani sami sebe v zrcadle.

00:02:23.806 --> 00:02:26.158
Samozřejmě, že vy víte, že jste to vy, 
protože když mrknete, obraz také mrkne

00:02:26.158 --> 00:02:28.156
a vy víte, že je to zrcadlo,

00:02:28.156 --> 00:02:31.237
ale vlastně nepoznáte sebe jako sebe.

NOTE Paragraph

00:02:31.237 --> 00:02:35.666
Dnes už je tento syndrom velmi známý 
jako příznak poškození fusiformního závitu.

00:02:35.666 --> 00:02:38.031
Ale existuje další vzácný syndrom, 
dokonce tak vzácný,

00:02:38.031 --> 00:02:42.080
že o něm slyšelo jen velmi málo lékařů, 
dokonce i neurologů.

00:02:42.080 --> 00:02:44.614
Jmenuje se to Capgrasův fenomén

00:02:44.614 --> 00:02:47.842
a jde o to, že pacient, 
který je jinak naprosto normální,

00:02:47.842 --> 00:02:49.995
utrpěl zranění hlavy, 
probere se z kómatu,

00:02:49.995 --> 00:02:53.197
je jinak naprosto v pořádku, 
podívá se na svou matku

00:02:53.197 --> 00:02:56.223
a řekne: „Tato žena vypadá 
přesně jako moje matka,

00:02:56.223 --> 00:02:58.270
ale je to podvodnice --

00:02:58.270 --> 00:03:01.259
je to nějaká jiná žena, 
která předstírá, že je má matka."

00:03:01.259 --> 00:03:02.442
Proč se toto děje?

00:03:02.442 --> 00:03:05.960
Proč by někdo -- a tato osoba je velmi bystrá 
a inteligentní ve všech jiných ohledech,

00:03:05.960 --> 00:03:07.691
ale když vidí svou matku,

00:03:07.691 --> 00:03:09.892
objeví se jeho falešná představa 
a on říká, že to není jeho matka.

NOTE Paragraph

00:03:09.892 --> 00:03:12.216
Nejběžnější vysvětlení tohoto jevu,

00:03:12.216 --> 00:03:14.398
které najdete ve všech učebnicích psychiatrie,

00:03:14.398 --> 00:03:17.759
je Freudovo vysvětlení, 
které říká, že tenhle mladík --

00:03:17.759 --> 00:03:19.623
a to samé odůvodnění platí 
mimochodem i pro ženy,

00:03:19.623 --> 00:03:21.818
ale já budu mluvit jen o mužích --

00:03:21.818 --> 00:03:25.018
když jste dítě, malé dítě,

00:03:25.018 --> 00:03:27.396
jste silně sexuálně přitahováni 
ke své matce.

00:03:27.396 --> 00:03:29.592
A tohle Freud nazval 
oidipovským komplexem.

00:03:29.592 --> 00:03:30.964
Neříkám, že tomu věřím,

00:03:30.964 --> 00:03:33.976
ale tohle je standardní freudovský pohled.

00:03:33.976 --> 00:03:36.741
A potom, jak rostete, 
vaše mozková kůra se vyvíjí

00:03:36.741 --> 00:03:40.555
a potlačí tyto skryté sexuální potřeby 
týkající se vaší matky.

00:03:40.555 --> 00:03:44.434
Díky Bohu, protože jinak byste všichni byli 
sexuálně vzrušení, když byste viděli svou matku.

00:03:44.434 --> 00:03:46.276
A to, co se poté stane,

00:03:46.276 --> 00:03:49.242
je úder do hlavy, který poškodí mozkovou kůru

00:03:49.242 --> 00:03:52.597
a dovolí projevit se těmto 
skrytým sexuálním potřebám,

00:03:52.597 --> 00:03:56.362
vybublat na povrch a najednou, 
nepochopitelně, zjistíte,

00:03:56.362 --> 00:03:58.440
že vás sexuálně vzrušuje vaše matka.

00:03:58.440 --> 00:04:00.027
A vy si řeknete: „Proboha, 
jestli je toto moje máma,

00:04:00.027 --> 00:04:01.580
jak je možné, že mě sexuálně přitahuje?

00:04:01.580 --> 00:04:04.218
Je to nějaká jiná žena. Podvodnice."

00:04:04.218 --> 00:04:08.138
To je jediné vysvětlení, které dává 
smysl vašemu poškozenému mozku.

NOTE Paragraph

00:04:08.138 --> 00:04:10.913
Ale tento argument nikdy moc 
nedával smysl mně.

00:04:10.913 --> 00:04:14.427
Je velmi vynalézavý, 
tak jako všechny Freudovy teorie --

00:04:14.427 --> 00:04:16.129
(Smích)

00:04:16.129 --> 00:04:19.760
-- ale nedával moc smysl, 
protože jsem viděl tu samou falešnou představu,

00:04:19.760 --> 00:04:23.304
pacienta s tou samou 
falešnou představou o svém pudlíkovi.

00:04:23.304 --> 00:04:24.606
(Smích)

00:04:24.606 --> 00:04:29.188
Říkal: „Doktore, tohle není Fifi, 
vypadá přesně jako Fifi,

00:04:29.188 --> 00:04:31.457
ale je to nějaký cizí pes." Rozumíte?

00:04:31.457 --> 00:04:33.820
A teď tu zkuste aplikovat Freudovu teorii.

00:04:33.820 --> 00:04:35.470
(Smích)

00:04:35.470 --> 00:04:38.096
Začnete mluvit o skryté sodomii u všech lidí

00:04:38.096 --> 00:04:40.872
nebo něčem podobném, 
což je samozřejmě docela směšné.

NOTE Paragraph

00:04:40.872 --> 00:04:42.795
Takže o co vlastně jde?

00:04:42.795 --> 00:04:44.953
Abychom mohli vysvětlit tuto zvláštní poruchu,

00:04:44.953 --> 00:04:48.872
podíváme se na strukturu a funkce 
normálních zrakových drah v mozku.

00:04:48.872 --> 00:04:51.857
Obvykle dorazí zrakové signály do očních bulv,

00:04:51.857 --> 00:04:53.584
pokračují do zrakových oblastí mozku.

00:04:53.584 --> 00:04:57.456
Existuje asi 30 oblastí v zadní části vašeho mozku, 
které se zabývají jen zrakem,

00:04:57.456 --> 00:05:00.594
a když všechno zpracují, 
signál se dostane do malé struktury,

00:05:00.594 --> 00:05:05.616
které říkáme fusiformní závit, 
kde vnímáte obličeje.

00:05:05.616 --> 00:05:07.740
Jsou tam neurony citlivé na tváře.

00:05:07.740 --> 00:05:09.552
Můžete to nazývat obličejovou oblastí mozku.

00:05:09.552 --> 00:05:11.417
Už jsem o tom mluvil.

00:05:11.417 --> 00:05:15.552
A když je tato oblast poškozena, 
ztratíte schopnost vidět obličeje.

NOTE Paragraph

00:05:15.552 --> 00:05:18.861
Ale z této oblasti signál sestoupí

00:05:18.861 --> 00:05:21.952
do struktury jménem amygdala, 
v limbickém systému,

00:05:21.952 --> 00:05:23.993
emocionálním jádru mozku,

00:05:23.993 --> 00:05:25.532
a tato struktura, která se jmenuje amygdala,

00:05:25.532 --> 00:05:28.388
posoudí emocionální důležitost toho, 
na co se díváte.

00:05:28.388 --> 00:05:31.872
Je to kořist? Je to predátor? Je to přítel?

00:05:31.872 --> 00:05:34.617
Nebo je to něco naprosto banálního, 
jako kus látky

00:05:34.617 --> 00:05:37.965
nebo kus křídy nebo -- 
nechci na to ukazovat, ale --

00:05:37.965 --> 00:05:39.409
nebo bota nebo něco takového? Chápete?

00:05:39.409 --> 00:05:41.693
Něco, co můžete naprosto ignorovat.

00:05:41.693 --> 00:05:45.013
Když je podrážděna amygdala, a to je důležité,

00:05:45.013 --> 00:05:48.317
signál sestoupí do vegetativního 
nervového systému.

00:05:48.317 --> 00:05:49.574
Srdce vám začne rychleji bít,

00:05:49.574 --> 00:05:53.263
začnete se potit, abyste se 
nějak zbavili tepla, které vytváříte --

00:05:53.263 --> 00:05:55.593
které je tvořeno svalovou námahou.

00:05:55.593 --> 00:05:59.029
A to je výhodné, protože my vám můžeme 
na dlaň připevnit dvě elektrody

00:05:59.029 --> 00:06:03.108
a změřit změny v elektrickém odporu kůže, 
které vzniknou při pocení.

00:06:03.108 --> 00:06:05.488
Takže když se na něco díváte, já můžu určit,

00:06:05.488 --> 00:06:08.745
jestli vás to vzrušuje 
nebo dráždí nebo ne, rozumíte?

00:06:08.745 --> 00:06:10.676
K tomu se dostanu za chvíli.

NOTE Paragraph

00:06:10.676 --> 00:06:15.283
Takže můj nápad byl, když se ten chlápek podívá 
na nějaký předmět, když se podívá na svou --

00:06:15.283 --> 00:06:18.079
řekněme jakýkoliv předmět, 
jde to do zrakové kůry a --

00:06:18.079 --> 00:06:21.812
a je to zpracováno ve fusiformním závitu

00:06:21.812 --> 00:06:25.123
a vy to rozpoznáte jako rostlinu nebo stůl

00:06:25.123 --> 00:06:27.704
nebo, a to se hodí nám, vaši matku, chápete?

00:06:27.704 --> 00:06:30.185
A potom se tato zpráva dostane do amygdaly

00:06:30.185 --> 00:06:32.220
a odtud dál dolů do autonomního 
nervového systému.

00:06:32.220 --> 00:06:37.594
Ale možná u tohoto mladíka, ten drát, 
který jde z amygdaly do limbického systému --

00:06:37.594 --> 00:06:40.343
emocionálního jádra mozku -- 
je následkem zranění přerušený.

00:06:40.343 --> 00:06:42.985
A protože fusiformní závit není poškozen,

00:06:42.985 --> 00:06:45.260
ten muž stále rozpoznává svoji matku

00:06:45.260 --> 00:06:47.167
a říká: „No ano, vypadá jako má matka."

00:06:47.167 --> 00:06:50.329
Ale protože ten drát nevede dál 
do emocionálních center,

00:06:50.329 --> 00:06:53.744
říká: „Ale jak je možné, že jestli 
je to má matka, nemám z toho radost?"

00:06:53.744 --> 00:06:57.269
Nebo hrůzu, jak se také někdy může stát? 
Je to tak?

00:06:57.269 --> 00:06:59.138
(Smích)

00:06:59.138 --> 00:07:03.251
A proto říká: „Jak vysvětlím ty chybějící emoce?

00:07:03.251 --> 00:07:04.653
Tohle nemůže být má matka.

00:07:04.653 --> 00:07:07.000
Je to nějaká cizí žena, 
která jen předstírá, že je má matka."

NOTE Paragraph

00:07:07.000 --> 00:07:08.520
Jak to ověříte?

00:07:08.520 --> 00:07:12.202
Uděláte to tak, že vezmete kohokoliv z vás tady, 
posadíte ho před obrazovku,

00:07:12.202 --> 00:07:14.911
měříte jeho galvanickou odpověď kůže

00:07:14.911 --> 00:07:16.696
a promítáte obrázky.

00:07:16.696 --> 00:07:19.518
Můžu změřit, jak moc se potíte, 
když vidíte nějaký předmět,

00:07:19.518 --> 00:07:21.769
jako třeba stůl nebo deštník -- 
samozřejmě, že se nepotíte.

00:07:21.769 --> 00:07:27.468
Když vám ale ukážu obrázek lva nebo tygra 
nebo nahé dívky, začnete se potit.

00:07:27.468 --> 00:07:29.680
A, věřte tomu nebo ne, 
když vám ukážu obrázek vaší matky --

00:07:29.680 --> 00:07:32.522
mluvím teď o normálních lidech -- začnete se potit.

00:07:32.522 --> 00:07:33.982
Dokonce ani nemusíte být Židi.

00:07:33.982 --> 00:07:36.632
(Smích)

NOTE Paragraph

00:07:36.632 --> 00:07:40.792
A teď, co se stane -- co se stane, 
když to ukážete tomuto pacientovi?

00:07:40.792 --> 00:07:44.256
Vezmete pacienta a ukážete mu 
obrázky na obrazovce

00:07:44.256 --> 00:07:46.210
a změříte jeho galvanickou odpověď kůže.

00:07:46.210 --> 00:07:50.868
Stoly a židle a kus látky, nic se nestane, 
stejně jako u normálních lidí,

00:07:50.868 --> 00:07:53.159
ale když mu ukážete obrázek jeho matky,

00:07:53.159 --> 00:07:55.419
galvanická odpověď kůže se nezmění.

00:07:55.419 --> 00:07:57.494
Na svou matku nijak emocionálně nereaguje,

00:07:57.494 --> 00:08:02.328
protože ten drát, který jde ze zrakových oblastí 
do centra emocí, je přerušený.

00:08:02.328 --> 00:08:05.242
Takže jeho zrak je v pořádku, 
protože zrakové oblasti jsou v pořádku,

00:08:05.242 --> 00:08:08.558
jeho emoce jsou normální -- 
bude se smát, bude plakat, a tak dále --

00:08:08.558 --> 00:08:11.002
ale ten drát vedoucí od zraku 
k emocím je přerušený,

00:08:11.002 --> 00:08:14.453
a proto má tu falešnou představu o tom, 
že jeho matka je podvodnice.

00:08:14.453 --> 00:08:16.723
Je to moc pěkný příklad toho, 
jaký druh práce děláme,

00:08:16.723 --> 00:08:20.767
vezmeme neobvyklý, zdánlivě nepochopitelný 
nervově-psychiatrický syndrom

00:08:20.767 --> 00:08:23.688
a řekneme, že standardní, freudovský 
pohled na věc je špatný,

00:08:23.688 --> 00:08:26.919
že vlastně můžete přijít 
s přesným vysvětlením

00:08:26.919 --> 00:08:29.258
ve smyslu známé 
nervové anatomie mozku.

NOTE Paragraph

00:08:29.258 --> 00:08:31.069
Mimochodem, když tomuto pacientovi poté

00:08:31.069 --> 00:08:35.200
jeho matka zavolá ze sousední 
místnosti -- telefonem --

00:08:35.200 --> 00:08:39.994
a on zvedne ten telefon a řekne: 
„Jé, mami, jak se máš? Kde jsi?"

00:08:39.994 --> 00:08:42.191
Po telefonu ta falešná představa neexistuje.

00:08:42.191 --> 00:08:44.752
A za hodinu za ním přijde osobně 
a on řekne: „Kdo jste?

00:08:44.752 --> 00:08:46.674
Vypadáte přesně jako moje matka." Vidíte?

00:08:46.674 --> 00:08:48.261
Důvodem je, že existují oddělené dráhy

00:08:48.261 --> 00:08:52.191
jdoucí ze sluchových center mozku 
do emocionálních center,

00:08:52.191 --> 00:08:54.502
a ty nebyly přerušeny úrazem.

00:08:54.502 --> 00:08:59.096
Takže to vysvětluje, proč bez problémů 
poznává svou matku po telefonu.

00:08:59.096 --> 00:09:02.677
Když ji vidí osobně, říká, 
že je to podvodnice.

NOTE Paragraph

00:09:02.677 --> 00:09:06.387
Jak je tento komplikovaný okruh 
v mozku vytvořen?

00:09:06.387 --> 00:09:09.364
Přirozeně, geny, nebo výchovou?

00:09:09.364 --> 00:09:11.174
Tento problém se snažíme vyřešit tak,

00:09:11.174 --> 00:09:14.874
že se věnujeme jinému zvláštnímu syndromu,
který se jmenuje fantomová končetina.

00:09:14.874 --> 00:09:16.575
Všichni víte, co to je fantomová končetina.

00:09:16.575 --> 00:09:20.086
Když je amputována ruka 
nebo noha kvůli gangréně,

00:09:20.086 --> 00:09:22.940
nebo ji ztratíte ve válce, 
třeba v irácké válce --

00:09:22.940 --> 00:09:24.564
tam je to teď vážný problém --

00:09:24.564 --> 00:09:28.615
dál živě cítíte přítomnost té chybějící ruky,

00:09:28.615 --> 00:09:30.894
a tomu se říká fantomová ruka 
nebo fantomová noha.

00:09:30.894 --> 00:09:33.901
Fantoma můžete vlastně mít 
s jakoukoliv částí vašeho těla.

00:09:33.901 --> 00:09:36.314
Věřte tomu nebo ne, 
dokonce s vnitřními orgány.

00:09:36.314 --> 00:09:40.579
Měl jsem pacientky po hysterektomii, 
kterým byla odebrána děloha,

00:09:40.579 --> 00:09:45.125
které měly fantomovou dělohu 
včetně fantomových menstruačních křečí

00:09:45.125 --> 00:09:47.518
v příslušnou dobu v měsíci.

00:09:47.518 --> 00:09:49.598
Jeden můj student se mě jednou zeptal,

00:09:49.598 --> 00:09:51.709
jestli mají i fantomový premenstruační syndrom?

00:09:51.709 --> 00:09:52.996
(Smích)

00:09:52.996 --> 00:09:56.608
To je předmět hodný vědeckého zkoumání, 
ale ještě jsme se tomu nezačali věnovat.

NOTE Paragraph

00:09:56.608 --> 00:09:59.694
Takže teď je otázkou,

00:09:59.694 --> 00:10:02.464
co se pomocí experimentů můžete dozvědět
o fantomových končetinách?

00:10:02.464 --> 00:10:04.096
Jedna z věcí, na kterou jsme přišli, byla,

00:10:04.096 --> 00:10:05.743
že asi jedna polovina pacientů
s fantomovou končetinou

00:10:05.743 --> 00:10:07.709
tvrdí, že fantomem může hýbat.

00:10:07.709 --> 00:10:09.432
Poklepe jím bratrovi po rameni,

00:10:09.432 --> 00:10:12.427
zvedne telefon, když zazvoní, 
zamává na rozloučenou.

00:10:12.427 --> 00:10:14.659
Jsou to velmi působivé živé vjemy.

00:10:14.659 --> 00:10:15.905
Pacient se tím nenechá oklamat.

00:10:15.905 --> 00:10:18.061
Ví, že ta ruka tam není,

00:10:18.061 --> 00:10:21.454
každopádně pro pacienta 
je to přesvědčivý smyslový zážitek.

00:10:21.454 --> 00:10:24.776
Nicméně asi u poloviny pacientů 
se toto nestane.

00:10:24.776 --> 00:10:28.663
Fantomová končetina -- říkají: „Ale doktore, 
má fantomová končetina je ochrnutá.

00:10:28.663 --> 00:10:32.221
Je pevně sevřená v křeči 
a nesnesitelně to bolí.

00:10:32.221 --> 00:10:35.536
Kdybych jí mohl hýbat, 
možná by se mi od té bolesti ulevilo."

NOTE Paragraph

00:10:35.536 --> 00:10:38.265
A teď, proč by byla fantomová 
končetina ochrnutá?

00:10:38.265 --> 00:10:40.021
Zní to jako oxymóron.

00:10:40.021 --> 00:10:42.512
Ale když jsme se podívali 
do záznamů o případu, našli jsme,

00:10:42.512 --> 00:10:45.244
že tito lidé s ochrnutou 
fantomovou končetinou

00:10:45.244 --> 00:10:49.655
měli svou původní paži ochrnutou 
kvůli poškození periferních nervů.

00:10:49.655 --> 00:10:52.746
Skutečný nerv ovládající paži byl oddělen,

00:10:52.746 --> 00:10:55.098
byl přeříznut, řekněme při nehodě na motorce.

00:10:55.098 --> 00:10:57.035
Takže pacient měl skutečnou paži

00:10:57.035 --> 00:11:00.767
v závěsu po několik měsíců nebo let, 
což je bolestivé, a potom

00:11:00.767 --> 00:11:04.155
v mylném pokusu zbavit 
pacienta bolesti v paži,

00:11:04.155 --> 00:11:06.031
chirurg ji amputuje

00:11:06.031 --> 00:11:10.144
a vy máte najednou fantomovou ruku 
s tou samou bolestí.

00:11:10.144 --> 00:11:12.585
A to je vážný klinický problém.

00:11:12.585 --> 00:11:14.216
Pacienti dostanou deprese.

00:11:14.216 --> 00:11:16.460
Některé z nich to dožene k sebevraždě.

NOTE Paragraph

00:11:16.460 --> 00:11:19.045
Takže jak se tento syndrom léčí?

00:11:19.045 --> 00:11:21.006
Kde se vlastně vezme 
ta ochrnutá fantomová končetina?

00:11:21.006 --> 00:11:24.117
Když jsem se podíval do karet pacientů, 
zjistil jsem, že měli skutečnou paži

00:11:24.117 --> 00:11:27.744
a nervy ovládající tuto paži byly přerušeny

00:11:27.744 --> 00:11:30.025
a tato skutečná končetina ochrnula

00:11:30.025 --> 00:11:34.151
a ležela v závěsu po několik měsíců, 
dokud nebyla amputována

00:11:34.151 --> 00:11:39.795
a tato bolest se pak přenesla i na fantoma.

NOTE Paragraph

00:11:39.795 --> 00:11:41.190
Proč se toto děje?

00:11:41.190 --> 00:11:43.506
Před amputací byla ruka ochrnutá,

00:11:43.506 --> 00:11:46.887
mozek posílal příkazy k ruce, 
přední část mozku říkala: „Pohni se,"

00:11:46.887 --> 00:11:49.630
ale dostával vizuální zpětnou vazbu: „Ne."

00:11:49.630 --> 00:11:53.281
Pohni se. Ne. Pohni se. Ne. Pohni se. Ne.

00:11:53.281 --> 00:11:56.022
A toto se v mozku pospojuje do okruhu

00:11:56.022 --> 00:11:59.422
a my tomu říkáme naučené ochrnutí.

00:11:59.422 --> 00:12:02.833
Mozek se učí, kvůli tomuto hebbiánskému spojení,

00:12:02.833 --> 00:12:06.085
že pouhý příkaz pohnout rukou

00:12:06.085 --> 00:12:08.706
vytvoří vjem ochrnuté ruky.

00:12:08.706 --> 00:12:10.730
A pak po amputaci paže

00:12:10.730 --> 00:12:14.655
je toto naučené ochrnutí přeneseno 
do vnímaní vašeho těla

00:12:14.655 --> 00:12:17.897
a do vašeho fantoma, rozumíte?

00:12:17.897 --> 00:12:19.816
Jak tedy pomoci těmto pacientům?

00:12:19.816 --> 00:12:22.240
Jak je odnaučit naučené ochrnutí,

00:12:22.240 --> 00:12:26.125
abychom jim ulevili 
od nesnesitelné bolesti a křečí

00:12:26.125 --> 00:12:28.149
fantomové končetiny?

00:12:28.149 --> 00:12:32.065
Řekli jsme si, že zkusíme vydat 
příkaz fantomové končetině,

00:12:32.065 --> 00:12:35.622
ale dáme vizuální zpětnou vazbu, 
že nás poslouchá.

00:12:35.622 --> 00:12:38.855
Možná se nám podaří 
ulevit fantomové bolesti a křečím.

00:12:38.855 --> 00:12:40.654
Jak to ale provést? Pomocí virtuální reality,

00:12:40.654 --> 00:12:42.612
což ale stojí miliony dolarů.

00:12:42.612 --> 00:12:45.623
Takže jsem přišel na to, 
jak to zvládnout za 3 dolary,

00:12:45.623 --> 00:12:47.773
ale neříkejte to mé grantové agentuře.

00:12:47.773 --> 00:12:50.125
(Smích)

00:12:50.125 --> 00:12:53.309
Takže sestrojíme jakousi zrcadlovou krabici.

00:12:53.309 --> 00:12:55.225
Je to papírová krabice a uprostřed je zrcadlo.

00:12:55.225 --> 00:12:58.986
Vložíme do ní fantomovou končetinu, 
přišel můj první pacient Derek.

00:12:58.986 --> 00:13:01.736
Jeho paže byla amputována před 10 lety.

00:13:01.736 --> 00:13:05.093
Utrpěl brachiální avulzi, 
takže jeho nervy byly přerušeny

00:13:05.093 --> 00:13:07.064
a paže ochrnula, měl ji v závěsu asi rok

00:13:07.064 --> 00:13:08.753
a pak byla amputována.

00:13:08.753 --> 00:13:10.670
Cítil fantomovou paži 
a nesnesitelné bolesti

00:13:10.670 --> 00:13:11.573
a nemohl s ní hýbat.

00:13:11.573 --> 00:13:13.387
Fantomová ruka byla ochrnutá.

00:13:13.387 --> 00:13:17.020
Takže přišel, dal jsem mu 
tohle zrcadlo v krabici,

00:13:17.020 --> 00:13:20.440
tedy zrcadlovou krabici.

00:13:20.440 --> 00:13:23.014
Pacient položí svou fantomovou levou ruku,

00:13:23.014 --> 00:13:25.782
zkroucenou v křeči, na levou stranu zrcadla,

00:13:25.782 --> 00:13:28.008
a zdravou pravou ruku napravo od něj,

00:13:28.008 --> 00:13:30.604
a zkroutí ji do stejné polohy

00:13:30.604 --> 00:13:34.760
a podívá se do zrcadla. A co zažívá?

00:13:34.760 --> 00:13:37.960
Sleduje vzkříšení své fantomové ruky,

00:13:37.960 --> 00:13:41.085
protože sleduje odraz 
své zdravé ruky v zrcadle

00:13:41.085 --> 00:13:43.397
a zdá se mu, že jeho fantom ožívá.

00:13:43.397 --> 00:13:46.645
„A teď," říkám, „zahýbej svým fantomem --

00:13:46.645 --> 00:13:50.606
pohni svými opravdovými prsty 
a dívej se přitom do zrcadla."

00:13:50.606 --> 00:13:53.833
Má vizuální dojem, 
že se fantom hýbe, rozumíte?

00:13:53.833 --> 00:13:56.518
To je jasné, ale ta úžasná věc je v tom,

00:13:56.518 --> 00:13:59.573
že pacient pak říká: 
„Pane bože, můj fantom se zase hýbe

00:13:59.573 --> 00:14:01.797
a ta hrozná křečovitá bolest je pryč."

00:14:01.797 --> 00:14:03.940
A vzpomeňte si, můj první pacient, který přišel --

00:14:03.940 --> 00:14:05.713
(Potlesk)

00:14:05.713 --> 00:14:08.659
-- děkuji vám. (Potlesk)

00:14:08.659 --> 00:14:12.148
Můj první pacient přišel, 
podíval se do zrcadla

00:14:12.148 --> 00:14:15.069
a já jsem mu řekl: 
„Podívej se na obraz svého fantoma."

00:14:15.069 --> 00:14:17.382
A on se začal smát a řekl: 
„Vidím svého fantoma."

00:14:17.382 --> 00:14:19.838
Ale on není hloupý. 
Ví, že to není skutečné.

00:14:19.838 --> 00:14:21.263
Ví, že to je odraz v zrcadle,

00:14:21.263 --> 00:14:22.933
ale je to živý smyslový zážitek.

00:14:22.933 --> 00:14:25.621
Říkám mu: „Pohni teď 
svou zdravou rukou i fantomem."

00:14:25.621 --> 00:14:28.091
A on na to: „Nemůžu hýbat fantomem. 
Vy to víte. To mě bolí."

00:14:28.091 --> 00:14:29.656
Říkám mu: „Pohni svou zdravou rukou."

00:14:29.656 --> 00:14:32.875
A on řekne: „Pane bože, 
můj fantom se zase hýbá. To nechápu!

00:14:32.875 --> 00:14:34.969
A bolest polevuje." Chápete to?

00:14:34.969 --> 00:14:36.612
A pak jsem mu řekl: „Zavři oči."

00:14:36.612 --> 00:14:37.446
On zavře oči.

00:14:37.446 --> 00:14:38.738
„A pohni svou zdravou rukou."

00:14:38.738 --> 00:14:40.618
„Á, tak nic. Zase je v křeči."

00:14:40.618 --> 00:14:41.901
„Dobrá, tak zase oči otevři."

00:14:41.901 --> 00:14:44.210
„Pane bože, pane bože, 
už se zase hýbe!"

00:14:44.210 --> 00:14:46.583
Byl jako malé díte v cukrárně.

00:14:46.583 --> 00:14:50.539
Takže jsem si řekl, že toto potvrzuje 
mou teorii o naučeném ochrnutí

00:14:50.539 --> 00:14:52.312
a kritické roli vizuálního vjemu,

00:14:52.312 --> 00:14:54.181
ale nedostanu Nobelovu cenu za to,

00:14:54.181 --> 00:14:56.671
že jsem někoho naučil hýbat fantomovou paží.

00:14:56.671 --> 00:14:57.983
(Smích)

00:14:57.983 --> 00:14:58.764
(Potlesk)

00:14:58.764 --> 00:15:01.151
Je to naprosto zbytečná schopnost, 
když o tom tak přemýšlíte.

00:15:01.151 --> 00:15:02.786
(Smích)

00:15:02.786 --> 00:15:06.747
Ale pak jsem si uvědomil, 
že možná u jiných druhů ochrnutí,

00:15:06.747 --> 00:15:11.044
které v neurologii vidíme, 
jako mrtvice nebo fokální dystonie,

00:15:11.044 --> 00:15:13.078
může být obsažena naučená součást,

00:15:13.078 --> 00:15:15.834
kterou by šlo překonat pomocí 
tohoto jednoduchého zařízení se zrcadlem.

00:15:15.834 --> 00:15:17.868
Takže jsem řekl: „Hele, Dereku" --

00:15:17.868 --> 00:15:21.885
v prvé řadě ten chlapík nemůže chodit 
a nosit zrcadlo, aby necítil bolest --

00:15:21.885 --> 00:15:25.258
Řekl jsem: „Hele, Dereku, vezmi si to domů 
a trénuj s tím tak týden nebo dva.

00:15:25.258 --> 00:15:26.996
Je možné, že po nějaké době cvičení

00:15:26.996 --> 00:15:29.569
se bez zrcadla obejdeš, 
odnaučíš se své ochrnutí,

00:15:29.569 --> 00:15:31.330
začneš pohybovat paralyzovanou paží

00:15:31.330 --> 00:15:33.946
a potom už nebudeš bolest cítit."

00:15:33.946 --> 00:15:35.382
On souhlasil a odnesl si to domů.

00:15:35.382 --> 00:15:37.617
Řekl jsem mu: „Podívej, má to cenu 
jen dvou dolarů, prostě si to vem."

00:15:37.617 --> 00:15:40.239
Tak si to vzal a za dva týdny mi volá:

00:15:40.239 --> 00:15:41.677
„Doktore, tomu nebudete věřit."

00:15:41.677 --> 00:15:43.269
„Čemu?" ptám se.

00:15:43.269 --> 00:15:44.360
A on řekl: „Je to pryč."

00:15:44.360 --> 00:15:45.454
A já: „Co je pryč?"

00:15:45.454 --> 00:15:47.010
Myslel jsem, 
že ztratil tu zrcadlovou krabici.

00:15:47.010 --> 00:15:48.164
(Smích)

00:15:48.164 --> 00:15:52.143
A on: „Ne, ne, ne, víte, ten fantom, 
kterého jsem měl minulých 10 let?

00:15:52.143 --> 00:15:53.874
Zmizel."

00:15:53.874 --> 00:15:56.863
A já jsem řekl -- vystrašilo mě to, 
řekl jsem si, panebože,

00:15:56.863 --> 00:15:58.438
změnil jsem jeho vnímání těla,

00:15:58.438 --> 00:16:00.906
co takhle aspekt lidskosti, 
etika a tyhle věci?"

00:16:00.906 --> 00:16:02.182
Tak jsem se zeptal: 
„Dereku, vadí ti to?"

00:16:02.182 --> 00:16:05.809
A on řekl: „Ne. Poslední 3 dny 
nemám fantomovou paži,

00:16:05.809 --> 00:16:09.810
takže nemám ani fantomovou 
bolest lokte, ani křeče,

00:16:09.810 --> 00:16:12.213
ani bolest předloktí, 
všechna tahle bolest je pryč.

00:16:12.213 --> 00:16:16.189
Problém je, že fantomové prsty 
mi plandají z ramene

00:16:16.189 --> 00:16:18.365
a až tam ta vaše krabice nedosáhne."

00:16:18.365 --> 00:16:19.497
(Smích)

00:16:19.497 --> 00:16:22.326
Takže kdybyste to mohl 
nějak přestavět a dát mi to na čelo,

00:16:22.326 --> 00:16:25.484
abych se mohl těch prstů zbavit?"

00:16:25.484 --> 00:16:27.145
Myslel si asi, že jsem nějaký kouzelník.

00:16:27.145 --> 00:16:28.340
Takže, proč se toto děje?

00:16:28.355 --> 00:16:31.541
Je to proto, že mozek čelí 
obrovskému konfliktu vjemů.

00:16:31.541 --> 00:16:34.797
Přicházejí k němu vizuální podněty, 
že fantom je zpátky.

00:16:34.797 --> 00:16:37.235
Na druhé straně není ale odpovídající vjem,

00:16:37.235 --> 00:16:40.939
svalové signály, které by řekly, 
že tam žádná paže není.

00:16:40.939 --> 00:16:42.890
A vaše vnímání hybnosti říká, 
že tam paže je,

00:16:42.890 --> 00:16:45.138
a kvůli tomuto konfliktu 
si mozek řekne, k čertu s tím,

00:16:45.138 --> 00:16:47.813
není tam ani fantom, ani paže.

00:16:47.813 --> 00:16:50.236
Vlastně je to jakési popření -- 
negace signálů.

00:16:50.236 --> 00:16:54.558
A když zmizí tato paže, 
zmizí nádavkem i ta bolest,

00:16:54.558 --> 00:16:58.800
protože nejde, aby se tam, 
někde v prostoru, vznášela bolest bez těla.

00:16:58.800 --> 00:16:59.763
Takže to je takový bonus.

00:16:59.763 --> 00:17:01.446
Tahle technika byla testována 
na tuctech pacientů

00:17:01.446 --> 00:17:03.109
jinými skupinami v Helsinkách,

00:17:03.109 --> 00:17:06.774
takže se možná osvědčí 
pro léčbu fantomových bolestí,

00:17:06.774 --> 00:17:09.302
a lidé ji opravdu vyzkoušeli 
jako rehabilitaci mrtvice.

00:17:09.302 --> 00:17:12.373
Mrtvici obvykle chápeme 
jako poškození vláken,

00:17:12.373 --> 00:17:14.228
s čímž se prý nedá nic dělat.

00:17:14.228 --> 00:17:17.443
Ale ukazuje se, že některé části 
ochrnutí při mrtvici

00:17:17.443 --> 00:17:19.583
jsou také naučená ochrnutí

00:17:19.583 --> 00:17:22.519
a je možné, že by se použitím zrcadla 
dala překonat.

00:17:22.519 --> 00:17:24.421
Tohle také prošlo klinickými testy

00:17:24.421 --> 00:17:27.128
a pomohlo spoustě pacientů.

00:17:27.128 --> 00:17:30.241
Přejděme nyní ke třetí části mé přednášky,

00:17:30.241 --> 00:17:34.003
která se bude týkat dalšího zvláštního 
fenoménu zvaného synestezie.

00:17:34.003 --> 00:17:36.845
Toto objevil v 19. století Francis Galton,

00:17:36.845 --> 00:17:38.534
bratranec Charlese Darwina.

00:17:38.534 --> 00:17:41.595
Upozornil na to, že určitá část lidí,

00:17:41.595 --> 00:17:44.863
kteří jsou jinak naprosto normální, 
mají následující zvláštnost:

00:17:44.863 --> 00:17:47.874
pokaždé, když vidí nějaké číslo, 
tak je barevné.

00:17:47.874 --> 00:17:52.023
Pětka je modrá, sedmička žlutá, 
osmička světle zelená,

00:17:52.023 --> 00:17:54.053
devítka indigová. Chápete?

00:17:54.053 --> 00:17:57.331
Mějte na paměti, že tihle lidé jsou 
v ostatních ohledech naprosto normální.

00:17:57.331 --> 00:18:00.734
Nebo nota cis, občas i tóny evokují barvy.

00:18:00.734 --> 00:18:02.827
Cis je modré, fis je zelené,

00:18:02.827 --> 00:18:06.146
jiný tón by mohl být žlutý, 
je vám to jasné?

00:18:06.146 --> 00:18:07.734
Proč se to děje?

00:18:07.734 --> 00:18:10.238
Nazývá se to synestezie, 
tak to nazval Galton,

00:18:10.238 --> 00:18:11.900
synestezie jako smíchání vjemů.

00:18:11.900 --> 00:18:13.294
My ostatní naše smysly rozlišujeme.

00:18:13.294 --> 00:18:15.473
Tito lidé je míchají.

00:18:15.473 --> 00:18:16.911
Proč k tomu dochází?

00:18:16.911 --> 00:18:19.303
Jeden ze dvou aspektů je velmi záhadný.

00:18:19.303 --> 00:18:21.472
Synestezie prochází skrz rodiny,

00:18:21.472 --> 00:18:24.282
takže Galton se domníval, 
že je dědičná, na genetické bázi.

00:18:24.282 --> 00:18:29.543
Za druhé, synestezie souvisí 
s hlavním tématem mé přednášky,

00:18:29.543 --> 00:18:31.290
a tím je kreativita.

00:18:31.290 --> 00:18:35.605
Synestezie je 8krát častější 
mezi umělci, básníky, spisovateli

00:18:35.605 --> 00:18:38.599
a ostatními kreativními lidmi 
než u běžné populace.

00:18:38.599 --> 00:18:39.689
Proč je tomu tak?

00:18:39.689 --> 00:18:41.518
Odpovím na tuto otázku.

00:18:41.518 --> 00:18:43.740
Ještě ji přede mnou 
nikdo nezodpověděl.

00:18:43.740 --> 00:18:45.498
Co je tedy synestezie? 
Co ji způsobuje?

00:18:45.498 --> 00:18:46.957
No, teorií je hodně.

00:18:46.957 --> 00:18:48.776
Jedna teorie říká, 
že to jsou prostě blázni.

00:18:48.776 --> 00:18:51.112
Příliš vědecká tato teorie není, 
takže ji můžeme vyloučit.

00:18:51.112 --> 00:18:54.340
Další teorie je, že to jsou 
uživatelé drog a kuřáci trávy.

00:18:54.340 --> 00:18:56.808
Na tom může něco být,

00:18:56.808 --> 00:18:59.594
protože zde okolo San Franciska
je mnohem běžnější než v San Diegu.

00:18:59.594 --> 00:19:01.888
(Smích)

00:19:01.888 --> 00:19:03.943
No a třetí teorie říká, že --

00:19:03.943 --> 00:19:07.266
ptejme se, co se opravdu 
při synestezii děje.

00:19:07.266 --> 00:19:10.840
Takže víme, že oblasti 
pro barvu a pro čísla

00:19:10.840 --> 00:19:13.927
jsou v mozku hned vedle sebe, 
ve fusiformním závitu.

00:19:13.927 --> 00:19:17.118
Takže si myslíme, že v mozku 
je nějaké náhodné spojení

00:19:17.118 --> 00:19:19.540
mezi oblastí pro barvy a oblastí pro čísla.

00:19:19.540 --> 00:19:22.335
Takže pokaždé, když vidíte číslo, 
vidíte i odpovídající barvu,

00:19:22.335 --> 00:19:24.590
a proto máte synestezii.

00:19:24.590 --> 00:19:26.959
A teď si vzpomeňte - proč se to děje?

00:19:26.959 --> 00:19:28.803
Proč by v mozku některých lidí 
měla být nějaká náhodná spojení?

00:19:28.803 --> 00:19:30.560
Vzpomeňte si, že jsem řekl, 
že to prochází rodinami.

00:19:30.560 --> 00:19:32.376
To nám něco napovídá.

00:19:32.376 --> 00:19:34.394
Totiž to, že je tam abnormální gen,

00:19:34.394 --> 00:19:37.711
genová mutace, která způsobuje 
toto abnormální spojení.

00:19:37.711 --> 00:19:41.101
Ukazuje se, že my všichni 
se rodíme s mozkem,

00:19:41.101 --> 00:19:43.246
kde vše je spojeno se vším.

00:19:43.246 --> 00:19:45.678
Takže každá oblast mozku je spojena 
se všemi ostatními oblastmi

00:19:45.678 --> 00:19:47.920
a tato spojení jsou později upravena 
a tak se vytvoří

00:19:47.920 --> 00:19:50.967
charakteristická modulární 
architektura dospělého mozku.

00:19:50.967 --> 00:19:53.467
Takže jestli je nějaký gen 
zodpovědný za tyto úpravy

00:19:53.467 --> 00:19:55.160
a tento gen zmutuje,

00:19:55.160 --> 00:19:58.308
pak dojde k nedostatečnému oddělení 
přilehlých mozkových oblastí.

00:19:58.308 --> 00:20:01.848
Pokud je to mezi čísly a barvami, 
vzniká synestezie čísel a barev.

00:20:01.848 --> 00:20:03.927
Pokud je to mezi tóny a barvami, 
vzniká synestezie tónů a barev.

00:20:03.927 --> 00:20:05.975
Takže tomuhle ještě rozumíme.

00:20:05.975 --> 00:20:08.219
Ale co když se tento gen 
projevuje v celém mozku,

00:20:08.219 --> 00:20:10.362
takže vše je propojeno se vším?

00:20:10.362 --> 00:20:15.028
Pomyslete na to, co mají umělci, 
spisovatelé a básníci společného,

00:20:15.028 --> 00:20:18.401
schopnost metaforického myšlení,

00:20:18.401 --> 00:20:20.651
spojování zdánlivě nesouvisejících myšlenek,

00:20:20.651 --> 00:20:23.709
jako například:
„V tom okně východ je a Julie slunce."

00:20:23.709 --> 00:20:25.449
Nemyslí se tím, že Julie je slunce,

00:20:25.449 --> 00:20:27.682
že je zářící ohnivou koulí?

00:20:27.682 --> 00:20:30.711
Chci říci, takhle to vidí schizofrenici, 
ale to je něco jiného, ne?

00:20:30.711 --> 00:20:33.399
Normální člověk by řekl, 
je milá jako slunce,

00:20:33.399 --> 00:20:35.840
je rozzářená jako slunce, 
těší mě jako slunce,

00:20:35.840 --> 00:20:37.447
okamžitě ta spojení naleznete.

00:20:37.447 --> 00:20:40.978
Takže pokud předpokládáme, 
že se tato rozsáhlejší spojení

00:20:40.978 --> 00:20:43.192
a koncepty nacházejí také 
v dalších částech mozku,

00:20:43.192 --> 00:20:46.206
vznikají tak větší sklony

00:20:46.206 --> 00:20:49.307
k metaforickému myšlení a tvořivosti

00:20:49.307 --> 00:20:51.088
u lidí se synestezií.

00:20:51.088 --> 00:20:54.059
A proto ten 8krát vyšší 
výskyt synestezie

00:20:54.059 --> 00:20:56.151
u básníků, umělců a spisovatelů.

00:20:56.151 --> 00:20:58.986
No, je to možná velmi 
frenologický názor na synestezii.

00:20:58.986 --> 00:21:01.137
A poslední ukázka - 
mám ještě jednu minutu?

00:21:01.137 --> 00:21:04.431
(Potlesk)

00:21:04.431 --> 00:21:08.113
Dobrá. Předvedu vám, že vy všichni 
jste synestetikové, ale popíráte to.

00:21:08.113 --> 00:21:11.994
Tomuhle říkám marťanská abeceda, 
stejně jako naše abeceda.

00:21:11.994 --> 00:21:14.557
A je A, B je B, C je C.

00:21:14.557 --> 00:21:17.656
Různé tvary pro různé hlásky, 
není to tak?

00:21:17.656 --> 00:21:19.570
Zde je abeceda marťanská.

00:21:19.570 --> 00:21:22.028
Jedno z nich je Kiki, jiné je Buba.

00:21:22.028 --> 00:21:23.346
Které je Kiki a které je Buba?

00:21:23.346 --> 00:21:26.132
Kdo z vás si myslí, že toto je Kiki a toto je Buba? 
Zvedněte ruku.

00:21:26.132 --> 00:21:28.007
Takže tu máme jednoho
nebo dva mutanty.

00:21:28.007 --> 00:21:29.189
(Smích)

00:21:29.189 --> 00:21:31.172
Kolik z vás si myslí, že toto je Buba 
a toto Kiki? Zvedněte ruku.

00:21:31.172 --> 00:21:33.310
99 % z vás.

00:21:33.310 --> 00:21:35.384
A teď, nikdo z vás není marťan. 
Jak jste to dokázali?

00:21:35.384 --> 00:21:39.920
Je to proto, že všichni provádíte 
zkřížený model synestetické abstrakce,

00:21:39.920 --> 00:21:44.549
což znamená, že říkáte, 
že to ostré zakřivení -- ki-ki

00:21:44.549 --> 00:21:48.406
vláskové buňky ve vašem sluchovém kortexu
jsou podrážděny -- ki-ki,

00:21:48.406 --> 00:21:52.901
napodobuje obrazové zakřivení, 
náhlý lom zubatého tvaru.

00:21:52.901 --> 00:21:55.799
Což je velmi významné, protože vidíme,

00:21:55.799 --> 00:21:58.331
že náš mozek se zabývá primitivním --

00:21:58.331 --> 00:22:00.058
vypadá to jako hloupá iluze,

00:22:00.058 --> 00:22:03.654
ale tyto fotony ve vašem oku 
vytvářejí tento obraz

00:22:03.654 --> 00:22:06.613
a vláskové buňky ve vašem uchu 
provokují zvukový tvar,

00:22:06.613 --> 00:22:10.579
ale mozek je schopen určit 
společného jmenovatele.

00:22:10.579 --> 00:22:12.497
Je to primitivní forma abstrakce

00:22:12.497 --> 00:22:17.478
a my nyní víme, že probíhá 
ve fusiformním závitu mozku,

00:22:17.478 --> 00:22:19.574
protože když je poškozen,

00:22:19.574 --> 00:22:23.134
tito lidé ztrácejí schopnost 
rozlišovat Buba od Kiki,

00:22:23.134 --> 00:22:26.090
ale ztrácejí také schopnost 
používat metafory.

00:22:26.090 --> 00:22:29.084
Když se takového člověka zeptáte, 
třeba -- „není všechno zlato, co se třpytí,

00:22:29.084 --> 00:22:30.242
co to znamená?"

00:22:30.242 --> 00:22:33.602
A pacient řekne: „Takže, pokud je to 
kovové a lesklé, neznamená, že je to zlato.

00:22:33.602 --> 00:22:35.564
Musíme napřed určit měrnou hmotnost."

00:22:35.564 --> 00:22:39.006
Takže absolutně nechápou význam metafory.

00:22:39.006 --> 00:22:43.987
Tato oblast je 8krát větší 
u vyšších primátů -- zejména u lidí --

00:22:43.987 --> 00:22:44.990
než u nižších primátů.

00:22:44.990 --> 00:22:47.349
V mozkovém lomeném závitu 
probíhá něco velmi zajímavého,

00:22:47.349 --> 00:22:51.844
protože je to křižovatka 
sluchu, zraku a hmatu

00:22:51.844 --> 00:22:54.966
a u lidí došlo k jejímu velkému zvětšení. 
A dějí se zde zajímavé věci.

00:22:54.966 --> 00:22:57.848
Myslím, že je to základ 
všech unikátních lidských schopností

00:22:57.848 --> 00:23:01.844
jako je abstrakce, metafora a kreativita.

00:23:01.844 --> 00:23:04.553
Všechny ty otázky, 
které filozofové studují po celá tisíciletí,

00:23:04.553 --> 00:23:08.383
my vědci můžeme začít zkoumat 
pomocí snímků mozku,

00:23:08.383 --> 00:23:10.512
studiem pacientů a kladením správných otázek.

00:23:10.512 --> 00:23:11.248
Děkuji vám.

00:23:11.248 --> 00:23:12.074
(Potlesk)

00:23:12.074 --> 00:23:13.343
Za tohle se omlouvám.

00:23:13.343 --> 00:23:15.933
(Smích) (Potlesk)