Thanks to iStockphoto for contributing
footage to this episode.
Check them out at iStockphoto.com.
The genes in our bodies
can be traced back
over 3.5 billion years
to a single organism: LUCA,
the Last Universal Common Ancestor.
As Luca reproduced,
its genes copied and copied,
and copied and copied,
sometimes with mistakes.
They transformed.
Over time this produced every one
of the billions of species
of life on earth.
Some of these adopted sexual reproduction,
combining the genes of individuals,
and all together, the best-adapted
life forms prospered.
This is evolution.
Copy, transform, and combine.
And culture evolves in a similar way,
but the elements aren’t genes,
they’re memes—
ideas, behaviors, skills.
Memes are copied, transformed,
and combined.
And the dominant ideas of our time
are the memes that spread the most.
This is social evolution.
Copy, transform, and combine.
It’s who we are, it’s how we live,
and of course, it’s how we create.
Our new ideas evolve from the old ones.
But our system of law doesn’t acknowledge
the derivative nature of creativity.
Instead, ideas are regarded as property,
as unique and original lots
with distinct boundaries.
But ideas aren’t so tidy.
They’re layered, they’re interwoven,
they’re tangled.
And when the system
conflicts with the reality,
the system starts to fail.
♪♪
For almost our entire history,
ideas were free.
The works of Shakespeare,
Gutenberg, and Rembrandt
could be openly copied and built upon.
But the growing dominance
of the market economy,
where the products
of our intellectual labors
are bought and sold,
produced an unfortunate side effect.
Let’s say a guy invents a better light bulb.
His price needs to cover
not just the manufacturing cost,
but also the cost of inventing
the thing in the first place.
Now let’s say a competitor
starts manufacturing
a competing copy.
The competitor doesn’t need to cover
those development costs
so his version can be cheaper.
The bottom line: Original creations
can’t compete with the price of copies.
In the United States, the introduction
of copyrights and patents
was intended to address this imbalance.
Copyrights covered media;
patents covered inventions.
Both aimed to encourage
the creation and proliferation
of new ideas by providing a brief
and limited period of exclusivity,
a period where no one else
could copy your work.
This gave creators a window in which
to cover their investment
and earn a profit.
After that their work
entered the public domain,
where it could spread far and wide
and be freely built upon.
And it was this that was the goal:
a robust public domain,
an affordable body of ideas, products,
arts and entertainment available to all.
The core belief was in the common good,
what would benefit everyone.
But over time, the influence of the market
transformed this principle
beyond recognition.
Influential thinkers proposed
that ideas are a form of property,
and this conviction would eventually yield
a new term...intellectual property.
This was a meme
that would multiply wildly,
thanks in part to a quirk
of human psychology
known as Loss Aversion.
Simply put, we hate losing
what we’ve got.
People tend to place a much
higher value on losses
than on gains.
So the gains we get
from copying the work of others
don’t make a big impression,
but when it’s our ideas being copied,
we perceive this as a loss
and we get territorial.
For instance, Disney made extensive use
of the public domain.
Stories like Snow White, Pinnochio,
and Alice in Wonderland
were all taken from the public domain.
But when it came time for the copyright
of Disney’s early films to expire,
they lobbied to have the
term of copyright extended.
Artist Shepard Fairey has frequently used
existing art in his work.
This practice came to a head
when he was sued
by the Associated Press
for basing his famous Obama Hope poster
on their photo.
Nonetheless, when it was his imagery
used in a piece by Baxter Orr,
Fairey threatened to sue.
And lastly, Steve Jobs was sometimes
boastful about Apple’s history of copying.
We have always been shameless
about stealing great ideas.
But he harbored deep grudges
against those who dared to copy Apple.
I’m going to destroy Android,
because it's a stolen product.
I’m willing to go
thermonuclear war on this.
When we copy, we justify it.
When others copy, we vilify it.
Most of us have no problem with copying
as long as we’re the ones doing it.
So with a blind eye toward our own mimicry,
and propelled by faith
in markets and ownership,
intellectual property swelled
beyond its original scope
with broader interpretations
of existing laws,
new legislation,
new realms of coverage,
and alluring rewards.
In 1981 George Harrison lost
a 1.5 million dollar case
for “subconsciously” copying
the doo-wop hit “He’s So Fine”
in his ballad “My Sweet Lord.”
♪ I really want to know you ♪
♪ I really want to go with you ♪
♪ I don't know how
I'm gonna do it ♪
♪ Do-lang, do-lang, do-lang ♪
♪ But I'm gonna make him mine ♪
♪ Do-lang, do-lang, do-lang ♪
♪ He's the envy of all... ♪
Prior to this, plenty of songs sounded
much more like other songs
without ending up in court.
Ray Charles created the
prototype for soul music
when he based “I Got a Woman”
on the gospel song
“It Must be Jesus.”
♪ Oh there's a man
(must be Jesus) ♪
♪ Goin' around
(must be Jesus) ♪
♪ Taking names
(must be Jesus) ♪
♪ Oh Lord
(must be Jesus) ♪
♪ Say, I've got a woman ♪
♪ Way over town ♪
♪ Good to me ♪
♪ Oh yeah ♪
♪ She gives me money ♪
Starting in the late 90s,
a series of new copyright laws
and regulations
began to be introduced
and many more are in the works.
The most ambitious in scope
are trade agreements.
Because these are treaties,
and not laws,
they can be negotiated in secret,
with no public input and
no congressional approval.
In 2011, ACTA was signed
by President Obama,
and the Trans-Pacific Partnership Agreement,
currently being written in secret,
aims to spread even stronger
U.S. style protections around the world.
Of course, when the United States itself
was a developing economy,
it refused to sign treaties
and had no protection for foreign creators.
Charles Dickens famously complained about
America’s bustling book piracy market,
calling it “a horrible thing
that scoundrel-booksellers
should grow rich.”
Patent coverage made the leap from
physical inventions to virtual ones,
most notably, software.
But this is not a natural transition.
A patent is a blueprint for
how to make an invention.
Software patents are more like
a loose description of what
something would be like
if it was actually was invented.
And software patents are written
in the broadest possible language
to get the broadest possible protection.
The vagueness of these terms
can sometimes reach absurd levels.
For example, Information
Manufacturing Machine,
which covers anything computer-like,
or Material Object, which covers
pretty much anything.
The fuzziness of software
patents’ boundaries
has turned the smartphone industry
into one giant turf war.
Sixty-two percent of all patent lawsuits
are now over software.
The estimated wealth lost
is half a trillion dollars.
The expanding reach
of intellectual property
has introduced more
and more possibilities
for opportunistic litigation—
suing to make a buck.
Two new species evolved
whose entire business model is lawsuits:
Sample trolls and patent trolls.
These are corporations that
don’t actually produce anything.
They acquire a library of
intellectual property rights,
then litigate to earn profits.
And because legal defense is
hundreds of thousands of dollars
in copyright cases
and millions in patents,
their targets are usually highly motivated
to settle out of court.
The most famous sample troll
is Bridgeport Music,
which has filed hundreds of lawsuits.
In 2005 they scored an influential
court decision
over this two-second sample.
[high-pitched scratching noise]
That’s it.
And not only was the sample short,
it was virtually unrecognizable.
♪ Runnin' like I just don't care ♪
♪ Compton's 50 miles but,
yo, I'ma get there ♪
♪ Archin' my back and
on a straight rough ♪
This verdict essentially rendered
any kind of sampling,
no matter how small, infringing.
The sample-heavy musical collages
of hip-hop’s golden age
are now impossibly expensive to create.
Now patent trolls are most common
back in that troubled realm of software.
And perhaps the most inexplicable case
is that of Paul Allen.
He’s one of the founders of Microsoft,
he’s a billionaire,
he’s an esteemed philanthropist
who’s pledged to give away
much of his fortune.
And he claims basic web features
like related links, alerts,
and recommendations
were invented by his long-defunct company.
So the self-proclaimed “idea man”
sued pretty much all
of Silicon Valley in 2010.
And he did this despite
no lack of fame or fortune.
So to recap,
the full picture looks like this.
We believe that ideas are property
and we’re excessively territorial
when we feel that property belongs to us.
Our laws then indulge this bias
with ever-broadening protections
and massive rewards.
Meanwhile huge legal fees
encourage defendants to pay-up
and settle out of court.
It’s a discouraging scenario,
and it begs the question: What now?
The belief in intellectual property
has grown so dominant
it’s pushed the original intent
of copyrights and patents
out of the public consciousness.
But that original purpose is still
right there in plain sight.
The Copyright Act of 1790 is entitled
An Act for the encouragement of learning.
The Patent Act is
to promote the progress of useful Arts.
The exclusive rights these acts introduced
were a compromise for a greater purpose.
The intent was to better
the lives of everyone
by incentivizing creativity
and producing a rich public domain,
a shared pool of knowledge,
open to all.
But exclusive rights themselves
came to be considered the point,
so they were strengthened and expanded.
And the result hasn’t been
more progress or more learning,
it’s been more squabbling
and more abuse.
We live in an age with daunting problems.
We need the best ideas possible,
we need them now,
we need them to spread fast.
The common good is a meme
that was overwhelmed
by intellectual property.
It needs to spread again.
If the meme prospers,
our laws, our norms, our society,
they all transform.
That’s social evolution
and it’s not up to governments
or corporations or lawyers...
it’s up to us.
♪♪
(Благодарности на iStockPhoto за кадрите,
които предоставиха за този епизод.
Вижте сайта: iStockPhoto.com)
Гените в телата ни могат да бъдат проследени
назад в миналото до 3,5 милиарда години.
до един единствен организъм - LUCA,
Последният универсален общ предтеча.
Възпроизвеждайки се, гените на Лука се копирали
и копирали, и копирали, и копирали.
Понякога с грешки - трансформирайки се.
С течение на времето това дало началото на всеки един
от милиардите живи организми на Земята.
Някои от тях развили размножаването по полов път,
комбинирайки гените на отделни индивиди
и като цяло оцелявали най-добре приспособените форми.
Това е еволюцията. Копиране, трансформиране и комбиниране.
Културата еволюира по сходен начин,
но елементите не са гените, а мемите -
идеите, поведенията, уменията.
Мемите се копират, трансформират и комбинират.
И доминиращите идеи на нашето време
са онези меми, които се разпространят най-много.
Това е социалната еволюция.
Копиране, трансформиране и комбиниране.
Това е, което сме самите ние, начинът, по който живеем,
и разбира се, начинът, по който творим.
Новите ни идеи еволюират от старите.
Ала нашата правна система не признава
производния характер на креативността.
Вместо това, идеите се разглеждат като собственост,
като уникални и оригинални единици,
имащи ясно очертани граници.
Ала идеите не са толкова добре подредени.
Те са наслоени, те се преплитат,
те се омотават. И когато системата
влезе в конфликт с реалността...
системата започва да дава дефекти.
Всичко е ремикс
Част четвърта: Повреда в системата
През почти цялата ни история
идеите били свободни.
Творбите на Шекспир, Гутенберг
и Рембранд можели свободно да бъдат
копирани и надграждани.
Но нарастващата власт на пазарното стопанство,
в което продуктите на интелектуалния ни труд
се купуват и продават,
за нещастие произвела лош страничен ефект.
Да речем, че някой изобрети по-добра електрическа крушка.
Неговата цена трябва да покрие
не само производствените разходи,
а също така и разходите по изобретяването
на самата крушка.
Да речем обаче, че конкурент започне да произвежда
конкурентен вариант.
Конкурентът няма нужда да покрива
разходите за разработка,
затова неговият вариант може да е по-евтин.
Изводът е, че оригиналните творби
не могат да се конкурират с цената на копията.
В САЩ въвеждането на
авторски права и патенти
е имало за цел да се справи с този дисбаланс.
Авторските права покривали медията,
патентите покривали изобретенията.
И двете заедно целели насърчаването
на творчеството и разпространението
на нови идеи чрез осигуряването на кратък и ограничен
период на изключителни права, период, в който
никой друг няма право да копира вашия продукт.
Така на творците се предоставя прозорец, в който
да могат да изплатят инвестициите си и да реализират печалба.
След това тяхната работа попада в общественото пространство,
където може да се разпростира надлъж и нашир
и свободно да бъде надграждана.
И целта била именно тази:
корпус от идеи, продукти и творби на
изкуството на разумни цени,
които да бъдат обществено достояние.
Основната идея била тази за общото благо,
което ще бъде от полза за всички.
Но с времето влиянието на пазара
променило този принцип до неузнаваемост.
Влиятелните мислители предложили
идеите да се възприемат като форма на собственост,
като накрая това убеждение произвело
един нов термин... интелектуална собственост.
Това било мем, който се размножил с бясна скорост,
отчасти благодарение на онази чудатост на човешката психология,
известна ни като "неохота да се губи".
Казано просто, ние мразим да губим нещата, които притежаваме.
Хората са склонни да оценяват много по-високо загубите,
отколкото придобивките.
Така това, което придобиваме,
копирайки работата на другите,
не ни прави голямо впечатление,
но когато нашите идеи биват копирани,
ние възприемаме това като загуба и започваме да браним територията си.
Дисни например използват широко
творби, които са обществено достояние.
Приказки като тези за Снежанка, Пинокио
и Алиса в Страната на чудесата са били
обществено достояние.
Но когато дошло време да изтече
авторското право над ранните филми на Дисни,
те лобирали за удължаване срока на авторското право.
Художникът Шепърд Фейри често използва
вече съществуващи творби в своите работи.
Тази практика достигнала критична фаза, когато
Associated Press завеждат дело срещу него
за това, че е базирал прочутия си плакат "Обама надежда"
на тяхна снимка.
Въпреки това, когато негова картина
била използвана в творба на Бакстър Ор,
Фейри заплашил, че ще заведе дело.
И накрая, Стийв Джобс понякога гордо
разказвал как Apple често са копирали от другите.
"Никога не сме се срамували
да откраднем чужда велика идея.
Но той таял дълбока ненавист към тези,
които се осмелявали да копират от Apple.
"Ще унищожа Андроид, защото
той е откраднат продукт. Готов съм
да започна ядрена война срещу тях."
Когато копираме, ние намираме оправдание.
Когато другите копират, ние ги хулим.
Повечето от нас нямат проблем с копирането...
стига копиращите да сме ние самите.
И така, слепи за собствените си имитации,
тласкана от вяра в пазарите и собствеността,
интелектуалната собственост се разрастнала
отвъд първоначалния си обхват, благодарение на
широки тълкувания на съществуващите закони,
ново законодателство,
нови области, които били включени,
и съблазнителни печалби.
През 1981 г. Джордж Харисън губи дело
за 1,5 милиона долара за това, че "подсъзнателно"
е копирал ду-уап хита "He's So Fine"
в баладата си "My Sweet Lord"
Допреди това много песни звучали
много подобно на други песни,
без да се стига до съда.
Рей Чарлз създава прототипа на соул музиката,
базирайки "I Got a Woman"
на госпел песента "It Must be Jeesus".
В края на 1990-те
започват да се появяват редица нови
закони за авторското право и разпоредби...
... и много други са в проектна фаза.
Най-амбициозните по своя обхват са търговските споразумения.
Тъй като това са договори, а не закони,
те могат да бъдат обсъждани потайно,
без участието на обществеността и без да бъдат одобрявани от парламента.
През 2011 г. президентът Обама подписва ACTA,
а Транс-тихоокеанското споразумение за партньорство,
което понастоящем се разработва потайно,
цели да направи още по-силни
протекции, подобни на тези в САЩ, по целия свят.
Разбира се, когато самите Съединени щати
били развиваща се икономика, те отказали да подписват
договори и не предоставяли защита на чуждестранни автори.
Известно е оплакването на Чарлз Дикенс относно
процъфтяващия пазар на изпиратствани книги,
което той нарича "нещо ужасяващо, чрез което
мошениците, продаващи книги, забогатяват,"
Обсегът на патентите прави възможен скока
от материалните изобретения към виртуалните такива
и най-вече тези на софтуер.
Ала този преход не е естествен.
Патентът представлява подробен план
за това как да се направи изобретение.
Софтуерните патенти са по-скоро
общо описание на това какво би представлявало едно нещо,
ако то в действителност бъде изобретено.
И софтуерните патенти се пишат
с възможно най-широки думи,
за да могат да получат най-голямата възможна защита.
Понякога неяснотата на езика
може да достигне до абсурдни нива.
Например "машина, произвеждаща информация"
включва всичко, наподобяващо компютър,
или "материален обект", което включва почти всичко.
Неяснотата на границите на софтуерните патенти
превръща отрасъла на смартфоните в една мащабна война за територии.
62% от всички патентни дела днес са за софтуер.
Смята се, че загубите възлизат на половин трилион долара.
Разширяващият се обхват на интелектуалната собственост
създава нови и нови възможности
за опортюнистични съдебни спорове - печалбарство чрез съдене.
Еволюират два нови вида,
чийто бизнес модел е изцяло в съдебните дела:
семпъл троловете и патентните тролове.
Това са корпорации, които в действителност не произвеждат нищо.
Те придобиват набор от права на интелектуална собственост,
а след това почват да водят съдебни дела и да печелят от тях.
И тъй като правната защита струва
стотици хиляди долари при делата за авторски права
и милиони долари в областта на патентите,
техните цели обикновено са силно мотивирани
да сключат извънсъдебни споразумения.
Най-известният семпъл трол
са Bridgeport Music,
които са завели стотици съдебни искове.
През 2005 г. те печелят едно влиятелно
съдебно решение за следния семпъл от 2 секунди.
Това е. И този семпъл е не само кратък,
той в действителност е неразпознаваем.
“A 100 Miles and Runnin’” на NWA
Тази присъда като цяло превръща в престъпление
всеки вид семплиране, без значение от големината му.
Създаването на музикални колажи, изпъстрени със семпли,
като в златните години на хип-хопа,
сега е невъзможно скъпо.
Днес патентните тролове се срещат най-често
в проблематичната сфера на софтуера.
Може би най-необяснимият случай
е този на Пол Алън.
Той е един от основателите на Microsoft,
той е милиардер,
уважаван филантроп и е обещал
да раздаде по-голямата част от богатството си.
А твърди, че основни характеристики на мрежата,
като свързаните връзки, уведомленията и препоръките,
са изобретени от отдавна нефункциониращата му компания.
И така самообявилият се "човек на идеите"
през 2010 г. съди почти всекиго в Силиконовата долина.
Той прави това, въпреки че не му липсват нито слава, нито богатство.
И за да обобщим, цялата картина изглежда по следния начин:
Вярваме, че идеите са собственост
и започваме яростно да браним територията си,
щом смятаме, че тази собственост е наша.
Законите ни задоволяват тази наша предубеденост
с все по-обширни протекции
и гигантски печалби.
Същевременно огромните съдебни такси
окуражават обвиняемите да плащат
и да сключват извънсъдебни споразумения.
Един доста обезкуражаващ сценарий,
който ни кара да си зададем въпроса: А сега какво?
Вярата в интелектуалната собственост
е станала толкова господстваща, че е изместила
първоначална цел на авторското право и патентите
извън общественото съзнание.
Ала тази първоначална цел все още
е пред очите ни.
Законът за авторското право от 1790 г. е озаглавен
"Закон за насърчаване на ученето".
Законът за патентите има за цел да
"поощряване развитието на полезните изкуства".
Изключителните права, които тези закони създават,
представляват компромис с оглед на по-голяма цел.
Предназначението им е било да подобрят живота на всички хора,
като стимулират креативността
и създадат една богата зона на творби обществено достояние,
споделен фонд на знания, отворен за всички.
Но самите изключителни права
били приети за същината на законите
и затова били подсилвани и разширявани.
Но резултатът от това не е
повече развитие и повече научаване,
а все повече кавги и злоупотреби.
Ние живеем във време на обезкуражаващи проблеми.
Необходими са ни най-добрите възможни идеи
и те са ни необходими сега, нуждаем се от бързото им разпространение.
Общото благо е мем,
който е бил съкрушен от интелектуалната собственост.
Той трябва да се разпространи отново.
Ако този мем процъфтява,
нашите закони, норми и общество -
те ще се трансформират.
Това е социална еволюция
и тя не зависи от правителствата,
корпорациите или адвокатите...
Тя зависи от нас.
(Díky iStockPhoto za poskytnutí
záběrů použitých v této epizodě. Navštivte je
na iStockPhoto.com)
Geny v našich tělech lze vystopovat
tři a půl miliardy let zpět,
až k jedinému organismu: LUCA
Poslední univerzální společný předek
Jak se Luca množila, její geny se kopírovaly a kopírovaly
a kopírovaly a kopírovaly
občas s chybami a tak vznikali odlišní jedinci.
Postupem času takhle vznikl každý
z miliard druhů na Zemi
Některé z těchto druhů přijali pohlavní rozmnožování
kombinaci genů jedinců,
při které prosperovaly geny těch nejlépe adaptovaných forem života.
Tohle je Evoluce. Kopírování, přeměna a kombinování.
A kultura se vyvíjí podobným způsobem,
ale jejími prvky nejsou geny, ale memy -
myšlenky, zvyky, schopnosti.
Memy se také kopírují, přeměňují a kombinují
A hlavní myšlenky naší doby
jsou jen nejrozšířenější memy.
To je sociální evoluce.
Kopírování, přeměna a kombinování
To je to co jsme, jak žijeme,
a somozřejmě to, jak tvoříme
Naše nové myšlenky se vyvíjejí z těch starých
ale náš systém práva nerespektuje
odvozenou povahu tvoření.
Místo toho jsou myšlenky pokládány za majetek,
jako unikátní a originální jednotky
s jasnými hranicemi.
Ale myšlenky nejsou tak jasné.
Vrství se, proplétají,
a zamotávají. A systém je potom
v konfliktu s realitou...
Systém začíná selhávat.
Všechno je jen Remix
Část čtvrtá: Selhání systému
Po téměř celé dějiny lidstva
byly myšlenky svobodné
Díla Shakespeara, Gutenberga
a Rembrandta mohla být volně kopírována
a vylepšována.
Ale rostoucí převaha tržní ekonomiky
ve které jsou výsledky naší intelektuální práce
pouze kupovány a prodávány
vytvořila nešťastný vedlejší účinek.
Řekněme, že člověk vymyslí lepší žárovku
Do jeho nákladů je třeba započítat
nejen cenu výroby,
ale také cenu vývoje
a to na prvním místě.
Nyní řekněme, že konkurent začne vyrábět
konkurenční kopii
Konkurent nepotřebuje krýt náklady
na vývoj,
takže je jeho verze levnější
Tedy: originály
nemůžou soupeřit s cenou svých kopií
Uvedení autorských práv a patentů
ve Spojených státech amerických
bylo zamýšleno jako řešení této nerovnosti.
Pod autorská práva spadají média
patenty zase náleží vynálezům.
Obojí mělo podporovat
tvorbu a rozšiřování
nových myšlenek poskytnutím krátkého a limitovaného
období exkluzivity, ve kterém nikdo
nemohl okopírovat vaši práci.
Toto dává tvůrcům čas, který mohou využít
k pokrytí svých investic a k výdělku.
Posléze vstoupila jejich práce do veřejné sféry
kde se mohla rozšířit široko daleko
a volně na ní mohlo být navazováno.
A bylo to pravě tohle, co bylo cílem:
Rozsáhlá veřejná sféra,
plná cenově dostupných myšlenek, produktů
umění a zábavy dostupné všem.
Základní myšlenka byla ve veřejné blaho,
které se vyplatí všem
ale časem, vliv trhu
přeměnil tyto principy k nepoznání
Vlivní myslitelé navrhli, že
myšlenky jsou formou vlastnictví,
a tento názor nakonec přinesl nový termín
Duševní vlastnictví.
Byl to mem, který se divoce rozšířil
částečně díky manýru lidské psychologie
známému též jako Nesnášenlivost ke ztrátám
Jednoduše řečeno, nesnášíme ztrátu něčeho, co vlastníme
Lidé mají ve zvyku brát mnohem vážněji ztrátu
než-li zisk
Takže to, co nabydeme
kopírováním práce druhých
nezanechá velký dojem,
ale když jsou to naše myšlenky, které jsou kopírovány
vnímáme to jako ztrátu a stáváme se teritoriálními
Například Disney využíval rozsáhlé
veřejné sféry.
Pohádky jako Sněhurka, Pinokio
a Alenka v říši divů byly všechny převzaty
z veřejné sféry.
Ale když přišel čas, kdy měla autorská práva
Disneyho ranných filmů vypršet
firma lobovala, aby jim byla práva prodloužena
Úmělec Shepard Fairey často užíval
již existující díla ve své práci
S tímto zvykem však narazil, když byl
žalován agenturou Associated Press
za vytvoření slavného volebního plakátu
Baracka Obamy
Nicméně, když byl jeho nápad
využit v díle Baxtera Orra
Fairey hrozil žalobou.
A konečne, Steve Jobs se občas zábavně
zmiňoval o Applu a jeho historii kopírování jiných.
Vždy jsme byli nestydatí
při kopírování nápadů druhých
Ale držel hlubokou zášť vuči těm,
kdo se opávažili kopírovat od Applu
Zničím Android, protože
je to ukradený produkt. Jsem ochotný
kvůli tomu vést jadernou válku.
Když kopírujeme, tak si to ospravedlníme
Když kopírují druzí, tak je za to hanobíme.
Většina z nás nemá problém kopírovat
dokud jsme to my, kdo tak činí.
A tak slepé k vlastní povaze
a podporované vírou v trh a vlastnictví
duševní vlastnictví přerostlo
svůj původní záběr a to díky
širší interpretaci již existujících zákonů
nové legislativě,
novým oblastem působnosti
a lákavým odměnám
V roce 1981 prohrál George Harrison
1.5 miliónový případ za "vědomé"
okopírování doo-wop hitu “He’s So Fine”
v jeho baladě “My Sweet Lord.”
Před tímto soudem existovalo plno písniček,
které se podobaly mnohem více jiným písním
aniž by jejich autoři skončili u soudu.
Ray Charles vytvořil prototyp soulu
když vytvořil základ písně “I Got a Woman”
podle gospelu “It Must be Jesus.”
Počátkem 90tých let
se začala zavádět série nových
autorských zákonů a regulací
... a na mnoha dalších se pracuje.
Nejvíce ambiciózní z nich jsou obchodní smlouvy.
Jelikož jsou to smlouvy, nikoli zákony,
mohou být vyjednávany v utajení
bez přítomnosti veřejnosti a bez schválení parlamentem (kongresem)
v roce 2011 byla ACTA podepsána Barackem Obamou
Transpacifická dohoda o partnerství,
která je momentálně v utajení projednávána
cíli na rozšíření ještě silnější
ochrany ve stylu USA po celém světě.
Samozřejmě, když byly Spojené státy samotně
rozvíjející se ekonomika, odmítaly podepisovat dohody
a neměly žádnou ochranu pro zahraniční autory
Charles Dickens si slavně stěžoval na
americký rušný černý knižní trh
říkal, že je strašná věc
jak tam ničemní knihkupci bohatnou.
Patentové krytí udělalo skok z
fyzických vynálezů k těm virtuálním
a to především u software.
Ale toto není přirozený přechod.
Patent je návodem na to,
jak vytvořit vynález.
Softwarové patenty jsou spíš jako
volné popisy, jak by něco mohlo vypadat
pokud by to bylo opravdu vynalezeno.
A softwarové patenty jsou popisovány
nejširšími možnými termíny,
aby získaly tu nejlepší možnou ochranu.
Vágnost těchto termínů občas
může dosáhnout absurdní úrovně.
Příkladem je termín : "informační výrobní stroj"
který pokrývá cokoliv podobného počítači, nebo
"hmotný objekt," který může označovat prakticky cokoliv.
Neurčitost hranic softwarových patentů
proměnila smartphonový průmysl v jedno velké bojiště.
62% všech patentových soudních sporů se týká softwaru.
Odhad ztráty zisků je půl bilionu dolarů.
Rozšiřující se dosah duševního vlastnictví
zavedl více a více možností
pro vedení oportunistických sporů - žalob za účelem výdělku
Vyvinuly se nám dva druhy
jejichž celým obchodním modelem jsou soudy:
samploví a patentoví trolové
Jedná se o společnosti, které ve skutečnosti nic neprodukují.
Získají práva k duševnímu vlastnictví,
a poté vedou spory za účelem zisku.
A protože právní obrana stojí
stovky tisíc dolarů v případech autorských práv
a miliony v případě patentů,
snaží se dosáhnout
mimosoudního vyrovnání
Nejslavnějším příkladem samplového trola
je Bridgeport Music,
která podala k soudu tisíce případů.
V roce 2005 dosáhli
vlivného rozsudku o dvousekundovém samplu.
A to je ono. Nejen že byl tento kouksek krátký,
byl také v podstatě nerozeznatelný.
"A 100 Miles and Runnin" od NWA
Tento rozsudek v podstatě odsoudil
jakýkoliv druh samplování, jedno jak velké, k porušení autorských práv.
Koláže plné samplů
ze zlaté éry hip hopu
jsou nyní nepředstavitelně drahé na výrobu.
Patentoví trolové zase nejvíce sužují
říši softwaru.
Tím možná nejnepochopitelnějším případem
je Paul Allen.
Je jedním ze zakladatrelů Microsoftu,
je miliardářem,
uznávaný filantrop
který se zavázal, že rozdá značnou část svého jmění.
a nárokuje si práva na základní webové funkce
jako související odkazy, chybové hlášky a doporučení
byly vymyšleny jeho dlouho zaniklou firmou.
A tak samozvaný "muž myšlenky"
zažaloval v roce 2010 podstatě celou Silicon Vlaley
a udělal to i přes to, že mu nescházela sláva ani bohatství
Abychom si to zrekapitulovali, vypadá to asi takhle
Jsme přesvědčeni, že myšlenky jsou majetkem
a jsme přehnaně teritoriální,
když cítíme, že tento majetek patří nám
Naše zákony potom podporují tento předsudek
stále se rozšiřujícími ochranami
a obřími odměnami.
Mezitím velké soudní poplatky
povzbuzují obžalované, aby zaplatili
a řešili spor mimosoudně.
Je to odrazující scénář,
a nabízí se otázka: Jak dál ?
Víra v duševní vlastnictví
se stala tak dominantní, až vytlačila
původní záměr autorských práv a patentů
z povědomí veřejnosti.
Ale původní smysl je stále
přímo zde před námi
Autorský zákon z roku 1790 je pojmenován
jako "Zákon pro podporu učení".
Patentový zákon je
"na podporu pokroku užitečných umění."
Exkluzivní práva, které tyto zákony zavedly
byly kompromisy pro dosažení vyšších cílů
Záměrem bylo zlepšit životy všech
skrz motivaci k tvoření
a produkováním do bohaté veřejné sféry
sdíleného fondu vědomostí, otevřené pro všechny.
Ale exkluzivní práva sama
začla být považována za smysl zákonů
a tak byla posilována a rozšiřována.
A výsledek nebyl
rychlejší vývoj nebo více učení
bylo to spíš více dohadování a zneužívání
Žijeme v době s skličujícími problémy
Potřebujeme ty nejlepší možné nápady,
Potřebujeme je teď, potřebujeme je rychle šířit.
Veřejné blaho je mem,
který však byla pohlcen duševním vlastnictvím.
Je třeba jej znovu rozšířit.
Pokud bude mem prosperovat,
naše zákony, naše normy, naše společnost,
vše se změní.
To je sociální evoluce
která není závislá na vládách,
nebo korporacích a jejich právnících.
Je závislá jen a jen na nás. Přeložili CZ & SK Anonymous
(Tak til iStockPhoto for at tilbyde
billeder til denne episode. Tjek dem ud
på iStockPhoto.com)
Vores krops gener kan spores
over tre-en-halv millioner år tilbage
til en enkelt organisme, Luca,
den Sidste Fælles Forfader.
Som Luca reproducerede sig selv, blev generne kopieret
og kopieret og kopieret,
hvoraf nogle kopier indeholdt fejl - de omdannede sig.
Over tid resulterede dette i de
flere millioner forskellige arter der idag lever på jorden.
Nogle af disse udviklede kønnet formering,
hvor individernes gener kombineres
med det resultat at de bedst-tilpassede livsformer begyndte at trivedes.
Dette er evolution. Kopiér, omdan og kombinér.
Kulturen udvikler sig på en lignende måde,
hvor elementerne ikke er gener men memer -
idéer, handlemønstre og færdigheder.
Memerne bliver kopieret, omdannet og kombineret.
Og de dominerende idéer i vor tid
er de memer der er blevet spredt mest.
Dette er social udvikling.
Kopiér, omdan og kombinér.
Det er hvem vi er, hvordan vi lever,
og selvfølgelig hvordan vi skaber.
Vores nye idéer udvikler sig fra tidligere idéer.
Men vores retssystem anerkender ikke
kreativitetens afledende natur.
I stedet er anses ideer som ejendom,
som unikke og originale emner
med særskilte grænser.
Men så ordnede er idéer ikke.
De er lagdelt, de er filtret sammen
og sammenvævede. Og når systemet
er i strid med virkeligheden...
begynder systemet at kollapse.
Alt er et Remix
Del 4: Systemfejl
Igennem storset hele vores fortid
har idéer været frie.
Shakespeares, Gutenbergs
og Rembrandts værker kunne frit kopieres
og bygges videre på.
Men markedsøkonomiens voksende dominans,
hvor produkterne af vores intellektuelle arbejde
bliver købt og solgt,
skabte en uheldig bivirkning.
Lad os sige en fyr opfinder en bedre lyspære.
Hans pris bliver nød til at dække
ikke bare produktionsomkostningerne,
men også udgifterne til udviklingen
af tingen i første omgang.
Lad os nu sige at en konkurrent begynder at producere
en kopi af opfindelsen.
Konkurrenten har ikke brug for at dække
nogen udviklingsudgifter,
hvorfor hans udgave kan sælges billigere.
Resultatet: Originale produkter
kan ikke konkurrere med prisen på en kopi.
I USA var introduktionen
af ophavsret og patenter,
ment som en løsning på denne skævhed.
Ophavsretten dækkede medier;
patenter dækkede opfindelser.
Formålet med begge var at stimulere
skabelse og spredning
af nye ideer, ved at fastholde et begrænset
tidsrum af eksklusivitet, en periode hvor ingen andre
kunne kopiere dit arbejde.
Dette gav skabere et tidsvindue, hvori de havde mulighed
for at få dækket deres investeringer og opnå en fortjeneste.
Efter det ville deres arbejde indtræde i det offentlige domæne,
hvorfra det kunne sprede sig vidt og bredt
og frit bygges videre på af andre.
Og det var dette der var målet:
et robust offentligt domæne,
en økonomisk overkommelig pulje af ideer, produkter,
kunst og underholdning, tilgængelig for alle.
Kernen var troen på det fælles bedste,
hvad der ville gavne alle.
Men over tid fik markedets magt
forvandlet dette princip til ukendelighed.
Indflydelsesrige tænkere foreslog at idéer
skulle ses som en form for ejendom,
og denne overbevisning banede vejen
for en ny betegnelse... intellektuel ejendomsret.
Dette var et mem, der ville sprede sig vildt,
delvist takket være en særhed i den menneskelige psyke,
kendt som 'angst for at miste'.
Forklaret simpelt, vi hader at miste det vi har.
Folk har det med at lægge langt større vægt på tab
end på gevinster.
Så de gevinster vi får
fra at kopiere andre folks arbejde
gør et svagt indtryk på os,
mens vi - når det er vores idéer der bliver kopieret -
anser det som et stort tab og bliver territoriale.
For eksempel har Disney gjort stor brug
af det offentlige domæne.
Fortællinger som Snehvide, Pinnochio
og Alice i Eventyrland er alle taget
fra det offentlige domæne.
Men da ophavsretten til
Disney's tidlige film var ved at udløbe, gjorde Disney
et stort stykke lobbyarbejde for at få ophavsretten forlænget.
Kunstneren Shepard Fairey har ofte benyttet
eksisterende kunstværker i sit arbejde.
Dette kom dog til sin slutning da han
blev sagsøgt af Associated Press
for at basere sin kendte Obama Hope plakat
på deres fotografi.
Ikke desto mindre truede Fairey
med at sagsøge Baxter Orr,
efter han havde benyttet et af Faireys værker.
Og slutteligt var Steve Jobs til tider
pralende med hvordan Apple gerne kopierede gode idéer.
Vi har altid været skamløse
i forhold til at stjæle gode gode idéer.
Men han nærede dybt nag til dem
der vovede at kopiere Apple.
Jeg har tænkt mig at ødelægge Android, fordi
det er et stjålet produkt. Jeg er villig til
at starte termonuklear krig over det.
Når vi kopierer retfærdigører vi det.
Når andre kopierer ser vi ned på det.
De fleste af os har ingen problemer med at kopiere...
så længe det er os selv der gør det.
Så med et blindt øje til vores egne efterligninger,
og drevet af troen i markeder og ejerskab,
voksede intellektuelt ejerskab
sig større end det oprindelige formål
med brede fortolkninger af eksisterende love,
ny lovgivning,
nye muligheder for dækning
og lokkende belønninger.
I 1981 tabte George Harrison en
1.5 millioner dollars (8.4 millioner kroner), for "ubevidst"
at have kopieret doo-wop hittet "He's So Fine"
i sin ballade "My Sweet Lord".
Forud for dette lød mange sange
langt hen ad vejen som andre sange
uden at det endte i retssager.
Ray Charles skabte prototypen for soul-musikken
da han baserede "I Got a Woman"
på gospel sangen "It Must be Jesus".
I starten af de sene halvfemsere,
begyndte en række af nye ophavsrets love
og forskrifter at blive introduceret...
…og mange flere er på vej.
De mest ambitiøse i omfang er handelsaftaler.
Fordi disse er traktater og ikke love,
kan de forhandles i hemmelighed
uden offentlig indblanding og udenom et lands folketing.
I 2011 blev ACTA underskrevet af Præsident Obama,
og den Trans-Pacific Partnerskabsaftale,
der i øjeblikket bliver skrevet i hemmelighed,
har som formål at sprede den stærke
amerikanske ophavsret til en endnu større del af verden.
Da USA selv var en nation
i udvikling nægtede de selvfølgelig at underskrive traktater
og havde ingen beskyttelse af udenlandske forfattere.
I en berømt klage af Charles Dickens
til USAs travle bog-kopierings marked
udtalte han hvordan det var "forfærdeligt
at disse slyngel-bogsælgere skulle vokse sig rige".
Dækning af patenter gjorde et spring fra
fysiske opfindelser til virtuelle,
især software.
Men dette er ikke en normal overgang.
Et patent er et oplæg for
hvordan man laver en opfindelse.
Software pateter er mere som
en løs beskrivelse af hvordan noget ville fungere
hvis det rent faktisk blev opfundet.
Og software-patenter er skrevet
i det bredest mulige sprog
for at skabe den bredest mulige beskyttelse.
Disse vilkår skaber vage formuleringer der sommetider
kan nå helt absurde niveauer.
Eksempelvis "informations fremstillings maskine,"
der dækker alt computer-lignende eller
"materielt objekt" der kan dække storset hvad som helst.
De uklare grænser for software patenter
har gjort smartphone industrien til én stor retssags-krig.
62 procent af alle patent søgsmål omhandler nu software.
Det estimerede tab i velstand er en halv trillion dollars (2,8 billioner kroner).
Den intellektuel ejendomsrets ekspanderende rækkevidde
har løbende skabt flere muligheder
for opportunistiske retssager - retssager med henblik på at tjene penge.
To nye virksomhedstyper har udviklet sig,
hvis forretningsmodel baserer sig på retssager:
'sample trolls' og 'patent trolls'.
Dette er virksomheder der reelt set ikke producerer noget.
De tilraner sig et bibliotek af intellektuelle rettigheder,
og sagsøger derefter for at tjene penge.
Og da juridisk forsvar koster
hundredetusinder af kroner i sager om ophavsret
og millioner i sager om patenter,
er firmaerne der sagsøges oftest stærkt motiverede
for at lave en aftale udenom retten.
Den mest kendte 'sample troll'
er Bridgeport Music,
der har anlagt hundredevis af søgsmål.
I 2005 scorede de en indflydelsesrig
afgørelse i retten over dette to-sekunders sample.
Det er dét. Og ikke blot var samplet kort,
det var også stort set uigenkendeligt.
NWA’s “A 100 Miles and Runnin’”
Dommen slog overordnet set fast at
alle typer sampling var krænkende, uanset størrelsen.
De sample-fyldte musiske kollager
fra hip-hoppens guldalder
er derfor umulige at genskabe idag på grund af prisen.
Idag er 'patent trolls' blevet mest almindelige
i softwarens problemfyldte verden.
Den måske mest uforståelige sag
er om Paul Allen.
Han er en af grundlæggerne af Microsoft,
han er milliardær,
han er en respekteret filantrop,
der har lovet at give en stor del af sin formue væk.
Og han hævder at grundlæggende funktioner på hjemmesider
som relaterede links, resultat-advarsler og anbefalinger
blev opfundet af hans forlængst hedengangne selskab.
Og på den baggrund sagsøgte den selv-proklamerede "idé mand"
alle i Silicon Valley i 2010.
På trods af hverken mangel på berømmelse eller formue.
For at opsummere, ser det fulde billede således ud.
Vi tror på at idéer er ejendom
og vi er meget territoriale
når vi føler, at ejendommen tilhører os.
Vores love bakker op om denne skævhed
med endnu bredere beskyttelse
og massive belønninger.
Mens udsigten til store advokateromkostninger
opfordrer sagsøgte virksomheder til
at lave aftaler udenfor retten.
Det er et nedslående scenarie,
og det rejser spørgsmålet: hvad skal der ske nu?
Troen på intellektuel ejendomsret
har vokset sig så dominerende at det har skubbet
den oprindelige tanke bag ophavsret og patenter
ud af den offentlige bevidsthed.
Men det originale formål er stadig
til at få øje på.
Ophavsrets-loven fra 1790 bærer titlen
"en lov der skal fremme læring".
Patent-loven bærer titlen
"en lov der skal fremme nyttigt håndværk."
De eksklusive rettigheder disse love indførte
var et kompromis med et større formål.
Intentionen var at forbedre livet for alle
ved at opfordre til kreativitet
og derved skabe et rigt offentligt domæne,
en fælles pulje af viden, der var åben for alle.
Men eksklusive rettigheder
blev istedet tolket som formålet,
hvorfor de blev styrket og udvidet.
Og resultatet har ikke været
fremskridt eller læring,
men istedet mere mundhuggeri og mere misbrug.
Vi lever i en tidsalder med truende problemer.
Vi har brug for de bedste idéer,
vi har brug for dem nu og vi har brug for at de hurtigt skaber grobund.
Det fælles bedste er et mem
der blev overrumblet af intellektuel ejendomsret.
Det har brug for at blive spredt på ny.
Hvis dette mem får grobund,
vil vores love, vores normer og vores samfund
alle ændre sig.
Det er social udvikling
og det er ikke op til regeringer
eller virksomheder eller advokater...
det er op til os.
Ein Dank geht an iStockphoto
die Material für diese Episode zur Verfügung gestellt haben
Besucht iStockphoto.com
Die Gene in unseren Körpern können
über 3,5 Milliarden zurück verfolgt werden
bis zu einem einzelnen Organismus
Luca - der letzte allgemeine gemeinsame Vorfahr
Als Luca sich reproduzierte,
vervielfältigten sich seine Gene
wieder und wieder
manchmal fehlerhaft
sie veränderten sich
Mit der Zeit entstanden daraus
die Milliarden Spezies, die es auf der Erde gibt
Manche von ihnen pflanzten sich geschlechtlich fort
und kombinierten so die Gene von zwei Organismen
Wobei die best angepassten Lebensformen weiter lebten
Das ist Evolution
Vervielfältigen - Verändern - Kombinieren
Kulturen entwickeln sich ähnlich
nur das ihre Elemente nicht Gene, sonder Meme sind
Ideen, Verhalten, Fähigkeiten
Meme werden kopiert, verändert und kombiniert
und die vorherrschenden Ideen unserer Zeit
sind die meist verbreiteten Memes
Das ist soziale Evolution
Vervielfältigen - Verändern - Kombinieren
Das definiert wer wir sind
wie wir leben
und natürlich wie wir erschaffen
Unsere neuen Ideen entwickeln sich aus den alten
Doch unser Rechtssystem verkennt
die sich entwickelnde Natur der Kreativität
Stattdessen werden Ideen wie Eigentum behandelt
wie einzigartige und originelle Dinge
mit festgelegten Grenzen
Nur sind Ideen nicht so ordentlich
Sie sind vielschichtig, miteinander verwoben und verbunden
Und wenn ein System nicht der Wirklichkeit entspricht…
…versagt das System
"Everything is a remix"
Teil vier - System Fehler
Fast durch den gesamten Verlauf unserer Geschichte, waren die Ideen frei.
Die Werke von Shakespeare, Gutenberg und Rembrandt konnten offen kopiert
und für andere Werke benutzt werden.
Doch der wachsenden Einfluss der Marktwirtschaft,
in der die Produkte unserer intellektuellen Arbeit ge- und verkauft werden
resultiert in einen unschönen Nebeneffekt.
Angenommen jemand erfindet eine bessere Glühbirne.
Ihr Preis muss sowohl die Herstellungskosten,
als auch die bei der Erfindung entstehenden Kosten decken.
Angenommen ein Wettbewerber produziert eine Kopie dieser Erfindung.
Der Wettbewerber muss die Kosten des Erfindungsprozesses nicht decken,
daher kann er seine Glühbirne billiger anbieten.
Die Quintessenz: Originelle Ideen können den Preis einer Kopie nicht schlagen.
In den Vereinigten Staaten sollte die Entführung des Urheberrechts und von Patenten
genau diese Ungerechtigkeit aufheben.
Beim Urheberrecht ging es um die Medien;
Patente bezogen sich auf Erfindungen.
Beide sollten die Schaffung und Verbreitung
neuer Ideen anregen, indem sie über eine kurze Zeit Exklusivität schaffen,
eine Zeitspanne, in der niemand sonst die eigenen Ideen kopieren kann.
Das gab den Erfindern die Möglichkeit ihre Investitionskosten zu decken
und Profit zu machen.
Danach wurden ihre Werke gemeinfrei
und sie konnten verbreitet und von anderen genutzt werden.
Und genau das war das Ziel: Eine starke Gemeinfreiheit,
ein bezahlbarer Pool Ideen, Produkten,
Kunst und Unterhaltung; verfügbar für alle.
Der Kern der Idee lag im Wohl der Allgemeinheit, zum Wohle Aller.
Doch im Lauf der Zeit verformte der Markt
diese Idee bis hin zur Unkenntlichkeit.
Einflussreiche Denker kamen auf die Idee,
Ideen seien eine Art Besitz.
Und diese Weltanschauung führte letztendlich zu einem neuen Begriff…
dem geistigen Eigentum.
Dieses Mem verbreitete sich stark,
dank einer kleinen Marotte der menschlichen Psychologie
namens Verlustangst.
Einfach ausgerückt:
Wir hassen es, zu verlieren, was wir haben.
Menschen haben die Angewohnheit,
einem Verlust mehr Wichtigkeit zuzuschreiben,
als einem Gewinn.
Also scheint uns der Gewinn,
den wir durch das Kopieren der Arbeit anderer haben nicht so wichtig.
Wenn es aber unsere Ideen sind, die kopiert werden,
sehen wir das als Verlust und werden besitzergreifend.
Disney bediente sich zum Beispiel großzügig an gemeinfreiem Material.
Geschichten, wie Schneewittchen, Pinnochio und Alice im Wunderland
waren alle gemeinfrei.
Doch als es soweit war,
dass das Urheberrecht für Disneys frühen Filme auslief,
setzten sie sich dafür ein, ihr Urheberrecht zu verlängern.
Der Künstler Shepard Fairey
benutze häufig schon bestehende Kunst in seinen Werken.
Diese Methode wurde ihm zum Verhängnis,
als ihn die „Asscoiated Press“ dafür verklagte,
sein berühmtes Obama Poster auf einem ihrer Fotos basieren zu lassen.
Nichtsdestotrotz, als seine Bilder in einem Werk von Baxter Orr benutz wurden,
drohte Fairey mit einer Klage.
Auch Steve Jobs prahlte manchmal über Apples Angewohnheit zu Kopieren.
"Wir haben immer schamlos zugegeben…
…großartige Ideen zu kopieren."
Doch er pflegte einen tiefen Groll gegen jene,
die es wagten Apple zu kopieren.
„Ich werde Android zerstören, weil es ein gestohlenes Produkt ist.
Ich bin bereit einen thermonuklearen Krieg zu führen.“
Wenn wir kopieren, rechtfertigen wir.
Wenn andere kopieren, dämonisieren wir.
Die meisten von uns haben kein Problem mit dem Kopieren…
solang wir diejenigen sind, die kopieren.
Mit einem blinden Auge in Richtung unserer eigenen Nachahmerei
und angetrieben durch unseren Glauben an den Markt und Besitz,
wuchs das geistige Eigentum über seine anfänglichen Grenzen hinaus,
mit weiteren Interpretationen von bestehenden Gesetzen,
neuen Regierungen, neuen Bereichen der Absicherung
und verlockenden Vergütungen.
1981 verlor Georg Harrison einen 1.5 Millionen Dollar Prozess
wegen der „unbewussten“ Nachahmung des „doo-wop“ Hits „He’s so fine“
in seiner Ballade „My Sweer Lord“.
Vor diesem Fall klangen viele Lieder, wie andere Lieder
ohne dafür vor Gericht zu enden.
Ray Charles erschuf den Vorläufer der Soul Musik
indem er „I Got a Woman“ auf dem Gospel-Lied
„It Must be Jesus“ aufbaute.
Angefangen in den späten Neunzigern,
wurde eine Reihe von Urheberrechts Gesetzen
und Regulationen eingeführt.
…und an vielen weiteren wurde gearbeitet.
Die Ambitioniertesten dieser Art sind Handelsabkommen.
Weil sie Staatsverträge und keine Gesetze sind,
können sie im Geheimen verhandelt werden,
ohne öffentliches Mitwirken
und ohne parlamentarische Zustimmung.
2011 wurde ACTA von President Obama unterzeichnet
und das „Trans-Pacific Partnership Agreement“
-momentan im Geheimen entwickelt-
zielt darauf noch stärkere Absicherungen nach Art der USA
in der Welt zu verbreiten.
Natürlich lehnten die USA,
als sie selbst noch eine junge Wirtschaft waren,
jedes Abkommen ab und sorgte nicht für Schutz von ausländischen Autoren.
Charles Dickens beschwerte sich über Amerikas
eifrge Bücher Piraterie; es sei
„eine schreckliche Sache, dass Buchhändler-Halunken reich werden können.“.
Das Patentrecht machte den Sprung von materiellen Erfindungen
zu virtuellen,
hauptsächlich durch Software.
Doch das war kein natürlicher Übergang.
Ein Patent ist ein Bauplan,
wie man eine Erfindung herstellt.
Software Patente sind eher eine freie Beschreibung,
wie etwas sein könnte,
wenn es wirklich einmal erfunden würde.
Und Software Patente sind möglichst allgemeingültig geschrieben,
um die größtmögliche Absicherung zu erhalten.
Die Unbestimmtheit dieser Bedingungen
nimmt manchmal absurde Züge an.
Beispielsweise die „Informationen-Herstellungs-Maschine“,
was alles computerähnliches abdeckt
oder das „materielle Objekt“,
was so ziemlich alles abdeckt.
Die Ungenauigkeit der Grenzen von Software Patenten
hat die Smartphone-Industrie
in eine gewaltige Schlammschlacht verwandelt.
62 Prozent aller Patent-Prozesse behandeln Software.
Der geschätzte Verlust dadurch beträgt
eine halbe Billionen Dollar.
Der immer weiter steigende Wirkungsgrad des geistigen Eigentums,
eröffnet immer mehr Möglichkeiten
für opportunistische Gerichtsverfahren
"Klagen um Gewinn zu machen."
Zwei neue Firmen Wesen entwickelten sich,
deren gesamtes Geschäftsmodel Gerichtsprozesse sind.
Sample-Trolle und Patent-Trolle
Damit sind Firmen gemeint, die selbst nichts produzieren.
Sie akquirieren eine Kartei aus Rechten an geistigem Eigentum,
um dann für ihren Profit zu prozessieren.
Und weil Rechtsverteidigung in Urheberrechtsfällen Hunderte Tausend
und bei Patentklagen Millionen Dollar kostet,
sind ihre Opfer stets daran interessiert
nicht vor Gericht zu ziehen.
Der bekannteste Sample-Troll ist „Bridgeport Music“,
der bisher hunderte Klagen einreichte.
2005 erreichten sie eine wichtige Gerichtsentscheidung
über ein zweisekündiges Sample.
Das war’s.
Das Sample war nicht nur kurz,
es war zusätzlich auch praktisch unerkennbar.
Dieses Urteil machte jedes noch so kleine Sample zu einem Verstoß.
Das Schaffen der Sample-reichen musikalischen Kollagen
aus der goldenen Zeit des Hip-Hops
wären heute unwahrscheinlich teuer.
Heute findet man Patent-Trolle
am häufigsten im problembelasteten Bereich der Software Industrie.
Der wohlmöglich unerklärlichste Fall ist der von Paul Allen.
Er ist einer Gründer von Microsoft,
er ist ein Milliardär,
ein angesehner Menschenfreund,
der sich verpflichtet hat, einen Großteil seines Vermögens zu spenden.
Und er behauptet, grundlegende Eigenschaften von Webseiten,
wie verwandte Links,
Hinweisfenster und Vorschläge
seien von seiner lange erloschenen Firma erfunden worden.
So hat der selbstgenannte „Ideen Mann“
2010 so ziemlich das gesamte Silicon Valley verklagt.
Und das trotz keinem Mangel an Ruhm und Vermögen.
Zusammen gefasst sieht die Situation so aus:
Wir glauben, Ideen seien Eigentum
und wir werden extrem besitzergreifend,
wenn wir der Meinung sind dieses Eigentum gehöre uns.
Unsere Gesetze fördern diese Neigung,
mit nicht endenden Absicherungen und enormen Vergütungen.
Währenddessen bewegen riesige Anwaltskosten die Angeklagten dazu
sich aus den Prozessen frei zu kaufen.
Das ist ein entmutigendes Szenario und es schreit nach der Frage:
Was nun?
Der Glaube an geistiges Eigentum wurde so dominant,
dass er den anfänglichen Zweck
vom Urheberrecht und Patenten aus den Augen verlor.
Doch der eigentliche Zweck ist immer noch in erreichbarer Nähe.
Der „Copyright act“ aus dem Jahr 1790 ist untertitelt mit
„ein Gesetz zur Förderung des Lernens“.
Der „Patent Act“ soll „das Weiterkommen der nützlichen Künste“ fördern.
Das exklusive Recht, das diese Gesetze einführten
war ein Kompromiss für einen wichtigeren Zweck.
Beabsichtigt war, ein besseres Leben für alle zu schaffen,
indem es einen Anreiz für Kreativität schaffen
und eine große Gemeinfreiheit kreieren sollte,
eine gemeinsamer Wissenspool, offen für alle.
Doch diese exklusiven Rechte
wurden als das Hauptziel angesehen
und wurden so gestärkt und erweitert.
Und das Ergebnis war nicht ein Zuwachs des Fortschritts
oder des Wissens, sondern mehr Zankerei und Missbrauch.
Wir leben in einem Zeitalter mit gewaltigen Problemen.
Wir brauchen die bestmöglichen Ideen,
wir brauchen sie jetzt und sie müssen sich schnell verbreiten.
Das Meme des Allgemeinwohls
wurde überrannt von der Idee des geistigen Eigentums.
Es muss sich wieder verbreiten.
Wenn dieses Meme wächst und gedeiht,
werden sich unsere Gesetze,
unsere Normen,
unsere Gesellschaft verändern.
Das ist die soziale Evolution
und es ist nicht an den Regierungen
oder Firmen oder Anwälten zu handeln…
es ist an uns.
Geschrieben und geremixt von:
Kiry Ferguson
Mit Unterstützung von:
Associate producer:
Weiter Unterstützung von:
Mit Hilfe von:
Dank an:
Lieder in Reihenfolge ihres Erscheinens
(Die Lieder sind unter goo.gl/Odr7v zum Kauf verfügbar)
Eine komplette Liste mit Samples und Referenzen unter:
Meiner Frau Nora gewidmet
für ihre Liebe und Unterstützung
Hi, ich bin Kirby Ferguson
Ich habe "Everything is a Remix" gemacht
Mit der Hilfe von diesen Menschen
Zwei Menschen haben mich mit viel Zeit unterstützt
und ich möchte ihnen schnell namentlich danken
Louis Wesolowsky hat etwa 15 Animationen bereitgestellt
Er hat viel Zeit und Arbeit in das Projekt gesteckt
Mein Dank geht auch an Juan Behrens
der die "Mem Animation" gemacht hat
die viel Arbeit gekostet hat
Danke für deine Geduld, Juan
Ich möchte mich auch bei iStockphoto bedanken,
für ihre Unterstützung
Sie haben einiges an Filmmaterial
für diese Episode zur Verfügung gestellt
und das gehört zu den Dingen,
die geholfen haben die Qualität dieser Episode zu erhöhen
Die höchste Qualitätsstufe bisher
Falls du einmal Lizenzfreies Material benötigst
Guckt sie euch an, sie sind haben guten Service
und sie sind nette Menschen
Aber vor Allem möchte ich dir danken
für deine Aufmerksamkeit
Ich schätze sie sehr und ich versuche wirklich
das beste aus der Zeit zu machen
die du mir gibst
Also vielen Dank, dass du mich auf dieser Reise begleitet hast
Es war mir eine große Freude
Ich werde immer wieder gefragt,
ob es hiernach mehr geben wird
Das wird es nicht.
Das ist das Ende, das Fazit
Es gibt ein Extras, die dir vielleicht gefallen könnten
aber das hier ist das Ende der Geschichte
Es wird wahrscheinlich ein weiteres Zusatzvideo geben
so ähnlich, wie das Matrix und das Tarantino Video
die Robert G. Willson für mich gemacht hat
In der Richtung könnte es also ein weiteres Video geben
Ich werde bald einen Vortrag halten
der das gleiche Material nutzen wird
nur, dass die Argumente umgedeutet, geradliniger und verbessert sein werden
Und ich glaube, dass es wirklich gut wird
Ich habe auch einen limitierten Vorrat an T-Shirts
und Postern
Ich denke ich könnt euch darauf freuen, die werden super
Und zuletzt:
Ich habe ein neues Projekt
auf das ich mich sehr freue
und wenn du geduldig bist
HinweisHinweis
Wirst du sich etwas mehr darüber erfahren
Danke, wirklich vielen dank
für's Ansehen
Es war mein eine Freude
danke
Passt auf euch auf und bis zum nächsten Mal
mit einem ganz neuen Projekt
Gut, passt auf euch auf
Bye, bye.
Ein ganz neues Projekt
Τα γονίδια στο σώμα μας μπορούν να αναχθούν
πριν απο τριάμισι δισεκατομμύρια χρόνια
σε ένα και μόνο οργανισμό: ΤΟΝ ΛΟΥΚΑ
ο τελευταίος παγκόσμιος κοινός πρόγονος.
Καθώς ο Λούκα αναπαραγόταν , τα γονίδια του αντιγράφονταν ξανά και ξανά
αντιγράφονταν και ξανά αντιγράφονταν
μερικές φορές με λάθη - μεταμορφώθηκαν.
Με την πάροδο του χρόνου παρήγαγαν κάθε ένα
από τα δισεκατομμύρια είδη ζωής πάνω στην γη.
Κάποια από αυτά υιοθετούσαν σεξουαλική αναπαραγωγή
συνδυάζοντας τα γονίδια των ατόμων,
και συνολικά, η πιο κατάλληλη μορφή ζωής ευημερούσε.
Αυτό είναι η εξέλιξη. Αντιγραφή, μετατροπή και συνδυασμός.
Η κουλτούρα εξελίσσετε με έναν παρόμοιο τρόπο,
αλλά τα στοιχεία δεν είναι τα γονίδια, είναι μιμιδια -
Ιδέες, συμπεριφορά, δεξιότητες.
Τα Μιμίδια αντιγράφονται, μετατρέπονται και σε συνδυάζονται.
Και οι κυρίαρχες ιδέες της εποχής μας
είναι τα μιμίδια που εξαπλώνονται περισσότερο.
Αυτό είναι κοινωνική εξέλιξη .
Αντιγραφή, μετατροπή και συνδυασμός.
Είναι αυτό που είμαστε, είναι ο τρόπος που ζούμε,
και φυσικά, είναι ο τρόπος που δημιουργούμε.
Η νέες ιδέες εξελίσσονται από τις παλιές.
Το σύστημα του νόμου μας όμως δεν αναγνωρίζει
την παράγωγο φύση της δημιουργικότητας.
Αντ 'αυτού, οι ιδέες θεωρούνται ως ιδιοκτησία,
ως μοναδικό και πρωτότυπο
με ευδιάκριτα όρια.
Αλλά οι ιδέες δεν είναι και τόσο καθαρές.
Είναι πολυεπίπεδες, είναι συνυφασμένες
Ειναι πλεγμένες . Και όταν το σύστημα
έρχεται σε σύγκρουση με την πραγματικότητα ...
Το σύστημα αρχίζει να καταρρέει.
Τα πάντα είναι ένα ρεμιξ.
Μέρος Τέταρτο: Η αποτυχία του συστήματος
Για σχεδόν ολόκληρη την ιστορία μας
Οι ιδέες ήταν δωρεάν.
Τα έργα του Σαίξπηρ, του Γκουτενμπεργκ,
και του Ρέμπραντ μπορούσαν να τα αντιγράφουν ανοιχτά
και να ξαναχρησιμοποιηθούν.
Αλλά η αυξανόμενη κυριαρχία της οικονομίας της αγοράς,
όπου τα προϊόντα της πνευματικής εργασίας μας
αγοράζονται και πωλούνται,
παρήγαγε μια ατυχή παρενέργεια.
Ας πούμε ότι ένας άνθρωπος εφευρίσκει μια καλύτερη λάμπα.
H Τιμή του πρέπει να καλύπτει
όχι μόνο το κόστος κατασκευής,
αλλά και το κόστος του να εφεύρει
την λάμπα εξαρχής.
Τώρα ας πούμε ένας ανταγωνιστής ξεκινά την κατασκευή
ανταγωνιστικού αντιγράφου.
Ο ανταγωνιζόμενος δεν πρέπει να καλύπτει
τα έξοδα ανάπτυξης
έτσι η δική του εκδοχή μπορεί να είναι φθηνότερη.
Το αποτέλεσμα είναι ότι: Οι αυθεντικές δημιουργίες
δεν μπορούν να ανταγωνιστούν με την τιμή των αντιγράφων.
Στις Ηνωμένες Πολιτείες η εισαγωγή
από πνευματικά δικαιώματα και πατέντες
είχε ως στόχο να αντιμετωπισθεί αυτή η ανισορροπία.
Τα πνευματικά δικαιώματα στα μέσα ενημέρωσης:
διπλωμάτων ευρεσιτεχνίας που καλύπτουν εφευρέσεις.
Και τα δύο στοχεύουν να ενθαρρύνουν
τη δημιουργία και τη διάδοση
νέων ιδεών, παρέχοντας μια σύντομη και περιορισμένη
περίοδο της αποκλειστικότητας, μια περίοδος όπου κανένας άλλος
δεν θα μπορούσε να αντιγράψει την εργασία σας.
Αυτό έδωσε δημιουργούς ένα παράθυρο στο οποίο
να καλύψουν τις επενδύσεις τους και να κερδίσουν ένα κέρδος.
Μετά από αυτό το έργο τους, μπαίνει στο δημόσιο τομέα,
όπου θα μπορούσε να εξαπλωθεί
και ελεύθερα να χρησιμοποιηθεί
Και αυτό ήταν ο στόχος:
ένα ισχυρό δημόσιο τομέα,
ένα προσιτό σώμα των ιδεών, προϊόντων,
τέχνες και διασκέδαση στη διάθεση όλων.
Η βασική πεποίθηση ήταν το κοινό καλό,
τι θα ωφελούσε όλους.
Αλλά με την πάροδο του χρόνου, η επιρροή της αγοράς
μετέτρεψε την αρχή αυτή πέρα από κάθε αναγνώριση.
Σημαντικοί (καπιταλιστές πάμπλουτοι)στοχαστές πρότειναν
οτι οι ιδέες είναι μια μορφή ιδιοκτησίας,
και αυτή η πεποίθηση θα αποφέρει τελικά
έναν νέο όρο ... της πνευματικής ιδιοκτησίας.
Αυτό ήταν ένα μιμίδιο που θα πολλαπλασιάσει γρηγορα,
χάρη εν μέρει σε μια παραξενιά της ανθρώπινης ψυχολογίας
γνωστή ως Απώλεια.
Με απλά λόγια, μισούμε να χάνουμε ότι έχουμε
Οι άνθρωποι τείνουν να τοποθετούν μια πολύ υψηλότερη αξια για τις απώλειες.
από ότι στα κέρδη.
Έτσι τα κέρδη παίρνουμε
από την αντιγραφή του έργου των άλλων
Δεν κάνει μεγάλη εντύπωση,
αλλά όταν πρόκειται για τις ιδέες μας που αντιγράφονται,
αντιλαμβανόμαστε αυτό ως απώλεια και γινόμαστε κτητικοί.
Για παράδειγμα, η Disney έκανε εκτεταμένη χρήση
του δημόσιου τομέα.
Ιστορίες σαν την Χιονάτη, Πινόκιο.
και την Αλίκη στη Χώρα των Θαυμάτων είχαν ληφθεί όλα τα
από το δημόσιο τομέα.
Αλλά όταν ήρθε η ώρα για τα πνευματικά δικαιώματα
όπου Οι πρώτες ταινίες της Disney να λήξουν,
πίεσε για να αυξηθεί η περίοδος των πνευματικών δικαιωμάτων.
Ο Καλλιτέχνης Shepard Fairey έχει συχνά χρησιμοποιήσει
υφιστάμενες τέχνες στο έργο του.
Η πρακτική αυτή ηταν ο λογος που
μηνύθηκε απο την Associated Press
για βάσισε την περίφημη αφίσα Ελπίδα του Ομπάμα
στη φωτογραφία τους.
Παρ 'όλα αυτά, όταν ήταν εικόνες του
που χρησιμοποιήθηκαν σε ένα κομμάτι από τη Baxter Orr,
Ο Fairey απείλησε να μηνύσει.
Και τέλος, ο Steve Jobs ήταν μερικές φορές
καυχησιάρης για την ιστορία της Apple στην αντιγραφή.
Έχουμε πάντα ξεδιάντροπη
για κλοπή σε μεγάλες ιδέες.
Αλλά έτρεφε βαθιά μνησικακίες ενάντια σε εκείνους
που τόλμησαν να αντιγράψουν την Apple.
θα καταστρέψω το Android, επειδή
είναι ένα κλεμμένο προϊόν. Είμαι πρόθυμος να πάω
σε θερμοπυρηνικό πόλεμο για αυτό το θέμα.
Όταν εμείς έχουμε αντιγράψει το δικαιολογούμε.
Όταν οι άλλοι αντιγραφουν το δαιμονοποιούμε.
Οι περισσότεροι από εμάς δεν έχουμε κανένα πρόβλημα με την αντιγραφή ...
εφ 'όσον είμαστε αυτοί που το κάνουν.
Έτσι, εθελοτυφλώντας προς τον δικό μας μιμητισμό,
και με την πίστη μας στις αγορές και την ιδιοκτησία,
η πνευματική ιδιοκτησία διογκώθηκε
πέραν του αρχικού πεδίου εφαρμογής της με
ευρύτερες ερμηνείες των υφιστάμενων νόμων,
νέα νομοθεσία,
νέες σφαίρες της κάλυψης
και δελεαστικές ανταμοιβές.
Το 1981 ο George Harrison έχασε την υπόθεση
1,5 εκατομμυρίου δολαρίων για την "υποσυνείδητη"
αντιγραφή της doo-wop επιτυχίας "He’s So Fine"
στη μπαλάντα του “My Sweet Lord.”
Πριν από αυτό, πολλά από τα τραγούδια ακούγονταν
πολύ περισσότερο σαν άλλα τραγούδια
χωρίς να καταλήγουν στο δικαστήριο.
Ο Ray Charles δημιούργησε το πρωτότυπο για τη μουσική soul
όταν έχτισε το “I Got a Woman”
πάνω στο gospel τραγούδι “It Must be Jesus.”
Ξεκινώντας από τέλη του '90
μια σειρά από νέους νόμους και διατάξεις
για το copyright άρχισαν να εμφανίζονται...
... και πολλά περισσότερα είναι στα σκαριά.
Τα πιο φιλόδοξα είναι στο πεδίο των εμπορικών συμφωνιών.
Επειδή αυτές οι διατάξεις είναι συνθήκες και όχι νόμοι,
μπορούν να αποτελέσουν αντικείμενο διαπραγμάτευσης στα κρυφά,
χωρίς ανάμειξη του κοινού και χωρίς έγκριση του Κογκρέσου.
Το 2011 η ACTA υπεγράφει από τον Πρόεδρο Ομπάμα,
και η Trans-Pacific συμφωνία εταιρικής σχέσης,
που γράφεται τώρα στα κρυφά,
έχει ως στόχο να διαδώσει ακόμη περισσότερο
την Αμερικανικού τύπου προστασία σε όλο τον κόσμο.
Φυσικά, όταν οι ίδιες οι Ηνωμένες Πολιτείες
ήταν μια αναπτυσσόμενη οικονομία, αρνήθηκαν να υπογράψουν ανάλογες συνθήκες
και δεν παρείχαν καμία προστασία στους ξένους συγγραφείς.
Ο Charles Dickens παραπονέθηκε περίφημα για
την πολυσύχναστη αγορά της πειρατείας βιβλίου στηνΑμερική,
χαρακτηρίζοντάς την «ένα φρικτό πράγμα
το ότι αχρείοι-βιβλιοπώλες πρέπει να πλουτίζουν ».
Η Κάλυψη Διπλωμάτων Ευρεσιτεχνίας έκανε το άλμα από
φυσικές εφευρέσεις σε εικονικές,
κυρίως, του λογισμικού.
Αλλά αυτό δεν είναι μια φυσική μετάβαση.
Η πατέντα είναι ένα σχέδιο για
πώς να κάνεις μια εφεύρεση.
Οι πατέντες λογισμικού είναι περισσότερο σαν
μια χαλαρή περιγραφή του πώς θα ήταν κάτι
αν πραγματικά εφευρισκόταν.
Και οι πατέντες λογισμικού γράφονται
με την ευρύτερη δυνατή ορολογία
για να πάρουν την ευρύτερη δυνατή προστασία.
Η ασάφεια των όρων αυτών μερικές φορές
μπορεί να φτάσει τα επίπεδα του παράλογου.
Για παράδειγμα, "μηχανή παραγωγής πληροφοριών,"
που καλύπτει οποιονδήποτε υπολογιστή, ή
«υλικό αντικείμενο», που καλύπτει σχεδόν οτιδήποτε.
Η ασάφεια των ορίων των πατεντών λογισμικού
έχει μετατρέψει τη βιομηχανίας των smartphones σε ένα γιγαντιαίο πεδίο μάχης.
Το 62 τοις εκατό του συνόλου των δικαστικών αγωγών για ευρεσιτεχνίες είναι τώρα για το λογισμικό.
Η εκτιμώμενη απώλεια πλούτου είναι μισό τρισεκατομμύριο δολάρια.
Η επέκταση των ορίων της πνευματικής ιδιοκτησίας
εισάγει όλο και περισσότερες δυνατότητες
για ευκαιριακές διαφορές - μηνύουν για να βγάλουν κέρδος.
Δύο νέα είδη εξελίχθηκαν
ολόκληρο το επιχειρηματικό μοντέλο των οποίων είναι αγωγές:
κυνηγοί αποσπασμάτων και κυνηγοί ευρεσιτεχνιών.
Πρόκειται για εταιρείες που δεν παράγουν τίποτα στην πραγματικότητα.
Αποκτούν πρώτα μια βιβλιοθήκη των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας,
και μετά αντιδικούν για να αποκομίσουν κέρδη.
Και επειδή η νομική πρόβλεψη είναι
εκατοντάδες χιλιάδες δολάρια σε υποθέσεις πνευματικών δικαιωμάτων
και εκατομμυρίων σε διπλώματα ευρεσιτεχνίας,
οι στόχοι τους συνήθως εξαιρετικά πρόθυμοι
για εξωδικαστική ρύθμιση.
Ο πιο διάσημος κυνηγός αποσπασμάτων
είναι η Bridgeport Music,
η οποία έχει καταθέσει εκατοντάδες αγωγές.
Το 2005 πέτυχε μια σημαντική
δικαστική απόφαση για ένα απόσπασμα δύο δευτερολέπτων.
Αυτό κι αν είναι. Και δεν ήταν μόνο το απόσπασμα σύντομο,
ήταν σχεδόν μη αναγνωρίσιμο.
Το “A 100 Miles and Runnin’” του NWA
Αυτή η απόφαση ουσιαστικά καθιστά,
το οποιοδήποτε είδος sampling, δεν έχει σημασία πόσο μικρό, παράβαση.
Το γεμάτο samples μουσικό κολάζ
της χρυσής εποχής του χιπ-χοπ
τώρα είναι απίστευτα ακριβό για να δημιουργηθεί.
Τώρα, οι κηνυγοί ευρεσιτεχνιών είναι πιο συχνά
σε αυτό το ταραγμένο βασίλειο του λογισμικού.
Και ίσως η πιο ανεξήγητη περίπτωση
είναι αυτή του Paul Allen.
Είναι ένας από τους ιδρυτές της Microsoft,
είναι ένας δισεκατομμυριούχος,
είναι ένας αξιότιμος φιλάνθρωπος,
ο ποίος υποσχέθηκε να δωρίσει ένα μεγάλο μέρος της περιουσίας του.
Και ισχυρίζεται ότι βασικά χαρακτηριστικά του διαδικτύου,
όπως οι ειδοποιήσεις, οι σχετικές συνδέσεις και οι συστάσεις,
εφευρέθηκαν από την εταιρεία του.
Έτσι, ο αυτοαποκαλούμενος "άνθρωπος ιδέα"
μήνυσε λίγο πολύ όλους στη Silicon Valley το 2010.
Και το έκανε αυτό, παρόλη την απουσία έλλειψης φήμης ή περιουσίας.
Έτσι για να ανακεφαλαιώσουμε, η πλήρης εικόνα μοιάζει κάπως έτσι.
Πιστεύουμε ότι οι ιδέες είναι ιδιοκτησία
και είμαστε υπερβολικά εδαφοκτητικοί
όταν αισθανόμαστε ότι η περιουσία ανήκει σε εμάς.
Στη συνέχεια οι νόμοι μας ικανοποιούν αυτή τη μεροληψία
με συνεχώς διευρυνόμενη προστασία
και μαζικές ανταμοιβές.
Εν τω μεταξύ, τεράστια νομικά έξοδα
ενθαρρύνουν τους εναγόμενους να τα καταβάλουν
με εξωδικαστικές ρυθμίσεις.
Το σενάριο είναι αποθαρρυντικό,
και θέτει το ερώτημα: τι κάνουμε τώρα;
Η πίστη στην πνευματική ιδιοκτησία
έχει αυξηθεί τόσο σε κυριαρχία, που έχει ωθήσει
την αρχική πρόθεση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και των διπλωμάτων ευρεσιτεχνίας
πέρα από τη συνείδηση του κοινού.
Αλλά εκείνος ο αρχικός σκοπός εξακολουθεί να είναι
εκεί σε κοινή θέα.
Ο νόμος για το Copyright του 1790 έχει τον τίτλο
"ένας νόμος για την ενθάρρυνση της μάθησης".
Ο νόμος για τα Διπλώματα Ευρεσιτεχνίας είναι για
"να προωθήσει την πρόοδο των χρήσιμων τεχνών."
Τα αποκλειστικά δικαιώματα που οι αυτοί οι νόμοι εισήγαγαν
ήταν ένας συμβιβασμός για ένα μεγαλύτερο σκοπό.
Η πρόθεση ήταν να βελτιώσουν τις ζωές όλων
δίνοντας κίνητρα για δημιουργικότητα
και παράγοντας έναν πλούσιο δημόσιο τομέα,
μία κοινόχρηστη πισίνα της γνώσης, ανοιχτή σε όλους.
Όμως τα αποκλειστικά δικαιώματα καθεαυτά
κατέληξαν να θεωρούνται το κεντρικό θέμα,
κι έτσι ενισχύθηκαν και επεκτάθηκαν.
Και το αποτέλεσμα δεν ήταν
μεγαλύτερη πρόοδος ή περισσότερη μάθηση,
αλλά περισσότερες αντιπαραθέσεις και κατάχρηση.
Ζούμε σε μια εποχή με αποθαρρυντικά προβλήματα.
Χρειαζόμαστε τις καλύτερες δυνατές ιδέες,
τις χρειαζόμαστε τώρα, και πρέπει να εξαπλωθούν γρήγορα.
Το κοινό καλό είναι ένα μιμίδιο (θεμελιώδης μονάδα-φορέας πολιτισμικής κληρονομιάς)
που καταπατήθηκε από την πνευματική ιδιοκτησία.
Πρέπει να εξαπλωθεί και πάλι.
Εάν το μιμίδιο ευημερεί,
οι νόμοι μας, τα πρότυπα μας, η κοινωνία μας,
όλα μετασχηματίζονται.
Αυτή είναι η κοινωνική εξέλιξη,
και δεν εξαρτάται από κυβερνήσεις
ή εταιρείες ή δικηγόρους ...
εξαρτάται από μας.
Gracias a Istock Photo por contribuir
con las secuencias para
este episodio. Consúltelas
en iStockPhoto.com
Los genes en nuestro cuerpo
pueden ser rastreados
por más de tres y medio billones de años
hasta a un único organismo:
LUCA (acrónimo en inglés)
el más antiguo ancestro común universal
Mientras LUCA se reproduce,
y sus genes son copiados, y copiados
y copiados y copiados
algunas veces con errores
–se transforman.
Con el tiempo esto produjo cada uno
de los billones de especies
con vida en la tierra.
Algunos de ellos adoptaron
la reproducción sexual,
combinando los genes de individuos,
y en conjunto, las formas de vida mejor
adaptadas fueron las que prosperaron.
Esto es evolución. Copiar,
transformar y combinar.
Y la cultura evoluciona de la misma forma,
pero los elementos no son genes. Son memes
–ideas, comportamientos, habilidades
Los memes son copiados,
transformados y combinados.
Y las ideas dominantes de nuestro tiempo
son los memes que más se han diseminado.
Esto es evolución social.
Copiar, transformar y combinar.
Es lo que somos, es como vivimos,
y por supuesto, es como creamos.
Nuestras nuevas ideas evolucionan de otras previas.
Pero nuestro sistema legal no reconoce
la naturaleza derivativa de la creatividad.
Por el contrario, las ideas son
pensadas como propiedad,
como territorios únicos y originales
con fronteras delimitadas.
Pero las ideas no son tan ordenadas.
Están superpuestas, entrelazadas,
enredadas. Y cuando el sistema
entra en conflicto con la realidad...
el sistema empieza a fallar.
Todo es un remix
Parte Cuatro: Falla del sistema
Durante casi toda nuestra historia
las ideas fueron libres.
Los trabajos de Shakespeare, Gutenberg,
y Rembrandt podían ser copiados libremente
y crear en base a ellos.
Pero la dominación creciente
de la economía de mercado,
donde el producto de nuestro
trabajo intelectual
es comprado y vendido,
produce un efecto secundario desafortunado.
Digamos que alguien inventa una mejor bombilla.
Su precio necesita cubrir
no solo el costo de fabricación,
sino también el costo de inventarla
en primer lugar.
Ahora digamos que un competidor
comienza a fabricar
una copia competidora.
El competidor no necesita cubrir
esos costos de desarrollo,
entonces su versión puede ser mas económica.
La línea de base: las creaciones originales
no pueden competir con el precio de las copias.
En los Estados Unidos, la introducción
de copyrights y patentes
tuvo la intención de apuntar a este desbalance
El copyright cubre los medios,
las patentes cubren las invenciones.
Ambos intentan fomentar
la creación y la proliferación
de nuevas ideas proporcionando
un breve y limitado
período de exclusividad,
un período donde nadie más
puede copiar tu trabajo.
Esto le da a los creadores una "ventana"
para cubrir su inversión y obtener un beneficio.
Después, su trabajo entra en el dominio público,
donde se puede esparcir a lo largo y ancho
y ser libremente utilizado.
Y ésa era la meta:
un dominio público robusto,
y un conjunto asequible de ideas, productos,
arte y entretenimiento disponible para todos.
La creencia central fue en el bien común,
que debería beneficiar a todos.
Pero con el tiempo, la influencia del mercado
transformó este principio más allá del reconocimiento.
Pensadores influyentes propusieron que
las ideas eran una forma de propiedad
y esta convicción eventualmente produjo
un nuevo término... la propiedad intelectual.
Este fue el meme que se multiplicaría salvajemente,
gracias en parte a un capricho de la psicología humana
conocido como aversión a las pérdidas.
Simplemente, odiamos perder aquello que tenemos.
La gente tiende a ponerle mucho mayor valor a las pérdidas
que a las ganancias
Entonces, las ganancias que obtenemos
de copiar el trabajo de otros
no causan una gran impresión,
pero cuando son nuestras ideas las copiadas,
nosotros percibimos esto como una pérdida y nos volvemos territorialistas.
Por ejemplo, Disney hace un uso extensivo
del dominio público.
Historias como Blancanieves, Pinocho
y Alicia en el País de las Maravillas fueron tomadas
del dominio público.
Pero cuando viene el tiempo de
expirar el copyright de las primeras películas de Disney
ellos hacen "lobby" para extender los términos del copyright.
El artista Shepard Fairey ha usado frecuentemente
arte ya existente en su obra.
Esta práctica vino a ser conocida
cuando él fue demandado por Associated Press
por basar su famoso poster "Obama Hope"
en una de sus fotos
No obstante, cuando fue su imagen
que fue usada en una pieza por Baxter Orr,
Fairey amenazó con demandar.
Y por último, Steve Jobs fue algunas veces
presumido sobre la historia del copyright de Apple.
Hemos sido siempre desvergonzados
con respecto a robar grandes ideas.
Pero él albergaba profundos rencores contra quienes
se atrevieran a copiar a Apple.
Yo voy a destruir Android, porque
es un producto robado. Estoy dispuesto a ir
a una guerra termonuclear por esto.
Cuando copiamos lo justificamos.
Cuando otros copian lo difamamos.
La mayoría de nosotros no tenemos problemas con copiar
siempre y cuando seamos nosotros quienes lo hagamos
Entonces cegados hacia nuestro propio mimetismo,
y propulsada por la fe en los mercados y la propiedad,
la propiedad intelectual se hincha
más allá de su ámbito original, con
interpretaciones más amplias de las leyes actuales,
nueva legislación,
nuevos ámbitos de cobertura,
y recompensas seductoras.
En 1981 George Harrison perdió un caso
de 1.5 millones de dólares por haber copiado
"de manera subconsciente"
el "doo-wop" hit "He's So Fine"
en su canción "My Sweet Lord."
Antes de esto un montón de canciones sonaban
más como otras canciones
sin tener que llegar hasta la corte.
Ray Charles creó el prototipo de la música soul
cuando basó "I Got a Woman"
en la canción gospel "It Must be Jesus."
Comenzando al final de los 90's,
una serie nueva de leyes de copyright y
regulaciones empezaron a ser introducidas...
...y muchas otras están en proceso.
Las más ambiciosas son los tratados de comercio.
Porque son estos tratados, no las leyes,
los que pueden ser negociados en secreto,
sin ningún aporte del pueblo y
sin ninguna aprobación del congreso.
En 2011 ACTA fue firmada por el Presidente Obama,
y el Acuerdo Transpacífico de Cooperación Económica
que está siendo escrito en secreto en este momento,
apunta a expandir protecciones
más fuertes alrededor del mundo.
Claro, cuando el mismo Estados Unidos
era una economía en desarrollo, se opuso a firmar tratados
y no tenía protección para autores extranjeros.
Charles Dickens se quejó sobre
el mercado pirata de libros de América,
llamándolo "una cosa horrible
que libreros sinvergüenza puedan enriquecerse."
La protección de las patentes pasó de
inventos físicos a inventos virtuales,
más notablemente, el software.
Pero ésta no es una transición natural.
Una patente es un plano sobre
cómo hacer un invento.
Y las patentes de software son más bien
una descripción amplia de cómo algo sería
si, en efecto, fuera inventado.
Y las patentes de software son escritas
en el lenguaje más amplio posible,
para obtener la protección más amplia posible.
La vaguedad de estos términos a veces
puede alcanzar niveles absurdos.
Por ejemplo, "máquina de fabricación de información,"
que abarca cualquier cosa parecida a una computadora, o
"objeto material," que abarca básicamente todo.
La falta de claridad de los límites de las patentes de software
ha vuelto la industria del smartphone en una gran guerra
62% de todas los pleitos de patentes son ahora sobre software.
La pérdida estimada de riqueza
es de un trillón de dolares.
La expansión del alcance de la propiedad intelectual
ha introducido cada vez más posibilidades
para demandas oportunistas para hacer unos pesos.
Dos nuevas especies evolucionaron
cuyo modelo de negocios son las demandas:
los troles del sampling y los troles de patentes.
Éstas son corporaciones que no producen nada.
Adquieren una biblioteca de derechos de propiedad intelectual,
y luego litigan para hacer ganancias.
Y dado que la defensa legal
es cientos de miles de dólares en
casos de copyright
y millones en patentes,
sus objetivos están usualmente muy motivados
a un arreglo fuera de la corte.
El trol de sampling más famoso
es Bridgeport Music,
que ha interpuesto miles de demandas.
En 2005 lograron una influyente decisión
de un tribunal sobre este sample de dos segundos.
Eso es todo. Y no sólo era una muestra corta,
era virtualmente imposible de reconocer.
"A 100 Miles and Runnin" de NWA
El veredicto esencialmente hizo que
todo tipo de sampling, sin importar cuán pequeño,
fuera una infracción.
Los collages musicales llenos de sampling
de la era dorada del hip-hop
son ahora imposiblemente caros de crear.
Ahora los troles de patentes están de vuelta
en el problemático mundo del software.
Quizás el caso más inexplicable
sea el de Paul Allen.
Es uno de los fundadores de Microsoft,
es un billonario,
es un filántropo estimado
que ha prometido donar gran parte de su fortuna.
Y reclama que características básicas de la web
como enlaces relacionados, alertas y recomendaciones
fueron inventadas por su compañía,
hace mucho difunta.
Así que este auto-proclamado
"hombre de ideas"
demandó a casi todo Silicon Valley en 2010.
E hizo esto a pesar de no faltarle fama o fortuna.
Para recapitular, la imagen completa luce así:
Creemos que las ideas son propiedad
y somos excesivamente territoriales
cuando sentimos que esa propiedad
nos pertenece.
Nuestras leyes indulgen este sesgo
con protecciones cada vez más amplias
y recompensas masivas.
Entretanto, enormes costos legales
motivan a los demandados a pagar
y a negociar fuera de la corte.
Es un escenario desmotivador,
y nos lleva a preguntarnos: ¿ahora qué?
La creencia en la propiedad intelectual
se ha vuelto tan dominante que ha empujado
la intención original del copyright y las patentes
fuera de la conciencia pública.
Pero ese propósito original está
aún a simple vista.
El Acta de Copyright de 1790 se titula
"Acta para la promoción del aprendizaje".
El Acta de Patentes es
"para promover el progreso de las artes útiles".
Los derechos exclusivos que estas leyes introdujeron
eran un compromiso por un mayor propósito.
La intención era mejorar las vidas de todos
al incentivar la creatividad
y producir un dominio público rico,
un conjunto compartido de conocimientos,
abierto para todos.
Pero los derechos exclusivos en sí mismos
llegaron a ser considerados el centro,
de modo que fueron fortalecidos y expandidos.
Y el resultado no ha sido
un mayor progreso o un mayor aprendizaje,
han sido más pleitos y más abuso.
Vivimos en una era con problemas desalentadores.
Necesitamos las mejores ideas posibles,
las necesitamos ahora,
necesitamos que se difundan con rapidez.
El bien común es un meme
que fue aplastado por la propiedad intelectual.
Necesita expandirse de nuevo.
Si el meme prospera,
nuestras leyes, nuestras normas, nuestra sociedad,
todas se transforman.
Eso es evolución social
y no depende de los gobiernos
o de las corporaciones o de los abogados...
depende de nosotros.
(Merci à iStockPhoto pour sa participation à cet épisode
Allez les voir sur iStockPhoto.com)
Allez les voir sur iStockPhoto.com)
Nous avons pu retracer les gènes de nos corps
jusqu'à un organisme né il y a 3,5 milliards d'années
LUCA
le Dernier Ancêtre Commun Universel.
Tandis que Luca s'est reproduit,
ses gènes se sont copiés, copiés
copiés, copiés,...
des fois avec des erreurs,
ils se sont transformés.
C'est ainsi que sont nées avec le temps
les milliards d'espèces vivantes sur Terre.
Certaines ont adopté la reproduction sexuée,
combinant les gènes d'individus,
les formes de vies les mieux adaptées
ont prospéré ensemble.
C'est l'évolution : Copier, transformer, combiner.
La culture évolue par des méthodes similaires,
sauf que les éléments ne sont pas des gènes,
mais des mèmes
idées, comportements et compétences.
Les mèmes sont copiés, transformées et combinées.
Et les idées dominantes de notre époque
sont les mèmes qui prolifèrent le mieux.
C'est l'évolution sociale.
Copier, transformer et combiner.
C'est comme ça que nous sommes, que nous vivons,
et bien sûr, que nous créons.
Nos nouvelles idées évoluent depuis de plus anciennes.
Mais la nature dérivée de la créativité
n'est pas reconnue par notre système juridique.
À la place, les idées sont vues comme des propriétés,
des éléments aussi uniques qu'originales
aux frontières distinctes.
Mais ce n'est pas ainsi que fonctionnent les idées.
Elles sont superposées, imbriquées, emmêlées.
Alors quand le système
contredit la réalité...
le système commence à tomber.
Tout est remix
4ème épisode : Erreur système
Durant pratiquement toute notre histoire,
les idées étaient libres.
Les œuvres de Shakespeare, Gutenberg,
et Rembrandt pouvaient être librement copiées
et servir de nouvelles bases.
Mais la dominance croissante
de l'économie de marché,
où les fruits de nos travaux intellectuels
sont achetés et vendus,
a produit un effet de bord malheureux.
Disons que quelqu'un crée
une ampoule d'éclairage meilleure.
Le prix de cette ampoule doit couvrir
en plus du prix de fabrication,
le coût d'avoir inventé
ce nouvel objet.
Maintenant, disons qu'une autre personne commence
à fabriquer une copie concurrente.
Le concurrent n'a pas besoin de rembourser
ces coûts de développement
alors sa version est forcément moins chère.
Problème : les créations originales
ne peuvent concurrencer le prix des copies.
Aux États-Unis, l'introduction
des copyrights et des brevets
tentait de résoudre ce déséquilibre.
Les copyrights couvraient les médias,
les brevets couvraient les inventions.
Les deux systèmes devaient encourager
la création et la prolifération
de nouvelles idées en proposant
une période d'exclusivité
brève et limitée, une période où personne d'autre
ne peut copier votre travail.
Cela donnait aux inventeurs une fenêtre de temps
pour couvrir leurs investissements et faire un profit.
Après ça, leur travail entre dans le domaine public,
où il peut se diffuser largement
et librement servir de nouvelles base.
C'était le but originel :
un domaine public solide,
un réservoir d'idées, de produits,
d'œuvres artistiques et de divertissements
disponibles pour tous.
L'idée originelle était dans le bien public
qui puisse être utile à chacun.
Mais avec le temps, l'influence du marché
a transformé ce principe au-delà de la reconnaissance.
Des penseurs influents proposèrent
que les idées deviennent une forme de propriété,
et cette conviction allait finalement devenir
un nouveau terme : la propriété intellectuelle.
Ce mème s'est largement répandu,
en grande partie grace à une étrangeté
dans la psychologie humaine :
l'Aversion à la Perte.
En termes simples : on déteste perdre ce que l'on a.
Nous avons tendance à attribuer
une valeur supérieure aux pertes
plutôt qu'aux gains.
Donc, les gains que nous faisons
en copiant les travaux d'autres personnes
ne semblent pas d'une grande importance,
mais quand ce sont nos idées qui sont copiées,
nous percevons alors une perte,
et nous devenons possessif.
Par exemple, Disney a fait un usage
très large du domaine public.
Des contes comme Blanche Neige, Pinnocchio,
et Alice aux Pays des Merveilles
furent puisées du domaine public.
Mais quand le copyright des premiers films
de Disney allait expirer,
ils ont fait du lobbying pour que ce délai soit repoussé.
L'artiste Shepard Fairey a fréquemment repris
des œuvres existantes dans les siennes.
Cette pratique fut démontrée quand
il fut poursuivi par Associated Press
pour son fameux poster Obama Hope
utilisant une de leurs photos.
Néanmoins, quand c'est sa propre imagerie
qui est reprise dans une œuvre de Baxter Orr,
Fairey l'a poursuivi.
Encore récemment, Steve Jobs se vantait
parfois qu'Apple avait maintes fois copié.
« Nous n'avons pas eu de remords
d'avoir volé d'excellentes idées. »
Mais il a montré des rancunes tenaces
envers ceux qui copiaient Apple.
« Je vais détruire Android,
parce que c'est un produit volé.
Je lance une guerre themonucléaire contre eux. »
Quand nous copions, nous justifions.
Quand d'autres copient, nous les diabolisons.
La plupart d'entre nous n'ont pas de problèmes sur la copie...
tant que nous sommes ceux qui la perpétrons.
Donc, d'un œil aveuglé de nos propre comportements,
propulsé par la foi dans les marchés et la propriété,
la propriété intellectuelle a grandi
au-delà de ses objectifs d'origine
avec une interprétation plus large des lois existantes,
de nouvelles législations,
de nouveaux domaines de compétences,
et des profits alléchants.
En 1981, George Harrison fut condamné
de 1,5 million $ pour avoir
“inconsciemment” copié le tube « He's so fine »
dans sa ballade « My sweet lord ».
Avant ça, bien des chansons sonnaient
comme d'autres chansons
sans que cela ne se termine au tribunal.
Ray Charles créa le prototype de la soul music
quand pour « I got a woman »,
il se basa sur le gospel « It must be Jesus ».
De là, durant les années 1990,
une série de nouvelles lois sur le copyright
et de nouvelles régulations
commencèrent à être votées...
... et bien d'autres sont dans les tuyaux.
Les plus ambitieuses dans leurs domaines
sont les accords commerciaux.
Parce qu'ils sont des traités, et non des lois,
ils peuvent être négociés dans le secret,
sans aucun droit de regard public,
ni accord parlementaire.
En 2011, ACTA fut signé par le président Obama,
et l'Accord de Partenariat Trans-Pacifique (TPPA)
actuellement rédigé en secret,
vont amener un protectionnisme à l'Américaine
encore plus restrictif à travers le monde.
Bien sûr, quand les États-Unis eux-mêmes
étaient une économie en développement,
ils refusèrent les traités
et n'accordaient aucune protection
pour les auteurs étrangers.
Charles Dickens s'en était offusqué
sur l'industrie du piratage littéraire en Amérique,
le nommant comme « une chose horrible que
des éditeurs méprisables s'enrichissent ».
La couverture des brevets fit le bond
des inventions physiques aux virtuelles,
et principalement, au logiciel.
Mais ce ne fut pas une transition naturelle.
Un brevet est un plan expliquant
comment construire une invention.
Les brevets logiciels sont plus une description vague
sur ce que quelque chose devrait faire
s'il devait être finalement développée.
Les brevets logiciels sont écrit dans
le langage le plus flou possible
pour amener à la plus vaste application imaginable.
Parfois, l'imprécision de ces termes
tutoie les sommets de l'absurde.
Par exemple : « machine fabricant de l'information »
ce qui désigne tout ce qui peut être informatique, ou
« objet matériel », ce qui défini n'importe quoi.
Le flou des frontières des brevets logiciels a transformé
l'industrie des smartphones en
une gigantesque guerre picrocholine.
62% des procès actuels de violation de brevets concernent le logiciel.
Les pertes sont estimées à 500 milliards de dollars.
La croissance exponentielle
de la propriété intellectuelle
a introduit de nouvelles possibilités
de poursuites opportunistes, attaquer pour faire du fric.
Deux nouvelles espèces ont évolué
dont le principe commercial est l'attaque en justice :
sample trolls et patent trolls.
Des entreprises qui ne produisent absolument rien.
Ils rachètent des paquets de droits intellectuels,
puis attaquent pour en faire un profit.
Et parce que la défense juridique coûte
quelques centaines de milliers de dollars
dans les dossiers de copyrights
et des millions en brevets,
leurs cibles sont en général fortement motivées
à abandonner et régler à l'amiable.
La plus connue de ces sample trolls
est Bridgeport Music
qui a porté des milliers de plaintes.
En 2005, ils ont gagné un jugement
décisif sur cet extrait de 2 secondes.
C'est tout.
Et non seulement l'extrait était court,
il est quasiment inreconnaissable.
NWA « A 100 miles and runnin' »
Le verdict a rendu tout type de sample,
peu importe sa longueur, illégal.
Les collages musicaux complexes
de l'âge d'or du hip-hop
sont désormais incroyablement chers à créer.
Maintenant, les patent troll rôdent
dans les royaumes troublés du logiciel.
Et le cas le plus inexplicable
est peut-être celui de Paul Allen.
C'est l'un des fondateurs de Microsoft,
il est milliardaire,
c'est un philanthrope estimé
qui s'est engagé à céder une bonne partie
de sa fortune personnelle.
Le voilà qu'il revendique que
des fonctionnalités basiques du web
comme les liens relatifs,
les alertes, les suggestions,
furent inventés par sa société éteinte depuis un bail.
Donc, l'autoproclamé « Homme à idées »
attaque en 2010 quasiment toute la Silicon Valley.
Et il ne fait pas ça par manque
de reconnaissance ou d'argent.
Donc, pour résumer, la situation ressemble à ceci.
Nous croyons que les idées sont des propriétés
et nous sommes possessifs à l'excès
quand nous ressentons qu'une propriété nous revient.
Nos lois sont indulgentes envers cette tendance
avec des protections encore plus restrictives
et des profits immenses.
Alors que les très importants frais légaux
découragent les parties attaquées à se défendre,
abandonnant le procès pour un règlement à l’amiable.
C'est un scénario décourageant
qui nous mène à cette question :
Et maintenant ?
La foi en la propriété intellectuelle
est devenue tellement dominante
qu'elle a transformé l'intention originelle
des copyrights et brevets
hors de l'intérêt du public.
Pourtant, cet intention originale
nous est toujours écrite en grand.
La loi de 1790 instituant le copyright est sous-titrée :
« Une Loi pour encourager l'enseignement ».
La loi sur les Brevets
« pour promouvoir le progrès des Arts utiles ».
Les droits exclusifs que ces lois ont introduit
étaient un compromis pour un usage plus important.
L'intention était d'améliorer la vie de chacun
en incitant à la créativité
et produire un domaine public foisonnant,
un fonds commun de connaissance, ouvert à tous.
Mais ces droits exclusifs virent
à être considérés à un point
qu'ils devirent plus importants et étendus.
Le résultat final n'a pas été
plus de progrès ou d'apprentissage,
mais plus de querelles et d'abus.
Nous vivons une époque aux problèmes redoutables.
Nous avons besoin des meilleures idées possibles,
maintenant, et qu'elles se diffusent vite.
Le bien commun est un mème
qui s'est fait étouffer par la propriété intellectuelle.
il a besoin d'être à nouveau diffusé.
Si le mème prospère,
nos lois, nos règles, notre société
seront transformées.
C'est l'évolution sociale
et elle n'appartient ni à nos gouvernements
ou compagnies ou avocats...
elle est à nous.
ફાળો આપવા બદલ આઈસ્ટોકફોટોનો આભાર
આ એપિસોડ માટે ફૂટેજ.
તેમને iStockphoto.com પર તપાસો.
આપણા શરીરમાં જીન
પાછા શોધી શકાય છે
3.5 અબજ વર્ષોથી વધુ
એક જીવ માટે: એલયુસીએ,
છેલ્લું સાર્વત્રિક સામાન્ય પૂર્વજ.
જેમ લુકા પુનrઉત્પાદન,
તેના જનીનોની નકલ અને નકલ કરવામાં આવી છે,
અને નકલ કરી અને નકલ કરી
ક્યારેક ભૂલો સાથે.
તેઓ પરિવર્તિત થયા.
સમય જતાં આ દરેકનું નિર્માણ થયું
જાતિના અબજો
પૃથ્વી પર જીવન.
આમાંથી કેટલાક અપનાવેલ જાતીય પ્રજનન,
વ્યક્તિઓના જનીનોને જોડીને,
અને બધા એક સાથે, શ્રેષ્ઠ અનુકૂળ
જીવન સ્વરૂપો સમૃધ્ધ.
આ ઇવોલ્યુશન છે.
નકલ કરો, પરિવર્તન અને ભેગા કરો.
અને સંસ્કૃતિ એ જ રીતે વિકસિત થાય છે,
પરંતુ તત્વો જનીન નથી,
તેઓ મેમ્સ છે
વિચારો, વર્તણૂકો, કુશળતા.
મેમ્સની નકલ કરેલ, રૂપાંતર,
અને સંયુક્ત.
અને આપણા સમયના પ્રભાવશાળી વિચારો
સૌથી વધુ ફેલાયેલા મેમ્સ છે.
આ સામાજિક ઉત્ક્રાંતિ છે.
નકલ કરો, પરિવર્તન કરો અને ભેગા કરો.
તે આપણે જ છીએ, તે આપણે કેવી રીતે જીવીએ છીએ,
અને અલબત્ત, તે આપણે બનાવ્યું તે જ છે.
અમારા નવા વિચારો જૂના લોકોથી વિકસિત થાય છે.
પરંતુ આપણી કાયદો વ્યવસ્થા સ્વીકારતી નથી
સર્જનાત્મકતાનું વ્યુત્પન્ન પ્રકૃતિ.
તેના બદલે, વિચારોને સંપત્તિ તરીકે ગણવામાં આવે છે,
અનન્ય અને મૂળ ઘણાં તરીકે
અલગ સીમાઓ સાથે.
પરંતુ વિચારો એટલા વ્યવસ્થિત નથી.
તેઓ સ્તરવાળી છે, તેઓ ગૂંથેલા છે,
તેઓ ગુંચવાયા છે.
અને જ્યારે સિસ્ટમ
વાસ્તવિકતા સાથે તકરાર,
સિસ્ટમ નિષ્ફળ થવા માંડે છે.
♪♪
લગભગ અમારા સમગ્ર ઇતિહાસ માટે,
વિચારો મુક્ત હતા.
શેક્સપિયરના કાર્યો,
ગુટેનબર્ગ, અને રેમ્બ્રાન્ડ
ખુલ્લી નકલ અને તેના પર બાંધવામાં આવી શકે છે.
પરંતુ વધતો વર્ચસ્વ
માર્કેટ ઇકોનોમી,
જ્યાં ઉત્પાદનો
અમારા બૌદ્ધિક મજૂર
ખરીદી અને વેચવામાં આવે છે,
દુર્ભાગ્યપૂર્ણ આડઅસર પેદા કરી.
ચાલો કહીએ કે એક વ્યક્તિ વધુ સારી લાઇટ બલ્બની શોધ કરે છે.
તેના ભાવને આવરી લેવાની જરૂર છે
માત્ર ઉત્પાદન ખર્ચ જ નહીં,
પણ શોધનો ખર્ચ
પ્રથમ સ્થાને વસ્તુ.
ચાલો હવે એક હરીફ કહીએ
ઉત્પાદન શરૂ થાય છે
એક હરીફ નકલ
હરીફને આવરી લેવાની જરૂર નથી
તે વિકાસ ખર્ચ
જેથી તેનું સંસ્કરણ સસ્તી થઈ શકે.
નીચેની લીટી: મૂળ રચનાઓ
નકલોના ભાવ સાથે સ્પર્ધા કરી શકતા નથી.
યુનાઇટેડ સ્ટેટ્સમાં, પરિચય
કૉપિરાઇટ્સ અને પેટન્ટ્સ
આ અસંતુલનને ધ્યાનમાં રાખવાનો હેતુ હતો.
કૉપિરાઇટ્સ કવર કરેલા માધ્યમો;
પેટન્ટ્સ આવરી લેવામાં આવિષ્કારો.
બંનેને પ્રોત્સાહન આપવાનું લક્ષ્ય રાખ્યું
બનાવટ અને ફેલાવો
એક સંક્ષિપ્ત પ્રદાન કરીને નવા વિચારો
અને વિશિષ્ટતાનો મર્યાદિત સમયગાળો,
એવો સમયગાળો જ્યાં કોઈ નહીં
તમારા કામ નકલ કરી શકે છે.
આણે સર્જકોને વિંડો આપ્યો જેમાં
તેમના રોકાણને આવરી લેવા
અને નફો કમાય છે.
તે પછી તેમનું કાર્ય
જાહેર ક્ષેત્રમાં પ્રવેશ કર્યો,
જ્યાં તે દૂર દૂર સુધી ફેલાય
અને મુક્તપણે બાંધવામાં આવશે.
અને આ તે જ લક્ષ્ય હતું:
એક મજબૂત જાહેર ડોમેન,
પરવડે તેવા વિચારો, ઉત્પાદનો,
કલા અને મનોરંજન બધા માટે ઉપલબ્ધ છે.
મુખ્ય માન્યતા સામાન્ય સારામાં હતી,
શું દરેકને લાભ થશે.
પરંતુ સમય જતાં, બજારનો પ્રભાવ
આ સિદ્ધાંત રૂપાંતરિત
માન્યતા બહાર
પ્રભાવશાળી ચિંતકોએ પ્રસ્તાવ મૂક્યો
વિચારો એ સંપત્તિનો એક પ્રકાર છે,
અને આ પ્રતીતિ આખરે મળશે
નવી શબ્દ ... બૌદ્ધિક સંપત્તિ.
આ એક સંભારણામાં હતો
તે જંગલી રીતે ગુણાકાર કરશે,
ભાગ માટે આભાર
માનવ મનોવિજ્ .ાન
લોસ એવર્ઝન તરીકે ઓળખાય છે.
સરળ શબ્દોમાં કહીએ તો, આપણે હારવાનું નફરત કરીએ છીએ
અમને જે મળ્યું છે.
લોકો ઘણું મૂકે છે
નુકસાન પર વધારે મૂલ્ય
લાભ કરતાં.
તેથી અમને જે લાભ મળે છે
અન્યના કામની નકલ કરવાથી
મોટી છાપ ન બનાવો,
પરંતુ જ્યારે તે આપણા વિચારોની નકલ કરવામાં આવે છે,
અમે આને નુકસાન તરીકે માનીએ છીએ
અને આપણને પ્રાદેશિક મળે છે.
ઉદાહરણ તરીકે, ડિઝનીનો વ્યાપક ઉપયોગ થયો
સાર્વજનિક ડોમેનનું.
સ્નો વ્હાઇટ, પિન્નોચિઓ,
અને એલિસ ઇન વન્ડરલેન્ડ
બધાને સાર્વજનિક ડોમેનમાંથી લેવામાં આવ્યા હતા.
પરંતુ જ્યારે કૉપિરાઇટનો સમય આવ્યો છે
સમાપ્ત થવા માટે ડિઝનીની પ્રારંભિક ફિલ્મોની,
તેઓ પાસે લોબિંગ કર્યું કૉપિરાઇટની મુદત લંબાવી.
કલાકાર શેપાર્ડ ફેઅરેએ વારંવાર ઉપયોગ કર્યો છે
તેમના કામ હાલની કલા.
આ પ્રથા માથામાં આવી
જ્યારે તેના પર દાવો કરવામાં આવ્યો હતો
એસોસિએટેડ પ્રેસ દ્વારા
તેમના પ્રખ્યાત ઓબામા હોપ પોસ્ટર બેઝિંગ માટે
તેમના ફોટા પર.
તેમ છતાં, જ્યારે તે તેની છબી હતી
બેક્સ્ટર ઓર દ્વારા ટુકડામાં વપરાયેલ,
ફેઇરે દાવો માંડવાની ધમકી આપી હતી.
અને છેલ્લે, સ્ટીવ જોબ્સ કેટલીકવાર હતી
એપલની નકલ કરવાના ઇતિહાસ વિશે ગૌરવપૂર્ણ.
આપણે હંમેશા નિર્લજ્જ રહીએ છીએ
મહાન વિચારો ચોરી વિશે.
પરંતુ તેમણે deepંડા દુષ્ટતાઓ આશ્રય
whoપલની નકલ કરવાની હિંમત કરનારા સામે.
હું Android ને નાશ કરનાર છું,
કારણ કે તે ચોરેલું ઉત્પાદન છે.
હું જવા તૈયાર છું
આ પર થર્મોન્યુક્લિયર યુદ્ધ.
જ્યારે આપણે નકલ કરીએ છીએ, ત્યારે અમે તેને યોગ્ય ઠેરવીએ છીએ.
જ્યારે અન્ય લોકો નકલ કરે છે, અમે તેને નિષ્ફળ કરીએ છીએ.
આપણામાંના મોટાભાગના લોકોને નકલ કરવામાં કોઈ સમસ્યા નથી
જ્યાં સુધી આપણે તે કરી રહ્યા છીએ.
તેથી અમારી પોતાની મીમિક્રી તરફ આંખ આડા કાન કરીને,
અને વિશ્વાસ દ્વારા આગળ ધપાવવામાં આવે છે
બજારોમાં અને માલિકીમાં,
બૌદ્ધિક સંપત્તિ ગળી ગઈ
તેના મૂળ અવકાશની બહાર
વ્યાપક અર્થઘટન સાથે
હાલના કાયદા,
નવો કાયદો,
કવરેજના નવા ક્ષેત્ર,
અને આકર્ષક ઇનામ.
1981 માં જ્યોર્જ હેરિસન હારી ગયો
1.5 મિલિયન ડોલરનો કેસ
"અર્ધજાગૃતપણે" નકલ કરવા માટે
ડૂ-વૂપ હિટ “તે ખૂબ સુંદર છે”
તેમના લોકગીત માં "મારા સ્વીટ ભગવાન."
♪ હું ખરેખર તમને જાણવા માંગુ છું ♪
♪ હું ખરેખર તમારી સાથે જવા માંગુ છું ♪
♪ મને ખબર નથી કે કેવી રીતે
હું તે કરું છું ♪
♪ દો-લંગ, ડૂ-લેંગ, ડૂ-લેંગ ♪
♪ પણ હું તેને મારી બનાવવાનો છું ♪
♪ દો-લંગ, ડૂ-લેંગ, ડૂ-લેંગ ♪
♪ તે બધાની ઈર્ષા છે ... ♪
આ પહેલા પુષ્કળ ગીતો વાગતા હતા
બીજા ગીતોની જેમ વધુ
કોર્ટમાં અંત વિના.
રે ચાર્લ્સ બનાવ્યો
આત્મા સંગીત માટેનો પ્રોટોટાઇપ
જ્યારે તે "હું એક સ્ત્રી મળ્યો" આધારિત
ગોસ્પેલ ગીત પર
"તે ઈસુ હોવા જ જોઈએ."
♪ ઓહ ત્યાં એક માણસ છે
(ઈસુ હોવા જ જોઈએ) ♪
'ગોઈન' આજુબાજુ
(ઈસુ હોવા જ જોઈએ) ♪
♪ નામ લેતા
(ઈસુ હોવા જ જોઈએ) ♪
♪ હે ભગવાન
(ઈસુ હોવા જ જોઈએ) ♪
♪ કહો, મને એક સ્ત્રી મળી છે ♪
♪ વે ઓવર ટાઉન ♪
♪ મારા માટે સારું ♪
♪ અરે વાહ ♪
♪ તે મને પૈસા આપે છે ♪
90 ના દાયકાના અંતમાં શરૂ કરીને,
નવા કૉપિરાઇટ કાયદાઓની શ્રેણી
અને નિયમો
રજૂ થવા માંડ્યું
અને ઘણા વધુ કામ ચાલુ છે.
અવકાશમાં સૌથી મહત્વાકાંક્ષી
વેપાર કરાર છે.
કારણ કે આ સંધિઓ છે,
અને કાયદા નથી,
તેઓ ગુપ્ત રીતે વાટાઘાટો કરી શકાય છે,
કોઈ જાહેર ઇનપુટ સાથે અને
કોઈ કોંગ્રેસની મંજૂરી નથી.
2011 માં, ACTA પર હસ્તાક્ષર કર્યા હતા
પ્રમુખ ઓબામા દ્વારા,
અને ટ્રાન્સ-પેસિફિક ભાગીદારી કરાર,
હાલમાં ગુપ્ત લખાઈ રહ્યું છે,
વધુ મજબૂત ફેલાવવાનું લક્ષ્ય રાખે છે
યુ.એસ. શૈલી વિશ્વભરમાં રક્ષણ આપે છે.
અલબત્ત, જ્યારે યુનાઇટેડ સ્ટેટ્સ પોતે
વિકાસશીલ અર્થવ્યવસ્થા હતી,
તેણે સંધિઓ પર સહી કરવાનો ઇનકાર કર્યો હતો
અને વિદેશી સર્જકો માટે તેનું કોઈ રક્ષણ નહોતું.
ચાર્લ્સ ડિકન્સ વિશે પ્રખ્યાત ફરિયાદ
અમેરિકાની ધમાલ મચાવનાર બુક પાઇરેસી માર્કેટ,
તેને “ભયાનક વસ્તુ” કહે છે
કે ગૌરવપૂર્ણ-બુકસેલર્સ
સમૃદ્ધ થવું જોઈએ. "
પેટન્ટ કવરેજથી કૂદકો લગાવ્યો
વર્ચ્યુઅલ રાશિઓ માટે શારીરિક શોધ,
સૌથી નોંધપાત્ર રીતે, સોફ્ટવેર.
પરંતુ આ કોઈ કુદરતી સંક્રમણ નથી.
પેટન્ટ એ માટે બ્લુપ્રિન્ટ છે
કેવી રીતે શોધ કરવી.
સોફ્ટવેર પેટન્ટ વધુ પસંદ છે
શું એક છૂટક વર્ણન
કંઈક જેવી હશે
જો તે ખરેખર શોધવામાં આવી હતી.
અને સોફ્ટવેર પેટન્ટ લખેલા છે
શક્ય વ્યાપક ભાષામાં
શક્ય વ્યાપક રક્ષણ મેળવવા માટે.
આ શરતોની અસ્પષ્ટતા
ક્યારેક વાહિયાત સ્તરો સુધી પહોંચી શકે છે.
ઉદાહરણ તરીકે, માહિતી
ઉત્પાદન મશીન,
જેમાં કમ્પ્યુટર જેવી કંઈપણ આવરી લેવામાં આવે છે,
અથવા મટિરિયલ પદાર્થ, જે આવરી લે છે
ખૂબ ખૂબ કંઈપણ.
સોફ્ટવેરની અસ્પષ્ટતા
પેટન્ટની સીમાઓ
સ્માર્ટફોન ઉદ્યોગ ચાલુ છે
એક વિશાળ ટર્ફ યુદ્ધમાં.
તમામ પેટન્ટ મુકદ્દમોમાં બાવન ટકા
સોફ્ટવેર પર હવે છે.
અંદાજિત સંપત્તિ ખોવાઈ ગઈ
અર્ધ ટ્રિલિયન ડોલર છે.
વિસ્તરતી પહોંચ
બૌદ્ધિક સંપત્તિ
વધુ રજૂઆત કરી છે
અને વધુ શક્યતાઓ
તકવાદી મુકદ્દમા માટે-
એક હરણ બનાવવા માટે દાવો માંડવો.
બે નવી પ્રજાતિઓ વિકસિત થઈ
જેનું આખું વ્યવસાય મોડેલ મુકદ્દમા છે:
નમૂના વેતાળ અને પેટન્ટ વેતાળ.
આ કોર્પોરેશનો છે કે
ખરેખર કંઈપણ પેદા કરશો નહીં.
તેઓની લાઇબ્રેરી પ્રાપ્ત કરે છે
બૌદ્ધિક સંપત્તિ હકો,
પછી નફો મેળવવા માટે કેસ ચલાવો.
અને કારણ કે કાનૂની સંરક્ષણ છે
ડોલર હજારો
કૉપિરાઇટ કેસોમાં
અને લાખો પેટન્ટ્સમાં,
તેમના લક્ષ્યો સામાન્ય રીતે ખૂબ પ્રેરિત હોય છે
કોર્ટ બહાર પતાવટ કરવા માટે.
સૌથી પ્રખ્યાત નમૂના ટ્રોલ
બ્રિજપોર્ટ મ્યુઝિક છે,
જેણે સેંકડો મુકદ્દમો દાખલ કર્યા છે.
2005 માં તેઓએ પ્રભાવશાળી બનાવ્યો
કોર્ટનો નિર્ણય
આ બે-સેમ્પલ નમૂના ઉપર.
[ઉચ્ચ સ્તરનો ખંજવાળ અવાજ]
બસ આ જ.
અને માત્ર નમૂના ટૂંકું જ નહીં,
તે વર્ચ્યુઅલ રીતે માન્યતા ન હતી.
'રુનિન' જેમ કે હું ફક્ત ધ્યાન આપતો નથી ♪
♪ કોમ્પ્ટનની 50 માઇલ પરંતુ,
યો, હું ત્યાં પહોંચું છું ♪
♪ આર્ચીન 'મારી પીઠ અને
સીધા રફ પર ♪
આ ચુકાદો આવશ્યકરૂપે પ્રસ્તુત કરવામાં આવ્યો છે
કોઈપણ પ્રકારના નમૂનાઓ,
ભલે ગમે તેટલું નાનું, ઉલ્લંઘનકારક.
નમૂના-ભારે મ્યુઝિકલ કોલેજ
હિપ-હોપના સુવર્ણ યુગનો
હવે બનાવવા માટે અશક્ય ખર્ચાળ છે.
હવે પેટન્ટ વેતાળ સૌથી સામાન્ય છે
પાછા સોફ્ટવેરના મુશ્કેલીમાં મુકાયેલા ક્ષેત્રમાં.
અને કદાચ સૌથી અગમ્ય કેસ
તે પોલ એલન છે.
તે માઇક્રોસોફ્ટના સ્થાપકોમાંના એક છે
તે અબજોપતિ છે,
તે એક આદરણીય પરોપકારી છે
જેણે આપવાનું વચન આપ્યું છે
તેમના નસીબ મોટા ભાગના.
અને તે મૂળભૂત વેબ સુવિધાઓનો દાવો કરે છે
જેમ કે સંબંધિત લિંક્સ, ચેતવણીઓ,
અને ભલામણો
તેની લાંબી નિષ્ફળ કંપની દ્વારા શોધ કરવામાં આવી હતી.
તેથી સ્વયં ઘોષિત “વિચાર માણસ”
બધા ખૂબ દાવો કર્યો
2010 માં સિલિકોન વેલી.
અને તેમ છતાં તેણે આ કર્યું
ખ્યાતિ અથવા નસીબનો અભાવ નથી.
તેથી ફરી વળવું,
સંપૂર્ણ ચિત્ર આના જેવું લાગે છે.
અમે માનીએ છીએ કે વિચારો સંપત્તિ છે
અને અમે વધુ પડતા પ્રાદેશિક છીએ
જ્યારે અમને લાગે છે કે સંપત્તિ આપણી જ છે.
અમારા કાયદાઓ પછી આ પક્ષપાત લગાવે છે
હંમેશા વિસ્તૃત રક્ષણ સાથેહંમેશા વિસ્તૃત રક્ષણ સાથે
અને મોટા પુરસ્કારો.
દરમિયાન વિશાળ કાનૂની ફી
પ્રતિવાદીઓને ચૂકવણી માટે પ્રોત્સાહિત કરો
અને કોર્ટ બહાર સમાધાન.
તે નિરાશાજનક દૃશ્ય છે,
અને તે સવાલ ઉભો કરે છે: હવે શું?
બૌદ્ધિક સંપત્તિમાં માન્યતા
તેથી પ્રભાવશાળી થયો છે
તે મૂળ ઉદ્દેશથી આગળ ધપાયું છે
કોપયરાઇટ્સ અને પેટન્ટ્સ
જાહેર સભાનતા બહાર.
પરંતુ તે મૂળ હેતુ હજી છે
ત્યાં સાદો દૃષ્ટિ.
1790 નો કોપીરાઇટ એક્ટ હકદાર છે
ભણતરના પ્રોત્સાહન માટેનો કાયદો.
પેટન્ટ એક્ટ છે
ઉપયોગી આર્ટ્સની પ્રગતિને પ્રોત્સાહન આપવા માટે.
આ કૃત્યો રજૂ કરાયેલા વિશિષ્ટ અધિકારો
મોટા હેતુ માટે સમાધાન હતા.
ઉદ્દેશ વધુ સારું હતું
દરેકના જીવન
સર્જનાત્મકતાને પ્રોત્સાહન આપીને
અને સમૃદ્ધ જાહેર ડોમેનનું ઉત્પાદન,
નાલેજનો વહેંચાયેલ પૂલ,
બધા માટે ખોલો.
પરંતુ વિશિષ્ટ અધિકારો પોતાને
બિંદુ માનવામાં આવ્યા,
જેથી તેઓ મજબૂત અને વિસ્તૃત થયા.
અને પરિણામ આવ્યું નથી
વધુ પ્રગતિ અથવા વધુ શિક્ષણ,
તે વધુ તકરાર કરે છે
અને વધુ દુરુપયોગ.
આપણે ભયંકર સમસ્યાઓ સાથે યુગમાં જીવીએ છીએ.
અમને શક્ય શ્રેષ્ઠ વિચારોની જરૂર છે,
અમને હવે તેમની જરૂર છે,
અમને ઝડપથી ફેલાવાની તેમની જરૂર છે.
સામાન્ય સારા મેમ છે
કે ભરાઈ ગયો
બૌદ્ધિક સંપત્તિ દ્વારા.
તેને ફરીથી ફેલાવવાની જરૂર છે.
જો મેમ ભાવિકો,
અમારા કાયદા, અમારા ધારાધોરણો, આપણો સમાજ,
તેઓ બધા પરિવર્તન.
તે સામાજિક ઉત્ક્રાંતિ છે
અને તે સરકારો ઉપર નથી
અથવા કોર્પોરેશનો અથવા વકીલો ...
તે આપણા ઉપર છે.
♪♪
(תודה לiStockPhoto עבור התרומה
של מדה לפרק זה. נסו אותם
ב- iStockPhoto.com)
ניתן להתחקות אחר הגנים בגוף שלנו
מעל שלוש-ו--חצי מיליארד שנים אחורה
עד לאורגניזם בודד: לוקה,
האב הקדמון האוניברסלי המשותף האחרון.
כאשר לוקה התרבה, הגנים שלו הועתקו, והועתקו
והועתקו, והועתקו
לפעמים עם טעויות — הם עברו שינוי.
עם הזמן זה יצר את כל אחד
ממיליארדי המינים החיים על פני כדור הארץ.
חלקם אימצו רבייה מינית,
על ידי שילוב הגנים של יחידים,
ובסיכום, צורות החיים המותאמות ביותר שגשגו .
זוהי אבולוציה. העתקה, שינוי צורה ושילוב.
ותרבות מתפתחת בצורה דומה,
אבל הרכיבים אינם גנים, הם ממים —
רעיונות, התנהגויות, מיומנויות.
הממים מועתקים, משנים צורה, ומשולבים.
והרעיונות הדומיננטיים של זמננו
הם הממים המופצים ביותר.
זוהי אבולוציה חברתית .
העתקה, שינוי צורה ושילוב.
זה מי שאנחנו, זה האופן שבו אנו חיים,
וכמובן, כך אנו יוצרים.
הרעיונות החדשים שלנו מתפתחים מהישנים.
אבל מערכת החוק שלנו אינה מכירה
בטבע הניגזרתי של היצירתיות.
במקום זאת, רעיונות נחשבים כרכוש,
כחלקות ייחודיות ומקוריות
עם גבולות ברורים.
אבל רעיונות הם לא מסודרים כל כך.
הם מרובדים, הם שזורים,
הם סבוכים. וכאשר המערכת
היא בסתירה למציאות...
המערכת מתחילה להיכשל.
הכל הוא רמיקס
חלק ד': כשל מערכת
במשך כמעט כל ההסטוריה שלנו
רעיונות היו חפשיים
יצירותיו של שייקספיר, גוטנברג,
ורמברנדט יכלו להיות מועתקות בגלוי
ולהתבסס עליהן.
אך הדומיננטיות הגוברת של כלכלת שוק,
בה מוצרי העמל הרוחני שלנו
נקנים ונמכרים,
הפיק תופעת לוואי מצערת.
נניח שבחור ממציא נורה טובה יותר.
המחיר שלו צריך לכסות
לא רק את עלות הייצור,
אבל גם את העלות של המצאת
הדבר בתחילה.
עכשיו בואו נניח שמתחרה מתחיל לייצר
עותק מתחרה.
למתחרה אין צורך לכסות
את עלויות הפיתוח האילה
כך שהגירסה שלו יכולה להיות זולה יותר.
השורה התחתונה: היצירות המקוריות
לא יכולות להתחרות עם המחיר של עותקים.
בארצות הברית ההבאה
של זכויות יוצרים ופטנטים
נועדה לטפל בחוסר איזון זה.
זכויות יוצרים כיסו מדיה;
פטנטים כיסו המצאות .
שניהם נועדו לעודד
את היצירה ואת תפוצתם
של רעיונות חדשים על-ידי מתן תקופה קצרה ומוגבלת
של בלעדיות, תקופה בה לאף אחד אחר
לא היתה אפשרות להעתיק את עבודתך.
זה נתן ליוצרים חלון המאפשר להם
לכסות את ההשקעה ולהרוויח .
לאחר שעבודתם עברה למיתחם הציבורי,
מקום בה יכלה להיות מופצת רחוק
ולהסתמך עליה בחופשיות.
וזאת הייתה המטרה:
מתחם צבורי חזק,
גוף של רעיונות, מוצרים ,
אמנות ובידור הזמינים לכל במחיר סביר.
האמונה המרכזית היתה בטובת הכלל ,
מה יועיל לכולם.
אבל במשך הזמן, ההשפעה של השוק
שינתה את העיקרון הזה לבלי הכר.
הוגה דעות משפיעים הציעו
שרעיונות הם צורה של נכס,
ואמונה זאת בסופו של דבר יצרה
ביטוי חדש... קניין רוחני.
זה היה מם שהוכפל בפראות,
הודות לתכונה מוזרה בפסיכולוגיה האנושית
המכונה סלידה מאובדן .
במילים פשוטות, אנחנו שונאים לאבד את מה יש לנו.
אנשים נוטים לתת להפסדים ערך גבוה יותר בהרבה
מאשר לרווחים.
אז הרווחים שאנו מקבלים
מהעתקה של עבודה של אחרים
לא עושה רושם גדול,
אך כאשר הוא הרעיונות שלנו הם שמועתקים,
אנו תופסים את זה כהפסד, והופכים לטריטוריאליים.
למשל, דיסני עשתה שימוש נרחב
בקניין רוחני ציבורי.
סיפורים כמו שלגיה, פינוקיו
ושל אליס בארץ הפלאות נילקחו כולם
מהקניין הרוחני הציבורי.
אך כאשר הגיע זמנם של זכויות היוצרים
של סרטי דיסני המוקדמים לפוג,
הם הקימו שדולה בכדי להרחיב את מונח זכויות-היוצרים .
האמן שפרד פיירי עשה שימוש תכוף
באמנות קיימת בעבודתו.
נוהג זה הגיע לכותרות כאשר הוא
נתבע על ידי אסושייטד פרס
עבור ביסוס הפוסטר המפורסם שלו אובמה תקווה
על התמונה שלהם.
למרות זאת, כאשר היו אילה התמונות שלו
בשימוש בעבודה על ידי אור בקסטר,
פיירי איים לתבוע.
לבסוף, סטיב ג'ובס היה לפעמים
מתתרב אודות היסטורית ההעתקה של אפל .
תמיד היינו חסרי בושה
אודות גניבת רעיונות גדולים.
אבל הוא טיפח טינה עמוקה לאלו
שהעזו להעתיק מאפל.
אני הולך להשמיד את אנדרואיד, מאחר
שזהו מוצר גנוב. אני מוכן לצאת
למלחמה תרמו גרעינית על זה.
כאשר אנו מעתיקים אנו מצדיקים זאת.
כאשר אחרים מעתיקים אנו משמיצים אותם.
לרובנו אין בעיה עם העתקה...
כל עוד אנחנו אלה העושים זאת.
כך עם עיוורון כלפי החקיינות שלנו,
ומונעים על ידי אמונה בשוק ובבעלות,
קניין רוחני תפח
מעבר לטווח המקורי שלו עם
פירושים רחבים יותר של החוקים הקיימים,
חקיקה חדשה,
תחומים חדשים של כיסוי
ותגמולים מפתים.
בשנת 1981 הפסיד ג'ורג האריסון
1.5 מיליון דולר בתביעה על שבאופן לא מודע
העתיק את הלהיט של דו-וופ “He’s So Fine”
בבלדה שלו “My Sweet Lord.”
לפני כן הרבה שירים נשמעו
כמו שירים אחרים הרבה יותר
בלי שסיימו בבית המשפט.
ריי צ'ארלס יצר את האב הטיפוס של מוזיקת הנשמה
כאשר יצר את “I Got a Woman” על בסיס
שיר הגוספל “It Must be Jesus.”
החל בסוף שנות התשעים,
סדרה של חוקי זכויות יוצרים חדשים,
ותקנות החלה לצאת...
.. ורבים נוספים בעבודה.
השאפתניים ביותר בתחום הם הסכמי סחר.
מאחר ואלה אמנות, ולא חוקים,
ניתן לשאת ולתת עליהם באופן חשאי,
ללא השתתפות הציבור, וללא אישור הקונגרס.
ב- 2011 ACTA נחתם על-ידי הנשיא אובמה,
והסכם השותפות הטרנס פסיפי,
כעת נכתבים בסודיות,
שואף להפיץ אפילו חזק יותר
הגנות בסגנון ארה"ב ברחבי העולם.
כמובן, כאשר ארצות הברית עצמה
היתה משק המתפתח, היא סירבה לחתום על אמנות
ולא הגנה על סופרים זרים.
מפורסמת התלונה של צ'ארלס דיקנס על
שוק פירטיות הספרים הסואן של אמריקה,
וקרא לו " זה דבר נורא
כי מוכרי הספרים הנבלים צריכים להתעשר."
הכיסוי הפטנטי עשה קפיצה
מהמצאות פיזיות לוירטואליות,
בעיקר, בתוכנה.
אבל זה לא מעבר טבעי.
פטנט הוא תכנית המתארת
כיצד לעשות את ההמצאה.
פטנטים בתחום התוכנה הם יותר כמו
תיאור רופף של כיצד משהו יהיה
אם הוא היה מומצא למעשה.
ופטנטי תוכנה כתובים
בשפה הרחבה ביותר האפשרית
בכדי לקבל את ההגנה הרחבה ביותר האפשרית.
הערפול של אלה לפעמים
יכול להגיע לרמות אבסורדיות.
לדוגמה, "מכונה לייצור מידע",
אשר מכסה כל דבר שהוא דמוי מחשב, או
"אובייקט חומר," אשר מכסה פחות או יותר כל דבר.
ערפול הגבולות של פטנטי תוכנה
הפכה את תעשיית הטלפון החכם למלחמת שליטה ענקית אחת גדולה.
62 אחוזים מכל תביעות הפטנטים הם כעת על תוכנה.
אומדן ההפסד הוא חצי טריליון דולר.
השג היד המתרחב של הקניין רוחני
הביא יותר ויותר אפשרויות
עבור התדיינות אופורטוניסתית — תביעה על מנת לעשות כסף.
שני מינים חדשים התפתחו
שהמודל העסקי שלהם כולו הוא תביעות:
סמפל טרולים, וטרולים של פטנטים.
אלה הן חברות שלמעשה אינן מייצרות שום דבר.
הם רוכשים ספריה של זכויות קניין רוחני,
לאחר מכן מתדיינים על מנת להרוויח .
ומאחר ההגנה המשפטית עולה
מאות אלפי דולרים במקרים של זכויות יוצרים
ומיליונים בפטנטים,
המטרות שלהם הם בדרך כלל בעלי מוטיבציה גבוהה
להגיע להסדר מחוץ לכותלי בית המשפט.
הסמפל הטרול המפורסם ביותר
הוא Bridgeport Music,
אשר הגיש מאות תביעות.
בשנת 2005 הם זכו
בהחלטת בית המשפט משפיעה בעניין דגימת שתי שניות זאת.
זהו זה. ולא רק היה הדגימה היתה קצרה,
היא היתה כמעט לא מזוהה.
“A 100 Miles and Runnin’” של NWA
פסק-דין זה למעשה הפך
כל סוג של דגימה, לא משנה כמה קטנה, מפרה.
קולאז'ים מוזיקלים עתירי דגימות
מתור הזהב של ההיפ-הופ
יקרים בצורה בלתי אפשרית עכשיו לעשיה.
כעת טרולי הפטנטים הם הנפוצים ביותר שוב
בתחום הבעייתי הזה של התוכנה.
ואולי המקרה הבלתי ניתן להסבר ביותר
הוא של פול אלן.
הוא אחד המייסדים של מיקרוסופט,
הוא מיליארדר,
הוא נדבן מוערך
אשר התחייב לתת במתנה הרבה מהונו.
וכן הוא טוען שתכונות אינטרנט בסיסיות
כמו קישורים קרובים, התראות והמלצות
הומצאו על-ידי החברה שלו שהתפרקה מזמן.
וזה הקורא לעצמו "איש הרעיון"
תבע פחות או יותר את כל עמק הסיליקון בשנת 2010.
הוא עשה זאת למרות חוסר המחסור בפרסום או הון.
אז כדי לסכם, התמונה המלאה נראית כך.
אנו מאמינים כי רעיונות הם רכוש
ואנחנו טריטוריאליים יתר על המידה
כאשר אנו חשים כי הנכס שייך לנו.
החוקים שלנו להתמכר ואז זה הפרש
עם הרחבת הגנות תמידית
וגמולים מסיביים.
בינתיים עלויות משפטייות ענקיות
מעודדות את הנאשמים לשלם
ולהגיע להסדר מחוץ לכותלי בית המשפט.
זהו תרחיש מייאש,
והוא מחייב את השאלה: מה עכשיו?
האמונה בקניין רוחני
הפכה לכל כך דומיננטית, שהיא דחקה
את הכוונה המקורית של זכויות יוצרים ופטנטים
מתוך ההכרה הציבורית.
אבל מטרה מקורית זאת עדיין
נמצאת שם גלויה לעיין.
חוק זכויות יוצרים מ 1790 נקרא
"חוק לעידוד הלמידה".
חוק הפטנט בא
"כדי לעודד את ההתקדמות של הטכניקות".
הזכויות הבלעדיות שחוקים אלה הציגו
היו פשרה למטרה גדולה יותר.
הכוונה הייתה לשיפור חייהם של כולם
על-ידי מתן תמריצים ליצירתיות
וביצירת מתחם צבורי עשיר,
מאגר משותף של ידע, פתוח לכל.
אך הזכויות הבלעדיות עצמן
הפכו להיות העניין עצמו,
והם חוזקו והורחבו.
התוצאה לא הייתה
יותר התקדמות או יותר למידה,
זה יותר התקוטטות ויותר שימוש לרעה.
אנו חיים בעידן עם בעיות מפחידות.
אנחנו צריכים את הרעיונות הטובים ביותר האפשריים,
אנחנו זקוקים להם עכשיו, אנחנו צריכים שיתפשטו מהר.
טובת הכלל היא מם
שהוכרע על ידי קניין רוחני.
הוא צריך להתפשט שוב.
אם הממים משגשגים,
החוקים שלנו, הנורמות שלנו, החברה שלנו,
הם כולם משתנים.
זוהי אבולוציה חברתית
וזה לא תלוי בממשלות
או בתאגידים או עורכי דין...
זה תלוי בנו.
(Si ringrazia iStockPhoto per alcuni
dei filmati presenti in questo episodio.
Li trovate su iStockPhoto.com)
È possibile rintracciare i nostri geni
in un arco di tempo di 3 miliardi di anni e mezzo
fino ad un singolo organismo: LUCA,
l'ultimo antenato universale comune
(Last Universal Common Ancestor)
Con la riproduzione, i geni di Luca venivano copiati e copiati
e copiati e copiati,
a volte con errori — essi si trasformavano.
Con il tempo ciò finì col produrre
ognuna delle miliardi di specie presenti sulla terra.
Alcune di queste adottarono il meccanismo della riproduzione sessuata,
combinando i geni degli individui,
e così, le forme di vita
che si adattarono meglio, prosperarono.
Questa è l'evoluzione. Copia, trasforma e combina.
La cultura si evolve in modo simile,
ma gli elementi non sono geni, quanto meme —
idee, comportamenti, abilità.
I meme vengono copiati, trasformati, e combinati.
E le idee dominanti del nostro tempo
diventano i meme più diffusi.
Questa è l'evoluzione sociale.
Copia, trasforma e combina.
È ciò che siamo, è il modo in cui viviamo,
ed ovviamente, è il modo in cui creiamo.
Le nostre nuove idee si evolvono a partire dalle precedenti.
Tuttavia il nostro sistema di leggi non riconosce
la natura derivativa della nostra stessa creatività.
Invece, le idee vengono considerate come proprietà privata,
come elementi unici ed originali
dai limiti ben definiti.
Ma le idee non sono così ordinate.
Esse sono sovrapposte, intrecciate, incatenate
E quando il sistema va in conflitto
con la realtà...
esso comincia a fallire.
Everything is a Remix
Parte Quattro: Fallimento del Sistema
Per quasi tutta la nostra storia
le idee sono state libere.
Il lavoro di Shakespeare, Gutenberg
e Rembrandt poteva essere liberamente copiato
e usato per creare.
Ma la crescente dominanza dell'economia di mercato,
dove il prodotto del nostro lavoro intellettuale
è comprato e venduto,
produsse degli effetti collaterali.
Immaginiamo che un tizio inventi una lampadina migliore.
Il suo prezzo deve coprire
non solo il costo di manifattura,
ma anche i costi intellettuali
dell'invenzione stessa.
Ora immaginiamo che un concorrente ne realizzi
una sua copia.
Il concorrente non deve preoccuparsi di
recupare i costi di sviluppo
in questo modo la sua versione può
costare di meno
La questione è:
Le creazioni originali non possono
competere con il prezzo delle loro copie.
Negli Stati Uniti furono introdotti
i diritti d'autore e i brevetti
proprio a causa di questo squilibrio.
I diritti d'autore coprivano i prodotti multimediali;
i brevetti coprivano le invenzionie.
Lo scopo di entrambi era d'incoraggiare
la creazione e la proliferazione
di nuove idee fornendo un breve e limitato
periodo di esclusività, un tempo durante il quale
nessun altro potesse copiare il tuo lavoro.
Ciò diede ai creatori una finestra con la quale
coprire i loro investimenti e ottenere un profitto.
Dopodiché il loro lavoro sarebbe divenuto di dominio pubblico,
dove potesse essere diffuso ovunque liberamente
ed essere usato per creare.
Era questo l'obiettivo:
un robusto dominio pubblico,
un economico parco di idee, prodotti,
arti e intrattenimento disponibile per tutti.
L'idea che ne stava alla base era il bene comune,
un beneficio per tutti.
Ma con il tempo, l'influenza del mercato
trasformò questo principio in maniera radicale.
I pensatori più influenti proposero che
le idee potessero essere una forma di proprietà e
questa convinzione avrebbe eventualmente prodotto
un nuovo termine... proprietà intellettuale.
Questo era un meme che si sarebbe
diffuso a macchia d'olio,
grazie in parte ad una stranezza
insita nella psicologia umana
e conosciuta con il nome di
"Avversione alle perdite"
In parole povere, odiamo perdere ciò che è nostro.
Le persone tendono a dare maggior valore alle perdite
che ai guadagni.
Così i nostri guadagni ottenuti
grazie al lavoro di altri
non fa molta impressione,
ma quando sono le nostre idee
ad essere copiate,
lo percepiamo come una perdita
e iniziamo a lottare.
Per esempio, la Disney fa un grande uso
delle opere di dominio pubblico.
Storie come Biancaneve, Pinocchio
e Alice nel paese delle meraviglie
erano tutte prese
dal dominio pubblico.
Ma quando arrivò il momento della scadenza
dei diritti d'autore sui film meno recenti della Disney,
fecero pressione per ottenere l'estensione
dei propri diritti d'autore.
L'artista Shepard Fairey ha usato spesso
arte pre-esistente nei suoi lavori.
Questa sua abitudine venne alla luce
quando fu denunciato da dall' Associated Press
per aver realizzato il suo famoso poster
"Obama Hope"
con una loro foto.
Nonostante ciò, quando furono i suoi lavori
ad essere utilizzati in un lavoro di Baxter Orr,
Fairey minacciò di denunciarlo.
Ed infine, Steve Jobs sembrava spesso
orgoglioso sulla storia della Apple
in materia di copie.
Non ci siamo mai vergognati
di rubare grandi idee.
Ma dimostrò un certo odio verso coloro
che osavano copiare Apple.
Distruggerò Android, perché è
un prodotto rubato. Voglio andarci
"termonucleare" su questa faccenda.
Quando copiamo lo giustifichiamo.
Quando altri copiano lo condanniamo.
La maggior parte di noi non ha problemi nel copiare...
fin quando siamo noi a farlo.
Quindi chiudendo un occhio per la nostre imitazioni
e spinto dalla fede nel mercato e nella proprietà,
il concetto di proprietà intellettuale si è espanso
oltre il suo scopo originale
con più ampie interpretazioni di nuove leggi,
nuove legislazioni,
maggiore mercato
e ricompense invitanti.
Nel 1981 George Harrison perse un caso
da 1.5 milioni di dollari per la copia "inconscia"
della hit doo-wop "He's So Fine"
nella sua ballad "My Sweet Lord".
Prima di tale evento, tante altre canzoni suonavano
anche più chiaramente, come altre canzoni
senza finire in tribunale.
Ray Charles creò la base della musica soul
basando "I Got a Woman"
sulla canzone gospel "It Must be Jesus."
A partire dalla fine degli anni novanta,
furono introdotte una serie di nuove leggi
e regolamentazioni sul copyright...
...e se ne aspettano molte altre.
Tra questi, i più grandi e ambiziosi sono gli accordi commerciali.
Essendo appunto accordi, non leggi,
possono essere negoziati in segreto,
senza un input dal popolo o approvazione
da parte di un congresso.
Nel 2011 l' ACTA fu firmato dal Presidente Obama,
ed il Trans-Pacific Partnership Agreement (TPPA),
il quale è attualmente redatto in segreto,
mira ad una diffusione maggiore della
"protezione" in stile Stati Uniti, in tutto il mondo.
Ovviamente, quando gli Stati Uniti
rappresentavano ancora
una economia in via di sviluppo, rifiutarono la firma di trattati e accordi
e non proteggevano il lavoro di autori stranieri.
Famosa è la lamentela di Charles Dickens
sull'esplosivo mercato americano
della pirateria sui libri
chiamandolo "una cosa orribile per la quale
quelle canaglie-vendilibri si arricchiranno."
La copertura fornita dai brevetti è passata
dalle invenzioni fisiche a quelle virtuali,
in particolare, il software.
Ma questa non è una transizione naturale.
Un brevetto è un progetto su
come realizzare un invenzione.
I brvetti software sono al più
una vaga descrizione di come sarebbe qualcosa
se fosse realizzata.
I brevetti software vengono scritti
nel linguaggio più ampio possibile
per ottenere la copurtera più ampia possibile.
La vaghezza dei termini può
raggiungere livelli assurdi.
Per esempio, "Macchina elaboratrice d'informazioni,"
che copre qualunque cosa assomigli ad un computer
o "oggetto materiale" che copre praticamente ogni cosa.
Le limitazioni confuse dei brevetti software
hanno reso l'industria degli smartphone
una grande guerra tra bande.
Il 62% delle cause sui brevetti sono
tutte per questioni legate al software.
Le perdite stimate sono di circa mezzo trilione di dollari.
La diffusione del concetto di
proprietà intellettuale
ha introdotto maggiori possibilità di effettuare
contese opportunistiche — fare causa per guadagnare.
Sono nate due nuove specie
il cui solo modello di buisness sono le cause legali:
sample trolls e patent trolls.
Troll di brevetti ed esempi.
Queste sono società che non producono nulla.
Acquisiscono una libreria di diritti su diverse
proprietà intellettuali,
per poi fare causa ed ottenere profitti.
E poiché i costi legali sono di
migliaia di centinaia di dollari per casi di copyright
e milioni in brevetti,
i loro obiettivi sono molto motivati
a risolvere le dispute
al di fuori dal tribunale.
Il più famoso troll di esempi
è la Bridgeport Music,
la quale ha presentato centinaia di querele.
Nel 2005 ottenero una vittoria molto influente
in trubunale per questo estratto di 2 secondi.
Tutto qui. E non era solamente corto,
era virtualmente irriconoscibile.
"A 100 Miles and Runnin'" degli NWA
Questo verdetto ha reso
ogni tipo di estratto, non importa quanto piccolo, una violazione.
I collage musicali pieni di estratti di altre canzoni
dell'età dell'oro dell'hip-hop
sono ora incredibilmente costosi da realizzare.
Ora i troll di brevetti sono molto comuni
nel travagliato mondo del software.
E forse il caso più inspiegabile
è quello di Paul Allen.
È uno dei fondatori di Microsoft,
è un miliardario,
è un filantropo stimato
che si è impegnato nel donare
buona parte della sua fortuna.
Egli afferma che le funzioni più elementari del web
come i link collerati, avvisi e raccomandazioni
furono inventate dalla sua ex-società,
da tempo defunta.
Così l'auto proclamatosi "uomo idea"
fece causa praticamente a tutta la Silicon Valley
nel 2010.
E lo fece nonostante avesse fama e fortuna.
Ricapitolando, il tutto si riduce a questo.
Crediamo che le idee siano delle proprietà
e siamo eccessivamente territoriali
quando percepiamo quella proprietà come nostra.
Le nostre leggi assecondano questo pregiudizio
con "protezioni" sempre più ad ampio spettro
e ricompense massiccie.
Nel frattempo spese legali insostenibili
incoraggiano gli imputati a pagare
ed a sistemare fuori dal tribunale.
È uno scenario scoraggianto,
e spinge a domandarsi: e adesso?
La convinzione nella proprietà intellettuale
è divenuta così dominante da spingere
l'intento originale delle leggi sul
copyright e sui brevetti
al di fuori della coscienza pubblica.
Ma quello scopo originale è
ancora lì in piena vista.
Il "Copyright Act" del 1970 è intitolato:
"Un atto per incoraggiare l'apprendimento."
Il "Patent Act" serve a
"promuovere il progresso delle Arti utili."
I diritti esclusivi che questi atti introdussero
erano un compromesso per un bene più grande.
L'intento era di migliorare le vite di tutti
incentivando la creatività
e producendo un ricco dominio pubblico,
un parco di conoscenze comuni, disponibili a tutti.
Ma gli stessi diritti esclusivi
divennero il punto centrale della questione,
al punto da venire rafforzati ed espansi.
Ed il risultato non è stato
un maggior progresso o un maggiore apprendimento,
quanto più dispute e abusi.
Viviamo in un era con problemi scoraggianti.
Abbiamo bisogno delle migliori idee possibili,
e ne abbiamo bisogno ora, quindi serve
che si diffondano in fretta.
Il bene comune è un meme
che è stato sopraffatto dalla proprietà intellettuale.
Bisogna diffonderlo di nuovo.
Se il meme prospera,
le nostre leggi, le normative e la nostra società,
si trasformano tutte.
Questa è evoluzione sociale
e non è compito dei governi
delle società o degli avvocati...
è compito nostro.
このエピソードのフィルムは
iStockPhotoの提供です
iStockPhoto.comをご参照下さい
体の中の遺伝子を35億年以上―
さかのぼると
たどり着くひとつの組織が「LUCA」
「全生物の最終共通祖先」だ
LUCAが再生産されると その遺伝子も
何度も何度も―
繰り返しコピーされた
たまに間違えると
その遺伝子が変形した
長い時間をかけ 地球の生物は―
全てこうして発生した
中には有性生殖を採用し
個々の遺伝子を結合させたりして
最良の形式の生物が繁栄した
これが進化だ
コピーし 変形し 結合する
文化の進化も似た道を歩む
しかしその要素は
遺伝子ではなくミーム
アイディア 行動 技術だ
ミームはコピー 変形 結合される
そして優れたアイディアは
もっとも拡散する
これが社会の進化だ
コピーし 変形し 結合する
それが私たちで
私たちが生活し―
創造する方法だ
新しいアイディアは古いアイディアから発展する
しかし私たちの法制度では
古いアイディアから派生した創造性を認めない
アイディアは財産や
独特でオリジナルな
土地のようなものとされている
しかしアイディアは固定していない
重ねられ 織り交ぜられ
絡み合っている
だから法制度が
現実と衝突したとき…
その失敗が始まる
Everything is a Remix
パート 4: システム障害
歴史上ほとんどの場合
アイディアは無料だった
ウィリアム・シェイクスピア
グーテンベルグ
レンブラントの作品を
公然とコピーし
加工できたが
市場経済が成長すると
知的労働製品の
生産や販売で
知的労働製品の
生産や販売で
副作用が発生した
ある男がよい白熱電球を発明したとする
その価格には
製造コストだけでなく
発明のコストも
含まれている
その白熱電球が
コピー商品と競合する場合
どうなるだろう
競合企業は
開発コストをカバーする必要はなく
より安くすることができる
結論としてオリジナルは
価格ではコピーに勝てない
アメリカにおける
著作権と特許の導入は
こうした不均衡への取り組みだった
著作権はメディアをカバーし
特許は発明をカバーした
どちらも
保護期間を設けることで
新しいアイディアの振興をねらった
保護期間中は誰も
著作をコピーできない
この制度は開発コストをカバーし
利益を生むための期間を
クリエイターに与えた
その後 著作はパブリック・ドメインになる
すなわち彼らの下から飛び立ち
自由に扱えるようになる
健全なるパブリック・ドメイン
すべて安価で手に入る
アイディア―
プロダクト 芸術 エンターテイメントの集合体
それこそがゴールだった
核となる信念は「公益」のため
万人のためだった
しかし時を経て
「市場」が―
その信念を変貌させた
アイディアは財産の一つの形であると
思想家たちが提案し
その考えがついに
「知的財産」という用語を生み出した
広く増殖するこのミームは
「損失回避」という
人間の心の歪みから生まれた
我々は自分の得た物を失いたくない
人は利益より損失を
大きく感じる傾向がある
人は利益より損失を
大きく感じる傾向がある
そのため他人の著作を
コピーして得た利益は
そのため他人の著作を
コピーして得た利益は
たいして大きいと感じないが
自分のアイディアが
コピーされると―
損失であり
縄張りを荒らされると感じる
例えばディズニーは多くの
パブリックド・メインを使用している
白雪姫やピノキオ
不思議の国のアリスの原作は
パブリック・ドメインだ
しかしディズニー映画の
著作権が切れそうな時には
保護期間延長を働きかけた
芸術家 S. フェアリーは
既存の作品を頻繁に
自身の作品に用いてきたが
既存の作品を頻繁に
自身の作品に用いてきたが
有名なオバマ大統領のポスターを
AP通信に訴えられると
彼のやり方は危うくなった
しかし彼の画像が
B. オアに盗用された時
フェアリーは訴えると脅迫した
またスティーブ・ジョブズは時に
アップルのコピーの歴史を自慢した
「我々は素晴らしいアイディアを盗むことに関して」
「いちいち恥ずかしさなど覚えない」
しかし彼はアップル製品をコピーした者に
恨みを抱いていた
「私はアンドロイドを潰すつもりだ」
「なぜなら、アレは盗用品だ」
「核戦争も辞さない」
コピーするときはそれを正当化し
他人がコピーする時はそれを中傷する
コピーすることに問題はない…
自分だけがしている限りは
我々が模倣を見て見ぬふりをして
市場のルールと所有権に推進され
知的財産は増えていった
それが進むと
既存の法解釈を超え
新し法律
新しい保護範囲
魅力的な報酬まで出現した
1981年にGハリスンは―
ヒット曲「He's So Fine」を
自分の「My Sweet Lord」で
意図的にコピーした罪で
150万ドル支払わされた
この判決以前にも
訴訟に至らないが
似ている曲は
たくさんあった
ソウルの元祖レイチャールズの
「I got a Woman」の元の曲は
ゴスペル曲「It Must be Jesus」だ
19世紀後半から
新しい著作権法や
規制が導入され…
それが今も進行中だ
最も期待されているのが
貿易協定だ
契約であり法律ではないので
秘密交渉が可能だ
国民に知らせたり
議会の承認も不要
2011年オバマ大統領は
ACTAに署名した
そして現在はTPP協定が
密かに締結されようとしている
そして現在はTPP協定が
密かに締結されようとしている
アメリカの保護形式を
世界に広めるのが目的だ
アメリカの経済が発展途上の時は
アメリカは協定に署名せず
海外の作品も保護しなかった
チャールズ・ディケンズは
アメリカの書籍市場の―
海賊行為に不平を述べた
「ヤクザな本屋の販売員を」
「儲けさせてるだけじゃないか」
特許のカバーする範囲は
フィジカルからバーチャルへ拡大した
最たるものがソフトウェアだ
しかしこれは不自然なことだ
特許は発明品のつくり方を
教える青写真だ
特許は発明品のつくり方を
教える青写真だ
しかしソフトウェアの特許は
それが実際にできたら
どんなものになるのかの
あいまいな記述だ
ソフトウェアの特許は
広い保護を受けるために
広義の言葉で書かれている
この用語のあいまいさは
悪意的だ
「情報生産マシン」という用語は
コンピュータ類似品全てを含み
「素材対象」には何でも当てはまる
特許範囲があいまいなので
携帯電話会社の縄張り争いは
激しくなっている
特許訴訟の62%はソフトウェアだ
その損失はなんと
5000億ドルだ
知的財産の範囲の拡大で
より多くの人たちが
お金稼ぎ目的の訴訟をし始めた
それで訴訟をビジネスにする
2種類の生物が進化した
サンプルトロールとパテントトロールだ
そうした企業は何も生産していない
知的財産権をたくさん入手し
訴訟して利益を得る
法的な防衛の費用は
著作権では数十万ドル
特許では数百万ドルだ
訴えられた側はたいてい
和解を希望する
有名なサンプリングトロール
ブリッジポートミュージックは
何百件も訴訟をしている
2005年には2秒のサンプリングに
違法の判決がでた
2005年には2秒のサンプリングに
違法の判決がでた
サンプリングが短く
誰も気づかないのに
サンプリングが短く
誰も気づかないのに
NWAの「A 100 Miles and Runnin」
この判決は基本的に
他のサンプリング訴訟にも適用されたので
サンプリングを贅沢に使った
ヒップホップ黄金期の曲は
サンプリングを贅沢に使った
ヒップホップ黄金期の曲は
高額で作れなくなった
今はパテントトロールが
ソフトウェア問題の背後にいる
今はパテントトロールが
ソフトウェア問題の背後にいる
最も不可解なのが
ポール・アレンの訴訟だ
最も不可解なのが
ポール・アレンの訴訟だ
Microsoftの創始者のひとりで
億万長者だ
有名な事前活動家で
財産のほとんどを寄付すると宣言した
また彼はWebの基本的な特徴の
関連リンクやアラート
お勧め機能は
自社が発明したと主張している
2010年に自称「アイデアマン」の彼は
たくさんのシリコンバレー企業を訴えた
しかし名誉や財産は失わなかった
その全体像はこうだ
我々はアイデアは財産だと信じている
そして自分に属する財産について
強い縄張り意識を持つ
法律はこの偏見を
保護対象と報酬の拡大で
助長している
保護対象と報酬の拡大で
助長している
一方で訴訟費用が高額なので
被告側は有り金をはたいて
裁判を避けようとする
被告側は有り金をはたいて
裁判を避けようとする
実に残念な話だ
それでは今は
どうなっているのか?
知的財産への信仰が
とても強まった結果
そもそもの著作権や特許の考えは
忘れられてしまった
しかし当初の目的はまだ
明らかに存在している
しかし当初の目的はまだ
明らかに存在している
1790年の著作権法の名は
「学びを促進するための法律」だった
特許法の目的は
「有用な技術の推進」だ
これらの法律で
独占権は
より優先する
大義との妥協だった
みんなの生活を良くするために
創作活動を促進し
豊かなパブリックドメインをつくり
開放することが法の目的だった
しかし独占権そのものに
重点が置かれ始め
しかし独占権そのものに
重点が置かれ始め
独占権が強化・拡大された
結果として
進歩も学びもなく
結果として
進歩も学びもなく
かえって対立を増やしている
恐ろしい問題に直面している
我々には―
最高のアイデアが必要だ
今すぐそれを素早く広めよう
公益というミームは
知的財産によって
消されてしまった
それをまた広めよう
もし実現したら
法律 規範 社会が
全て変わる
法律 規範 社会が
全て変わる
これは社会の進化だ
それは政府や
起業や法律家ではなく…
それは政府や
起業や法律家ではなく…
我々にかかっている
( iStockPhoto에서 이번 편에 삽입된
영상들을 제공해 주었습니다. 감사를 표합니다.
영상들은 iStockPhoto.com 에서 확인하실 수 있습니다.)
우리의 유전자를 약 35억년간 거슬러 올라가면
하나의 단일한 유기체에 다다르게 됩니다.
그것은 LUCA, 즉
현존하는 모든 생물의 공통 조상입니다.
LUCA의 번식과정에서 LUCA의 유전자는 복사되고 또 복사되고
복사되고 복사되고
종종 실수를 동반하기도 하면서 변형되었습니다.
시간이 지나며 이런 식으로
수십억이 넘는 지구의 생물종들이 만들어졌죠.
그 중 몇몇 종들이 유성생식, 즉
각 개체의 유전자를 결합하는 번식 방법을 채택한 결과
대체로 환경에 가장 잘 적응한 생명이 번성하게 되었습니다.
이것이 진화입니다. 복사, 변형, 그리고 결합.
그리고 문화 역시 비슷한 방식으로 진화합니다.
구성 요소가 유전자가 아닐 뿐이죠.
문화의 구성 요소는 밈(비유전적 문화 요소)입니다.
아이디어, 행동양식, 기술과 같은 것들이지요.
밈은 복사되고 변형되며 결합됩니다.
그리고 우리 시대에 지배적인 아이디어란
가장 널리 퍼진 밈을 말하는 것입니다.
이것이 사회적인 진화입니다.
복사하고, 변형하고, 결합하는 것.
이것이 우리 존재의 방식이며, 우리 삶의 방식이며
당연히 우리가 창조하는 방식이기도 하지요.
우리의 새로운 아이디어들은 오래된 것으로부터 진화합니다.
그러나 우리의 법 체계는
창조하는 일이 이렇듯 모방적인 본성을 가지고 있음을
인정하지 않습니다.
그 대신 아이디어들은 유일무이하며
고유의 명확한 경계를 가지고 있는
소유물로 간주되죠.
그러나 아이디어는 그런 식으로 정돈되어 있지 않습니다.
그것들은 겹쳐져 있으며, 섞여 있으며,
뒤엉켜 있습니다.
그리고 시스템이 현실과 모순될 때...
시스템은 실패하기 시작하죠.
[모든 것은 리믹스]
Part 4 : 시스템의 실패
유사 이래 대부분의 시간 동안
아이디어는 무료였습니다.
셰익스피어, 구텐베르크, 렘브란트의 작품들은
공개적으로 복제되고
다른 작품의 기반이 되었습니다.
그러나 시장경제의 성장에 따라
지적 노동의 결과물이
상품으로 거래되기 시작하면서
불행한 부작용이 생겨났습니다.
어떤 사람이 더 나은 전구를 발명했다고 가정해 보죠.
그는 전구를 팔아 얻는 이익으로
제조비용뿐 아니라
전구를 처음부터 발명하는 데 들어가는
개발 비용까지 회수해야 합니다.
그리고 이제 그의 경쟁자가
이 전구를 복제한 제품을 제조한다고 가정해 봅시다.
경쟁자는 개발 비용을
회수할 필요가 없으며
따라서 전구를 더 값싸게 팔 수 있습니다.
결론 : 오리지널 창작물들은
복제품과의 가격경쟁에서 승리할 수 없다.
미국에서 저작권과 특허 제도를 도입한 것은
이러한 불균형을
해소시키기 위함이었습니다.
저작권은 매체 영역에 적용되었고
특허는 발명품에 적용되었죠.
이 둘은 모두 새로운 아이디어의
창조와 확산을 돕기 위한 장치였습니다.
제한된 짧은 기간 동안
누구도 자신의 창작물을 복제할 수 없도록 하는
독점적인 권리를 부여함으로써요.
이로써 창작자는 투자비용을 회수하고
수익을 낼 수 있는 기회를 가지게 되었습니다.
이 기간이 끝나면 그들의 창작물은
공유재산이 되어 더욱 널리 퍼져나갈 수 있었고
다른 창작물들의 기반으로 활용될 수 있었습니다.
그리고 이 모든 것의 목표는
건강한 공유 재산과
부담 없이 이용 가능하며 모두에게 열려 있는
아이디어, 상품, 예술 그리고 오락이었습니다.
이 모든 것은 모두에게 이득을 주는 공동선에 대한
신뢰를 중심으로 이루어진 일입니다.
그러나 시간이 흐르며, 시장의 영향력은 이 원칙을
알아보지 못할 정도로 변형시켜 놓았습니다.
영향력있는 사상가들은
아이디어가 재산의 한 종류라는 의견을 제시했고
이 확신은 결국 새로운 용어를 낳게 됩니다.
[지적 재산]이라는 용어를.
이 지적 재산이라는 밈meme은 널리 퍼지게 되는데
손실 회피라고 불리우는
인간의 묘한 본성이 개념의 확산에 큰 기여를 합니다.
손실 회피는 쉽게 말해
사람들은 대체로 손해보기를 싫어한다는 뜻입니다.
우리는 이득보다는 손실에
더 많은 가치를 부여하곤 하지요.
따라서, 우리가 다른 이의 창작물을
표절함으로써 얻는 이득은
별로 크게 느껴지지 않습니다.
그러나 우리의 아이디어가 표절당했을을 때
우리는 이것을 손실로 받아들이고
텃세를 부리기 시작하죠.
이를테면 디즈니는 공유 재산을
광범위하게 이용해 왔습니다.
<백설공주>, <피노키오>, <이상한 나라의 앨리스>와 같은
이야기들은 모두
공유 재산으로부터 온 것이지요.
그러나 디즈니 초기 영화들의 저작권이
소멸될 때가 되자,
그들은 저작권 기한의 연장을 위해 로비를 했습니다.
예술가인 셰퍼드 페어리는
기존의 작품을 이용한 작업을 자주 했습니다.
이러한 그의 작업은
연합통신의 사진을 이용해
오바마의 hope 포스터를 제작했다는 이유로 고소당하면서
위기에 처하게 됩니다.
그럼에도 불구하고, 백스터 오어가
그의 작품을 이용했을 때는
소송을 걸겠다며 위협했지요.
그리고 최근의 예로는 스티브 잡스가 있습니다.
그는 종종 애플이 가진 모방의 역사를 자랑하곤 합니다.
"우리는 항상 위대한 아이디어를 훔치는 데 대해
한 점 부끄러움도 가지지 않아 왔습니다."
그러나 감히 애플을 모방한 자에 대해서라면,
그의 원한은 엄청나게 깊습니다.
"나는 안드로이드를 파괴할 것이다.
왜냐하면 이것은 남의 것을 도둑질한 상품이기 때문이다.
나는 핵전쟁을 벌일 각오가 되어 있다."
내가 베낄 땐 정당화하고
남들이 베낄 땐 비난하는 거죠.
우리 중 대부분은 모방에 큰 악감정이 없습니다.
우리가 남의 것을 베끼는 경우에만 말이죠.
이러한 우리 자신의 모방에 대한 관용,
그리고 시장과 소유권에 대한 믿음 때문에
지적 재산은 본래의 범위를 벗어나
부풀어오르기 시작했습니다.
기존 법률의 해석 범위를 넓히고
새로운 규정을 만들고
적용 범위를 넓혀나가고
매혹적인 대가를 제시하면서요.
1981년 조지 해리슨은 소송으로 150만 달러를 잃었습니다.
"He's So Fine"이라는 히트곡을
"무의식적으로" 표절하여
자신의 발라드 "My Sweet Lord"를 썼다는 이유였죠.
이 사건 이전에도 상당한 수의 곡이
다른 곡과 비슷한 사운드를 가지고 있었지만
그것 때문에 법정에 서지는 않았습니다.
레이 찰스는 "I Got a Woman"이라는 곡으로
소울 음악의 원형을 만들었는데
이것은 "It Must be Jesus"라는 찬송가를 바탕으로 한 곡이었습니다.
90년대 후반부터
일련의 새로운 저작권 법과
규정들이 만들어지기 시작했습니다..
..그리고 더 많은 법들이 만들어지는 중이지요.
그 중 제일 야심만만한 기획은 무역 협정입니다.
협정은 법이 아니기 때문에
비밀리에 협상이 가능하며,
공공의 의견을 수렴하거나 의회의 승인을 거칠 필요도 없습니다.
2011년 오바마 대통령은 ACTA에 서명했으며
환태평양경제동반자협정(TPPA) 또한
현재 비밀리에 추진되고 있습니다.
모두 미국식의 보호 규제를
전 세계에 더욱 강하게 퍼트리는 것이 목적이죠.
물론, 미국이 경제 성장 중인 국가였을 때는
그런 조약에 서명하는 것을 거부했기에
외국 작가들의 저작권은 보호되지 않았습니다.
미국의 해적판 도서 시장에 대한
찰스 디킨스의 불평은 유명하지요.
"악한 같은 서점상들이 이토록 부유해지는 것은
끔찍한 일이다."
특허의 적용 범위는 본래 물리적인 발명품에 한정됐지만
가상적인 것으로까지 확장되었습니다.
소프트웨어가 중요한 예시입니다.
그러나 이것은 자연스러운 전환이 아닙니다.
특허는 발명품을 만드는 방법이 담긴
설계도에 적용되는 것입니다.
반면 소프트웨어 특허는
무언가 실제로 발명되었을 때 어떤 형태를 띄고 있을지에 대한
느슨한 설명에 가깝게 적용됩니다.
그리고 소프트웨어 특허는
가능한 최대의 보호를 받기 위해
가능한 모호한 단어로 작성됩니다.
이 용어들의 모호함은
종종 말도 안 되는 지경에 이릅니다.
이를테면 "정보 제조 기계"는
컴퓨터 같은 것이라면 무엇이든 포함하는 용어이며
"물질"이라는 단어는, 거의 모든 것을 포함하는 용어입니다.
이렇듯 소프트웨어 특허의 경계가 모호함에 따라
스마트폰 산업계엔 거대한 영역다툼이 일어나게 됩니다.
현재 특허 소송의 62퍼센트는 소프트웨어 관련이며
이로 인한 비용 손실은 5000억 달러 가량으로 추산됩니다.
지적 재산의 적용 범위가 확대됨에 따라
기회주의적 소송의 가능성도 나날이 늘어나고 있습니다.
돈을 벌기 위해 소송을 하는 겁니다.
오로지 법정 소송만으로 사업을 꾸려나가는
새로운 두 종족이 여기에서 진화했습니다.
샘플 트롤과 특허 트롤이죠.
이들은 회사의 형태를 취하고 있지만
실제로는 아무것도 생산하지 않습니다.
대신 엄청난 양의 지적 재산권을 획득한 다음
수익을 내기 위해 소송을 겁니다.
소송당한 쪽 입장에서는, 법적 변호에 드는 비용이
저작권 소송의 경우 수천 달러에 이르며
특허 소송의 경우 수백만 달러에 이르기 때문에
대부분 재판 없이
협의로 소송을 끝내려 합니다.
샘플 트롤 중 가장 유명한 회사는
Bridgeport Music 인데,
수백 건의 소송을 제기한 상태입니다.
2005년 그들은 이 2초짜리 샘플에 대해
파급력있는 판결을 얻어냈습니다.
이게 다입니다. 이 샘플은 짧고, 게다가
거의 식별 불가능합니다.
NWA의 "A 100 Miles and Runnin"
이 평결은 모든 종류의 샘플링을
본질적으로는 위법으로 만들었습니다. 얼마나 작든 간에요.
힙합의 황금기에 만들어지던
샘플링이 많이 들어간 음악적 콜라주들은
이제 현실적으로 제작 불가능할 정도로 비싸졌습니다.
한편 특허 트롤들은
소프트웨어 업계에서 가장 흔히 보입니다.
그리고 이들 중 가장 불가해한 케이스는
아마 폴 앨런일 것입니다.
그는 마이크로소프트의 창립자 중 하나이며,
억만장자이고,
재산의 대부분을 기부하기로 약속한
존경받는 자산가이지요.
그리고 그는 기본적인 인터넷의 특성들, 즉
연결 링크나 경보, 추천과 같은 시스템을
오래 전 말소된 자신의 회사가 발명했다고 주장합니다.
그래서 이 자칭 "아이디어맨"은
2010년 실리콘 밸리의 대다수를 상대로 소송을 걸었습니다.
그는 이미 명예와 부를 가지고 있으면서도
이러한 일을 자행했습니다.
요약하자면, 큰 그림은 다음과 같습니다.
우리는 아이디어가 사유재산이라고 믿습니다.
그리고 우리가 이 아이디어를 소유하고 있다고 느낄 때
우리는 심한 텃세를 부립니다.
법률은 이런 성향을 더욱 강화시킵니다.
규제의 범위를 넓혀나가고
엄청난 대가를 제시하면서요.
그러는 동안 막대한 변호 비용은
피고인들로 하여금 비용을 지불하고
사건을 협의로 끝내도록 부추기고 있습니다.
이는 절망적인 시나리오이며,
그렇기에 지금 무엇을 할 것인가?
라는 질문을 강하게 요청합니다.
지적 재산에 대한 믿음은
너무나 지배적인 것이 된 나머지
저작권과 특허의 본래 의도를
대중의 관심 밖으로 몰아내 버렸습니다.
그러나 그 본래 의도는 아직도
원래의 장소에 선명히 자리해 있습니다.
1790년 저작권 법률의 명칭은
"학문의 증진을 위한 법률" 이었으며
특허 법률의 명칭은
"유용한 기술의 발전을 위한 법률" 이었습니다.
이러한 법률들이 도입한 배타적인 권리는
더 나은 목표를 위한 타협이었습니다.
모든 사람의 삶의 질을 증진시키는 것이 그 목표였지요.
이를 위해 새로운 발상을 장려하고
모든 사람이 자유롭게 이용할 수 있는 지식의 풀pool인
공유 자산을 풍요롭게 만들려 했던 것입니다.
그러나 배타적 권리 자체가
요점으로 여겨지기 시작하면서
강화되고 확산되었습니다.
그리고 이 현상은
어떠한 진보도, 배움에 있어서의 발전도 없이
오직 다툼과 남용만을 만들어 왔습니다.
우리는 중대한 문제가 있는 시대를 살아가고 있습니다.
우리에게 필요한 것은 가능한 최선의 아이디어,
당장 지금 필요하고, 당장 신속히 퍼져야 하는 아이디어입니다.
공동선이라는 밈meme은
지적재산에 의해 억눌려 왔습니다만
이제는 다시 퍼져나가야만 합니다.
이 밈이 번성한다면
우리의 법률, 우리의 규범, 우리의 사회가
모두 변화할 것입니다.
그것이 바로 사회 진화입니다.
그리고 이는 정부나 기업
혹은 변호사에게 달린 일이 아닙니다...
이것은 우리 모두에게 달린 일입니다.
Takk til iStockPhoto for å bistå med
bildemateriale til denne episoden. Se det på
iStockPhote.com
Genene i våre kropper kan spores tilbake
over tre og et halvt milliarder år
til en enkelt organisme: LUCAm
den siste universelle felles forfar.
Etter hvert som Lucas delte seg, kopierte genene seg om og om igjen,
om og om igjen,
noen ganger med mutasjoner - og de endret seg.
Over tid produserte dette hver eneste
av de milliardene av arter vi har hatt på jorden.
Noen av disse begynte med seksuell reproduksjon,
som kombinerer genene til ulike individer,
og tilsammen, blir de best tilpassede organismene tallrike.
Dette er evolusjon. Kopier, endre, kombiner.
Og kultur gjennomgår evolusjon på en lignende måte,
men elementene er ikke gener, de er memer -
ideer, oppførsler, ferdigheter.
Memer kopieres, endres, og kombineres.
Og alle dominerende ideer i vår tid
er de memene som har spredd seg mest.
Dette er sosial evolusjon.
Kopier, endre, kombiner.
Det er hvem vi er, hvordan vi lever,
og selvfølgelig, det er slik vi skaper.
Våre nye ideer utvikler seg fra de gamle.
Men vårt juridiske system tar ikke høyde for
kreativitetens hentede natur.
Derimot er ideer sett på som eiendom,
som unike og originale områder
med klare grenser.
Men ideer er ikke så ryddige.
De har flere lag, de er vevde sammen.
Og når systemet
strider mot virkeligheten...
begynner systemet å faile.
Alt er en remix
Del 4: System failure
Gjennom nesten hele vår historie
var ideer gratis.
Shakespeare, Gutenberg og
Rembrant sine verker, kunne åpent kopieres
og bygges på.
Men markedsøkonomiens voksende dominans,
hvor produktene av vårt intellektuelle arbeid
kjøpes og selges,
produserte en uheldig bieffekt.
La oss si noen finner opp en bedre lyspære.
Hans pris må dekke
ikke bare produksjonskostnaden,
men også kostnaden av å finne opp
pæra i utgangspunktet.
Nå la oss si at en utfordrer begynner å produsere
en konkurrerende kopi.
Utfordreren trenger ikke dekke
utviklingskostnadene,
så hans versjon kan være billigere.
Alt i alt: Originale produkter
kan ikke konkurrere med prisen av kopier.
I USA var innføringen
av opphavsrettigheter og patenter
tenkt å skulle bøte på denne ubalansen.
Opphavsrett dekket media;
patenter dekket oppfinnelser.
Begge var tenkt å støtte opp om
dannelse og spredning av
nye ideer ved å gi en kort og begrenset
periode med ekslusivitet, en periode hvor ingen andre
kunne kopiere ditt arbeid.
Dette ga oppfinnerne et vindu hvor de kunne
dekke investeringene sine og gjøre fortjeneste.
Etterpå ble arbeidet deres allmenn eie,
og kunne spres vidt og bredt
og bygges på.
Og det var dette som var målet:
et kraftige allment eie,
en rimelig mengde med ideer, produkter,
kunst og underholding, tilgjengelig for alle.
Kjernen var troen på felles gode,
til alles fordel.
Men over tid gjorde markedets påvirkning
at dette prinsippet ble endret til det ugjenkjennelige.
Innflytelsesrike tenkere foreslo at
ideer er en slags eiendom,
og denne overbevisningen ga til sist
en ny term... intellektuell eiendom.
Dette var en meme som spredte seg bredt,
delvis takket være en egenskap ved menneskelig psyke,
å unngå tap.
Vi hater å miste det vi har.
Folk har en tendens til å legge mye mer verdi i tap
enn i vinning.
Så den vinningen vi får
når vi kopierer andres arbeid
føles små,
men når det er våre ideer som kopieres,
oppfatter vi det som et tap, og vi blir territorielle.
For eksempel tok Disney stor nytte
av allmenn eie.
Historier som Snøhvit, Pinnochio
og Alice i Eventyrland ble alle tatt
fra allmenn eie.
Men når tiden var inne for at opphavsretten
til Disneys tidligere filmer gikk ut,
lobbyerte de for å utvide opphavsretten.
Kunsteren Shepard Fairey har ofte brukt
eksisterende kunst i sitt arbeid.
Dette fikk han svi for da han ble
saksøkt av Associated Press
for å basere sin berømte Obama Håp-plakat
på deres fotografi.
Likevel, da det var hans bilder
som ble brukt i et verk av Baxter Orr,
truet Fairey med søksmål.
Til sist, Steve Jobs var noen ganger
stolt av Apples kopieringshistorie.
Vi har alltid skamløst
stjålet store ideer.
Men han bar kraftig nag mot dem
som våget å kopiere Apple.
Jeg skal knuse Android, for
det er et stjålet produkt. Jeg er villig til å
ta dette til atomkrig.
Når vi kopierer rettferdiggjør vi det.
Når andre kopierer demoniserer vi det.
De fleste av oss har ingen problemer med kopiering...
så lenge det er vi selv som gjør det.
Så med et blindt øye mot vår egen mimikry,
og med full tiltro til markeder og eierskap,
vokste intellektuell eiendom
utenom sitt originale omfang med
bredere tolkninger av eksisterende lover,
nye lover,
nye anvendelsesområder
og fristende gevinster.
I 1981 tapte George Harrison et
søksmål på 1,5 millioner dollar for å "underbevisst"
ha kopiert doo-wop-hiten "He's So Fine"
i sin ballade "My Sweet Lord."
Før dette var et masse andre sanger som hørtes
mye mer ut som andre sanger
uten å ende opp i retten.
Ray Charles lagde protoypen for soulmusikk
da han baserte "I Got a Woman"
på gospelsangen "It Must Be Jesus".
Fra sent nittitall
ble en serie nye opphavsrettlover og
reguleringer introdusert...
og mange flere er på vei.
De mest ambisiøse er handelsavtaler.
Fordi disse er avtaler og ikke lover,
kan de forhandles frem i hemmelighet,
uten offentlig debatt eller godkjennelse i kongressen.
I 2011 ble ACTA signert av president Obama,
og Trans-Pacific Partnership Agreement, som
for tiden skrives i hemmelighet,
tar sikte på å spre enda sterkere
USA-type beskyttelse verden rundt.
Selvfølgelig, da de Forente Stater selv
var et utviklingsland, nektet det å signere avtaler
og hadde ingen beskyttelse for utenlandske forfattere.
Charles Dickens klagde i et berømt sitat på
Amerikas voksende piratmarked for bøker,
og kalte det "en grusom sak
at slyngel-bokhandlere skal bli rike."
Patentdekning tok spranget fra
fysiske oppfinnelser til virtuelle,
mest merkbart, programvare.
Men dette er ikke en naturlig overgang.
En patent er en oppskrift på
hvordan man lager en oppfinnelse.
Programvarepatenter er mer
en løs beskrivelse av hva noe ville vært
hvis et faktisk ble oppfunnet.
Alle slike patenter er skrevet
i så bredt språk som mulig
for å få bredest mulig beskyttelse.
Vagheten av disse termene kan i blant
nå absurde nivåer.
For eksempel "informasjonsbehandlende maskin",
som dekker alt datamaskin-lignende, eller
"materielt objekt" som dekker omtrent hva som helst.
Uklarheten i disse patentenes grenser
har gjort smarttelefonindustrien til en eneste stor krig.
62 % av alle patentsøksmål i dag er over programvare.
Estimert tapt rikdom er en halv trillion dollar.
Den voksende definisjonen av intellektuell eiendom
har introdusert mer og mer muligheter
for oppurtinistisk søksmål - å saksøke for å tjene penger.
To nye arter har utviklet seg,
hvor hele forretningideen er søksmål:
sample troll og patent troll.
Dette er bedrifter som ikke faktisk produserer noenting.
De skaffer seg et bibliotek av intellektuelle eiendomsrettigheter,
og saksøker for å tjene penger.
Og siden juridisk forsvar koster
flere hundre tusen dollar i søksmål om opphavsrett,
og millioner i patenter,
er målene deres oftest veldig interersserte i
å komme til avtaler utenfor rettssalen.
Den mest kjente sample trollen
er Bridgeport Music,
som har gått til hundrevis av søksmål.
I 2005 fikk de en innflytelsesrik
rettsavgjørelse over dette tosekunders klippet.
Det var alt. Og ikke bare var klippet kort,
det var bortimot ugjenkjennelig.
NWAs "A 100 Miles and Runnin'"
Denne avgjørelsene gjorde i bunn og grunn
all form for sampling, uansett hvor liten, til overtredelse.
De musikalke kollasjene
fra hiphops gullalder
er nå latterlig dyre å skape,
Nå er patent troll mest vanlige
i det problematiske programvare-domenet.
Kanskje det mest uforklarlige tilfellet
er det av Paul Allen.
Han er en av Microsofts grunnleggere,
milliardær,
og filantrop
som har lovet å gi bort mye av sin formue.
Han hevder at grunnleggende nettfunksjoner
som relaterte lenker, påminnelser og anbefalinger
ble oppfunnet av hans forhistoriske selskap.
Den selvproklamerte "idemannen"
saksøkte omtrent hele Silicon Valley i 2010.
Han gjorde dette til tross for ingen mangel på rikdom eller berømmelse.
Så for å repetere, det fulle bildet ser slik ut.
Vi tror på at ideer er eiendom
og vi er meget territorielle
når vi føler at eiendom tilhører oss.
Våre lover gir rom for denne tenderingen
med stadig bredere beskyttelse
og massive gevinster.
I tillegg får enorme rettsavgifter
anklagede til å betale i dyre dommer
for å avklare saken utenfor retten.
Det er et demotiverende scenario,
og vi må spørre oss: hva nå?
Troen på intellektuell eiendom
har vokst seg så dominerende at den har skjøvet
den opprinnelige tanken med opphavsrett og patenter
ut av vår fortståelse.
Men den opprinnelige tanken er fortsatt
rett foran oss.
Opphavsrettsloven fra 1790 er titulert
"en lov for å støtte opp om læring".
Patentloven er
"for å promotere fremskritt av nyttig flid."
Rettighetene disse lovene introduserte
var kompromisser for et større mål.
Målet var å gi alle bedre liv
ved å oppmuntre til kreativitet
og produsere et rikt allment eie,
en delt kunnskapsmengde, åpen til alle.
Men det ble de eksklusive rettighetene i seg selv
som skulle bli sett på¨som poenget,
så disse ble styrket og utvidet.
Og resultatet har ikke vært
mer fremskritt eller mer læring,
det har vært mer krangling og mer misbruk.
Vi lever i en tid med store problemer.
Vi trenger så gode nye ideer som mulig,
og vi trenger dem nå, og vi trenger å spre dem fort.
Vårt felles gode er en meme
som ble overskygget av intellektuell eiendom.
Den må begynne å spre seg igjen.
Hvis memen lykkes,
vil våre lover, våre normer, vårt samfunn,
endre seg.
Det er sosial evolusjon
og den er ikke avhengig av myndighetene
eller bedrifter eller advokater...
den avhenger av oss.
(Dank aan iStockPhoto voor het bijdragen
van materiaal voor deze aflevering.
Bezoek ze op iStockPhoto.com)
De genen in ons lichaam kunnen meer dan
drieënhalf miljard jaar terug getraceerd worden
naar één enkel organisme: LUCA,
de Laatste Universele Gemeenschappelijke Voorouder.
Toen Luca reproduceerde, werden zijn genen gekopieerd
en gekopieerd en gekopieerd,
soms met fouten — ze transformeerden.
Na verloop van tijd ontstond zo iedereen
van de miljarden levensvormen op aarde.
Sommigen begonnen met voortplanting,
combineerde de genen van individuen,
en alles te samen, ontstonden de beste aangepaste levensvormen.
Dit is evolutie. Kopiëren, veranderen en combineren.
Culturen evolueren op de zelfde manier,
maar de elementen zijn geen genen, het zijn memes
ideeën, gedragingen, vaardigheden.
Memes zijn gekopieerd, veranderd en gecombineerd.
En de dominante ideeën van onze tijd
zijn de memes die het meest verspreid zijn.
Dit is sociale evolutie.
Kopiëren, veranderd en combineren.
Het is wie we zijn, het is hoe we leven,
en natuurlijk, het is hoe we creëren.
Onze nieuwe ideeën ontstaan uit oude.
Maar ons rechtssysteem erkent niet
het natuurlijk afleidend effect van creativiteit.
In plaats daarvan, ideeën worden gezien als eigendom,
als unieke en originele kavels
met duidelijke grenzen.
Maar ideeën zijn niet zo ordelijk.
Ze zijn gestapeld, ze zijn vervlochten,
ze zijn verstrikt. En waneer het systeem
problemen geeft met de realiteit...
zal het systeem beginnen te vallen.
Alles is een "Remix"
Deel Vier: Systeemfout
Voor het grootste gedeelte van onze geschiedenis
waren ideeën 'gratis'.
De werken van Shakespeare, Gutenburg,
en Rembrandt kon zonder problemen
worden gekopieerd en op worden gebouwd.
Maar de groeiende dominantie van de markteconomie,
waar de resultaten van ons intellectueel denken
worden gekocht en verkocht,
zorgde voor een vervelende bijwerking.
Stel, iemand verzint een betere gloeilamp.
Zijn verkoopprijs moet niet alleen
de productiekosten dekken,
maar ook de ontwikkelingskosten
van de lamp zelf.
Maar nu gaat ook een concurrent beginnen
met het maken van een kopie.
De concurrent hoeft niet
de ontwikkelingskosten te dekken
dus zijn versie kan goedkoper zijn.
Conclusie: originele creaties kunnen
niet concurreren met de prijs van kopieën.
In de VS, de introductie
van auteursrechten en patenten
was bestemd om deze onbalans aan te pakken
Auteursrechten dekte media;
patenten dekte uitvindingen.
Beiden bedoeld om het aanmoedigen
van creatie en leefbaarheid
van nieuwe ideeën, die voor korte tijd
exclusief gedekt zijn, een periode waarin
niemand anders jouw werk kon kopiëren.
Dit gaf bedenkers de ruimte om hun investering
terug te verdienen en winst te maken.
Daarna zouden die werken publiek domein worden,
waarin het verspreid kon worden
en vrij op gebouwd worden.
En dat was het doel:
een robuust publiek domein,
waarin voldoende ideeën, producten,
kunst en vermaak beschikbaar voor iedereen.
De kerngedachte was 'het algemeen welzijn',
waar iedereen voordeel aan deed.
Maar over tijd, door de invloed van de markt
werden die principes onherkenbaar.
Invloedrijke denkers stelde voor dat
ideeën een vorm van eigendom waren,
en deze bedenking zorgde uiteindlijk
voor een nieuw begrip... intellectueel eigendom.
Dit was de meme dat zich zou vermenigvuldigen,
door een denkfout in de menselijk psychologie
beter bekent als 'verlies-aversie'.
Simpelweg gezegd, we verliezen niet graag de dingen van ons zijn.
Mensen geven meer waarde aan verlies
dan aan wat we krijgen.
Dus de winst van het kopiëren
van het werk van anderen
heeft geen grote indruk,
maar wanneer het onze ideeën die gekopieerd worden
zien we die als verlies en worden we ... territoriaal.
Bijvoorbeeld, Disney maakte groot gebruik
van het publieke domein.
Verhalen zoals Sneeuwwitje, Pinokkio
en Alice in Wonderland waren allemaal
deel van het publieke domein.
Maar waneer de auteursrechten zouden komen
te vervallen voor deze Disney films,
lobbyde zij om de auteursrechten te verlengen.
Kunstenaar Shepard Fairey gebruikte vaak
al bestaande kunst voor zijn werk.
Zijn praktijken kwamen tot het licht toen
hij werd aangeklaagd door de Associated Press
voor het baseren van zijn beroemde Obama Hope poster
op één van hun foto's.
Toch, waneer zijn werk
terugkwam in een werk van Baxter Orr,
dreigde Fairey met een rechtszaak.
Ook Steve Jobs was soms open
over de kopie praktijken van Apple.
"Wij hebben waren altijd schaamteloos...
...over het stelen van geweldige ideeën."
Maar hij koesterde een diepe wrok tegen
degene die van Apple durfden te kopiëren.
"Ik ga Android vernietigen, omdat...
...het een gestolen product is. Ik ben bereid...
...om thermonucleair te gaan om dit."
Waneer wij kopiëren, rechtvaardigen wij dit.
Waneer anderen kopiëren, belasteren wij dit.
De meeste van ons hebben geen probleem met kopiëren...
zolang wij degene die kopiëren.
Dus met een oogje dicht na onze eigen naäperij,
en met vertrouwen in de markt en eigendom,
intellectueel eigendom is voorbij
zijn originele intentie gelopen met
een bredere verklaring van bestaande wetten,
nieuwe wetten,
nieuwe mediums,
en verleidelijke belongingen.
In 1981 verloor George Harrison een
1,5 miljoen US dollar rechtszaak voor het 'onbewust'
kopiëren van de hit "He's So Fine"
in zijn lied "My Sweet Lord."
Daarvoor waren er genoeg liedjes die
op anderen liedjes leken
zonder te eindigen in een rechtszaak.
Ray Charles creëerde de voorloper voor soul muziek
toen hij "I Got a Woman" baseerde
op het gospel lied "It Must be Jesus."
In het begin van de jaren 90
werden nieuwe auteursrechten wetgeving en
regelgeving geïntroduceerd
en met meer in de maak.
De meest ambitieus zijn handelsverdragen.
Omdat die verdragen zijn en geen wetten,
kunnen deze in het geheim worden onderhandelt,
zonder inbreng van het publiek of toestemming van het US Congres.
In 2011 was ACTA ondertekend door Obama,
en het TTP verdrag,
waar nu in het geheim aan wordt gewerkt,
werkt aan het spreiden van
VS-stijl van bescherming over de hele wereld.
Terwijl, vroeger, toen de VS zelf nog een
'ontwikkeling' land, weigerde ze het onderteken van verdragen
en had geen bescherming van buitenlandse schrijvers.
Charles Dickens klaagde over
Amerika's levendige boek plagiaat,
hij noemde het: "Een afschuwelijk iets...
...dat deze schurken van een boekhandelaars rijk mee worden."
Patenten maakten de loop van
fysieke uitvingen naar virtuele,
zoals software.
Maar dit is geen natuurlijke overgang.
Een patent is een blauwdruk voor
het maken van de uitvinding.
Software patenten zijn meer
een losse omschrijving van hoe het er ongeveer
uit zou zien als het echt uitgevonden zou zijn.
En software patenten zijn geschreven met
het breedste taalgebruik
om de grootste dekking te hebben.
De onduidelijkheid van de termen hierin
raakt vaak een absurd niveau.
Bijvoorbeeld, 'informatie productie machine,'
dekt alles wat op een computer lijkt, of
'materiaal object' dekt zowat ... alles.
De vaagheid van de software patenten
heeft de smartphone industrie in een greep van een 'bendeoorlog'.
62% van alle patenten rechtszaken gaan nu over software.
De geschatte welvaart dat verloren is gegaan is 500 miljard US dollar.
Het vergrote bereik van intellectueel eigendom
heeft ook meerdere mogelijkheden gemaakt
voor opportunistische procesvoering - aanklagen om te verdienen.
Twee soorten bedrijven ontwikkelden zich
wiens bedrijfsplan was om rechtszaken te voeren:
sample trolls en patent trolls.
Deze bedrijven produceren verder niets.
Ze kopen een reeks van intellectuele rechten,
en klagen dan anderen aan voor winst.
En omdat de juridische kosten
zo hoog zijn in auteursrechten rechtszaken
en miljoenen voor patenten,
hun doel is vaak om een schikking te
maken buiten de rechtbank.
De meest bekende sample troll
is Bridgeport Music,
die honderden rechtszaken aanspanden.
In 2005 scoorde zij een belangrijke winst
met een uitspraak over deze sample van 2 seconden.
Dat is het. En niet alleen was de sample kort,
het was ook haast onherkenbaar.
Deze uitspraak zorgde ervoor dat
elke sample, hoe klein ook, inbreuk maakte.
De sample gedreven muziekcollecties
van de hip-hop gouden tijden
zijn nu onmogelijk duur om te maken.
Nu zijn patent trolls meer actief
in het duistere medium van software.
En misschien de meest onbegrijpelijke voorbeeld
is die van Paul Allen.
Hij is de mede-oprichter van Microsoft,
hij is een miljardair,
hij is een gewaardeerde weldoener
die beloofde om een groot deel van zijn fortuin weg te geven.
En hij maakte aanspraak op de meest fundamentele internet kenmerken
zoals gerelateerde links, alerts en aanbevelingen
die zouden uitgevonden door zijn lang stilstaande bedrijf.
Dus de zelf verkondigde "ideeën man"
klaagde zowat bijna heel Silicon Valley aan in 2010.
En dat deed hij zonder schaamte of vermogensverlies.
Dus samenvattend, het hele plaatje ziet er als het volgende uit.
Wij geloven in dat een idee een eigendom is
en we zijn erg territoriaal
waneer we denken dat dat eigendom van ons is.
Onze wetten koestert dit vooroordeel
met steeds groeiende bescherming
en grote beloningen.
Ondertussen, grote juridische kosten
moedigen gedaagden aan om te betalen
en te schikken buiten het gerechtshof.
Het is een ontmoedigend scenario wat het volgende vraagt:
wat nu?
Het geloof in intellectueel eigendom
is zo dominant gegroeid, het heeft
het originele idee van auteursrechten en patenten
uit het publiek bewustzijn, gedrukt.
Maar het originele doel is nog steeds
recht in openbaar.
De auteursrechten wetgeving van 1790, getiteld
"een wet voor de aansporing van leren."
De Patenten wet is getiteld
"voor het bevorderen van de vooruitgang van bruikbare kunsten."
De exclusieve rechten die deze wetten introduceerden
waren een compromis voor het 'algemeen welzijn'.
Het doel was een beter leven voor iedereen
door het bevorderden van creativiteit
en het produceren van een groot publiek domein,
een gedeelde bron van kennis, voor ons allen.
Maar deze exclusieve rechten zelf
werden overwogen tot het punt,
zo dat ze werden versterkt en uitgebreid.
En het resultaat is niet
meer de vooruitgang of meer leren,
het is meer gekibbel en misbruik.
We leven in een tijd met lastige problemen.
We hebben de beste ideeën mogelijk, nodig.
We hebben ze nu nodig en ze moeten snel verspreiden.
Het algemeen welzijn is een meme
dat was overdonderd door intellectueel eigendom.
Het moet weer opnieuw spreiden.
Als de meme doorzet, zullen
onze wetten, onze normen, onze sameleving
allemaal veranderen.
Dat is sociale evolutie
en het is niet aan de overheid
of de bedrijven of advocaten...
het is aan ons.
(Podziękowania dla iStockPhoto za pomoc
przy produkcji tego odcinka. Zajrzyjcie:
iStockPhoto.com)
Nasze geny pochodzą od jednego,
pochodzącego sprzed 3,5 miliarda lat,
przodka: LUCA,
Last Universal Common Ancestor (ostatni uniwersalny wspólny przodek).
Gdy LUCA się rozmnażał, jego geny były kopiowane,
znów kopiowane i ponownie kopiowane.
Ten proces czasami generował błędy - wówczas następowały przekształcenia organizmu.
Z czasem z tego jednego organizmu rozwinęły się
wszystkie formy życia na Ziemi.
Niektóre z nich zaczęły rozmnażać się płciowo,
łącząc geny pojedynczych osobników,
i promując najlepiej przystosowane do życia wariacje.
To ewolucja.
Kopiowanie, przekształcanie, łączenie.
Kultura rozwija się w podobny sposób,
z tą różnicą, że zamiast genów pojawiają się memy:
idee, sposoby zachowania, umiejętności.
Memy są kopiowane, przekształcane i łączone.
Najpopularniejsze idee naszych czasów
to najszybciej rozprzestrzeniające się memy.
To ewolucja społeczna.
Kopiowanie, przekształcanie, łączenie.
To są nasze zasady, w ten sposób żyjemy
i oczywiście, w ten sposób tworzymy.
Nowe idee są rozwinięciem starych.
Nasz system prawny nie uznaje jednak
takiej natury twórczości.
Pomysły traktuje jako formy własności,
niczym ogrodzone i odizolowane
prywatne działki.
Nie taka jest natura ludzkich idei.
Nawarstwiają się, splatają ze sobą,
wzajemnie łączą. I gdy system popada
w konflikt z rzeczywistością...
zaczyna się rozpadać.
Wszystko jest remiksem
Część czwarta: Awaria systemu
Niemal przez całą historię ludzkości
pomysły były wolne.
Prace Szekspira, Gutenberga
czy Rembrandta mogły być dowolnie kopiowane
i wykorzystywane jako podstawa twórczości.
Rosnąca dominacja wolnego rynku,
gdzie produkty umysłu są, jak każdy inny towar,
kupowane i sprzedawane,
wywołała niepożądany efekt uboczny.
Powiedzmy, że ktoś usprawnia żarówkę.
Jej cena musi pokryć wydatki związane
nie tylko z kosztami produkcji,
ale również z kosztami
samego procesu twórczego.
Teraz na tym nowym rynku pojawia się konkurent,
kopia oryginału.
Nie musi on przejmować się kosztami
opracowania wynalazku,
więc jego kopia będzie tańsza.
Efekt: odkrywcy nowych idei
nie są w stanie konkurować z kopiami.
Wprowadzone w Stanach Zjednoczonych systemy
prawa autorskiego i patentowy
miały zlikwidować tą nierówność.
Prawa autorskie dotyczyły mediów;
patenty chroniły wynalazki.
Oba systemy miały wspierać
twórczość i rozprzestrzenianie się
nowych idei przez stosowanie krótkiego
okresu wyłączności, podczas którego
nie wolno było kopiować cudzych prac.
Ten okres ochronny dawał twórcom możliwość
pokrycia kosztów i osiągnięcia godziwego zysku.
Po jego upływie, ich idee przechodziły do domeny publicznej
gdzie mogły być swobodnie rozpowszechniane
i wykorzystywane w cudzych pracach.
Cel był jasny:
bogata domena publiczna,
bezpłatny zestaw idei, produktów,
sztuki - dostępny dla wszystkich.
Owo wspólne dobro
miało przynosić pożytek całemu społeczeństwu.
Z czasem wpływ rynku
zmienił tą ideę nie do poznania.
Wpływowi myśliciele twierdzili, że
pomysły są formą własności.
To przekonanie powołało do życia
nowy termin: własność intelektualna.
Ten mem błyskawicznie się rozprzestrzenił,
co było pochodną silnie zakodowanej w naszej psychice
niechęci do straty.
Krótko mówiąc: nie znosimy się rozstawać z posiadanym dobrem.
Ludzie wyżej cenią stratę
niż zysk.
Korzyści jakie odnosimy
z kopiowania cudzych prac
nie wywierają na nas takiego wrażenia,
jak strata związana z kopiowaniem naszych pomysłów.
Zaczynamy zaciekle bronić naszego terytorium.
Disney na przykład często korzystał z
domeny publicznej.
Historie jak "Królewna Śnieżka", "Pinokio"
czy "Alicja w Krainie Czarów" zostały
zapożyczone z domeny publicznej.
Kiedy jednak nadszedł czas wygaśnięcia
praw do wczesnych filmów Disneya,
firma wymogła na władzach przedłużenie okresu ochrony.
Shepard Fairey często używał
w swojej pracy istniejących dzieł.
Odczuł to boleśnie gdy
został pozwany przez Associated Press
za oparcie swojego słynnego plakatu
na należącym do nich zdjęciu.
Z drugiej strony, gdy jego praca
została wykorzystana przez Baxtera Orr'a,
sam też zagroził pozwem.
No i wreszcie Steve Jobs często
szczerze opowiadał o kopiowaniu przez Apple.
Nigdy nie mieliśmy żadnych oporów
przed wykradaniem świetnych pomysłów.
Sam jednak wpadał we wściekłość gdy tylko
ktoś odważył się skopiować coś od Apple.
Zniszczę Androida, bo to
kradziony produkt. Nie cofnę się przed niczym
żeby ich zniszczyć.
Kali kopiować dobrze.
Od Kalego kopiują - źle.
Większość z nas nie ma problemu z kopiowaniem
o ile to my sami kopiujemy.
W tych warunkach,
wspierana przez głęboko zakorzenione w nas cechy,
idea własności intelektualnej kwitła
i rozszerzała swoje wpływy.
Coraz szerzej interpretowano obowiązujące prawo,
wprowadzano nowe przepisy,
rozszerzając ochronę
i nęcono korzyściami dla jednostki.
W 1981 George Harrison musiał zapłacić
1,5 miliona dolarów za "nieświadome"
zapożyczenie melodii “He’s So Fine”
w swojej balladzie “My Sweet Lord”.
Do tej pory sporo piosenek miało podobne brzmienie
do innych utworów, co jednak
nie prowokowało procesów o odszkodowanie.
Ray Charles powołał do życia muzykę soul
wydając “I Got a Woman”,
które oparte było na motywie z “It Must be Jesus.”
Z początkiem lat dziewięćdziesiątych,
pojawiła się seria
nowych regulacji prawnych...
...a to jeszcze nie był koniec.
Najszerszy zasięg oddziaływania mają porozumienia handlowe.
Nie stanowią prawa, więc mogą być negocjowane
w całkowitej tajemnicy,
bez obowiązku konsultacji społecznych.
W 2011 roku prezydent Obama podpisał umowę ACTA,
a obecnie przygotowywany w największej tajemnicy
Trans-Pacific Partnership Agreement
dąży do rozszerzenia amerykańskiej wizji
ochrony praw autorskich na cały świat.
Oczywiście gdy samo USA było dopiero państwem
rozwijającym się, odmawiało podpisywania takich umów
i nie obejmowało ochroną praw cudzoziemców.
Charles Dickens narzekał wówczas na
piracki amerykański rynek wydawniczy,
złorzecząc, że "ci dranie,
wydawcy, mogą bogacić się na cudzej pracy".
Ochrona patentowa wykonała nagły skok
od ochrony gotowych wynalazków, do objęcia nią pomysłów na nie.
Przede wszystkim chodzi o oprogramowanie.
Nie jest to jednak logiczna zmiana.
Patent to opis wykonania
i budowy wynalazku.
Patenty na oprogramowanie to
czym mógłby być dany wynalazek,
gdyby tylko istniał.
Patenty na oprogramowanie opisywane są
też jak najogólniejszym językiem,
tak by zapewnić jak najszerszą ochronę.
Ich niejednoznaczność sięga
czasem granic absurdu.
Na przykład "maszyna wytwarzająca informację",
co pasuje do każdego komputera, czy nawet
“obiekt materialny,” który dotyczyć może wszystkiego.
Nieostrość granic takich patentów
spowodowała prawdziwą wojnę wsród producentów smartfonów.
62 procent wszystkich sporów patentowych dotyczy oprogramowania.
Szacowana strata dochodów to pół tryliona dolarów.
Rozszerzający się zakres ochrony własności intelektualnej
daje coraz więcej możliwości do prowadzenia
działalności zarobkowej — jako jedyne źródło zysków.
Powstały dwa nowe rodzaje firm,
które żyją tylko z wytyczania procesów:
trolle próbkowe i trolle patentowe.
Firmy te nie produkują absolutnie niczego.
Pozyskują prawa własności intelektualnej,
a potem pozywają za ich naruszenie.
A ponieważ koszty obrony w sprawach o naruszenie praw autorskich
idą w setki tysięcy dolarów,
zaś w przypadku patentów w miliony,
ich ofiary z reguły chętnie
dogadują się poza salą sądową.
Najsłynniejszy troll próbkowy
to Bridgeport Music,
który wniósł już setki pozwów.
W 2005 roku wygrali sprawę o
dwusekundową próbkę dźwiekową.
Tylko tyle. Próbka nie tylko jest krótka,
ale też i nie do odróżnienia.
Ten wyrok sprawił, że w naszych czasach
jakiekolwiek samplowanie jest bezprawne.
Opierające się głównie na samplach
utwory wzorujące się na ze złotej erze hip-hopu
stały się naraz niezwykle drogą inwestycją.
Trolle patentowe zajmują się obecnie
praktycznie tylko oprogramowaniem.
Najsłynniejszym przykładem jest
działalność Paula Allena.
Współzałożyciel Microsoftu,
miliarder,
jest uznanym filantropem,
który zamierza rozdać większość majątku.
Twierdzi, że podstawowe składniki sieci WWW, jak
powiązane linki, powiadomienia czy systemy rekomendacji
zostały wymyślone w jego dawno nieistniejącej firmie.
Allen, który nazywa siebie "człowiekiem pełnym pomysłów",
pozwał w 2010 roku niemal całą Dolinę Krzemową.
Zrobił to pomimo swojej pozycji i swoich bogactw.
Sumując zatem, oto jak sytuacja wygląda obecnie:
uznajemy pomysły za własność,
zaciekle broniąc naszych interesów,
gdy tylko czujemy, że jakaś idea jest naszą własnością.
Prawo tylko wzmacnia ten punkt widzenia,
proponując jeszcze szerszą ochronę
i spore zyski.
Jednocześnie koszty procesowe
zniechęcają pozwanych do obrony
i ułatwiają układanie się poza sądem.
To niezwykle niepokojący scenariusz,
który prowokuje pytanie:
co dalej?
Wiara we własność intelektualną
jest tak silna, że całkowicie
wypchnęła ze społecznej świadomości
intencje twórców tego systemu.
Nadal łatwo je poznać, wystarczy
przyjrzeć się dokumentom.
Ustawa o prawach autorskich z 1790 roku:
“ustawa zachęcająca do nauki”.
Ustawa o ochronie patentowej:
“ma wspierać rozwój dziedzin użytecznych”
Wyłączne prawa jednostek, które wprowadziły te ustawy
były kompromisem zawartym dla ochrony wspólnego dobra.
Intencją było polepszenie życia narodu
poprzez zachęcanie do innowacyjności
i stworzenie bogatej domeny publicznej -
skarbnicy wiedzy dostępnej dla każdego.
Prawa jednostek jednak uznano teraz
za wyłączny cel ochrony,
rozszerzono je więc i wzmocniono.
Efektem nie jest dalszy
postęp i rozwój wiedzy,
tylko atmosfera kłótni i wzajemnych pretensji.
Żyjemy w czasach wielkich wyzwań.
Potrzebujemy jak najlepszych idei,
potrzebujemy ich teraz i chcemy żeby swobodnie się rozprzestrzeniały.
Wspólne dobro to mem, który
został stłamszony przez prawo własności intelektualnej.
Powinien odzyskać swoje dawna znaczenie.
Jeżeli będzie się rozprzestrzeniał,
przekształci nasze prawo,
nasze normy, nasze społeczeństwo.
To ewolucja społeczna,
która nie zależy od rządów,
korporacji czy prawników.
Ona zależy od nas.
Dedykuję żonie Norze, za jej miłość, cierpliwość i wsparcie.
Cześć, jestem Kirby. Jestem autorem tego filmu.
Pomagali mi ci ludzie. Dwójka z nich zasługuje na szczególną wzmiankę.
Louis Wesolowski przygotował 15 animacji.
Włożył w to sporo czasu i wysiłku, film wiele zyskał dzięki niemu. Dzięki, Luis.
Dziękuję też Juanowi Behrensowi, którego autorstwa jest animacja memów.
To też sporo pracy, więc dziękuję za cierpliwość, Juan.
Dziękuję też firmie iStockphoto za wsparcie i materiały użyczone do produkcji filmu.
Dzięki nim poziom całości jest zdecydowanie wyższy.
Jeśli więc potrzebujesz zdjęć do swoich projektów, zajrzyj na ich stronę.
To dobry serwis prowadzony przez dobrych ludzi.
Najbardziej jednak chciałbym podziękować tobie, za poświęcony czas i uwagę.
Naprawdę doceniam czas, jaki mi ofiarowałeś.
Dziękuję za towarzyszenie mi w tej podróży, sprawiło mi to wiele radości.
Cały czas dostaję pytania o to czy to już koniec, czy będzie coś jeszcze...
Nie będzie, to ostatnia część.
Są dodatkowe materiały, które mogą ci się spodobać, ale zasadniczo to już wszystko na ten temat.
Będzie pewnie jeszcze jeden film towarzyszący, coś w stylu tych o Matriksie i Tarantino.
Przygotowuję się również do publicznego wystąpienia
opartego na tym samym materiale, ale nieco przerobionym i poprawionym.
Do kupienia będą też koszulki i plakaty.
Jeśli zależy ci na jakiejś pamiątce, to nadają się idealnie.
Rzecz ostatnia: pracuję nad nowym projektem,
którym jestem bardzo podekscytowany.
Proszę o nieco cierpliwości,
wkrótce się wszystko wyjaśni.
Dziękuję z całego serca za obejrzenie tej serii.
Trzymajcie się, do zobaczenia następnym razem, przy innym filmie.
(Obrigado à iStockphoto por contribuir
com imagens para este episódio. Vejam-nas
em iSotckPhoto.com)
Os genes nos nossos corpos podem ser encontrados
há mais de três milhões e meio de anos
num só organismo: LUCA,
o último antepassado universal comum.
Enquanto se reproduzia, os genes de LUCA eram copiados e copiados,
e copiados e copiados,
às vezes com erros — transformavam-se.
Com o tempo isto produziu todas
as milhares de milhões de espécies de vida na terra.
Algumas destas adoptaram a reprodução sexual,
ao combinar os genes de indivíduos,
e em conjunto, as formas de vida com melhor adaptação prosperaram.
Isto é evolução. Copiar, transformar e combinar.
E a cultura evolui de modo semelhante,
mas os elementos não são genes, são "memes" —
ideias, comportamentos, habilidades.
Memes copiam-se, transformam-se e combinam-se.
E as ideias dominantes do nosso tempo
são os memes que se espalham mais.
Isto é evolução social.
Copiar, transformar e combinar.
É como somos, é como vivemos,
e é claro, é como criamos.
As novas ideias evoluem de ideias anteriores.
Mas o nosso Sistema de Leis não reconhece
a natureza derivativa da criatividade.
Ao invés, ideias são tidas como propriedade,
como algo único e original
com limites bem definidos.
Mas as ideias não são assim arrumadinhas.
Elas sobrepõem-se, entrelaçam-se,
emaranham-se. E quando o sistema
entra em conflicto com a realidade...
o sistema começa a falhar.
Tudo é um Remix
Quarta Parte: Falha do Sistema
Durante quase toda a nossa história
as ideias eram livres.
As obras de Shakespeare, Gutenberg,
e Rembrandt podiam ser copiadas livremente
e recriadas.
Mas o crescente domínio da economia de mercado,
onde os produtos do nosso trabalho intelectual
são comprados e vendidos,
produziu um efeito secundário indesejável.
Digamos que alguém inventa uma lâmpada de luz melhor.
O seu preço precisa cobrir
não só o custo de produção,
mas também o custo de inventar
a coisa, em primeiro lugar.
Agora digamos que um concorrente começa a fabricar
uma cópia competitiva.
O concorrente não precisa cobrir
os custos de produção
pelo que a sua versão pode ser mais barata.
Como resultado: criações originais
não conseguem competir com o preço das cópias.
Nos Estados Unidos a introdução
dos direitos de autor e de patentes
tinha como objectivo tratar desse desequilíbrio.
Direitos de autor para a expressão;
Patentes para as invenções.
Ambas destinavam-se a estimular
a criação e a proliferação
de novas ideias, proporcionando um breve e limitado
período de exclusividade, um período em que mais ninguém
podia copiar o trabalho.
Isto deu aos criadores a possibilidade
de recuperar o seu investimento e obter lucro.
Depois disso o seu trabalho entraria no domínio público,
onde se poderia difundir amplamente
e ser livremente recriado.
E era este o objectivo:
um domínio público sólido,
um banco de ideias acessível, produtos,
artes e entretenimento ao alcance de todos.
A crença essencial estava no bem comum,
aquilo que beneficiaria todos.
Mas com o tempo, a influência dos mercados
transformou este princípio em algo bem diferente.
Pensadores influentes propuseram que
as ideias se tornassem numa forma de propriedade,
e esta convicção com o tempo produziu
um novo termo... propriedade intelectual.
Este era um meme que veio a multiplicar-se amplamente,
em parte graças a um capricho da psicologia humana
conhecido por Aversão à Perda.
Em poucas palavras, detestamos perder o que temos.
As pessoas tendem a pôr um valor muito mais alto às perdas
do que aos ganhos.
Assim os benefícios que obtemos
ao copiar o trabalho dos outros
não nos causa grande transtorno,
mas quando são as nossas ideias a ser copiadas,
entendemos isso como uma perda e tornamo-nos possessivos.
Por exemplo, a Disney fez uso alargado
do domínio público.
Histórias como a Branca de Neve, o Pinóquio
e a Alice no País das Maravilhas todas foram retiradas
do domínio público.
Mas quando chegou a hora dos direitos de autor
dos primeiros filmes Disney expirarem,
pressionaram para que o termo dos direitos fosse prorrogado.
O artista Shepard Fairey tem usado frequentemente
obras existentes no seus trabalhos.
Esta prática veio a público quando ele foi
processado pela imprensa Norte Americana
por basear o seu famoso poster Obama Hope
numa foto da imprensa.
No entanto, quando a sua imagem de marca
foi usada numa obra de Baxter Orr,
Fairey ameaçou processar.
E finalmente, Steve Jobs que algumas vezes
se orgulhava da tradição de copiar na Apple.
"Temos sido sempre desavergonhados
a roubar grandes ideias."
Mas ele guardava grandes rancores a quem
se atrevesse a copiar a Apple.
"Vou destruir o Android, porque
é um produto roubado. Estou disposto a criar
uma guerra termonuclear por isto."
Quando copiamos, justificamos.
Quando outros nos copiam, abominamos.
A maioria de nós não tem problemas com o copiar...
desde que sejamos nós a fazê-lo.
Assim, cegos quanto à nossa própria imitação,
e impulsionados pela fé nos mercados e na propriedade,
a propriedade intelectual cresceu
para além do seu âmbito inicial, com
interpretações mais amplas de leis existentes,
nova legislação,
novas áreas de cobertura
e recompensas atractivas.
Em 1981 George Harrison perdeu
1,5 milhões de dólares num processo por "inconscientemente"
copiar o êxito de doo-wop, "He's so Fine"
na sua balada, "My Sweet Lord."
Antes disto, muitas músicas soavam
muito mais ao mesmo que outras canções
sem acabarem nos tribunais.
Ray Charles criou o protótipo da musica soul
quando baseou "I Got a Woman"
na canção gospel "It Must be Jesus."
A partir do final dos anos 90,
uma nova série de leis de direitos de autor e
regulamentos começaram a ser introduzidos...
...e muitos mais estão para vir.
O mais ambicioso na abrangência são os acordos comerciais.
Uma vez que estes são tratados, não leis,
podem ser negociados em segredo,
sem referendo público ou aprovação do congresso.
Em 2011 o ACTA foi assinado pelo Presidente Obama,
e o Acordo Trans-Pacífico de Parceria Económica,
a ser actualmente escrito em segredo,
almeja espalhar ainda mais
o estilo Americano de protecções pelo mundo.
É claro que, quando os próprios Estados Unidos
eram uma economia em desenvolvimento,
recusavam-se a assinar tratados
e não tinham qualquer protecção para autores estrangeiros.
Charles Dickens queixou-se memoravelmente sobre
o agitado mercado de pirataria de livros nos EUA,
tendo dito "é terrível
que livreiros sem escrúpulos possam enriquecer."
O âmbito das patentes passou de
invenções físicas para virtuais,
em particular, de software.
Mas esta não é uma transição natural.
A patente é um esquema detalhado de
como se cria uma invenção.
As patentes de software são mais
uma descrição livre de como algo seria
se fosse realmente inventado.
E as patentes de software são escritas
na linguagem mais vaga possível
para obter a proteção mais ampla possível.
A indefinição destes termos pode por vezes
chegar a níveis absurdos.
Por exemplo, "máquina produtora de informação,"
que abrange qualquer aparelho computacional, ou
"objecto material," que abrange tudo e mais alguma coisa.
A falta de clareza nos limites das patentes de software
tornou a indústria de smartphones numa grande guerra territorial.
62 por cento de todos os processos de patentes são agora sobre software.
A perda estimada de riqueza é de 500 mil milhões de dollars.
A abrangência crescente da propriedade intelectual
introduziu cada vez mais possibilidades
para litígios oportunísticos — processar para ganhar uns trocos.
Duas novas espécies evoluíram
cujo modelo de negócio são os processos judiciais:
trolls de "samples" e trolls de patentes.
São empresas que não produzem rigorosamente nada.
Adquirem uma biblioteca de direitos de propriedade intelectual,
depois entram em litígio para obter lucro.
E porque os custos de defesa legal
são centenas de milhares de dólares em casos de direitos de autor
e milhões em patentes,
os seus alvos são habitualmente persuadidos
a chegar a um acordo fora do tribunal.
O troll mais famoso de "samples"
é a Bridgeport Music,
que já apresentou centenas de acções judiciais.
Em 2005 ganharam uma influente
decisão do tribunal sobre esta "sample" de dois segundos.
E é isto. E não só é a "sample" curta,
como é praticamente irreconhecível.
Essencialmente este veredicto significa
que qualquer tipo de "sampling", não importa o quão pequeno, é ilegal.
As colagens musicais baseadas em "samples"
da idade de ouro do hip-hop
são agora incrivelmente caras de criar.
Quanto aos trolls de patentes, encontram-se habitualmente
no território conturbado do software.
E talvez o caso mais inexplicável
seja o de Paul Allen.
É um dos fundadores da Microsoft,
é um bilionário,
é um prezado filantropo
que se comprometeu a ceder grande parte da sua fortuna.
E ele afirma que características básicas da web
como os links relacionados, alertas e recomendações
foram inventadas pela sua há-muito-extinta empresa.
Assim, o auto-proclamado "homem das ideias"
processou quase toda a gente em Silicon Valley durante 2010.
E fez isto apesar de não ter falta nem de fama nem de fortuna.
Recapitulando, o quadro completo é o seguinte:
Acreditamos que as ideias são propriedade
e somos excessivamente possessivos
quando sentimos que a propriedade nos pertence.
As nossas leis apoiam então esta tendência
com protecções cada vez mais abrangentes
e grandes recompensas.
Enquanto isso, enormes custos legais
incentivam os arguidos a pagar
e chegar a acordo fora do tribunal.
É um cenário desanimador,
e que levanta a seguinte questão: e agora?
A crença na propriedade intelectual
tornou-se tão dominante que tem empurrado
a intenção original dos direitos de autor e patentes
para fora da consciência pública.
Mas o seu propósito original continua
mesmo à nossa frente.
A lei de direitos autorais de 1790 é chamada
"lei para incentivar a aprendizagem".
A Lei de Patentes é
"para promover o progresso das Artes úteis."
Os direitos exclusivos que estas leis introduziram
foram um compromisso para um bem maior.
A intenção era melhorar a vida de todos
incentivando a criatividade
e produzindo um domínio público rico
uma colecção de conhecimento partilhado, aberta a todos.
No entanto, os próprios direitos exclusivos
acabaram por tornar-se o mais importante
e por isso foram reforçados e expandidos.
E o resultado não tem sido
mais progresso ou mais aprendizagem,
tem sido mais combates e mais abusos.
Vivemos numa época com problemas assustadores.
Precisamos das melhores ideias possíveis,
precisamos delas agora, que se espalhem rapidamente.
O bem comum é um meme
que foi esmagado pela propriedade intelectual.
É necessário espalhá-lo novamente.
Se este meme prosperar,
as nossas leis, os nossos padrões, a nossa sociedade,
todos eles se transformarão.
Isso é evolução social
e não depende de governos
ou de empresas ou de advogados...
Depende de nós.
(Obrigado à iStockphoto por contribuir
com imagens para este episódio. Vejam-nas
em iStockPhoto.com)
Os genes em nossos corpos podem ser encontrados
há mais de três bilhões e meio de anos
num só organismo: LUCA,
o Último Antepassado Universal Comum.
Enquanto se reproduzia, os genes de LUCA eram copiados e copiados,
e copiados e copiados,
às vezes com erros — eles se transformavam.
Com o tempo isso produziu cada um
dos bilhões de espécies de vida na terra.
Algumas adotaram a reprodução sexual,
combinando genes de indivíduos,
e em conjunto, as formas de vida com melhor adaptação prosperaram.
Isto é evolução. Copiar, transformar e combinar.
E a cultura evolui de modo semelhante,
mas os elementos não são genes, são "memes" —
ideias, comportamentos, habilidades.
Memes são copiados, transformados e combinados.
E as ideias dominantes do nosso tempo
são os memes que se espalham mais.
Isto é evolução social.
Copiar, transformar e combinar.
É como somos, é como vivemos,
e é claro, é como criamos.
Nossas novas ideias evoluem das antigas.
Mas o nosso Direito não reconhece
a natureza derivante da criatividade.
Ao contrário, ideias são tidas como propriedade,
como algo único e original
com limites bem definidos.
Mas as ideias não são assim arrumadinhas.
Elas são sobrepostas, entrelaçadas,
emaranhadas. E quando o sistema
entra em conflito com a realidade...
o sistema começa a falhar.
Tudo é um Remix
Quarta Parte: Falha de Sistema
Durante quase toda a nossa história
as ideias eram livres.
As obras de Shakespeare, Gutenberg,
e Rembrandt podiam ser copiadas livremente
e recriadas.
Mas o crescente domínio da economia de mercado,
onde os produtos do nosso trabalho intelectual
são comprados e vendidos,
produziu um indesejado efeito colateral.
Digamos que alguém inventa uma lâmpada de luz melhor.
O seu preço precisa cobrir
não só o custo de produção,
mas também o custo de inventar
a coisa, em primeiro lugar.
Agora digamos que um concorrente começa a fabricar
uma cópia competitiva.
O concorrente não precisa cobrir
os custos de desenvolvimento,
o que torna sua versão mais barata.
Como resultado: criações originais
não conseguem competir com o preço das cópias.
Nos Estados Unidos, a introdução
dos direitos autorais e patentes
tinha como objetivo tratar desse desequilíbrio.
Direitos autorais cobriam produções de mídia;
patentes cobriam invenções.
Ambas criadas para encorajar
a criação e a proliferação
de novas ideias, proporcionando um breve e limitado
período de exclusividade, um período em que mais ninguém
podia copiar seu trabalho.
Isto dava aos criadores um tempo
para recuperar o seu investimento e obter lucro.
Depois disso, o seu trabalho entraria no domínio público,
onde poderia se difundir amplamente
e ser livremente recriado.
E era este o objetivo:
um domínio público sólido,
um banco acessível de ideias, produtos,
arte e entretenimento ao alcance de todos.
A crença essencial estava no bem comum,
aquilo que beneficiaria todos.
Mas com o tempo, a influência do mercado
transformou este princípio em algo bem diferente.
Pensadores influentes propuseram que
ideias eram uma forma de propriedade,
e essa convicção com o tempo produziu
um novo termo... propriedade intelectual.
Este foi um meme que se multiplicou amplamente,
em parte graças a um capricho da psicologia humana
conhecido por Aversão à Perda.
Em poucas palavras, detestamos perder o que temos.
As pessoas tendem a pôr um valor muito mais alto nas perdas
do que nos ganhos.
Assim os benefícios que obtemos
ao copiar o trabalho dos outros
não nos causa uma grande impressão,
mas quando são as nossas ideias sendo copiadas,
entendemos isso como uma perda e nos tornamos possessivos.
Por exemplo, a Disney fez uso extensivo
do domínio público.
Histórias como a Branca de Neve, o Pinóquio
e a Alice no País das Maravilhas todas foram retiradas
do domínio público.
Mas quando chegou a hora dos direitos autorais
dos primeiros filmes Disney expirarem,
eles intercederam para que os direitos autorais fossem extendidos.
O artista Shepard Fairey tem usado frequentemente
obras existentes nos seus trabalhos.
Esta prática veio a público quando ele foi
processado pela imprensa Norte Americana
por basear o seu famoso poster Obama Hope
numa foto da imprensa.
No entanto, quando a sua imagem de marca
foi usada numa obra de Baxter Orr,
Fairey ameaçou entrar com um processo.
E finalmente, Steve Jobs algumas vezes
falava com orgulho da tradição de copiar na Apple.
"Nós nunca tivemos pudor
em roubar grandes ideias."
Mas ele guardava grandes rancores contra quem
se atrevesse a copiar a Apple.
"Vou destruir o Android, porque
é um produto roubado. Estou disposto a criar
uma guerra termonuclear por isto."
Quando copiamos, justificamos.
Quando outros copiam, abominamos.
A maioria de nós não tem problemas com o ato de copiar...
desde que sejamos nós os que copiam.
Assim, cegos quanto à nossa própria imitação,
e impulsionados pela fé nos mercados e na propriedade,
a propriedade intelectual cresceu
para além do seu âmbito inicial, com
interpretações mais amplas de leis existentes,
nova legislação,
novas áreas de cobertura
e recompensas atrativas.
Em 1981 George Harrison perdeu um
processo de 1,5 milhões de dólares por "inconscientemente"
copiar o sucesso doo-wop "He's so Fine"
na sua balada "My Sweet Lord."
Antes disto, muitas canções soavam
parecidas com outras canções
sem acabarem nos tribunais.
Ray Charles criou o protótipo da musica soul
quando baseou "I Got a Woman"
na canção gospel "It Must be Jesus."
A partir do final dos anos 90,
uma nova série de leis de direitos autorais e
regulamentos começaram a ser introduzidos...
...e muitos mais estão por vir.
Os mais ambiciosos na abrangência são os acordos comerciais.
Já que eles são acordos, e não leis,
podem ser negociados em segredo,
sem participação do público ou aprovação do congresso.
Em 2011, o ACTA foi assinado pelo Presidente Obama,
e o Acordo Trans-Pacífico de Parceria,
atualmente sendo escrito em segredo,
almeja espalhar ainda mais
o estilo Americano de protecionismo pelo mundo.
É claro que, quando os próprios Estados Unidos
eram uma economia em desenvolvimento,
recusavam-se a assinar tratados
e não tinham qualquer proteção para autores estrangeiros.
Charles Dickens queixou-se memoravelmente do
agitado mercado de pirataria de livros nos EUA,
dizendo "é terrível
que livreiros sem escrúpulos enriqueçam."
A cobertura das patentes passou de
invenções físicas para virtuais,
em particular, de software.
Mas essa não é uma transição natural.
A patente é um esquema detalhado de
como se cria uma invenção.
As patentes de software são mais como
uma descrição vaga de como algo seria
se fosse realmente inventado.
E as patentes de software são escritas
na linguagem mais ampla possível
para obter a proteção mais ampla possível.
A indefinição desses termos pode por vezes
chegar a níveis absurdos.
Por exemplo, "máquina produtora de informação,"
que cobre qualquer aparelho computacional, ou
"objeto material," que cobre praticamente qualquer coisa.
A falta de clareza nos limites das patentes de software
tornou a indústria de smartphones numa grande guerra territorial.
62% de todos os processos de patentes são agora sobre software.
A perda estimada de riqueza é de meio trilhão de dólares.
O alcance crescente da propriedade intelectual
introduziu cada vez mais possibilidades
para litígios oportunísticos — processar para ganhar uns trocos.
Duas novas espécies evoluíram
cujo modelo de negócio são os processos judiciais:
trolls de "samples" e trolls de patentes.
São empresas que não produzem rigorosamente nada.
Eles adquirem uma biblioteca de direitos de propriedade intelectual,
depois entram em litígio para obter lucro.
E porque os custos de defesa legal
são centenas de milhares de dólares em casos de direitos autorais
e milhões em patentes,
os seus alvos são habitualmente persuadidos
a chegar a um acordo fora do tribunal.
O troll de "samples" mais famoso
é a Bridgeport Music,
que já apresentou centenas de ações judiciais.
Em 2005 ganharam uma influente
decisão do tribunal sobre este "sample" de dois segundos.
E é isto. E não só o "sample" era curto,
como era praticamente irreconhecível.
"A 100 miles and Runnin'" do grupo NWA
Esse veredito significa essencialmente
que qualquer tipo de "sampling", não importando quão pequeno seja, é ilegal.
As colagens musicais baseadas em "samples"
da idade de ouro do hip-hop
são agora incrivelmente caras de criar.
Quanto aos trolls de patentes, encontram-se habitualmente
no território conturbado do software.
E talvez o caso mais inexplicável
seja o de Paul Allen.
Ele é um dos fundadores da Microsoft,
é bilionário,
é um prezado filantropo
que se comprometeu a ceder grande parte da sua fortuna.
E ele afirma que características básicas da web
como os links relacionados, alertas e recomendações
foram inventadas pela sua há-muito-extinta empresa.
Assim, o auto-proclamado "homem das ideias"
processou quase todo o Vale do Silício em 2010.
E fez isso apesar de não ter falta nem de fama nem de fortuna.
Recapitulando, o quadro completo é o seguinte:
Acreditamos que as ideias são propriedade
e somos excessivamente possessivos
quando sentimos que essa propriedade nos pertence.
As nossas leis apoiam então esta tendência
com proteções cada vez mais abrangentes
e grandes recompensas.
Enquanto isso, enormes custos legais
incentivam os réus a pagar
e entrar em acordos fora dos tribunais.
É um cenário desanimador,
e que levanta a seguinte questão: e agora?
A crença na propriedade intelectual
tornou-se tão dominante que tem empurrado
a intenção original dos direitos autorais e patentes
para fora da consciência pública.
Mas o seu propósito original continua
mesmo à nossa frente.
A lei de direitos autorais de 1790 é chamada
"lei para o incentivo da aprendizagem".
A Lei de Patentes é
"para promover o progresso das Artes úteis."
Os direitos exclusivos que estas leis introduziram
foram um compromisso para um bem maior.
A intenção era melhorar a vida de todos
incentivando a criatividade
e produzindo um domínio público rico
uma coleção de conhecimento partilhado, aberta a todos.
No entanto, os próprios direitos exclusivos
acabaram por se tornar o mais importante
e por isso foram reforçados e expandidos.
E o resultado não tem sido
mais progresso ou mais aprendizagem,
tem sido mais combates e mais abusos.
Vivemos numa época com problemas assustadores.
Precisamos das melhores ideias possíveis,
precisamos delas agora, precisamos que elas se espalhem rapidamente.
O bem comum é um meme
que foi esmagado pela propriedade intelectual.
É necessário espalhá-lo novamente.
Se este meme prosperar,
as nossas leis, os nossos padrões, a nossa sociedade,
todos eles se transformarão.
Isso é evolução social
e não depende de governos
ou de corporações ou de advogados...
Depende de nós.
Mulţumesc Istock
aici imagini
la sus menţioanatul
Genele din corpurile noastre pot fi datate
cu 3.500.000.000.000 ani în urmă
la un singur organism: LUCA
Last Universal Common Ancestor (Ultimul Strămoş Universal Comun).
Când Luca s-a reprodus genele sale s-au copiat şi s-au copiat
s-au copiat şi s-au copiat
uneori cu greşeli - s-au transformat.
De-a lungul timpului asta a produs fiecare
din miliardele de specii care trăiesc pe pământ.
Unele au adoptat reproducerea sexuată,
combinând genele indivizilor,
şi totodată cele mai bine adaptate forme de viaţă au prosperat.
Aceasta e evoluţia. Copiere, transformare şi combinare.
Şi cultura evoluează similar,
dar elementele nu sunt gene, sunt meme
idei.comportamente, abilităţi.
Memele sunt copiate, transformate, combinate.
Şi ideile dominante ale timpului nostru
sunt meme care s-au împrăştiat cel mai tare.
Aceasta e evoluţie socială.
Copiere, transformare şi combinare.
Defineşte cine suntem, cum trăim,
şi desigur cum creăm.
Noile idei evoluează din cele vechi.
Dar sistemul nostru de legi nu recunoaşte
natura derivativă a creativităţii.
Mai degrabă ideile sunt privite ca proprietate,
unice şi originale
cu delimitări distincte.
Dar ideile nu sunt aşa ordonate.
Sunt stratificate, interpuse,
sunt încâlcite. Şi când sistemul
este incompatibil cu realitatea...
sistemul începe să eşueze.
Everything is a Remix
Part Four: System Failure
Aproape întreaga noastră istorie
ideile au fost gratuite (libere).
Lucrările lui Shakespeare, Gutenberg,
şi Rembrandt au putut fi copiate liber
şi construi pe ele.
Dar creşterea dominaţiei economiei de piaţă,
în care produsele muncii intelectuale
sunt cumpărate şi vândute,
a produs un efect secundar nedorit.
Să spunem că cineva "inventează" un bec mai bun.
Preţul său trebuie să acopere
nu numai preţul de producţie,
dar şi costurile cu inventarea
obiectului.
Să spunem că un competitor începe să producă
o serie de copii.
Competitorul nu trebuie să acopere
şi acele costuri legate de descoperire
deci versiunea lui poate fi mai ieftină.
Însumând: creaţiile originale
nu pot concura cu preţul copiilor.
În SUA introducerea
drepturilor de copiere şi a brevetelor
a intenţionat să răspundă acestui dezechilibru.
Drepturile de copiere au acoperit media,
patentele au acoperit "invenţiile".
Ambele au ţintit să încurajeze
creaţia şi proliferarea
de noi idei prin asigurarea unei perioade scurte şi limitate
de exclusivitate, o perioadă în care nici un altul
nu poate copia munca ta.
Aceasta a oferit creatorilor o fereastră în care
să îşi acopere investiţia şi să dobândească profit.
După această perioadă munca lor intră în domeniul public,
unde se poate răspândi vast
şi se poate construi liber pe ea.
Şi acesta a fost scopul:
un domeniu public viguros,
un corp de idei accesibile, produse,
arte şi divertisment accesibil tuturor.
Credinţa centrală a fost binele tuturor,
toţi să beneficieze.
Dar de-a lungul timpului, influenţa "pieţei"
a transformat acest principiu dincolo de identificare.
Gânditori influenţi au propus ca
ideile să fie privite ca o formă de proprietate,
şi această convingere a produs
un nou termen... proprietate intelectuală.
Aceasta a fost o memă care s-a multiplicat foarte vast,
mulţumită în parte unui capriciu al psihologiei umane
cunoscut ca Aversiune faţă de Pierdere.
Spus simplu, urâm să pierdem ce avem.
Oamenii (unii - n. trad.) tind să pună o valoare mult mai mare asupra pierderilor
decât asupra câştigurilor.
Astfel încât câştigurile realizate
din copierea muncii altora
nu fac mare impresie,
dar când ideile noastre sunt copiate,
percepem asta ca o pierdere şi ne apărăm teritoriul.
De exemplu, Disney a folosit până la uzură
domeniul public.
Poveşti ca Albă ca Zăpada, Pinocchio
şi Alice în Ţara Minunilor au fost toate luate
din domeniul public.
Dar când a venit timpul să expire dreptul de interzicere a copierii
asupra filmelor vechi Disney,
ei au influenţat decizia cu scopul extinderii ei.
Artistul Shepard Fairey a folosit frecvent
arta existentă în lucrările sale.
Această practică a ajuns la limită când a fost
dat în judecată de Associated Press
pentru că şi-a bazat posterul Obama Hope
pe fotografia lor.
Cu toate acestea, când
o imagine a sa a fost folosită de Baxter Orr,
Fairey a ameninţat cu un proces.
În final, Steve Jobs s-a lăudat cu
istoria Apple în copiere:
"Am fost totdeauna neruşinaţi
în a copia idei bune."
Dar a arborat adâncă duşmănie împotriva celor
care au îndrăznit să "copieze" Apple.
"Voi distruge Android, deoarece
este un produs furat. (oare?) Sunt dispus
să încep un război termonuclear împotriva lor."
Când copiem avem justificări.
Cănd alţii ne copiază îi defăimăm.
Majoritatea nu avem probleme cu copierea...
când o facem noi.
Şi cu ochiul orb asupra imitării noastre,
şi propulsaţi de credinţa în pieţe şi proprietate,
proprietatea intelectuală bulbucată
mult dincolo de scopul original
interpretări mult mai largi ale legilor existente,
noi legi, (v. SOPA, ACTA - n. trad.)
noi zone de acoperire
şi recompense ademenitoare.
În 1981 George Harrison a pierdut
un proces de 1,5 milioane $ pentru că a copiat
inconştient hit-ul doo-wop "He's So Fine"
în balada sa “My Sweet Lord.”
Înainte de asta o mulţime de cântece au sunat
ca altele
fără a ajunge la tribunal.
Ray Charles a creat prototipul pentru muzica soul
cu basul de la “I Got a Woman”
în cântecul “It Must be Jesus.”
Începând cu anii 90,
o serie de noi legi şi reguli anti-copiere
au fost introduse...
...şi multe altele sunt în pregătire.
Cele mai ambiţioase sunt tratatele comerciale.
deoarece sunt tratate şi nu legi,
pot fi negociate în secret,
fără intervenţie din partea publicului şi fără aprobarea congresului.
În 2011 ACTA a fost semnată de Obama,
şi Trans-Pacific Partnership Agreement,
conceput acum în secret,
tinde să răspândească şi mai mult
protecţiile americane în jurul lumii.
Desigur, când SUA a fost
o economie în curs de dezvoltare a refuzat să semneze tratate
şi nu a avut protecţie pentru autorii străini.
Charles Dickens a rămas faimos când s-a plâns în legătură
cu piaţa americană explozivă în piratarea de cărţi,
numind-o :"un lucru oribil
din care ticăloşii librari se îmbogăţesc"
Acoperirea brevetelor a făcut saltul de la
invenţii fizice la cele virtuale,
din care cele mai notabile sunt cele software.
Dar aceasta nu e o tranziţie naturală.
Un brevet este un plan pentru
construcţia unei invenţii.
Brevetele software sunt mai mult ca
o vagă descriere a cum ar fi ceva
dacă ar fi inventat.
Şi brevetele soft sunt scrise
în cel mai vag limbaj posibil
pentru a obţine cea mai largă protecţie.
Imprecizia acestor termeni
poate atinge uneori niveluri absurde.
De exemplu: "maşină de produs informaţie",
care acoperă orice seamănă cu un computer, sau
"obiect material", care acoperă... cam orice.
Largheţea limitelor patentelor software
a împins industria smartphone într-un mare teren de război.
62% din procesele privind brevetele sunt relativ la software.
Pierderea estimată este de 500.000.000.000 $.
Tărâmurile unde s-a ajuns cu proprietatea intelectuală
au dezvăluit noi posibilităţi
pentru contestaţii litigioase - a da în judecată pentru a câştiga un dolar.
Au evoluat două noi specii
a căror întreagă afacere e procesul:
căpcăuni ai eşantioanelor şi căpcăuni ai patentelor.
Acestea sunt corporaţii care nu produc nimic.
Procură o bibliotecă de drepturi intelectuale,
apoi se judecă pentru profit.
Şi deoarece apărarea legală costă
sute de mii de dolari în cazurile de drept de copiere
şi milioane în cazurile privind brevete,
de obicei ţintele lor sunt foarte motivate
în a aplana conflictul în afara tribunalului.
Cel mai cunoscut căpcăun al eşantioanelor
este Bridgeport Music (proprietar Armen Boladian, n. trad.)
care are deschise sute de procese.
În 2005 a câştigat un proces de mare influenţă
viitoare asupra unui eşantion de 2 secunde.
Asta e tot!!!
Nu numai că eşantionul era foarte scurt,
dar era de nerecunoscut.
NWA’s “A 100 Miles and Runnin’”
Acest verdict interpretează
orice eşantion, nu contează cât de mic, ca încălcare a unui drept.
Colajele de muzică
ale epocii de aur hip-hop
sunt acum imposibil de creat.
Acum căpcăunii brevetelor
sunt axaţi pe zona software.
Şi poate cel mai inexplicabil caz este
cel al lui Paul Allen.
Este unul din fondatorii Microsoft,
e miliardar,
filantrop stimat
care a făgăduit că va dărui mare parte din avere.
Şi el pretinde că cele mai de bază caracteristici web
cum sunt legăturile relaţionale, alertele şi recomandările
au fost inventate de compania sa demult decedată.
Astfel că autoproclamatul "omul cu idei"
a dat în judecată cam tot Silicon Valley în 2010.
Şi a făcut asta cu toate că nu ducea lipsă de bani sau de faimă.
Pentru a recapitula, întregul peisaj arată aşa:
Credem că ideile sunt proprităţi
şi suntem excesiv de teritoriali
când avem impresia că acea proprietate ne aparţine.
legile noastre tolerează această tendinţă (prejudecată)
lărgind tot timpul protecţia
şi mărind recompensa.
În acelaşi timp taxele legale enorme
încurajează pârâţii (cei ce se apără n. trad.) să plătească
şi să tranşeze conflictul în afara tribunalului.
Este un scenariu descurajant,
şi necesită o întrebare: şi mai departe ce facem?
Credinţa în proprietate intelectuală
a devenit aşa dominantă încât a împins
intenţia originală a dreptului de autor şi brevetelor
în afara conştiinţei publice.
Dar scopul oroginal este
la vedere.
Actul dreptului de copiere de la 1790 este intitulat
"un Act pentru încurajarea studiului".
Actul pentru brevete este
"pentru a promova progresul Artelor folositoare".
Drepturile exclusive pe care le-au introdus aceste acte
au fost un compromis pentru o cauză mai mare.
Scopul a fost pentru a îmbunătăţi vieţile tuturor
prin stimularea creativităţii
şi producerea unui domeniu public bogat,
un fond comun de cunoştinţe, deschis tuturor.
Dar drepturile exclusive
au ajuns să fie considerate scopul,
astfel că au fost întărite şi extinse.
Şi rezultatul nu a fost
mai mult progres şi învăţare,
ci mai multă ceartă şi abuz.
Trăim o epocă a problemelor descurajante.
Avem nevoie de cele mai bune idei posibile,
avem nevoie de ele acum, avem nevoie să fie răspândite rapid.
Bunul comun este o memă
copleşită de proprietatea intelectuală.
Trebuie împrăştiată din nou.
Dacă mema prosperă,
legile, normele, societatea,
toate se vor transforma.
Aceasta e evoluţie socială
şi nu e de competenţa guvernelor
sau corporaţiilor sau avocaţilor...
este de competenţa noastră. subtitrarea YU Liu
(Спасибо iStockPhoto
за предоставленный материал к этому эпизоду. Посетите их
на iStockPhoto.com)
По генам в наших телах можно проследить путь
длиной более трёх с половиной миллиардов лет,
начавшийся с единственного организма: LUCA,
последнего универсального общего предка
(Last Universal Common Ancestor).
По мере того, как Luca размножался, его гены копировались, и копировались,
и копировались, и копировались,
иногда с ошибками – они преобразовывались.
Со временем это произвело каждый
из миллиардов видов жизни на земле.
Некоторые из них стали размножаться половым путём,
сочетая гены отдельных особей,
и в итоге, наиболее адаптированные формы жизни процветали.
Это – эволюция:
копирование, преобразование и объединение.
И культура развивается похожим образом,
но её элементы – не гены, а мемы –
идеи, поведения, навыки.
Мемы копируются, преобразуются и комбинируются.
И доминирующие идеи нашего времени
это мемы, которые наиболее распространились.
Это – социальная эволюция.
Копировать, преобразовывать и объединять.
Это то, что мы есть, то, как мы живём,
и, конечно, как создаём.
Наши новые идеи эволюционируют от старых.
Но наша правовая система не признаёт
производную природу творчества.
Вместо этого идея рассматривается как собственность,
как уникальная вещь с чёткими границами.
Но идеи нельзя толковать так точно.
Они наслоены, они переплетены,
они запутаны.
А когда система конфликтует с реальностью...
система начинает давать сбой.
Всё это – Ремикс
Часть четвёртая: Отказ системы
На протяжении почти всей нашей истории
идеи были свободны.
Произведения Шекспира, Гутенберга,
и Рембрандта можно было открыто скопировать,
или использовать как основы для своих работ.
Но растущее господство рыночной экономики,
где продукты интеллектуального труда
продаются и покупаются,
имеет неприятный побочный эффект.
Скажем, парень изобретает улучшенную лампочку.
Ценой ему необходимо покрыть
не только стоимость производства,
но также, в первую очередь, затраты на изобретение
Теперь представим, что конкурент начинает
производство собственной копии.
Конкуренту не нужно покрывать
затраты на разработку,
так что его версия может быть дешевле.
В итоге: оригинальные произведения
не могут конкурировать по цене с копиями.
В Соединенных Штатах Америки введение
авторских прав и патентов
было призвано устранить этот дисбаланс.
Авторские права распространились на носители информации;
патенты распространились на изобретения.
Эти акты были нацелены на то, чтобы поощрять
создание и распространение новых идей,
предоставляя короткий и ограниченный
период эксклюзивности,
период, когда никто не мог копировать вашу работу.
Это давало создателям отрезок времени
для покрытия своих вложений и получения прибыли.
После этого их работы становились общественным достоянием,
и их можно было широко распространять,
и свободно использовать как основу.
И именно это было целью:
обогащение общественного достояния,
доступная для всех совокупность идей, продуктов,
искусства и развлечения.
Основным убеждением было общее благо,
польза каждому.
Но постепенно влияние рынка
извратило этот принцип до неузнаваемости.
Влиятельные умы предложили
считать идеи одной из форм собственности.
В результате этого убеждения появился
новый термин – интеллектуальная собственность.
Этот мем распространился очень широко
отчасти благодаря одной из причуд
человеческой психологии,
известной как Боязнь Потери.
Проще говоря, мы ненавидим терять то, что имеем.
Люди, как правило, придают гораздо большее
значение потерям, чем прибыли.
Таким образом, выгода, которую мы получаем,
копируя чужие работы,
не производит большого впечатления.
Но когда кто-то копирует наши идеи,
мы воспринимаем это как потерю,
и включаем чувство собственности.
К примеру, Дисней широко использовал
общественное достояние.
Такие рассказы, как Белоснежка, Пиноккио
и Алиса в Стране Чудес, были взяты
из открытых источников.
Но когда сроки действия авторского права
на ранние фильмы Диснея начали истекать,
они пролоббировали продление этих сроков.
Художник Шепард Фэйри часто использовал
существующее искусство в своей работе.
Эта практика привела к неприятной ситуации,
на него подало в суд агентство Ассошиэйтед-пресс
за то, что художник использовал в своём
знаменитом плакате их фотографию.
Тем не менее, когда его произведение
использовал Бакстер Орр,
Фэйри сам угрожал судом.
И, наконец, Стив Джобс иногда
хвастал историей с копированием в Apple.
"Мы всегда были бессовестными
в отношении краж великих идей."
Но он питал глубокие обиды против тех,
кто посмел копировать Apple.
"Я собираюсь уничтожить Android,
потому что это украденный продукт.
Я готов объявить им термоядерную войну."
Когда мы копируем, мы оправдываем это.
Когда другие копируют, мы очерняем это.
Большинство из нас не имеют проблем с копированием...
до тех пор, пока мы сами это делаем.
Так, игнорируя нашу мимикрию,
движимая верой в рынки и собственничеством,
интеллектуальная собственность переросла
первоначальные рамки.
С разночтениями существующих законов,
новыми законодательными актами,
новыми сферами охвата
и соблазнительными наградами.
В 1981 году Джордж Харрисон проиграл дело
на 1.5 миллиона долларов
за «подсознательное» копирование
хита в стиле ду-уоп «He's So Fine»
в своей балладе «My Sweet Lord.»
До этого многие песни звучали
гораздо более похоже на другие,
избегая при этом судебных тяжб.
Рэй Чарльз создал прототип для музыки соул,
когда основал свою «I Got a Woman»
на религиозной песне «It Must be Jesus».
Начиная с конца девяностых,
начали вводиться серии новых законов
и положений об авторском праве...
...а многие ещё разрабатываются.
Самые амбициозные из всех – торговые соглашения.
Потому что это договоры, не законы.
Они могут обсуждаться в тайне,
без одобрения общественности или Конгресса.
В 2011 президентом Обамой было подписано ACTA (торговое соглашение по борьбе с контрафакцией),
а транс-тихоокеанское партнерское соглашение,
которое в настоящее время пишется в тайне,
имеет цель ещё более строгого
американского стиля защиты по всему миру.
Конечно, когда Соединенные Штаты сами
были в стадии развивающейся экономики,
они отказывались подписывать договоры,
и не было никакой защиты для иностранных авторов.
Знаменит отзыв Чарльза Диккенса
о процветающем рынке пиратских книг в Америке,
где писатель говорит: "ужасно, что негодяи-продавцы
книжных магазинов должны богатеть».
Патенты теперь распространяются не только
на физические изобретения, но и на виртуальные,
прежде всего, это программное обеспечение.
Но это не естественный переход.
Патент представляет собой план
по изготовлению изобретения.
Патенты на программное обеспечение больше похожи
на неточное описание того, как что-то выглядело бы,
если на самом деле было бы изобретено.
И написаны патенты на программное обеспечение
самыми общими словами,
чтобы получить максимально возможную защиту.
Неопредёленности этих терминов иногда
могут достигать абсурда.
Например «информационная производственная машина»,
которая охватывает всё похожее на компьютер, или
«материальный объект», который охватывает вообще всё.
Размытость границ патентов на программное обеспечение
превратила индустрию смартфонов в одну
гигантскую борьбу за влияние.
62% всех патентных исков в настоящее время
касаются программного обеспечения.
По примерным оценкам потери составляют 0,5 триллиона долларов.
Расширение влияния интеллектуальной собственности
вводит всё больше и больше возможностей
для оппортунистических разбирательств – судиться ради денег.
Эволюционировали два новых вида,
вся бизнес-модель которых сводится к искам:
сэмплерные тролли и патентные тролли.
Они являются корпорациями, которые
на самом деле ничего не производят.
Они приобретают библиотеку прав
на интеллектуальную собственность,
затем судятся, чтобы получить прибыль.
А потому, что правовая защита обходится
в сотни тысяч долларов в случаях с авторскими правами,
и в миллионы – в случае с патентами,
их жертвы, как правило, очень желают
урегулировать споры вне суда.
Самый известные сэмплерные тролли
это Bridgeport Music,
они подали сотни исков.
В 2005 году они добились решения в свою пользу
по иску из-за этого двухсекундного сэмпла.
И всё. И дело не только в том, что сэмпл короткий,
он был практически неузнаваем.
Этот вердикт по существу означал,
что любое сэмплирование, неважно,
какого размера, является нарушением.
Музыкальные коллажи, богатые сэмплами
из золотого века хип-хопа,
создавать теперь невероятно дорого.
Патентные тролли наиболее распространены
в неспокойной области программного обеспечения.
И, возможно, самый необъяснимый случай –
это Пол Аллен.
Он является одним из основателей Microsoft,
он – миллиардер,
он – уважаемый меценат,
который пожертвовал большУю часть своего состояния.
И он утверждает, что основные веб-функции,
такие, как связанные ссылки, оповещения и рекомендации,
были изобретены его давно несуществующей компанией.
Таким образом самопровозглашенный «человек-идея»
засудил почти всех в Силиконовой долине в 2010 году.
И сделал он это, несмотря на отсутствие нужды в славе или деньгах.
Резюмируя, полная картина выглядит следующим образом.
Мы считаем, что идеи являются собственностью,
и мы переполнены чувством собственничества,
когда чувствуем, что имущество принадлежит нам.
Наши законы потакают этим чувствам,
постоянно расширяя области защиты,
увеличивая вознаграждения.
Тем временем, огромные затраты на суды
заставляют обвиняемых платить сразу,
урегулируя дела вне суда.
Это разочаровывающий сценарий,
и напрашивается вопрос: что теперь?
Вера в интеллектуальную собственность
настолько доминирует,
что вытеснила первоначальную цель
авторских прав и патентов из общественного сознания.
Но эта первоначальная цель
до сих пор здесь, на виду.
Акт об авторских правах 1790 года озаглавлен:
«Акт для поощрения обучения».
Акт о патентах:
«Акт для содействия прогрессу полезных искусств».
Эксклюзивные права, которые эти акты ввели,
были компромиссом для бОльшей цели.
Цель состоит в том, чтобы улучшить жизнь каждого,
стимулируя творчество
и обогащая общественное достояние,
общий фонд знаний, открытый для всех.
Однако сами эксклюзивные права
стали рассматриваться, как цель,
поэтому они были укреплены и расширены.
В результате не было
большего прогресса или обучения,
были скорее склоки и оскорбления.
Мы живём в эпоху с колоссальными проблемами.
Нам нужны лучшие из возможных идеи,
мы нуждаемся в них сейчас, мы нуждаемся, чтобы они быстро распространялись.
Общее благо – это мем,
который был забыт в пользу интеллектуальной собственности.
Его необходимо распространять снова.
Если мем процветёт,
наши законы, наши нормы, наше общество,
всё это преобразуется.
Это – социальная эволюция,
и она не зависит от правительств,
или корпораций, или адвокатов...
Она зависит нас.
Hvala iStockPhoto na obezbeđenom
materijalu za ovu epizodu. Pogledajte ih
na iStockPhoto
Gene u našem telu možemo pratiti
preko 3,5 milijardi godina,
do jednog organizma:LUCA
Poslednji Univerzalni Zajednički Predak
Kako se Luca razmnožavala, njeni geni su se kopirali i kopirali
kopirali i kopirali,
ponekada sa greškama-oni su se transformisali.
Tokom vremena to je izrodili svaku
od milijardu vrsta koje postoje na Zemlji.
Neki od njih su stekli mogućnost sexualne reprodukcije
kombinujući gene jedinki,
i drugih i najbolje prilagodjeni organizni mu opstali.
To je evolucija. Kopiraj, transformiši, kombinuj.
I kultura se razvija na sličan način,
ali elementi nisu geni, već
ideje, ponašanje, veštine.
Oni su kopirani, transformirani i kombinovani.
I dominatne ideje našeg doba
so meme koje se šire najviše .
Ovo je socijalana evolucija.
Kopiraj, transformiši, kombinuj.
Prepstavalja ono šta smo, kako živimo,
i naravno, kako kreiramo.
Naše nove ideje evoluiraju od postojećih.
Ali naš pravni sistem ih ne prepoznaje
snaga prirodne kreativnosti.
Umosto toga, ideje se smatraju vlasništvom
kao jedinstveni i orginalni posedi
sa jasnim granicama.
Ali ideje nisu tako uredne.
One su višeslojne, one se prepliću,
one su upletene. I kada sistem
se sukobi sa realnošću...
sistem počinje da propada.
SVE JE REMIKS
Deo četiri: PAD SISTEMA
Skoro kroz celu našu istoriju
ideje su bile slobodne.
Dela Šekspira, Gutenberga
i Rembranta mogu se slobodno kopirati
i nadograđivati.
Ali rastuća dominacija tržišne ekonomije,
gde se proizvodi naseg intelektualnog rada
kupuju i prodaju,
izazivaju nesrećnu nus-pojavu.
Recimo, neko izmisli bolju sijalicu.
Njena cela treba da pokrije
ne samo troškove proizvodnje,
već i troškove pronalaska.
stvar koja je na prvom mestu.
Recimo,
..
..
..
Geni u našim tijelima mogu biti praćeni unazad
preko tri i po milijarde godina
do jedinstvenog organizma - LUCA
Posljednji Univerzalni Zajednički Predak
Kako se Luca reprodukovao, njegovi geni su se kopirali i kopirali
i kopirali i kopirali
ponekad greškom - oni su se transformisali.
Tokom vremena ovo je proizvelo svaku
od milijardi živih vrsti na Zemlji.
Neka od kojih su usvojila seksualnu reprodukciju,
kombinujući gene individua
i sve u svemu, najbolje adaptirane forme života su napredovale.
Ovo je evolucija. Kopiraj, transformiši, kombinuj.
I kultura evolvira na sličan način,
ali elementi nisu geni već "meme"-ovi
- ideje, ponašanja, sposobnosti.
Meme-ovi su kopirani, transformisani i kombinovani.
i dominantne ideje našeg vremena
a širenje putem imitacije se najveće
Ovo je socijalna evolucija
Kopiraj, transformiši, kombinuj.
To je ko smo mi, kako živimo,
i naravno,kako stvaramo.
Naše nove ideje rađaju se iz starih.
Ali naš zakonodavni sistem ne priznaje
derivativnu prirodu kreativnosti.
Umjesto toga, ideje se smatraju vlasništvom.
kao jedinstvene i originalne
sa konkretnim granicama
Ali ideje nisu tako uredne.
One su slojevite, ispreplitane,
zamršene. I kada je sistem
u konfliktu sa realnošću...
tada sistem počinje da propada.
Sve je Remix
4. dio: Propast Sistema
Gotovo tokom čitave naše istorije
ideje su bile besplatne.
Radovi Shakespeare-a, Gutenberga,
Rembrandt-a su mogli biti javno kopirani
i na njima se moglo graditi.
Ali rastuća dominancija tržišne ekonomije,
gdje produkti našeg intelektualnog rada
bivaju kupovani i prodavani,
proizvela je nepoželjan propratni efekat.
Uzmimo da čovjek izmisli bolju sijalicu.
Njegova cijena treba da pokrije
ne samo troškove proizvodnje,
već i troškove izuma
..
Sada uzmimo da konkurent počne proizvoditi
konkurentnu kopiju.
Konkurent ne mora da pokrije
te razvojne troškove
pa njegova verzija može biti jeftinija.
Suština: originalne kreacije
ne mogu da konkurišu cijenama kopija.
U USA uvodjenje
autorskih prava i patenta
je trebalo da tretira ovu neravnopravnost.
Autorska prava su pokrivala medije
patenti su pokrivali izume.
I jedni i drugi su ciljali da motivišu
kreaciju i proliferaciju
novih ideja nudeći kratki i limitirani
period ekskluzivnosti, period u kojem niko drugi
nije smio da kopira vaš rad.
Ovo je dalo stvaraocima prozor u kojem
su mogli pokriti investiciju i zaraditi.
Nakon toga njihovi radovi ulazili su u javni domen,
gdje su se mogli širiti nadaleko i naširoko
i na kojima se moglo slobodno graditi
I upravo to je i bio cilj:
čvrst javni domen
priuštive ideje, produkti
umjetnost i zabava dostupna svima.
Glavno vjerovanje je bilo javno dobro,
ono od čega bi svi imali koristi.
Ali vremenom, uticaj tržišta
je transformisao ovaj princip do neprepoznatljivosti
Uticajni mislioci su predložili da
su ideje oblik vlasništva,
i ovo uvjerenje je vremenom urodilo
novim terminom ... intelektualna svojina.-
Ova ideja se proširila
zahvaljujući dijelom i aspektom ljudske psihologije
poznatim kao Averzija prema Gubitku.
Jednostavno rečeno, ne volimo da gubimo ono što imamo.
Ljudi imaju tendenciju da postave mnogo veću vrijednost na gubitke,
nego na dobiti.
Tako da dobiti koje stičemo
od kopiranja tuđeg rada
ne ostavljaju jak utisak,
ali kada naše ideje bivaju kopirane,
mi to percipiramo kao gubitak i postajemo zaštitnički nastrojeni.
Na primjer. Disneuy se uveliko služio
javnim domenom
Priče kao Snjeguljica, Pinokio
Alisa u zemlji čuda, su sve uzete
iz javnog domena
Ali kada je došlo vrijeme za autorska prava
Diznijevih ranih filmova da isteknu,
oni su lobirali da im se ta prava produže.
Umjetnik Shepard Fairey je često koristio
postojeća djela u svom radu.
Ova praksa je kulminirala kada je on
bio tužen od strane Associated Press-a
radi baziranja čuvenog Obama Hope postera
na njihovoj fotografiji.
Kada je njegova slika korištena
u djelu Baxter Orr-a,
Fairey je prijetio da će ga tužiti.
Na kraju, Steve Jobs se povremeno
hvalio Appleovom istorijom kopiranja
Oduvijek smo bili besramni
kada je u pitanju krađa velikih ideja.
Ali on je gajio duboki prezir prema onima koji
su se usuđivali da kopiraju Apple
"Uništiću Android zato
što je to ukraden produkt. Spreman sam da pokrenem
termonuklearni rad protiv njih.
Kada mi kopiramo, mi to opravdavamo.
Kada drugi kopiraju mi ih osuđujemo.
Većina nas nema problem sa kopiranjem...
sve dok smo mi ti koji kopiraju.
Tako sa zatvorenim jednim okom prema našoj sopstvenoj imitaciji
a istovremeno vjerni tržištu i vlasništvu
intelektualna svojina je prevazišla
svoj originalni cilj uz
širu interpretaciju postojećih zakona,
novu legislaciju,
nove sfere pokrića
i primamljive nagrade.
1981 George Harrison je izgubio
slučaj od 1.5 miliona dolara zbog "podsvijesnog"
kopiranja doo-wop hita "He/s So Fine"
u svojoj baladi "My Sweet Lord"
PRije toga mnoštvo pjesama je zvučalo
veoma nalik drugim pjesmama
bez završavanja na sudu.
Ray Charles je kreirao prototip soul muzike
kada je bazirao "I Got a Woman"
na gospel pjesmi "IT must be Jesus".
Počev od kasnih 90-ih
serija novih copyright zakona i
regulacija počela je da biva uvođena...
... i
Najambiciozniji su trgovinski sporazumi
Radi se o konvencijama, ne zakonima,
koji mogu biti tajno pregovarani,
bez javnog inputa i bes odobrenja Kongresa.
2011 ACTA-u je potpisao OBAMA
a Trans-Pacific Partnership Agreement,
koji se trenutno piše u tajnosti
ima za cilj da još jače proširi
protekciju u SAD stilu širom svijeta.
Naravno kada su i same SAD
bile ekonomija u razvoju, odbijale su da potpisuju konvencije
i nisu imale protekciju stranih autora.
Charles Dickens se žalio o
piratskom tržištu u Americi
...
...
Pokriće patenta skočilo je sa
fizičkih na virtuelne izume,
posebno software.
ali ovo nije prirodna tranzicija.
Patent je plan
kako napraviti izum
Software patenti su više kao
okvirni opis kako bi nešto trebalo izgledati
kad bi bilo izumljeno.
Software patenti su napisani
u najširem jeziku
da bi se dobila što veća protekcija
Nepreciznost termina ponekad
može dostići nivoe apsurdnosti-
Na primjer "Mašina za proizvodnju informacija"
koja pokriva bilo šta nalik kompjuteru, ili
"materijalni predmet" koja pokriva manje više bilo šta.
Maglovitost granica software patenta
pretvorila je industriju smartfona u teritorijalni rat.
62 odsto svih patentskih tižbi danas je oko softvera.
Procjenjuje se gubitak od oko pola trilijona dolara.
Šireći doseg intelektualne svojine
je uveo više i više mogućnosti
za oportunističke tužbe - tužiti da bi se zaradilo-
Dvije nove vrste su se razvile-
čiji kompletan biznis model su tužbe:
sample trolls i patent trolls.
Radi se o korporacijama koje ne proizvode ništa
One kupuju biblioteke intelektualnih prava
i onda tuže da bi zaradile.
Legalna odbrana košta
stitine hiljada dolara u slučajevima koji se tiču autorskih prava
i milioni kad su u pitanju patenti,
njihove mete su uglavnom veoma motivisane
da pristanu na sporazum van suda.
Najpoznatiji sample troll
je Bridgeport Music,
koji je podnio stotine tužbi.
2005 dobili su uticajnu
sudsku presudu oko sempla od 2 sekunde.
To je to. Ne samo da je sample bio kratak
već je bio i gotovo neprepoznatljiv.
NWA-ova "A 100 Miles and Runnin"
Ova presuda je
učinila bilo kakvo semplovanje, bez obzira kako malo, ilegalnim
Muzički kolaži sačinjeni od semplova
iz zlatnog doba hip hopa
danas su nevjerovatno skupi za napraviti
Patent trolovi su učestaliji
kad su u pitanju softveri
Najneobjašnjiviji slučaj možda je
slučaj Paul Allen-a
jednog od osnivača Microsoft-a,
koji je milijarder,
cijenjeni filantropist
koji daruje veliki dio svog bogatstva.
On tvrdi da su osnovne funkcije mreže
kao povezani linkovi, saopštenja i preporuke
izmišljene od strane njegove davno ugašene kompanije.
Autoproklamovani "čovjek od ideja"
tužio je gotovo čitavu Silikonsku dolinu 2010
i učinio je to uprkos tome što mu nije manjkalo ni popularnosti ni slave.
Da rekapitulirami: kompletna slika ovako izgleda.
Vjerujemo da su ideje vlasništvo
i pretjerano smo teritorijalno
kada mislimo da to vlasništvo nama pripada
Naši zakoni štite ovu težnju
protekcijama koje se konstantno šire
i velikim odštetama
U međuvremenu ogromni troškovi suđenja
motivišu one koji se brane da plate
i potpišu sporazum van suda
Ovo je demotivirajući scenario
koji moli za pitanje: šta sada?
Vjera u intelektualnu svojinu
je porasla i postala tako dominantna da je gurnula
originalni cilj autorskih prava i patenta
van javne svijesti
Ali ta originalna svrha je još uvijek
na vidjelu.
Copyright akt iz 1790 je naslovljen
"akt podsticanja učenja"
Patent akt je
"za promociju progresa korisnih umjetnosti"
Ekskluzivna prava koja su ovi akti uveli
su bili kompromis radi dostizanja uzvišenije svrhe.
Namjera je bila bolji život svih
incentiviranjem kreativnosti
i proizvodnjom bogatog javnog domena
dijeljenog basena znanja, otvorenog svima.
Ekskluzivna prava su međutim
vremenom počela da bivaju smatrana za cilj same za sebe
pa su ojačana i proširena.
Rezultat nije bio
više napretka i više učenja,
već više zloupotrebe.
Živimo u dobu ogromnih problema
Potrebne su nam najbolje ideje,
trebaju nam sada, potrebno nam je da se one brzo šire.
Javno dobro je
ugušeno intelektualnom svojinom.
Ono mora ponovo da se proširi.
Ako "meme" napreduje
naši zakoni, norme, društvo,
biće transformisani.
To je socijalna evolucija
Nije vladama
ili na korporacijama ili advokatima...
Na nama je.
iStockPhoto'ya bu bölümün çekilmesine
katkılarından ötürü teşekkürler. Onları burada bulabilirsiniz :
iStockPhoto.com
Bedenimizdeki genlerin izleri üç buçuk milyar yıldan
daha öncesine kadar takip edilebilir.
Tek bir organizmaya kadar : LUCA
Nihai Evrensel Ortak Ata
Luca ürerken, genleri kopyalanır , kopyalanır
kopyalanır ve kopyalanır
zaman zaman hatalarla - ve dönüşerek.
Zamanla bu, dünya üzerindeki yaşamın
milyarlarca türünün her birini üretti.
Bunlardan bazıları eşeyli üremeyle
bireylerin genlerini bir araya getirerek
hep birlikte adaptasyonda en başarılı yaşam formlarını geliştirdi.
Bu evrimdir. Kopyala, dönüştür ve birleştir.
Kültür de benzer şekilde evrilir,
fakat burada bileşenler genler değil mimlerdir (sosyolojik genlerdir)
yani fikirler, davranışlar, yetenekler.
Mimler kopyalanır, dönüştürülür ve birleştirilir.
Zamanımızın baskın fikirleri
en fazla yayılmış mimlerden oluşur.
Bu sosyal evrimdir.
Kopyala, dönüştür ve birleştir.
Bu, olduğumuz kişi, yaşam tarzımız
ve elbette yaratım şeklimizdir.
Bizim yeni fikirlerimiz eskilerinden evrildi.
Fakat hukuk sistemimiz
yaratıcılığın türevsel doğasını tanımıyor.
Bunun yerine fikirler
keskin sınırlar içerisindeki
eşsiz ve orijinal mülk parselleri olarak kabul ediliyor.
Fakat fikirler pek de intizam içinde değildir.
Katmanlı, ortak dokulu
ve birbirlerine düğümlüdürler.
Ve sistem gerçekle çakıştığında…
sistem çökmeye başlar.
Her şey bir Remix
4. Kısım : Sistem İflası
Neredeyse tüm tarihimiz boyunca
fikirler özgürdü.
Shakespeare'in, Gutenberg'ün
ve Rembrandt'ın işleri açıkça kopyalanabilir
ve çalışılabilirdi.
Fakat entellektüel emeğimizin ürünlerinin
alınıp satıldığı serbest piyasa ekonomisinin
gelişen baskınlığı
talihsiz bir yan etkiye sebep oldu.
Diyelim ki adamın biri daha iyi bir ampül icat etti.
Ücreti sadece
üretim maliyetini değil
her şeyden önce
icat maliyetini de kapsamalı.
Şimdi diyelim ki mucidimizin rakibi icadın
bir kopyasının imalatına başladı.
Rakip, geliştirme maliyetlerini
karşılamak durumunda değildir
dolayısıyla onun uyarlaması daha ucuzdur.
Sonuç : orijinal kreasyonlar
kopyalarının fiyatlarıyla rekabet edemezler.
Birleşik Devletler'de telif haklarının
ve patent düzenlemelerinin çıkışı
bu dengesizliği hedef alıyordu.
Telif hakları medyayı
patentler icatları kapsıyordu.
Her ikisi de kısa ve sınırlı bir münhasırlık periyodu,
yani kimsenin sizin işinizi kopyalayamayacağı
bir tür muafiyet süresi tanıyarak
yeni fikirlerin yaratılmasını ve çoğalmasını
teşvik etmeyi amaçlıyordu.
Bu eser/icat sahiplerine yatırımlarını koruma
ve kar etme imkanı verdi.
Bu sürecin sonunda çalışmaları
yayılabilir ve kamu tarafından özgürce
kullanılabilirdi.
Ve amaçlanan şuydu :
sağlam bir kamusal alan
herkesin kesesine göre fikirler, ürünler
herkes için sanat ve eğlence.
Kamu yararındaki ana inanış
herkesin yararına olandı.
Fakat zamanla, piyasanın etkisiyle
bu prensip göz ardı edildi.
Etkili düşünürler fikirlerin
mülkiyetin bir türü olduğunu öne sürdü
ve bu kanaat nihayetinde
yeni bir kavrama yol verdi : fikri mülkiyet
Bu mim kısmen insan psikolojisinin
bir acayipliği sayesinde hızla yayılabilirdi.
bu acayiplik Kaybetme Nefreti'ydi.
Uzun lafın kısası, sahip olduğumuz şeyi kaybetmekten nefret ederiz.
İnsanlar kayıplara kazançlardan daha çok
önem atfetme eğilimindedirler.
Dolayısıyla başkalarının işlerini
kopyalamanın kazandırdıkları üzerimizde
çok da büyük bir tesire sahip olmaz.
Kopyalanan bizim fikirlerimiz olduğunda ise
bunu bir 'kayıp' olarak algılar ve savunmaya geçeriz.
Örneğin Disney kamu varlığını
geniş çapta kullanmıştır.
Pamuk Prenses, Pinokyo
ve Alis Harikalar Diyarında gibi hikayelerin
tamamı halk hikayeleridir.
Fakat konu Disney'in ilk filmleri için
telif hakkı sürelerinin dolmasına gelince
telif hakkı teriminin kapsamının genişletilmesi için lobi yaptılar.
Sanatçı Shepard Fairey mevcut işleri
kendi işlerinde sıklıkla kullandı.
Bu çalışma şekli
Associated Press tarafından
ünlü Obama Umut posterinde AP'ye ait fotoğrafı
baz alması sebebiyle dava edilmesine neden oldu.
Bununla birlikte, kendi tasviri Baxter Orr tarafından
bir parçada kullanıldığında
Fairey dava etmekle tehdit etti.
Ve son olarak, Steve Jobs zaman zaman
Apple'ın taklit geçmişiyle övünürdü.
''Biz her zaman büyük fikirlerin
çalınması konusunda arsız olmuşuzdur.''
Fakat o Apple'ı taklit etme cüreti gösterenlere
karşı büyük kin besledi.
''Android'i yıkacağım çünkü
o çalıntı bir üründür. Bunun için
termonükleer savaşa varım.''
Taklit eden bizsek meşrulaştırırız.
Taklit eden diğerleriyse kötüleriz.
Çoğumuzun kopyalamayla bir sorunu yok
-kopyalayan biz olduğumuz sürece.
Böylece kendi taklitçiliğimize yönelmiş kör bir gözle,
piyasa ve sahiplik inancı tarafından gazlanmış olarak
fikri mülkiyet,
mevcut kanunların geniş yorumlanmalarıyla,
yeni düzenlemelerle,
yeni kapsamlarla
ve cazip ödüllerle
orijinal uygulama alanının dışına çıkmıştır.
1981'de George Harrison doo-woop hiti
'He's So Fine'ı , 'My Sweet Lord' baladında
''bilinçsizce'' taklit ettiği için
1,5 milyon dolarlık bir davayı kaybetti.
Bundan önce başka şarkılara
benzeyen pek çok şarkı olmuştu
ama iş davada bitmemişti.
Ray Charles, soul müziğin prototipini
''I Got a Woman''da ''It Must be Jesus'' ilahisini
baz alarak oluşturdu.
90'ların sonundan başlayarak
bir dizi yeni telif hakkı yasası
düzenlemesi başladı...
...ve daha pek çoğunun da üzerinde çalışılıyor.
Bunlardan en iddialı olanı ticaret anlaşmalarıydı.
Yasa değil anlaşma olduklarından
kamusal katkı ya da meclis onayı olmaksızın
kapalı kapılar ardında müzakere edilebilirler.
2011'de ACTA Başkan Obama tarafından imzalandı
ve halen gizlilikle yazılmakta olan
Trans-Pasifik Ortaklık Anlaşması
Birleşik Devletler tarzı katı önlemleri
yaymayı hedefliyor.
Tabi ki Birleşik Devletler'in kendisi
gelişmekte olan bir ekonomiyken, anlaşmaları imzalamayı reddetmiş
ve yabancı müellifler için herhangi bir koruma sunmamıştı.
Charles Dickens'ın Amerika'nın yoğun
korsan kitap piyasasından
''alçak kitap satıcılarının zenginleşmesi korkunç bir şey''
şeklinde şikayet ettiği iyi bilinir.
Patent kapsamı fiziksel icatlardan
sanal olanlara kaydı
özellikle yazılıma.
Fakat bu doğal bir geçiş değil.
Patent bir icadın nasıl yapıldığı
gösteren detaylı plandır.
Yazılım patentleri ise daha çok
bir şeyin icat edilince neye bezeyeceğinin
farazi bir tanımıdır.
Ve yazılım patentleri en geniş kapsamda
koruma sağlayabilmek amacıyla
mümkün olan her dilde yazılır.
Bu kavramların muğlaklıkları
zaman zaman absürd derecelere ulaşabilir.
Örneğin 'bilgi imalat makinesi' gibi
bilgisayar benzeri her şeyi kapsayabilir
ya da 'materyal obje' gibi hemen hemen her şeyi kapsayabilir.
Yazılım patentlerinin bu muğlak sınırları
akıllı telefon endüstrisini koca bir savaş alanına çevirdi.
Bugün tüm patent davalarının yüzde 62'si yazılım üzerine.
Tahmini servet kaybı yarım trilyon dolar.
Fikri mülkiyetin genişleyen sahası
fırsatçı hukiki ihtilaf yani vurgun için dava etme gibi
yeni imkanlara gebe.
Tüm iş modeli dava açmaktan ibaret olan
iki yeni tür evrildi :
sample trollleri ve patent trollleri.
Bunlar esasında hiçbir şey üretmeyen şirketler.
Önce bir fikri mülkiyet hakları kitaplığı edinip
sonra kar amacıyla hukuki süreç başlatırlar.
Ve hukuki savunma
telif hakkı davalarında yüz binlerce dolara
patent davalarında milyonlara tekabül ettiğinden
hedef aldıkları kişi ya da gruplar genellikle
uzlaşmaya oldukça açık olurlar.
En ünlü sample trollü
yüzlerce davaya sahip
Bridgeport Müzik'tir.
2005'te bu 2 saniyelik sample ile
etkili bir mahkeme kararı kazandılar.
Hepsi bu. Sample sadece kısa değil
ayrıca fiilen tanınamaz yapıda.
NWA'NIN ''A 100 Miles and Runnin''i
Bu karar özünde herhangi bir sample'ın,
ne kadar küçük olursa olsun ihlale neden olabileceğini onaylıyor.
Hip-hop'ın altın çağının
heavy müzik kolaj sample'larını yaratmak
şimdi imkansız derecede pahalı.
Patent trollleri bu sorunlu
yazılım dünyasının en yaygınları.
Belki de anlaşılması en güç dava
Paul Allen'ınki.
O Microsoft'un kurucularından biri,
bir milyarder,
saygıdeğer bir hayırsever,
servetinin çoğunu hayır işlerine ayırmış biri.
İlgili bağlantılar, uyarılar ve öneriler gibi
temel web özelliklerinin
işi bitik şirketi tarafından icat edildiğini iddia ediyor.
Ve kendini 'fikir adamı' ilan eden Allen
2010'da Silikon Vadisi'nin neredeyse tamamını dava ediyor.
Üstelik bunu şöhret ya da servet ihtiyacı olmadığı halde yapıyor.
Yeniden ele geçirmek için. Büyük resim bunu gösteriyor.
Biz fikirlerin mülk olduğuna inanıyoruz
ve o mülkün bize ait olduğunu hissettiğimizde
ve aşırı derecede savunmacıyız.
Kanunlarımız, genişleyen koruma sınırlarıyla
ve muazzam ödüllerle
bu eğilimimize boyun eğiyor.
Bu esnada korkunç dava masrafları
davalıları borçlarını ödeyerek
uzlaşmaya gitmeye mecbur bırakıyor.
Bu cesaret kırıcı bir senaryo,
ve bir soruyu gerektiriyor : şimdi ne olacak?
Fikri mülkiyet inancı
orijinal telif ve patent haklarının maksadını
kamu dikkatinin dışına itecek kadar
baskın gelişti.
Fakat asıl amaç halen
burada, gözümüzün önünde.
1790 telif hakkı kanunu
''öğrenmeyi teşvik etmek için bir kanun''
Patent kanunu ise
''yararlı sanatların ilerlemesini desteklemek'' şeklinde açıklanmıştır.
Bu kanunların sunduğu ayrıcalıklı haklar
daha yüce bir amaca hizmet etmek için yapılan uzlaşıya hizmet ediyordu.
Amaç yaratıcılığı teşvik ederek
zengin bir kamusal alan yaratarak,
herkese açık bir bilgi havuzunu paylaşarak
herkesin hayatını iyileştirmekti.
Fakat ayrıcalıklı hakların kendileri
aslı mevzu olarak görülmeye başlandı
ve böylece güçlendirilip genişletildiler.
Ve sonuç
daha fazla ilerleme ve öğrenme yerine
daha fazla kavga ve istismar oldu.
Yıldırıcı sorunlarla dolu bir zamanda yaşıyoruz.
Mümkün olan en iyi fikirlere ihtiyacımız var.
Onlara şimdi ihtiyacımız var. Hızla yayılmalarına ihtiyacımız var.
Ortak fayda fikri mülkiyet tarafından
ezilmiş bir mimdir.
Tekrar yaygınlaşması gerekiyor.
Mim gelişirse,
kanunlarımız, değerlerimiz, toplumumuz
hepsi dönüşür.
Sosyal evrim budur
ve hükümetlere,
şirketlere ya da avukatlara bağlı değildir...
bize bağlıdır.
(Cảm ơn iStockPhoto vì đã đóng góp
nhiều cảnh phim trong tập này. Truy cập tại
iStockPhoto.com)
Gen di truyền trong cơ thể người là nhân tố giúp các nhà khoa học truy lại vết tích
từ hơn 3,5 tỷ năm trước
của một loại sinh vật đơn bào, LUCA,
tổ tiên lâu đời nhất của vạn vật.
Nhờ khả năng sinh sản vô tính, cấu trúc gen của LUCA được sao chép liên tục
liên tục.
Đôi khi, chỉ một sai khác nhỏ cũng đủ để tạo nên đột biến.
Qua thời gian, sản sinh ra từng loài một
để đến nay đã có tới hàng tỷ loài sinh vật trên Trái Đất.
Trong số đó có những loài chấp nhận sinh sản hữu tính,
thu nhận gen của nhiều cá thể,
tích tụ lại và tạo nên thể sống mới với khả năng thích nghi cao nhất để tồn tại.
Đó là bản chất của quá trình tiến hóa.
Sao chép, biến đổi, và kết hợp.
Văn hóa cũng phát triển theo cùng cách thức ấy,
nhưng đơn vị cơ bản ở đây không phải gen mà là meme -
những ý tưởng, cách hành xử, kỹ năng
được sao chép, biến đổi và kết hợp lại.
Những tư tưởng chủ đạo trong thời đại chúng ta hôm nay
bắt nguồn từ những meme có sức lan toả mạnh mẽ nhất.
Đó là tiến hóa xã hội.
Sao chép, biến đổi rồi kết hợp.
Không riêng gì chuyện chúng ta là ai, chúng ta sống như thế nào,
mà đương nhiên còn là cách chúng ta sáng tạo ra sao.
Ý tưởng mới sinh ra từ ý tưởng cũ.
Nhưng luật pháp lại không chịu thừa nhận
bản chất phái sinh của sáng tạo.
Thay vào đó, ý tưởng bị xem như tài sản,
như một loại hàng hoá nguyên bản độc nhất
nằm tách biệt trong những phạm trù khác nhau.
Nhưng ý tưởng không hề đơn giản được như vậy.
Chúng xếp tầng, xen kẽ, dính kết với nhau.
Và một khi xung đột với thực tại nảy sinh...
cả hệ thống sẽ bắt đầu sụp đổ.
Mọi thứ chỉ là bản Remix
Phần Bốn: Sai Hỏng Hệ Thống
Gần như trong suốt lịch sử loài người
ý tưởng là miễn phí.
Các công trình của Shakespeare, Gutenberg,
và Rembrandt có thể được tự do sao chép
và xây dựng dựa trên đó.
Nhưng vị thế chiếm lĩnh của nền kinh tế thị trường,
nơi sản phẩm lao động trí óc
trở thành món hàng được mua qua bán lại,
vô hình chung đã tạo điều kiện cho sự sinh sôi của những ảnh hưởng phụ.
Giả dụ có một người phát minh ra loại bóng đèn mới tốt hơn.
Mức giá anh ta đề ra sẽ phải bao gồm
không chỉ chi phí sản xuất,
mà còn là chi phí cho công sức phát minh ban đầu.
Lại giả sử có một đối thủ cũng đưa vào sản xuất
một bản sao cạnh tranh của chiếc bóng đèn kia.
Người này sẽ không cần quan tâm đến
những chi phí phát minh kiểu như vậy,
nên đương nhiên phiên bản của hắn lại rẻ hơn.
Tóm lại: sáng tạo nguyên bản
không thể đấu nổi với kiểu cạnh tranh giá cả của các thể loại sao chép ý tưởng.
Cho nên ở Mỹ, sự xuất hiện
các đạo luật bản quyền và bằng phát minh
là nhằm để chỉnh đốn sự bất công này.
Bản quyền là tấm bảo hộ trong quá trình truyền thông;
trong khi bằng sáng chế ngăn chặn việc sao chép vô tội vạ.
Cả hai đều khuyến khích
sự sáng tạo và nảy nở
của ý tưởng mới bằng cách cung cấp
một khoảng thời gian độc quyền xác đáng, trong đó không ai
có thể sao trộm công sức của bạn.
Chúng mở ra một cánh cửa mới nơi người ta
yên tâm bỏ công sức đầu tư sáng tạo để hồi thu lại lợi nhuận.
Từ đó, thành quả của họ đến được với công chúng
lan tới mọi ngóc ngách
và được tự do sử dụng như nền móng của sự tiến bộ.
Đây cũng chính là mục tiêu
về một thị trường khỏe mạnh,
một tập hợp những ý tưởng, sản phẩm,
nghệ thuật và giải trí dành cho bất cứ ai với chi phí vừa phải.
Giá trị cốt lõi của lòng tin dựa trên cơ sở lợi ích chung
thỏa mãn tất cả mọi người.
Nhưng thời gian trôi qua, tác động của thị trường
đã đẩy nguyên tắc này trôi đi xa khỏi những gì nó đã được thừa nhận.
Những nhà tư tưởng có tầm ảnh hưởng cho rằng
ý tưởng cũng là một dạng tài sản.
Kết luận này đưa đến sự ra đời
của một khái niệm mới... tài sản sở hữu trí tuệ.
Loại meme này được nhân bản với tốc độ chóng mặt,
nhờ một phần vào bản tính thường gặp trong tâm lý hành vi con người
dưới tên gọi ”Ác cảm với sự mất mát”.
Hiểu một cách đơn giản, chúng ta ghét bị mất đi những gì chúng ta đang có.
Con người có xu hướng nghiêm trọng hoá nỗi mất mát của bản thân
mà quên đi những gì họ từng được nhận.
Thứ chúng ta thu được
từ việc đánh cắp công sức của người khác
dường như chẳng có gì to tát.
Nhưng khi ý tưởng của chính chúng ta bị ai đó đạo lại,
đó quả là một tổn thất kinh hoàng.
Disney là ví dụ tiêu biểu của việc thỏa sức sử dụng
những tư liệu công cộng.
Những bộ phim về nàng Bạch Tuyết, chú bé Pinnochio
và Alice ở Xứ sở thần tiên đều được lấy ra từ nguồn tư liệu công cộng cả.
Nhưng khi bản quyền những bộ phim đầu tay đó của Disney
cũng đến ngày đáo hạn,
họ dùng đủ kiểu vận động để lại được gia hạn bản quyền.
Họa sĩ Shepard Fairey vẫn thường xuyên dùng lại tác phẩm cũ của người khác trong các bức vẽ của mình.
Vụ việc cũng lên đến đỉnh điểm
khi ông bị kiện bởi Associated Press
vì đã dựng nên tấm áp phích “Obama Hope” nổi tiếng
dựa theo bức ảnh chụp bởi hãng tin này.
Tuy vậy, khi chính bức hoạ của ông
bị chế lại bởi Baxter Orr,
Fairey dọa sẽ theo kiện đến cùng.
Và ngay như Steve Jobs nhiều lúc
cũng khoe khoang về truyền thống bắt chước của Apple.
“Chúng tôi chẳng thấy có gì phải xấu hổ
khi ăn cắp những ý tưởng tuyệt vời.”
Vậy mà ông lại dành sự thù hằn gay gắt với những ai
dám bắt chước Apple.
“Sẽ có ngày tôi nhấn chìm Android, bởi vì
… nó chỉ là thứ đồ ăn cắp. Tôi sẵn sàng
khai mào chiến tranh nhiệt hạch vì chuyện này.”
Khi sao chép, ta biện hộ.
Khi bị sao chép, ta phỉ báng.
Chúng ta hầu hết cho qua chuyện sao chép, bắt chước của bản thân...
cho đến khi trở thành nạn nhân của nó.
Cho nên ta cứ ngang nhiên bắt chước đến mù quáng,
với niềm tin được cổ xuý về một nền kinh tế thị trường,
nơi mà quyền sở hữu và tài sản sở hữu trí tuệ trở nên căng trội
vượt xa tầm cỡ ban đầu
nhờ những diễn giải bao quát hơn của luật lệ cũ,
các văn bản mới ban hành,
những lĩnh vực bảo vệ mới được bổ sung,
và treo phần thưởng đầy cám dỗ.
Năm 1981, George Harrison đã tốn mất
1,5 triệu đô vì “vô thức”
sao chép giai điệu của bản hit doo-wop "He's So Fine"
trong bản ballad "My Sweet Lord" của mình.
Trước đó cả đống những ca khúc nghe
na ná những bài hát khác
nhưng cũng chẳng hề bị đưa ra tòa.
Ray Charles đặt nền móng cho thể loại soul
cũng nhờ dựa theo "I Got a Woman"
mà sáng tác nên bài phúc âm "It Must be Jesus".
Từ những năm cuối thập niên 90,
một loạt các đạo luật và quy định mới
về bản quyền được ban hành
và vẫn còn nhiều, nhiều nữa vẫn đang trong quá trình hoàn thiện.
Triển vọng nhất trong số đó có lẽ là các hợp đồng thương mại.
Bởi chúng thực chất là những thương lượng ngoài vòng pháp luật.
Các bên có thể thỏa thuận trong bí mật
mà không lo can thiệp từ bên ngoài, cũng chẳng cần được Quốc hội thông qua.
Năm 2011, Tổng thống Obama ký Hiệp định thương mại Chống hàng giả ACTA,
cùng với Hiệp định đối tác xuyên Thái Bình Dương,
hiện đang được bí mật soạn thảo,
nhằm bao phủ mạnh hơn
bảo hộ kiểu Mỹ ra toàn thế giới.
Nhưng đồng thời, cũng chính quốc gia
có nền kinh tế phát triển nhất thế giới này, lại từ chối tham gia các hiệp ước
cũng như không có bất cứ động thái nào để bảo vệ các tác giả nước ngoài.
Charles Dickens từng nổi tiếng với lời phê phán
thị trường sách lậu ở Mỹ.
Ông gọi nó là "Hang ổ khốn kiếp
của bè lũ vô lại buôn sách lậu làm giàu."
Khả năng phòng vệ của bằng sáng chế đã có một bước nhảy vọt
từ phát minh hữu hình đến cả những dạng thức phi vật thể,
mà đáng nói nhất chính là phần mềm.
Bước chuyển tiếp này không phải tự nhiên mà có được.
Bằng phát minh là bản thiết kế
phác hoạ quy trình tạo nên phát minh đó.
Nhưng bằng phát minh phần mềm đến giờ vẫn chỉ là
đoạn miêu tả mơ hồ về một thứ sẽ thành hình ra sao
nếu nó thực sự được phát minh ra.
Chưa kể là nó thường được viết ra
bằng thứ ngôn ngữ chung nhất
để đạt được sự bảo vệ ở mức bao quát nhất có thể.
Những khái niệm này đôi khi tối nghĩa
đến mức lố bịch.
Ví dụ như "máy móc sản xuất ra thông tin"
thì bao hàm những thứ kiểu dạng như máy tính.
Hay "vật thể hữu hình" thì bao hàm gần như là mọi sự vật.
Chính cái ranh giới mờ nhạt giữa các phạm trù phát minh phần mềm
đẩy nền công nghiệp điện thoại thông minh vào một cuộc tranh quyền vượt ngoài tưởng tượng.
62% tổng số vụ kiện cáo về bằng sáng chế là liên quan đến phần mềm.
với thiệt hại ước tính lên đến năm trăm tỷ đô.
Sự mở rộng phạm vi của tài sản sở hữu trí tuệ
đã đưa đến và ngày càng làm gia tăng xác suất xảy ra
những cuộc tranh tụng cơ hội chủ nghĩa - coi kiện cáo là cần câu cơm.
Hai loại thú nữa ra đời
mà mô hình hoạt động chỉ chuyên về tranh chấp lẫn kiện tụng, đó là:
loài troll dùng bản mẫu và troll dùng bằng phát minh.
Những doanh nghiệp này thực chất không sản xuất hay chế tạo thứ gì cả.
Họ thu thập cả một thư viện những tư liệu về quyền và tài sản sở hữu trí tuệ,
rồi chỉ chăm chăm đi kiện cáo kiếm lời.
Nếu đưa ra được những bằng chứng hợp pháp
họ sẽ thắng hàng trăm hàng nghìn đô cho mỗi vụ bản quyền.
hay không chừng là hàng triệu cho các bằng sáng chế.
Các nạn nhân thường có xu hướng
muốn giải quyết êm thắm hơn là phải ra hầu tòa.
Con troll dùng bản mẫu nổi tiếng nhất
là Bridgeport Music,
cái tên từng xuất hiện trong cả trăm bộ hồ sơ kiện tụng.
Năm 2005, họ thắng lớn
nhờ một đoạn nhạc chỉ dài 2 giây.
Đấy, có mỗi thế thôi. Một đoạn nhạc không chỉ ngắn tí teo,
mà cũng gần như chẳng thể nào nhận ra được.
"A 100 Miles and Runnin’” - NWA
Nói trắng ra, lời phán quyết này là dành cho
mọi hình thức sao chép mẫu liệu, bất kể nhỏ to và vi phạm đến mức nào.
Những ca khúc với giai điệu được cóp nhặt từ đâu đó
như ra đời trong thời hoàng kim của hip-hop
giờ chỉ có thể làm ra với mức giá cắt cổ.
Hiện tại, bọn troll bằng mới là phổ biến nhất
trên các mặt trận hỗn loạn của cuộc chiến tranh phần mềm.
Khó lý giải nhất có lẽ là vụ việc
đến từ Paul Allen.
Ông là một trong những thành viên sáng lập tập đoàn Microsoft,
một tỷ phú giàu có,
với lòng nhân từ đáng kính
người đã cam kết sẽ cho đi phần lớn của cải của mình.
Ông tuyên bố rằng những tính năng cơ bản của web
như các liên kết liên quan, cảnh báo và mục đề xuất
đều được phát minh bởi công ty đã sập từ lâu của ông.
Đó là lý do khiến người đàn ông ngộ nhận ý tưởng này
không chỉ kiện gần như toàn bộ Thung lũng Silicon vào năm 2010,
mà còn theo đuổi nó bất chấp tiền bạc hay danh vọng.
Để tóm tắt lại, toàn cảnh bức tranh trông thế này.
Chúng ta tin rằng ý tưởng là một loại tài sản
và chỉ có cảm giác bị xâm phạm một cách quá đáng
khi thứ gì đó vốn thuộc về mình bị kẻ khác cướp đi.
Pháp luật lại chiều theo sự bất cân xứng này
bằng một lớp bảo hộ thậm chí toàn diện hơn
cùng những mức bồi thường kỷ lục.
Trong khi đó để hợp pháp hoá quyền sở hữu
những núi tiền khổng lồ là cái giá
cho những cuộc thương lượng không nhờ toà can thiệp.
Đây là một kịnh bản đáng buồn.
Nó đặt ra một câu hỏi bức thiết: Giờ thì sao?
Niềm tin vào tài sản sở hữu trí tuệ
đã lấn áp đến độ
khiến những chủ định ban đầu về bản quyền và bằng sáng chế
vượt ra ngoài tầm nhận thức đại chúng.
Vậy nhưng cái mục đích căn nguyên ấy
dường như vẫn ngay đó, trong tầm với trước mắt chúng ta.
Luật bản quyền năm 1790 có tựa đề là
"Đạo luật khuyến khích nghiên cứu".
trong khi luật bằng sáng chế là
"... về việc xúc tiến những loại hình nghệ thuật có lợi cho cộng đồng".
Trạng thái độc quyền mà những đạo luật này cho phép
dường như là một dạng thoả hiệp nhằm một mục đích cao cả hơn.
Ở đó, ý tưởng về một cuộc sống tốt đẹp hơn cho tất cả mọi người
được bồi đắp bằng việc khích lệ óc sáng tạo
và xây dựng nguồn tài sản công cộng trù phú
một bể kiến thức chung chào đón bất cứ ai muốn khám phá.
Nhưng chính những đặc quyền này
sau mỗi lần được cân nhắc và cải biến
vẫn dừng lại chỉ ở chuyện được tăng cường và mở rộng hơn.
Kết cục,
chẳng có mấy những công trình tiến bộ hay những nghiên cứu mới mẻ ra đời,
mà chỉ kích thích thêm cãi vã, thêm lạm dụng.
Chúng ta đang sống trong thời đại làm thoái chí con người.
Chúng ta cần những ý tưởng hay nhất có thể,
cần ngay lúc này, và cần chúng được lan truyền khẩn cấp.
Lợi ích chung là một loại meme
đã bị chôn vùi bởi tài sản sở hữu trí tuệ.
Nó cần được sinh sôi và lan xa lần nữa.
Nếu thành công,
luật pháp, quy chuẩn, và xã hội loài người
tất cả sẽ cùng biến đổi.
Tiến hóa xã hội khi ấy
sẽ chẳng còn phụ thuộc vào các chính phủ
hay các tập đoàn, hay đám luật sư...
Nó phụ thuộc vào chính chúng ta.
Biên dịch: K3nny và Ifhcarr
Xin chào, tôi là Kirby. Tôi hoàn thành "Everything is a Remix"
là nhờ sự giúp đỡ của những con người này.
Có hai người đã đóng góp rất nhiều công sức mà tôi muốn nói lời cảm ơn trực tiếp.
Louis Wesolowsky người đã tự thiết kế khoảng 15 hoạt cảnh cho bộ phim,
cũng như đóng góp rất nhiều thời gian và nỗ lực giúp bộ phim ngày một hoàn thiện hơn.
Xin cảm ơn Louis.
Và cả Juan Behrens vì đã dày công thiết kế hoạt cảnh cho meme.
Rất cảm ơn anh đã kiên nhẫn đến cùng.
Cảm ơn iStockphoto vì sự ủng hộ, họ đã đóng góp rất nhiều cảnh trong tập này.
Điều này cải thiện tốc độ làm việc lên rất cao.
Vậy nên nếu bạn có nhu cầu về tư liệu, hãy thử ghé qua,
họ có dịch vụ tuyệt vời và là những con người tốt bụng.
Hơn hết, tôi muốn được cảm ơn các bạn vì đã quan tâm,
tôi cực kỳ trân trọng và đã cố gắng hết sức để đáp lại những gì mọi người trông đợi.
Cảm ơn rất nhiều vì đã đồng hành cùng tôi trong chuyến du hành này,
cùng thật nhiều niềm vui khôn tả.
Tôi bị chất vấn suốt là sau này còn tập nào không, câu trả lời sẽ là không.
Đây là kết luận, là điểm kết thúc rồi.
Vẫn còn có những phần phụ thêm nhưng mạch truyện đến đây là hết.
Sẽ còn hai tập phụ về tư liệu trong các bộ phim Ma Trận
hay Kill Bill của Quentin Tarantino xuất hiện sau.
Tôi cũng sẽ có những buổi tọa đàm, nói về những vấn đề đã đề cập nhưng với một góc nhìn mới,
mạch truyện mới hay bổ sung thêm những dẫn chứng mà tôi nghĩ là rất tuyệt.
Tôi cũng mở shop bán áo thun và poster với số lượng có hạn trong tương lai gần.
Vậy nếu các bạn muốn sở hữu một số vật lưu niệm thì mong các bạn hãy theo dõi.
Và cuối cùng, tôi đang có ý tưởng về một dự án kế tiếp
mà thực sự khiến tôi cảm thấy rất phấn khích. Nếu bạn đủ kiên nhẫn
và quan tâm, bạn hoàn toàn có thể tìm hiểu thêm về nó.
Tôi thật sự từ đáy lòng muốn gửi đến quý vị và các bạn lời cảm ơn sâu sắc nhất.
Được rồi, hãy bảo trọng, có thể tôi sẽ được gặp lại các bạn ở một nơi hoàn toàn mới.
Chúc sức khỏe và hẹn gặp lại.
感谢iStockphoto贡献
本集镜头。
在iStockphoto.com查看
我们身体里的基因,可以追溯到
三十五亿年前的一个生命体:LUCA
”最后的共同祖先“
当LUCA繁衍的时候,它的基因一直不断地被复制
不断地被复制
偶尔会出现差错——
让它们得以转化
久而久之便演变成今日
地球上数十亿种的商务类型
其中有些物种进行有性生殖
重组了不同个体的基因
总而言之,适者生存
这就是进化的过程,
”复制“、”转化“、”结合“
文化也以类似的方式演变
不过单位不再是基因,而是模因
也就是”想法“、”行为“、”技巧“
模因可以被”复制“、”转化“、”结合“
能够广泛传播的模因
会形成当代的主流观念
这就是社会演化
”复制“、”转化“、”结合“
这是我们存在的理由,生活的方式
也是创造的起源
我们的新观念从旧的演化而来
但是我们的法律系统并不认可这样的模式
不认可这样的创意衍生特质
而把想法与概念当成财产
独一无二的、
有着明确界线的”领地“
但是创意可没有那么简单
想法能够互相叠加、交错,彼此错综复杂
当制度和现实起了冲突
系统就开始失灵
第四部:系统失灵
综观人类整个历史
想法和概念都是免费的
莎士比亚,古腾堡
或是伦勃朗的创作都可以公开地被复制并从那发展出更多东西
不过市场经济慢慢主导一切后
我们脑袋创造出来的东西
开始被购买或是贩售
这产生一个不幸的副作用
假设今天一位仁兄发明了一颗更好的灯泡
这个价钱需要涵盖的
不光只有单纯制造成本
也包括发明的费用这一开始就会产生的开销
今天要是有一个竞争者
也开始制造这样的灯泡
这个竞争商品的价格
不需要包括发明的成本
所以他可以以较低价格贩售
重点是:原创商品
无法跟复制品的价格竞争
在美国,
版权与专利权的引入
就是为了弥补这个不平衡
版权涵盖了媒体商品
专利权涵盖了独特发明
两者目的都在
借由提供暂时且有限的独有权
让别人无法复制你的创作
借此鼓励想法与概念的创新与传播
这个方式让创新者有一段专有获利的时间
以便弥补发明的投资并获得利润
过了这个独占时间后,他们的创作就进入“公有领域”
进入这个可以传播得更远且更广的地方
同时也可以让别人在此基础上发展更多东西
而这就是原本知识产权的目标:
建立一个强健的“公有领域”
让每个人都可以使用这些想法,
产品,艺术与娱乐
这核心的价值在为大众着想
希望这能使所有人受益
不过随着时间过去,市场经济的影响下
让这个初衷面目全非
有影响力的人鼓吹“想法”也是一种财产
而这个信念最终产生一个新名词:
知识产权
这是一个被广泛散布的“模因”
这一部分要归咎于人类的心理
也就是大家熟知的"损失厌恶"理论
简单地说,就是我们讨厌损失应有的东西
与“获取物”相比,
人们通常比较看重“损失物”的价值
所以,我们从复制
或是其他人的创作获得的东西
总是不会产生很深刻的印象
不过要是我们的想法被复制
我们就会感觉到损失,然后开始产生领域性
比方说,迪士尼大量地从公有领域
获取想法与概念
白雪公主,匹诺曹,爱丽丝梦游仙境的故事
都是从公有领域获取而来
不过那些迪士尼早期
即将过版权保护年限的影片
他们却花大钱游说要延长版权期限不让自己的创作释出
涂鸦艺术师谢泼德·费尔雷大量地在自己作品中
使用既有创作当作素材
这个做法受到了
美联社的控告
因为他在有名的奥巴马“Hope”海报中
使用美联社拍摄的奥巴马照片
尽管如此,当他的海报
被巴克斯特·奥尔使用时
他却威胁要控告巴克斯特·奥尔
另外像是乔布斯
他曾经对苹果电脑复制别人发明的这段历史沾沾自喜
“对于窃取别人的好创意这点,
我们从不感到羞愧。”
但他内心其实对
胆敢窃取苹果的人却身怀恨意
“我要毁灭安卓系统,因为它是偷来的
为此我不惜发动核战。”
当我们复制别人,我们给自己找理由
当别人复制我们,我们则丑化别人
我们大部分的人都觉得复制没有什么问题
只因为我们也一直这样做
所以因为我们自身对自己模仿的天性漠视
然后又被市场与拥有权这些概念鼓吹之下
知识产权这个概念便无限上纲
甚至超过一开始设计的范畴
变成利用既有法条却涵盖更广的知识产权诠释
新的立法、
新的涵盖范围
以及更诱人的奖赏来处罚
1981年英国歌手乔治·哈里森
因为“潜意识地”在他民谣歌曲“My Sweep Lord”中
抄袭嘟·喔普热门歌曲“He‘s so Fine”而输了150万美元的官司
I really want to know you
I really want to go with you
I don't know how
I'm gonna do it
Do-lang, do-lang, do-lang
But I'm gonna make him mine
Do-lang, do-lang, do-lang
He's the envy of all...
在这个案例之前,
一堆歌其实听起来都很接近
也没有闹到要上法院
雷·查尔斯在“I Got a Woman“这首歌中
创造了灵魂乐的雏形
而这首歌是根据福音歌曲”It Must be Jesus“而来
Oh there's a man
(must be Jesus)
Goin' around
(must be Jesus)
Taking names
(must be Jesus)
Oh Lord
(must be Jesus)
Say, I've got a woman
Way over town
Good to me
Oh yeah
She gives me money
90年代晚期
一连串新的版权法条
以及规则开始被引进
而且更多还在酝酿当中
其中最骇人的是贸易协定
因为这些是条约,而非法律
他们可以秘密地制定这些内容
完全不管大众意见或是国会同意
2011年时奥巴马签署了ACTA(反仿冒贸易协定)
以及目前正在谈判的”跨太平洋伙伴关系协定“
都正秘密进行中
目的在向全世界散布
一个更强悍的”美式知识产权保护机制“
当然当美国经济还在发展的时候
它是不会签署这类的协定的
而且对外国人的创作也不会有任何保护
查尔斯·狄更斯曾严重抱怨过
美国猖獗的盗版书市场
称其为”恶棍书商
致富的地方“
专利权涵盖范围
从实体商品延伸到无形的物件
最出名的应该是”软件“
不过这不是一个自然的转变
专利是如何发明
一样东西的蓝图
软件专利则是含糊的说明
一样东西是什么
假设它真的被发明出来的话
而且软件专利用广得不能再广
的语言方式写下来
以便得到广得不能再广的保护
他们那些含糊不清的用词
有时到了荒谬的程度
举例来说,”信息制造机“
基本上包含所有长得像电脑的东西
或是”物质实体“,基本上包含所有东西
软件专利界线的模糊
让智能手机界变成一个巨大的地盘抢夺混战
62%的专利权诉讼都跟软件有关
这些诉讼造成的损失估计达半万亿美元之多
因为知识产权的无限上纲
给许多机会主义者
更多机会——
借诉讼赚钱
两种专靠诉讼赚钱的
新工作因此诞生
”采样流氓“,和”专利流氓“
这些公司基本上都不实际生产什么有益的东西
他们买下一堆专利
然后靠着告别人来发财
而且因为这些跟版权有关的官司,
都牵扯上一大堆钱
跟专利有关的则都是百万美金计
所以他们的目标
通常都希望在庭外和解
最有名的采样流氓
就是布里奇波特音乐公司
他们提告的官司超过几百件
2005年他们在法庭上因为一段
2秒的采样获得胜利
仅仅就这两秒,
不光采样很短,
而且还很难辨识
Runnin' like I just don't care
Compton's 50 miles but,
yo, I'ma get there
Archin' my back and
on a straight rough
这个判决基本上使得
任何种类的采样,不管多小,都侵犯了著作权
嘻哈黄金时代
使用大量采样的音乐拼贴
而这种行为放到现在,就变得异常昂贵
现在专利流氓
在软件界随处可见
而最让人无法理解的是
保罗·艾伦的案例
他是微软的创办人之一
也是位亿万富翁
他是位受人尊敬的慈善家
发誓要将大部分的财产捐献出来
而他宣称一些基本的网络功能
像是相关链接、警告以及建议等等
是由他早已废弃的公司所发明
所以这位自称点子王的人
在2010年时几乎控告了所有硅谷的公司
尽管他不缺钱也不缺名声,他还是干了这些事
所以整理一下,整件事是这样
我们相信想法是财产的一种
当我们感觉这个财产是我们的时候
我们开始产生极端的领域意识
我们的法律纵容我们这个偏执的想法
以漫无边界的保护机制
以及奖赏来鼓励这个机制
同时巨额的法律支出
鼓励被告花钱消灾,
在庭外和解
这实在是个让人沮丧的状况
它引出了一个问题:现在该怎么办?
对知识产权的信仰
变得如此强势
以致于它将版权以及专利权原本的目的
推出公众意识之外
但起初的目的
仍然就尽在眼前
1790年版权法的标题上写着
”一个鼓励学习的法案“
专利法案的标题是
”鼓励有用技术的发展“
这些法案提供的专属权力
是为了一个更好的目标而不得不作的妥协
目的在让所有人的生活更好
借着提供创新的诱因
并且建立一个富饶的公共领域
一个开放给大众分享的知识之泉
但专属权自身却演变成
被认为才是重点
而被更强调更扩张
导致的结果
不是更进步或是更多学习
而是更多争论与滥用
我们身处在这个巨大问题的时代
我们需要最好的想法
我们需要他们尽快传播
公共利益这个模因
被知识产权所压倒
它需要被重新传播开来
假如这个模因获得成功
我们的法律,规范与社会
他们都会”转化“
这就是社会进化
而这责任不在政府身上
也不在企业或是律师身上
责任在于我们自己
翻译来自Magnil@weibo,由Clay (Su) Cheng@TED修正和上传
感謝 iStockPhoto 為本片提供的影像
記得上iStockPhoto.com看看
我們身體裡的基因,可以追溯到
三十五億年前的
單細胞生物:LUCA
它是所有生物最終共通的始祖
當LUCA繁衍的時候,它的基因不斷地被拷貝
不斷地被複製出來
偶爾會出差錯 -- 讓它們得以"轉變"
久而久之便演變成今日
地球上數十億種的生物類型
有的物種行有性生殖
結合不同個體間的基因
總而言之,適者生存
這就是進化的過程,"複製"、"轉變"、"結合"
文化也以類似的方式演變
不過它不是藉由基因複製,而是藉由傳遞模因(Memes)
也就是"想法"、"行為"、"技巧"
模因可以被"複製"、"轉化"、"結合"
而能夠廣泛傳播的模因
就形成當代的主流觀念
也就是社會的演化
"複製"、"轉化"、"結合"
這是我們存在的理由、生活的方式
也是創造的起源
我們的新觀念從舊的演化而來
但是我們的法律系統並不認可這樣的模式
不認可這樣的創意衍生特質
而把想法與概念當成財產
獨一無二
有著明確界線的概念「圈地」
但是創意可沒有那麼簡單
想法能夠互相疊加、交錯
彼此錯綜複雜
當制度和現實起了衝突...
系統就開始失靈
所有事物都是Remix
第四部:制度錯亂
綜觀人類整個歷史
想法與概念都是免費的
莎翁,古豋堡
或是林布藍特的創作都可以公開地被複製
並從那發展出更多東西
不過市場經濟慢慢主導一切後
我們腦袋創造出來的東西
開始被購買或是販售
這產生一個不幸的副作用
假設今天一位仁兄發明了一顆更好的燈泡
這個價錢需要涵蓋的
不光只有單純製造成本
也包括發明的費用
這一開始就會產生的開銷
今天要是有一個競爭者也開始製造這樣的燈泡
這個競爭商品
的價格不需要
包括發明的成本
所以他可以以較低價格販售
重點是:原創商品
無法跟複製品的價格競爭
在美國,智慧財產權
與專利權的導入
就是為了彌補這個不平衡
智慧財產涵蓋了媒體商品
專利權涵蓋了獨特發明
兩者目的都在藉由提供
暫時且有限的獨有權
讓別人無法複製你的創作
藉此鼓勵想法與概念的
創新與散佈
這個方式讓創新者有一段專有獲利的時間
以便彌補發明的投資並獲得利潤
過了這個獨佔時間後,他們的創作就進入"公有領域"
進入這個可以傳播得更遠且更廣的地方
同時也可以讓別人在這上頭發展更多東西
而這就是原本智慧財產權的目標:
建立一個強健的"公有領域"
讓每個人都可以使用這些想法,
產品,藝術與娛樂
這核心的價值在為大眾著想
希望這能佳慧"所有人"
不過隨著時間過去,市場經濟的荼毒下
讓這個初衷面目全非
有影響力的人鼓吹
"想法"也是一種財產
而這個信念最終產生一個新名詞:
智慧財產
這是一個被廣泛散佈的"模因"
這一部份要歸咎於人類的心理
也就是大家熟知的"損失厭惡"理論
簡單地說,就是我們討厭喪失擁有的東西
跟“獲取物“比較起來,
人們通常比較看重"喪失物"的價值
所以我們
從複製或是其他人的創作獲得的東西
總是不會產生很深刻的印象
不過要是我們的想法被複製
我們就會感覺到損失,然後開始產生領域性
比方說,迪士尼大量地
從公有領域獲取想法與概念
白雪公主,小木偶
艾莉絲夢游仙境的故事
都是從公有領域獲取而來
不過要是提到迪士尼早期
即將過版權保護年限的影片
他們卻花大錢遊說要延長版權年限不讓自己的創作釋出
塗鴉藝術師Shepard Fairey大量地在自己作品中
使用既有創作當作素材
這個方式當遇到美聯社時遇到問題
美聯社控告他
因為他在有名的海報上使用美聯社
的歐巴馬照片
儘管如此,當他的海報
被Baxter Orr使用時,
他卻威脅要控告Baxter Orr
另外像是賈伯斯
他曾經對蘋果電腦複製別人發明的這段歷史沾沾自喜
我們一直厚顏無恥地
竊取別人的好點子
但他內心實際對膽敢竊取
蘋果電腦的人卻深懷恨意
我要摧毀安卓系統
因為它是一個偷來的產品
我願意發動核戰來對抗它
當我們複製別人的想法時,我們給自己找理由
當別人複製我們的點子時,我們則醜化別人
我們大部份的人都覺得複製沒有什麼問題
只要我們也是複製的人
所以因為我們自身對自己模仿的天性漠視
然後又被市場與擁有權這些概念鼓吹之下
智慧財產權這個概念便無限上綱
甚至超過一開始設計的範疇
變成利用既有法條卻涵蓋更廣的智慧財產詮釋
新的立法
新的涵蓋範圍
以及更誘人的奬賞來處罰侵犯智慧財產
1981年英國歌手喬治哈里遜
因為“下意識地"在他的"My Sweet Lord"民歌專輯中
抄襲doo-wop熱門歌曲"He's so Fine"
而輸了150萬美元的官司
在這個案例之前
一堆歌其實聽起來都很接近
也沒有鬧到要上法院
Ray Charles大概是靈魂樂最早的創作者
他複製“I Got a Woman"這首歌
創作了福音歌曲"It Must be Jesus"
90年代晚期
一連串新的版權法條
以及規則開始被引進
而且更多還在醞釀當中
其中最駭人的是貿易協定
因為這些是條約,而非法律
他們可以祕密地制定這些內容
完全不管大眾意見或是國會同意
2011年時歐巴馬簽署了ACTA(反仿冒協定)
以及目前正在談判的"泛太平洋戰略經濟夥伴關係協定"
都正祕密進行中
目的在向全世界散佈
一個更強悍的"美式智慧財產保護機制"
當然當美國經濟還在發展的時候
它是不會簽署這類的協定的
而且對外國人的創作也不會有任何保護
大家都知道查里士狄更生曾大大地抱怨過
美國猖獗的盜版書市場
他稱它是一個
"惡棍書商致富的地方"
專利權涵蓋範圍從
物理的商品延伸到無形的物件
最出名的應該是-"軟體"
不過這不是一個自然的轉變
一個專利是
如何發明一樣東西的藍圖
軟體專利則是
含糊地說明一樣東西是什麼
假設它有實際被發明出來的話
而且軟體專利用
廣得不能再廣的語言方式寫下來
以便得到廣得不能再廣的保護
他們那些含糊不清的用詞
有時到了荒繆的程度
舉例來說,"資訊產生機器"
基本上包含所有長得像電腦的東西,或是
"實際物體",基本上包含所有東西
軟體專利界限的模糊
讓智慧型手機界變成一個巨大的地盤搶奪混戰
62%的專利權訴訟都跟軟體有關
這些訴訟造成的損失估計達半兆美元之譜
因為智慧財產的無限上綱
給許多機會主義者更多機會
-藉訴訟賺錢
兩種新工作因此誕生
都是專門搞訴訟賺錢的
一個是樣本鬼,一個是專利鬼
這些公司基本上都不實際生產什麼有益的東西
他們買下一堆專利
然後靠著告別人來賺錢
而且因為這些官司
跟版權有關的都牽扯上一堆錢
跟專利有關的則都是百萬美金計
所以他們的目標
通常都會希望在庭外和解
最有名的樣本鬼
就是Bridgeport Music音樂公司
他們提告的官司超過幾百件
2005年他們
在法庭上因為一段2秒的取樣獲得勝利
就只因為這兩秒的取樣,不光只是取樣很短
基本上它根本很難辨識
NWA的"100 Miles and Runnin"
這個判決基本上使得
任何種類的取樣,不管多小,都侵犯了著作權
嘻哈黃金時代
大量取樣的音樂拼貼
現在變得異常地昂貴
現在專利鬼在
軟體界隨處可見
而最讓人無法理解的是
Paul Allen的案例
他是微軟的創辦人之一
也是位億萬富翁
他是位受人尊敬的慈善家
發誓要將大部份的財產捐獻出來
而他宣稱一些基本的網路功能
像是連結,警告以及建議等等
是由他消失已久的公司所發明
所以這位自稱"點子王"的人
在2010年時幾乎控告了所有矽谷的公司
儘管他不缺錢也不缺名聲,他還是幹了這些事
所以整理一下,整件事是這樣
我們相信想法是財產的一種
而且我們極端地領域性
當我們感覺這個財產是我們的時
我們的法律縱容我們這個偏執的想法
以無遠弗界的保護機制
以及奬賞來鼓勵這個機制
同時間鉅額的法律支出
鼓勵被告花錢消災
在庭外和解
這實在是個讓人沮喪的狀況
而它點出這個問題:然後呢?
對智慧財產的信仰
變地如此優勢以致於它
將版權以及專利權原本的目的
推出公眾意識之外
但起初的目的
仍然就近在眼前
1790年的版權法上面的標題寫著
"一個鼓勵學習的法案"
專利法案的標題是:
"鼓勵有用技術的發展"
這些法案提供的專屬權力
是為了一個更好的目標而不得不作的妥協
目的在讓所有人的生活更好
藉著提供創新的誘因
並且建立一個富饒的公共領域
一個開放給大眾分享的知識活泉
但專屬權自身卻演變成
被認為是重點
而被更強調更擴張
導致的結果
不是更進步或是更多學習
而是更多爭論與濫用
我們身處在這個巨大問題的時代
我們需要最好的想法
我們現在就需要,我們需要他們快速散佈
大眾福利是個模因
它被智慧財產所壓倒
它需要再被散佈
假如模因勝利
我們的法律,規範與社會
他們都會"轉變"
這就是社會進化
而這責任不在政府身上
也不在企業或是律師身上
這責任在我們身上