John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892. On a jeho bratr Hilary zažili těžké dětství; když byly Tolkienovi pouhé čtyři roky, zemřel jejich otec Arthur na revmatickou horečku. Jako vdova s nízkým příjmem je jejich matka Mabel vyučovala doma a sehrála životní roli v jejich prvotním vývoji. Tolkien byl chytrý kluk, velmi ho fascinovaly jazyky. Uspěl v přijímacím řízení na King Edward's School v Birminghamu. Od podzimu roku 1900, za poplatek 12 liber ročně, pak byl Tolkien vzděláván v prostředí které mu pomohlo naplnit jeho akademický potenciál. John Garth: To, že chodil do King Edward's School bylo pro Tolkiena životně důležité; byl mimořádně nadaný. King Edward's mu nabídlo velkou škálu možností a také společnost ostatních chlapců s podobným talentem. Což bylo pro Tolkiena těžké zjistit. Simon Stacey: Nejenom, že hrál ragby, byl také vedoucím členem debatního a literárního sdružení. Byl jejich srdcem a myslím, že když musel odejít, stýskalo se mu. VO: Když bylo Tolkienovi 11 let a jeho bratru 9 let, zemřela jejich matka Mabel na cukrovku. Zasažen žalem, vrhá se hlouběji do svého studia Akademicky exceluje, ale v roce 1905 potkává svého intelektuálního rivala Christophera Wisemana. John Garth: Tolkien potkal svého nejlepšího přítele Christophera Wisemana na ragbyovém hřišti. Hudebník, matematik, zcela odlišný od Tolkiena. Navázali silné pouto na ragbyovém hřišti říkali si "The Great Twin Brethren", (Velcí bráchové) což byla fráze Lorda Macauleyho z "Lays of Ancient Rome". Simon Stacey: Přátelsky spolu soupeřili také ve škole, oba byli vysoce studijní typy. Wiseman měl impozantní intelekt a zajímal se o hodně věcí, o které se zajímal i Tolkien: jazyky, hyeroglyfy a Egypt. John Garth: Tolkien a Wiseman se jako dospívající mladíci hodně hádali o tom, v co věří a tím si navzájem velice pomohli v nalezení sebe sama. Simon Stacey: Wiseman byl velice nadaný hudebník, Ale ani to, že Tolkien nejspíš neměl hudební sluch je nezastavilo! VO: Tolkien se také přátelil se synem ředitele, Robem Gilsonem. Mezi Tolkienem, Wisemanem a Gilsonem se vyvinulo silné pouto, které pokračovalo i po škole. Mimo školu se Tolkienův život měl opět změnit. John Garth: Tolkien žil se svým bratrem Hilarym v ubytovně a když mu bylo 16, seznámil se sousedkou, 19-ti letou Edith Brattovou. Byla to nádherná mladá dívka, talentovaná pianistka a také sirotek. Spojil je společný smutek ale také jejich naděje a sny. Obtížným pro Ronalda, jak mu říkala, a Edith bylo, že on byl římský katolík a ona anglikánka. VO: Tolkienův poručník, otec Francis Morgan, katolický kněz, to pociťoval jako významný rozdíl; a také věřil, že Edith bude Tolkiena rozptylovat od jeho pokusů dostat se na Oxfordskou Univerzitu. John Garth: Otec Francis Morgan jim zakázal se vídat nebo spolu byť jen promluvit. Tak se ocitl zpátky mezi kamarády na King Edward's a byl to jeho poslední čas tady, kdy začal vzkvétat a zabydlel se; on a jeho přátelé vládli. VO: Z posledního roku na King Edward's a ze svých přátelství mnoho vytěžil, Tolkien a jeho vrstevníci utvořili neformální společnost. Tito mladí intelktuálové se scházeli ve školní knihovně a dělali to, co měli zakázáno: vařili čaj. Po škole se scházeli v kavárně v Barrow' Stores v Birminghamu a sami sebe výsměšně nazývali "Tea Club and Barrovean Society" nebo zkráceně, TCBS. (Nostalgická hudba) John Garth: Jádro TCBS tvořili pravděpodobně Tolkien a Wisman a ostatní, co kolem nich kroužili. Byl tam Robert Quilter Gilson, syn ředitele; Rob byl kultivovaný a společenský chlapík, nejspíš byl ten, co držel skupinu pohromadě; kohokoliv přivítal a s kýmkoli našel společnou řeč. Laskavý umělec, který miloval kreslení. Simon Stacey: Byl to nadaný umělec a měl ambice stát se architektem. Byl tam pozdní příchozí, Geoffrey Bache Smith, kterého fascinovala mytologie. Keltská mytologie; v tom si rozuměl s Tolkienem; to byla další z Tolkienových vášní. Simon Stacey: Smith byl poměrně zkušeným a vyspělý básník, který Tolkienovi doporučil soudobou poezii. Když začal psát poezii, byl Tolkien do určité míry inspirován Smithem a rozšířenou skupinou. A to byl skutečný začátek Tolkiena jako spisovatele. John Garth: Ze začátku šlo hlavně o zábavu, později, v průběhu války, se toto rozvinulo do přátelství , ze kterého každý čerpal obrovskou sílu a útěchu. VO: Později téhož roku se Tolkienův čas na King Edward's nachýlil ke konci a začalo jeho první období na Oxfordu, poté co úspěšně absolvoval přijímací řízení. V předvečer svých 21. narozenin, na znamení nezávisloti k otci Morganovi, Tolkien píše Edith a již za několik dní se znovu setkávají. Edith je zasnoubená s jiným mužem, ale i za cenu téměř jistého posměchu, souhlasí se zrušením zasnoubení, aby mohla být se svým Ronaldem. Po dobu dalších měsíců v Evropě roste povědomí o blížících se problémech a 28. června 1914 se vše mění. (Zvuk střelby) (Slavnostní hudba) Gavrillo Princip je zatčen za vraždu Arcivévody Františka Ferdinanda. Diplomatická krize vrcholí a během pár týdnů jsou Evropské velmoci ve válce. Německo napadá Belgii a Británii vyhlašuje Německu válku. Parlament povolává Britské občany do vojenské služby. Paul Golightly: Není žádný spěch k oblékání do barev. Pochopitelně, lidé jsou ochotnější se zapojit po vyslechnutí příběhů o krutosti, teprve pak nastane koordinovanější shon k narukování. John Garth: Ovzduší bylo naplněno nadšením z války, naivní představou že tohle umožní mladým mužům naplnit jejich potenciál způsobem, který by nebyl možný v době míru. Byl přítomno zářící vědomí patriotismu a smyslu pro povinnost postavit se za cokoliv v co Anglie, či Británie, bojuje. Paul Golithly: Byli přitahováni myšlenkou na vyrovnání účtů s Německem, nebo alespoň někteří z nich budou. Celkem vzato, mysleli si, že půjdou Němcům rozbít nos. John Garth: "Němci byli podlí", je třeba jim to vysvětlit a ukázat jim jejich místo. Paul Golightly: Muži se připojovali kvůli ekonomické nezbytnosti, tak jako v každé jiné válce. Život není moc vzrušující a ta romantika a různost při narukování spolu s pocitem, že jsou součástí něčeho velmi velkého, měla v sobě dozajista něco lákavého. ( slavnostní hudba) Věci vidí spíše romanticky, což je samozřejmě odsouzeno k zániku; všichni víme v co se První světová válka změní. Není to válka v pohybu a s trochou elánu, nejsou to jezdecké kavalérie a vzdálené troubení; obávám se že dominovat bude kadence automatických zbraní a zranění způsobené dělostřeleckými jednotkami. Myslím, že měli určité představy o tom, jaká válka bude a jejich hlavním dojmem bylo, že než dorazí do Francie bude po všem. John Garth: Tolkien, který četl starověkou hrdinskou literaturu, která byla překvapivě upřímná ohledně válečných reálií, šel do války lépe obeznámen. Popsal sám sebe jako "mladého muže s příliš velkou fantazií" a zálibu nenašel v žádném aspektu boje. Paul Golithly: A myslím, že to platilo nejen pro muže jako Tolkien, kteří bojovali ve válce, ale také pro politiky a generály, kteří ji řídili; myslím že mnoho lidí pochopilo jak hrozná válka může být. Simon Stacey: To, co se dočtete v dopisech mezi Gilsonem, Tolkienem a Wisemanem a ze Smithovy poezie, je hluboké odhodlání splnit svou povinnost a že by měli být připraveni vzdát se svých životů. Reálné uvědomění si, že tohle je temná doba a že ji musí překonat. VO: G.B Smith a Rob Gilson se oba připojili k armádě v roce 1914, Tolkienův bratr Hilary narukoval jako trubač a Christopher Wiseman nastoupil k námořnictvu. Ale Tolkien čelil rozhodnutí. Simon Stacey: Tolkien byl ve složité situaci když začala válka; chyběl mu rok, aby získal titul na Oxfordu a Tolkien ho velice potřeboval, protože chtěl pokračovat v akademické kariéře; neměl v rodině peníze narozdíl od Gilsona, a proto, když už 3 roky strávil prací na titulu, bylo pro něj velice důležité aby studia dokončil. Tak objevil jakýsi způsob, jak by mohl absolvovat trénink v Důstojnickém výcvikovém centru a zároveň dokončovat studia, což také úspěšně zvládl, byl mezi prvními na Oxfordu. VO: Následuje dobrého přítele, G.B. Smitha, k Lancashireským střelcům a doufá, že bude poslán ke stejném oddílu. John Garth: Tolkien v armádě hledal něco, u čeho by mohl využít své speciální schopnosti, což znamenalo, že chtěl využít své nadání pro jazyky a psaní; fascinovaly ho kódy a vše kolem nich. Takže bylo jen přirozené, že byl zaučen jako signalista. Paul Golithly: znamenalo to, že Tolkienovi byly představeny v té době dostupné technologie a musely ho zajímat; použití rádia, využití signálů nebo semaforů. Simon Stacey: naučil se morseovku, uměl používat světelné signály, polní telefony; což bylo samozřejmě ve velké míře neefektivní nebo nefunkční. John Garth: Stal se oddílovým Signailizačním důstojníkem. Tolkien dohlížel na komunikaci celého oddílu, kde podle potřeby působilo 600- 1000 mužů najednou. Paul Golithly: Jeho hlavní práce spočívala hlavně v předávání zpráv mezi různými vrstvami velení, byl zodpovědný za příchozí rozkazy a musel je předat těm správným lidem a samozřejmě musel také informovat vyšší velitele o situaci v jeho oddíle. John Garth: Takže byl absolutním středobodem ve válce, která závisela na tom, jak moc informací máte o svých nepřátelích. VO: Když se v březnu 1916 jeho trénink blížil ke konci, Tolkienovi i Edith docházelo, že již brzy bude poslán na frontu. Vzali se a o dva měsíce později Tolkein odplul do Francie. Dvojice byla rozdělena, nevěděli ani jestli se ještě kdy uvidí. (hlasité zvuky boje, střílející zbraně, křik) (zlověstná hudba) VO: Když Tolkien dorazí na frontu, válka trvá už skoro dva roky. Cena za válku je zřejmá: krajina je zdevastovaná a počet obětí vysoký. Po zdánlivém klidu zákopové války v roce 1915 a s několikatisícovou vlnou nových rekrutů je však jasné, že velké střetnutí je nevyhnutelné. (zvuk pochodu) Tolkienův oddíl sice zůstává v záloze, on se ale bojí o životy svých přátel ze školy, kteří jsou v centru dění. Necelý měsíc po jeho příjezdu do Francie spojenci zahájí bitvu na Sommě. 1. července v 7:30 ráno, jednotky přední britské linie překračují hranici. (ozvěna pískotu) Již první den útoku je 20 000 mužů zabito, 35 000 zraněno a více než 2 000 jich je pohřešovaných. Paul Golithly: První oběť byla očekávaná, ale další plány se jim začaly velice rychle rozpadat. Pro ty, které tato situace zastihla na nekrytém místě, to byl rozsudek smrti. Každý pátý muž, který se 1. července pustil do boje, byl zabit. John Garth: Tento den se stal největší katastrofou v historii Britské armády a tragédií pro celou zem. Byly vesnice, které ztratily všechny mladé muže. Paul Golithly: