LIFE BEYOND II: The Museum of Alien Life (4K)

Vᴢɴɪᴋʟᴏ ᴢᴀ ᴘᴏᴅᴘᴏʀʏ
Protocol Labs
Následuj svoji zvědavost.

V celém vesmíru,

V celém vesmíru,
stojí pouze jeden známý strom života.

Stojí sám?

Stojí sám?
Nebo je součástí obrovské vesmírné divočiny?

Představte si muzeum
obsahující všechny typy forem života v celém vesmíru.

Jak moc podivné věci by mohlo takové muzeum obsahovat?

Co je možné podle zákonů přírody?

LIFE

LIFE BEYOND

KAPITOLA II

KAPITOLA II
Muzeum Mimozemského Života

Abychom měli naději-

na nalezení mimozemského života,

musíme vědět co hledat.

Ale kde začneme?

Jak zúžíme...

zdánlivě nekonečný soubor-

možností?

Je tu jedna věc, kterou víme jistě...

Příroda se bude muset držet-

vlastními pravidli.

Bez ohledu na to-

jak podivný může být mimozemský život...

bude limitován-

stejnými fyzikálními,

a chemickými zákony, jako my...

Navíc,

každé mimozemské prostředí-

omezí jak se tam mohou vyvíjet.

Přes tyto přirozené hranice, jsou možnosti...

ohromující.

Biliony planet...

každá jedinečný kotlík chemikálií,

procházející vlastní...

komplexní evolucí.

Pro přehlednost myšlenek,

bude toto muzeum mimozemského života-

rozděleno do dvou výstav...

Život jak ho známe,

VÝSTAVA I
Život Jak Ho Známe
ⁿᵃ ᵇᵃᶻᶦ ᵘʰˡᶦᵏᵘ ᵃ ᵛᵒᵈʸ
Život jak ho známe,

VÝSTAVA I
Život Jak Ho Známe
ⁿᵃ ᵇᵃᶻᶦ ᵘʰˡᶦᵏᵘ ᵃ ᵛᵒᵈʸ
domov bytostí-

VÝSTAVA I
Život Jak Ho Známe
ⁿᵃ ᵇᵃᶻᶦ ᵘʰˡᶦᵏᵘ ᵃ ᵛᵒᵈʸ
s biochemií jako je ta naše.

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
ᴱˣᵒˢᵗᶦᶜᵏᵃ ᵇᶦᵒᶜʰᵉᵐᶦᵉ

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
ᴱˣᵒˢᵗᶦᶜᵏᵃ ᵇᶦᵒᶜʰᵉᵐᶦᵉ
A život tak jak ho neznáme,

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
ᴱˣᵒˢᵗᶦᶜᵏᵃ ᵇᶦᵒᶜʰᵉᵐᶦᵉ
domov bytostí,

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
ᴱˣᵒˢᵗᶦᶜᵏᵃ ᵇᶦᵒᶜʰᵉᵐᶦᵉ
které zpochybňují naši představu-

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
ᴱˣᵒˢᵗᶦᶜᵏᵃ ᵇᶦᵒᶜʰᵉᵐᶦᵉ
o životě samotném.

Než se ale odvážíme-

příliš daleko do neznáma,

musíme se zeptat sami sebe...

Co když, je nám mimozemský život-

podobný víc...

než si myslíme?

VÝSTAVA I

VÝSTAVA I
Život Jak Ho Známe

VÝSTAVA I
Život Jak Ho Známe
ⁿᵃ ᵇᵃᶻᶦ ᵘʰˡᶦᵏᵘ ᵃ ᵛᵒᵈʸ

UHLÍK
Jestli nás nějaká vlastnost spojuje

UHLÍK
s ostatními exempláři v tomto muzeu

je to uhlík.

Uhlík je všudypřítomný,

je to jeden z nejběžnějších prvků ve vesmíru,

a je velmi dobrý při vytváření velkých stabilních molekul.

Uhlík má vzácnou schopnost vytvářet

čtyřcestné vazby s jinými prvky a vázat se

na sebe v dlouhých stabilních řetězcích

což umožňuje tvorbu obrovských komplexních molekul.

Díky této všestrannosti

je uhlík středobodem molekulárního mechanismu života.

A stejné sloučeniny uhlíku, které používáme,

GLYCIN
byly nalezeny daleko od Země,

GLYCIN
ulpívaly na meteoritech

GLYCIN
a vznášely se v oblacích kosmického prachu.

Stavební kameny života

unášeny jako sníh skrz vesmír.

A pokud si mimozemský život vybral

pro biochemii jiné uhlíkové sloučeniny,

bude mít z čeho vybírat.

Vědci nedávno identifikovali více než milion možných alternativ k DNA,

všechny na bázi uhlíku.

Pokud někdy objevíme další formy života založené na uhlíku,

budeme si zásadně příbuzní.

Budou naším vesmírným bratrem.

Ale vypadali by nějak jako my?

Pokud pocházejí z planet podobných Zemi,

mohli bychom sdílet ještě více společného než jen naši biochemii.

Jaký by byl život na jiných planetách,

kdyby se vyvinul?

Bylo by to jako dnešní svět tady na Zemi?

Nebo by to bylo úplně jinak?

Jsou tací, kteří tvrdí,

že z argumentu konvergentní evoluce,

pokud jsou podmínky na jiných planetách podobné jako u nás,

uvidíme velmi podobné formy života.

Živočišné a rostlinné organismy, které vypadají velmi povědomě.

Na Zemi se určité rysy, jako je zrak, echolokace a let,

u různých druhů vyvinuly několikrát nezávisle.

Tento proces konvergentní evoluce by se mohl rozšířit na cizí planety,

podobné Zemi, kde stvoření čelí podobným tlakům prostředí.

Není to žádná záruka,

ale v celém vesmíru by se mohly opakovat určité univerzálnosti života,

největší hity evoluce.

Každá funkce by byla vyladěna pro místní prostředí.

Slabě osvětlené planety by produkovaly obrovské oči,

které by nasávaly extra světlo,

jako noční savci.

Někteří lidé zašli tak daleko, že tvrdí, že organismy lidského typu,

humanoidi, se budou vyskytovat na jiných planetách.

Existence jiných organismů podobných člověku se zdá nepravděpodobná

vzhledem k dlouhému spletitému řetězci událostí která nás vyprodukovala.

Ale nemůžeme to vyloučit.

Kdyby jen jedna ze 100 bilionů planet podobných Zemi

vytvořila podobu podobnou člověku,

stále by tam venku mohly existovat tisíce tvorů, jako jsme my.

Ale ve skutečnosti je pravděpodobnější,

že najdeme něco níže v potravním řetězci.

Konvergentní evoluce je také nekontrolovatelná v životě rostlin

a fotosyntéza C₄ vznikla nezávisle více než 40krát.

Vypadaly by mimozemské rostliny jako naše nebo úplně jinak?

Na Zemi rostliny vypadají zeleně,

protože absorbují ostatní vlnové délky ve světelném spektru Slunce.

Ale hvězdy mají mnoho barev a mimozemské rostliny by si vyvinuly různé pigmenty,

aby se přizpůsobily jedinečnému spektru jejich slunce.

Rostliny, které se živí žhavějšími hvězdami,

by se mohly jevit červenější,

protože absorbovaly energii bohaté modré světlo.

Kolem matných červených trpaslíků by se vegetace mohla jevit jako černá,

přizpůsobená k absorbování všech viditelných vlnových délek světla.

Samotná Země se mohla kdysi jevit jako fialová kvůli pigmentu zvanému retinal,

který byl raným předchůdcem chlorofylu.

Někteří si myslí, že molekulární jednoduchost retinalu

by z něj mohla udělat univerzálnější pigment.

Pokud ano, možná zjistíme, že fialová je oblíbenou barvou života.

Ale barva mimozemské vegetace je víc než jen kuriozita,

je to chemická informace,

kterou lze vidět ze světelných let daleko.

Pozemské rostliny zanechávají charakteristický hrbolek

ve světle odráženém od naší planety.

Nalezení podobného signálu z jiného světa

by mohlo ukázat cestu k mimozemské vegetaci.

Možná to bude náš první pohled na mimozemský život,

zářivý odstín vržený vzdáleným světem.

Ale největší vliv na život nebude mít jeho hostitelská hvězda;

bude to jeho domovská planeta.

Co se stane, když změníte délku dne planety?

Co se stane, když změníte sklon planety?

Co se stane, když změníte tvar oběžné dráhy?

Co se stane, když změníte gravitaci planety?

Planety s dlouhými eliptickými drahami by zažily drastická období.

Mohou existovat světy,

které se tisíce let jeví jako mrtvé a pak náhle ožijí.

Většina dosud objevených kamenných planet byly masivní „Super-Země“

GJ 357 D
Super-Země
vzdálenost: ~31 světelných let
velikost: ~7x Země
teplota: ~-53°C

Jak by se vyvíjel život na těchto světech?

V mořích nemusí gravitace vůbec záležet.

Planeta s vysokou gravitací nemá všude vysokou gravitaci,

pokud jste v moři, a to je místo, kde začíná veškerý život,

je zde téměř žádná gravitace,

protože máte stejnou hustotu jako hmota kolem vás.

Když zvířata vyjdou na pevninu, pocítí gravitaci.

Vysoká g-síla by ve složitém životě na souši vyžadovala velké kosti a svalovou hmotu.

Také by požadovali robustnější oběhový systém.

A život rostlin by mohl být brzděn energetickými náklady

na přenášení živin pod silnější gravitací.

Planety s nízkou gravitací by snadněji ztratily svou atmosféru

ve vesmíru a postrádaly by magnetické pole,

které by je chránilo před kosmickým zářením.

Ale menší světy by mohly být domovem tajných oáz.

Obrovské jeskynní systémy, které poskytují úkryty pro život.

Se stálými teplotami a ochranou před kosmickým zářením

by se životu v podzemí na planetách se smrtícím povrchem mohlo dařit.

Nejmenší možné obyvatelné planety se odhadují na 2,5 %-hmotnost Země.

Pokud se v těchto světech skutečně vyvine povrchový život,

mohl by to být neuvěřitelný pohled.

Rostlinný život by mohl růst do vysokých výšek,

schopných přenášet živiny výše, při nižší gravitaci.

A bez potřeby objemných koster a svalové hmoty

by zvířata mohla mít tělesné typy, které omračují mysl.

Navzdory naší dychtivé představivosti jsou

velké složité formy života pravděpodobně kosmickou raritou.

Zde na Zemi trvalo tři miliardy let,

než evoluce vytvořila komplexní rostlinný a živočišný život.

Jednoduché organismy jsou odolnější, přizpůsobivější a rozšířenější.

Největší sbírkou v muzeu mimozemského života by pravděpodobně byla „Síň mikrobů“.

Nalezení i toho nejmenšího mimozemského mikroba by však znamenalo hluboký objev.

I malé organismy mohou nechat velikou stopu.

Podobně jako stromatolity na Zemi by se vrstvy mikrobů

mohly časem nahromadit do obrovských skalních kopců.

Nechávat za sebou děsivé struktury.

A v dostatečně velkém množství by některé mimozemské bakterie mohly zanechat

zřetelný biologický podpis tím, že vydechují plyny,

které by přirozeně nekoexistovaly jako kyslík a metan.

Existují způsoby, jak vyrobit kyslík bez života.

Existují způsoby, jak vyrobit metan bez života.

Ale mít je spolu v atmosféře?

Je to téměř nemožné, pokud nemáte biologii produkující tyto plyny na povrchu.

A mělo by to otisk do spektra barev planety.

Vesmírné dalekohledy nové generace by mohly takový signál najít ve světě nedaleko od domova.

Nejbližší hvězda podobná Slunci s exoplanetou podobnou Zemi,

v obyvatelné zóně, je pravděpodobně jen 20 světelných let daleko a lze ji vidět pouhým okem.

Může však existovat ještě snazší cíl, na který lze zamířit,

než jsou malé planety podobné Zemi.

Hnědí trpaslíci: příliš malí na hvězdy, příliš velcí na planety.

Většina hnědých trpaslíků je příliš horká na to, aby podporovala život, jak ho známe.

Ale někteří jsou dostatečně studení.

WISE 0855-0714
hnědý trpaslík
vzdálenost: 7 světelných let
velikost: 3-10x Jupiter
teplota: -50 - -13°C

Všechny základní prvky života byly detekovány uvnitř jejich atmosféry.

A uvnitř těchto mraků by některé vrstvy poskytovaly ideální teploty a tlaky pro obyvatelnost.

Na této obloze by mohl být fotosyntetický plankton udržovaný ve vzduchu větrem.

A při dostatečné síle by tyto větry mohly podporovat i větší, složitější život.

Predátory.

Jen v naší galaxii je přes 25 miliard hnědých trpaslíků

a jejich velikosti z nich dělá snadnější cíle pro studium.

První exemplář, který objevíme z muzea života, vůbec nemusí být z planety.

To vyvolává zásadní otázku,

co když jsme hledali na všech špatných místech?

Co když má příroda jiné nápady?

VÝSTAVA II

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme

VÝSTAVA II
Život Jak Ho Neznáme
exotické biochemie

Většina vesmíru je příliš studená nebo příliš horká pro kapalnou vodu a biochemii,

která podporuje život, jak jej známe.

Ale v případě, že jsou naše předsudky zavádějící,

musíme hodit širokou síť.

Hledat život mimo obyvatelnou zónu,

na místech, která nám připadají divoce nepřátelská.

Exotická prostředí budou vyžadovat exotické biochemie.

A i když se žádný prvek nevyrovná všestrannosti uhlíku,

jeden uchazeč tomu má blízko.

KŘEMÍK

Na první pohled se křemík jeví podobný uhlíku.

Tvoří stejné čtyřcestné vazby a je také hojný ve Vesmíru.

Ale bližší pohled odhalí, že tyto dva prvky jsou falešní příbuzní,

křemíkové vazby jsou slabší,

a méně náchylné k tvorbě velkých komplexních molekul.

Navzdory tomu dokážou odolat širšímu rozsahu teplot

a otevírají tak zajímavé možnosti.

Život založený na atomu křemíku místo uhlíku

by byl odolnější vůči extrémním mrazům.

Poskytování zcela nové řady podivných forem.

Křemík má ale problém –

– v přítomnosti kyslíku se váže do pevné horniny.

Aby se ochránili proměně v kámen,

křemíkové bytosti mohou být omezeny na prostředí bez kyslíku.

TITAN
měsíc Saturnu
vzdálenost: 1.2 milionů km
velikost: .023x Země
teplota: -179°C
Jako Saturnův mrazivý měsíc Titan.

TITAN
měsíc Saturnu
vzdálenost: 1.2 milionů km
velikost: .023x Země
teplota: -179°C

Jeho rozlehlá jezera kapalného metanu a etanu

by mohla být ideálním prostředím pro život na bázi křemíku,

nebo jiné radikální biochemie.

Bez dostatečného množství slunečního světla

by bytosti na světech jako Titan byly

pravděpodobně chemosyntetické.

Získávají energii rozbíjením kamenů.

Takové formy života by mohly mít ultra pomalý metabolismus

a životní cykly měřené v milionech let.

A zamrzlé světy nejsou jediným možným přístavem pro exotický život.

CoRoT-7B
Super-Země
vzdálenost: ~520 světelných let
velikost: ~8x Země
teplota: 1026-1526°C

CoRoT-7B
Super-Země
vzdálenost: ~520 světelných let
velikost: ~8x Země
teplota: 1026-1526°C
Při vysokých teplotách,

se tuhé vazby křemíku a kyslíku stávají pružnějšími a reaktivnějšími.

Spouštějí dynamičtější chemie.

To vedlo ke skutečně bizarnímu návrhu

forem života na bázi křemíku, které žijí uvnitř roztavené křemičité horniny.

Teoreticky by tyto formy mohly dokonce existovat

hluboko pod Zemí uvnitř magmatických komor jako součást stínové biosféry.

Pokud ano, pak máme mimozemšťany přímo pod nosem.

Byly navrženy další stínové biosféry.

Formy života žijící vedle nás, o kterých ani nevíme, že tu jsou.

Včetně maličkého života založeného na RNA,

dostatečně malého na to, aby ho stávající přístroje neodhalily.

Mraky prachu a prázdný prostor

se mohou zdát jako poslední místo,

kde byste čekali, že tam najdete něco živého.

Astronomické plazma
Ale když se kosmický prach dostane do kontaktu

Astronomické plazma
s plazmou, typ ionizovaného plynu,

Astronomické plazma
stane se něco zvláštního.

V simulovaných podmínkách bylo vidět,

jak se prachové částice spontánně samoorganizují do spirálových struktur,

které se podobají DNA.

Tyto plazmové krystaly se dokonce začínají chovat jako při životě.

Replikování, vývoj do stabilnějších forem a předávání informací.

Lze tyto krystaly považovat za živé?

Podle některých výzkumníků splňují všechna kritéria, aby se kvalifikovali jako anorganické formy života.

Zatím jsme je viděli jen v počítačových simulacích.

Někteří však spekulují, že bychom je mohli najít mezi ledovými částicemi v prstencích Uranu.

Vesmírné plazma
Plazma je nejběžnější stav hmoty ve vesmíru.

Vesmírné plazma

Pokud složité vyvíjející se plazmové krystaly

skutečně existují a pokud je lze považovat za život,

mohly by být jeho nejběžnější formou.

Nebo možná život číhá v opačném prostředí: v srdcích mrtvých hvězd.

Když masivní slunce explodují,

některé se zhroutí do ultrahustých jader nazývaných neutronové hvězdy.

PSR B1509-58
neutronová hvězda
vzdálenost: 17000 světelných let
rychlost otáčení: ~7 za sekundu

PSR B1509-58
neutronová hvězda
vzdálenost: 17000 světelných let
rychlost otáčení: ~7 za sekundu
Obrovské masy atomových jader,

PSR B1509-58
neutronová hvězda
vzdálenost: 17000 světelných let
rychlost otáčení: ~7 za sekundu
namačkané k sobě jako sardinky.

PSR B1509-58
neutronová hvězda
vzdálenost: 17000 světelných let
rychlost otáčení: ~7 za sekundu

Podmínky na povrchu jsou ohromující.

Gravitace je sto miliardkrát silnější než zemská.

Ale pod kůrou jejich železných jader se skrývá něco zvláštního.

Horké husté moře neutronů a subatomárních částic.

Tato jádra zbavená svých elektronových obalů by se řídila zcela odlišnými chemickými zákony.

Ne na elektromagnetické síle, ale na jaderné síle, která k sobě váže jádra.

Teoreticky by se tyto částice mohly spojit

a vytvořit větší makrojádra,

která by se pak mohla spojit do ještě větších superjader.

Pokud ano, pak by toto matoucí prostředí napodobovalo základní podmínky pro život.

Těžké nukleonové molekuly plovoucí v oceánu komplexních částic.

Někteří vědci navrhli nepředstavitelné.

Exotické formy života plující podivným částicovým mořem.

Které žijí, vyvíjí se a umírají v nepochopitelně rychlých časových měřítcích.

Pravděpodobně neexistuje žádná šance, že bychom kdy odhalili tak zvláštní druh života.

Ale může existovat naděje na nalezení ještě exotičtější podoby.

Život není něco, co se musí přirozeně vyvíjet.

Dá se navrhnout.

A jakmile je inteligence zavedena do evolučního procesu,

otevře se Pandořina skříňka.

Bez typických biologických omezení

by syntetický a strojový život mohl být nejúspěšnější ze všech.

Mohlo by se mu dařit téměř kdekoli,

včetně vakua vesmíru. Otevírající obrovské hranice,

nedostupné pro biologické organismy.

A ve srovnání se šnečím tempem přirozeného výběru

umožňuje technický vývoj exponenciálně rychlejší růst, přizpůsobivost a odolnost.

Podle některých odhadů by autonomní sebereplikující stroje

mohly kolonizovat celou galaxii za pouhých milion let.

Nemůžeme předvídat, jak by se hyperinteligentní život zorganizoval,

ale teoreticky by ve hře mohla být konvergentní evoluce.

Elektrické vlastnosti křemíku by z něj mohly udělat univerzální základ pro strojní inteligenci.

Vykoupení za jeho biologické nedostatky.

Se všemi svými potenciálními výhodami může být strojní život dokonce univerzálním koncovým bodem:

vrchol evolučního procesu.

Jak vesmír stárne, možná by převládla strojová inteligence

a přirozeně se vyskytující biologický život bude považován za výchozí bod.

Možná budeme tento přechod vést my sami

a velký lidský experiment by byl pouze prvním článkem v rozlehlém mezigalaktickém řetězci života.

Nakonec jsme stále jediné bytosti, o kterých víme v muzeu mimozemského života.

Abychom skutečně poznali sami sebe, budeme muset vědět:

zda jsme sami?

Loren Eiseley řekl,

že člověk nepotká sám sebe, dokud nezachytí odraz jiného oka než lidského.

Jednoho dne to může být oko inteligentního mimozemšťana.

A čím dříve zahodíme náš úzký pohled na evoluci,

tím dříve budeme moci skutečně prozkoumat náš konečný původ a cíle.

Viděli jsme, co by tam mohlo být.

A víme, jak to můžeme najít.

Zbývá udělat jediné.

Začít hledat.