Dokážeme mnohem víc, než si většinou odvážíme připustit | Abhejali Bernardová | TEDxPragueWomen

Abhejali je dálková plavkyně, běžkyně, motivační řečnice a překladatelka. Když na zimní olympiádě Ester Ledecká získala druhou medaili, na druhém konci světa předvedla nenápadná žena ze Zlína srovnatelný výkon. Jako desátý člověk na světě, čtvrtá žena a první člověk ze země bez moře přeplavala sedm světových mořských úžin, výzvu zvanou Oceans Seven. Ze svého dobrodružství přijela domů vlakem a druhý den šla normálně do práce. Nedávno se vrátila z Mírového běhu, nejdelšího štafetového běhu na světě, na ostrovech v Indickém oceáně, který se běhá s mírovou pochodní jako symbolem přátelství a sounáležitosti.

Tato přednáška zazněla na místní akci TEDx, kterou ve formátu konference TED nezávisle uspořádala místní komunita. Podrobnější informace najdete na stránce http://ted.com/tedx.

Všechno to začalo,
když jsem se v osmnácti letech

začala věnovat meditaci

a začala jsem studovat meditaci
se Sri Chinmoyem.

Meditace, jak víte, tak je o tom,
že ztišíte mysl.

Mysl nás často omezuje,
protože nám říká:

„Tohle můžeš, tohle nemůžeš,“

přináší různé pochybnosti,

rozhodneme se,
potom zase nevíme, nejsme si jistí.

Taková ukázka toho, co naše mysl dělá,

je, že se třeba rozhodnete,
tak jako já jsem se rozhodla,

že budu každé ráno meditovat,

nebo se můžete rozhodnout,
že budete každé ráno běhat.

A ráno zazvoní budík,
vy ho zaklapnete a ta mysl vám říká:

„No, ale venku je zima

a ty jsi tak málo spala, ještě si pospi.“

Takže si pospíte, za hodinu vstanete,
a ta stejná mysl vám říká:

„No, ale proč jsi nevstala?

Protože ty jsi úplně neschopná!
Co jako děláš?“

Takže ta mysl…

Já se pořád snažím

se jí nenechat omezovat

a snažím se poslouchat srdce.

Sri Chinmoy, tedy kromě toho,
že učí nebo učil meditaci,

tak byl také umělec a sportovec

a měl takovou filozofii sebepřekonání.

Takže on sám běhal,
běhal i ultramaratony

a v nějakém starším věku začal vzpírat.

Vzpíral, kromě toho, že zvedal váhy,

tak třeba zvedal letadla,
zvedal slony, zvedl třeba mě.

Já jsem teda začala prozkoumávat,
kde jsou ty hranice.

Takže jsem začala běhat,
začala jsem běhat třeba 10 minut,

potom 5 kilometrů, 10, půlmaraton, maraton

a pořád jsem zkoušela, kam dál až to jde

a nejdéle jsem vlastně běžela třeba

potom 100 kilometrů,
24 hodin a 6denní závod

a pořád jsem měla pocit, že to ještě jde.

A pak mi do cesty přišlo
tak nějak trochu plavání.

Můžete si říct, jako proč, proboha,
by někdo měl chtít běžet 6 dnů

nebo plavat třeba
přes kanál La Manche…

Pro mě to hodně souviselo s tou meditací.

Je to o tom, že jsem se snažila
víc poznat sama sebe.

A když člověk vystoupí
z takové té zóny toho,

kde to známe, v té komfortní zóně,

tak si musíme víc sáhnout hlouběji
a opravdu se o sobě dozvíme víc.

Takže to byl ten asi hlavní důvod,

takové to sebepoznání a to,
abych se zlepšila, zdokonalila.

Jestli to je jednoduché?

Není to úplně jednoduché,
protože když se rozhodnete

třeba plavat kanál La Manche,
tak ta voda tam je studená.

Takže vy víte, že jdete trénovat
a bude vám hrozná zima.

Potom víte, že potřebujete ztloustnout

a to je pro nás holky, že jo,
těžký, vědomě tloustnout.

Potom víte, že jsou tam různé proudy,

které vás nesou většinou někam jinam,
než byste chtěli plavat,

jsou tam různé vlny,
ze kterých můžete mít mořskou nemoc,

na kterou teda já jsem
teda taková náchylná.

A potom jsou tam třeba různí tvorové.

Jsou tam ti hezcí tvorové,
jako jsou třeba delfíni a velryby,

a potom tam jsou ti tvorové,
které nemáme rádi

a kdo jste jako já
viděli před x lety Čelisti,

tak víte, že taková ta představa
toho žraloka, který tam na vás čeká…

Opravdu mi trvalo dlouho,

než jsem se zbavila tady té představy
a byla to určitá práce.

Každopádně určitě by bylo jednodušší
sedět někde u televize,

ale člověku by to nepřineslo
takové naplnění.

Takže já jsem s tou myšlenkou,

že chci poznávat dál, začala trénovat.

Nejdřív jsem se účastnila štafety a říkala
jsem si, nikdy to nechci plavat sólo,

protože to je fakt…
je vám zima a tak dále.

Nicméně prostě nedalo mi to
a takhle jsem trénovala.

Když plavete, tak ty podmínky jsou takové,

že vlastně máte jenom plavky,
brejličky, čepičku

a ta loď vás doveze co nejblíž ke břehu,
vy doplavete na břeh,

zamáváte, že jste připraveni,
což nikdy úplně nejste,

a vyplavete.

Za celou dobu se nesmíte dotknout lodi,
nikdo se nesmí dotknout vás,

takže takhle vám hážou to občerstvení,

je přivázané na provázku,
aby si ho odvezli zpátky.

Máte teda doprovodnou loď,
není to tak, že byste se podívali,

tak tam je Francie, takže tam poplavu,

opravdu vy ji nevidíte,
takže byste kdoví kam doplavali.

S týmem na lodi komunikujete,

samozřejmě vy jim můžete něco říct
během té pauzy na občerstvení,

ale když oni vám chtějí něco říct,

tak aby na vás nehulákali
a nemuseli jste zastavovat,

tak mají takovouhle tabuli.

Tady se zrovna píše,
že jsou delfíni kolem nás,

takže to je taková dobrá cedule,
kterou rádi čtete.

Tady je ikonická fotka,

kde máte v pozadí trajekt přes La Manche

A tady je ta trasa, není to tak,
že by ten pilot byl opilý a nevěděl,

kudy se teda trefit do tý Francie,
ale jsou tam ty různé proudy.

Já jsem si myslela, že tím
kanálem La Manche už to mám odbyté,

nicméně tak nějak
mě to všechno nasměrovalo

a plavala jsem jednu
takovou ledovou přeplavbu.

Tady nejsem vyděšená,
ale je mi hrozná zima.

Když jsem přežila
tady tu přeplavbu v Jižní Africe,

tak jsem si řekla, že teda asi přežiju
i ty další přeplavby z té Sedmičky.

Jedna z nich byla Havaj.

Na Havaj se jezdí surfovat, takže už jenom
dostat se na břeh přes ty vlny

nebyla úplně jednoduchá záležitost.

Jestli si myslíte, že se nedá
plavat do kopce, tak dá,

protože tam jsou různé takové swells.

Zároveň tam jsou i krásní živočichové,
jako velryby,

ty delfíny jsem slyšela v noci,
žraloky jsem naštěstí neviděla.

Plavete za západu slunce,
plavete i v noci.

Když člověk čte Havaj, tak si říkáte,
to je jednoduchá přeplavba,

to bude v pohodě, nicméně nakonec
to byla nejtěžší přeplavba,

protože tam byly takovýhle velikánský vlny

a já jsem měla mořskou nemoc
celou noc, takže to bylo celých 12 hodin.

A tam opravdu jsem si nebyla jistá,

jestli to s veškerou meditací,
kterou jsem dělala, jestli to půjde,

protože když nemůžete jíst,
nemůžete pít,

tak prostě nemáte úplně z čeho brát.

Ta přeplavba, říkala jsem si,
bude jednoduchá,

nicméně nakonec to byla
nejtěžší přeplavba.

Je to 42 kilometrů
a trvalo mi to skoro 22 hodin.

Takhle nějak vypadáte
po 22 hodinách ve vodě,

a taky takhle jako příšera trochu.

Toto je taková ikonická fotka
ze Severního kanálu,

který je hodně studený a kvůli tomu
jsem tu Sedmičku celou nechtěla dělat.

Tady to už bylo skoro na konci
a jenom jsem se hodně modlila,

aby nepřišla bouřka, protože bouřka
by znamenalo, že vás vytáhnou,

a já jsem rozhodně nechtěla
tu platbu absolvovat ještě jednou.

(smích)

Vždycky je důležitý tým.

Máte lodivoda,
který opravdu zná ty proudy,

ví kudy vás vést.

A mám tam svůj tým,
třeba je tam moje sestra,

která byla na asi třech přeplavbách.

Ty lidi vás znají a ví,

kdy si třeba jenom vymýšlíte
a kdy to pravdu jde už do tuhýho.

Poslední byla přeplavba na Novém Zélandě,
Cookova úžina,

a já jsem měla tak vypředstavovaný,
že to bude prostě už jednoduchý,

to bude taková ta hladká hladina.

Nicméně když jsme přijeli na Nový Zéland,
tak se tam zrovna přehnal ten cyklon Gita,

takže to bylo cokoliv
jenom ne hladká přeplavba.

Byla to v podstatě druhá nejtěžší
přeplavba, kterou jsem zažila,

kdy opravdu se otočíte, že se nadechnete,

a nevíte, jestli tam bude vzduch
nebo tam bude nějaká další vlna.

Ale asi by to nebylo úplně snadný

nebo nebylo by to tak úžasný,
kdyby to bylo jednoduchý.

Takže tím se mi podařila ta Sedmička,
desátý člověk, čtvrtá žena,

a to prvenství je vlastně
první suchozemec,

čili člověk ze země, která nemá moře.

A vše na první pokus je pro mě…

(potlesk)

děkuju…

(potlesk)

děkuju…

(potlesk)

(potlesk končí)

Vše na první pokus...

Opravdu hodně je to,
je to moc o hlavě, si myslím.

Jakýkoli dálkový sport je o tom,

že nedovolíte nějakým pochybnostem
a dalším věcem, aby přišly.

Takže opravdu i díky tomu.

Pokud byste chtěli vyzkoušet
dálkové plavání,

pořádáme ve Zlíně 6hodinové plavání
v bazénu, žádný velryby, nic,

ale rozhodně už jsme vypěstovali pár…

nebo… pár plavců, kteří plavali,
tak přeplavali La Manche.

Pak děláme taky koncerty meditační hudby.

A taková moje srdcová záležitost
je Mírový běh,

kdy se běhá s tou pochodní

a takový to poselství toho běhu je,
že mír začíná u mě.

Ne u mě, ale u každého z nás.

Že vlastně můžeme každý udělat něco
pro ten svět, aby byl krásnější

a začíná v srdci každého z nás.

Takže to jsem nedávno byla.

A potom, jakoby když si představíte,
že stojíte na tom břehu

a opravdu máte
to nekonečný moře před sebou,

tak takový jedno cvičení, který já dělám
a který bych chtěla vyzkoušet společně,

úplně jenom kratičkou chvíli,

protože nehledě na to, jak moc medituju,

i tak prostě mě zaplaví
taková ta nervozita a strach.

Takže co dělám a co můžeme dělat, je,
že zavřeme oči

a jenom se zhluboka nadechneme,
vydechneme,

a zkusíme vydechnout všechen ten strach,

všechnu tu nervozitu a nadechnout se míru.

Musím říct, že to třeba pomáhá

i když máte takhle přijít
na pódium a mluvit,

takže je to cvičení,
které mám rozhodně ráda.

A co mi to všechno dává nebo co mi dalo?

Rozhodně je to obrovská škola života.

Protože pokud někde plavete 22 hodin,

projdete si vším možným

a musíte vydolovat ze sebe hodně moc.

Zároveň mně to ukázalo takový to,
že je pravda to přísloví,

že „Když se chce, všechno jde.“

Protože když bych si měla spočítat
třeba kolik mě to všechno stálo peněz,

tak vám řeknu,
že to v životě nemůžu zaplatit.

Ale opravdu nějak ty peníze
se vždycky sešly,

vždycky se to dalo dohromady,

takže nenechme se omezovat
nějakýma takovýma věcma.

Dalo mi to spoustu odvahy,

spoustu síly se nevzdat,
když se něco nedaří,

dalo mi to spoustu trpělivosti,

protože prostě musíte plavat,
dokud voda neskončí.

(smích)

Dalo mi to opravdu i spoustu vděčnosti,

protože prostě je krásné
vůbec mít tu možnost být v té vodě,

dělat ty věci, které člověk chce dělat.

A taky mi to v praxi ukázalo

opravdu tu sílu tiché mysli nebo toho,

že člověk prostě nedá na tu mysl.

Když jsem třeba plavala kanál La Manche,

tak nás vyplavalo asi 13 lodí
a dokončili jsme jenom čtyři.

A fakt si myslím, že to je tím,
že prostě jsem měla ten klid v té mysli.

A v podstatě zakončila bych tím,

že podle mě abychom byli
BOLD AND BRILLIANT,

abychom byly odvážné a úžasné,
odvážní a úžasní,

tak si myslím, že to začíná
vlastně jakoby uvnitř nás,

že musíme najít tu odvahu
postavit se svým sebepochybám,

postavit se svým strachům,
svojí lenosti a pohodlnosti

a naplnit se tou radostí a jistotou.

A jestli je to snadný?

Není to snadný,
je to opravdu každodenní práce,

ale myslím si, že rozhodně stojí za to.

Pokud chceme růst,

tak musíme se snažit dosáhnout výš,
než teďka dosáhneme.

Takže já nám všem přeju,
abychom pořád měli takové cíle,

které nás možná budou trochu děsit,
ale to nevadí,

a dělat malé kroky,
kterými můžeme dosáhnout těch cílů.

Krásné na tom je to,

že už samotná ta cesta
je nesmírně obohacující.

Takže já moc děkuju.

(potlesk)