Jak lidský hluk ovlivňuje mořské habitaty

Oceánoložka Kate Staffordová nás zavádí do zvukově bohatých hlubin Severního ledového oceánu, kde led sténá, velryby zpěvem komunikují na velké vzdálenosti a změna klimatu spolu s lidským hlukem mění prostředí způsoby, jež nechápeme. Zjistěte více o tom, proč na tomto podvodním zvukovém prostředí záleží a co můžeme udělat na jeho ochranu.

Roku 1956 jeden dokument
Jacquesa Cousteaua vyhrál

jak Zlatou palmu, tak Oscara.

Ten film se jmenoval
"Le Monde Du Silence,"

neboli "Tichý svět".

A předpoklad v pozadí názvu byl,
že podmořský svět je tichý svět.

Dnes víme, o 60 let později,

že podmořský svět je všechno možné,
jenom ne tichý.

Ačkoli zvuky jsou pod vodou neslyšitelné,

v závislosti na místě a roční době

podvodní zvukové prostředí může být stejně
hlučné jako jakákoli džungle či prales.

Bezobratlí, například krevety,
ryby a mořští savci

všichni používají zvuky.

Používají zvuky,
aby studovali své prostředí,

ke komunikaci mezi sebou,

k navigaci,

k detekci predátorů a kořisti.

A také používají zvuk poslechem,
aby se něco dozvěděli o svém prostředí.

Vezměte si například Arktidu.

Je považována za obrovské,
nehostinné místo,

někdy označované jako pustina,

protože je tak chladná a vzdálená

a většinu roku pokrytá ledem.

A navzdory tomu,

není na zemi žádné místo,
kde bych byla raději než v Arktidě,

obzvláště když se dlouží dny
a přichází jaro.

Pro mě Arktida vskutku ztělesňuje
nepoměr

mezi tím, co vidíme na hladině,
a tím, co se děje pod vodou.

Můžete vyhlédnout přes led --
naprosto bílý a modrý a chladný --

a nic nevidět.

Ale pokud dokážete slyšet pod vodou,

zvuky, které byste uslyšeli,
by vás napřed ohromily

a potom potěšily.

A zatímco vaše oči nevidí na kilometry nic
než led,

uši vám říkají, že tam někde
jsou velryby grónské a běluhy,

mroži a tuleni vousatí.

Led také vydává zvuky.

Skučí a puká a praská a sténá,

jak se sráží a tře, když se
teplota nebo proudy nebo vítr změní.

A pod nefalšovaným mořským ledem
uprostřed zimy

velryby grónské zpívají.

A to byste nikdy nečekali,

protože my lidé

býváme velmi vizuální tvorové.

Pro většinu z nás, i když ne pro všechny,

zrak je smysl, kterým se orientujeme
ve světě.

Pro mořské savce žijící pod vodou,

kde se chemické stopy a světlo
přenášejí špatně,

zvuk je smysl, kterým vidí.

A zvuk se přenáší velmi dobře pod vodou,

mnohem lépe než ve vzduchu,

takže signály lze slyšet
na velké vzdálenosti.

A to je v Arktidě obzvlášť důležité,

protože nejenže musí mořští savci
slyšet jeden druhého,

ale také musí naslouchat
podnětům v prostředí,

které mohou naznačit,
že vpředu je težký led či otevřená voda.

Pamatujte, ačkoli tráví
většinou života pod vodou,

jsou to savci,

a tak se musí vynořovat, aby se nadechli.

Takže mohou poslouchat,
kde je tenký nebo žádný led

nebo naslouchají ozvěnám
blízkého ledu.

Arktičtí savci žijí v bohatém
a rozmanitém zvukovém prostředí.

Na jaře

to může být kakofonie zvuků.

(zvuky mořských savců)

Ale když je led pevně zmrzlý

a nejsou žádné velké změny teploty
či proudu,

podmořská Arktida má jednu z nejnižších
úrovní šumu pozadí

ze světových oceánů.

Ale to se mění.

Je to zejména kvůli sníženému množství
sezónního ledu,

což je přímým důsledkem lidských emisí
skleníkových plynů.

Vlastně změnou klimatu

provádíme naprosto nekontrolovaný
experiment s naší planetou.

Během posledních 30 let

arktické oblasti zažily úbytek
sezónního ledu

o něco mezi šesti týdny a čtyřmi měsíci.

Tento pokles množství mořského ledu
se někdy chápe jako nárůst délky

období volné vody.

To je roční doba, kdy je Arktida splavná
pro lodi.

A nejenže se mění rozsah ledu,

ale stáří a šířka ledu se mění též.

Tak, možná že jste slyšeli,

že snížení množství sezónního ledu
způsobuje ztrátu habitatu

zvířatům, která spoléhají na mořský led,

jako jsou tuleni nebo mroži
nebo lední medvědi.

Snížení množství mořského ledu
zvýšilo erozi při vesnicích na pobřeží

a změnilo dostupnost kořisti
pro mořské ptáky a savce.

Změna klimatu a snížení množství
mořského ledu

mění i podmořské zvukové prostředí
Arktidy.

Co míním "zvukovým prostředím"?

My, kteří máme odposlouchávání oceánu
v popisu práce,

používáme nástroje zvané hydrofony,

což jsou podmořské mikrofony,

a zaznamenáváme šum pozadí --

šum, který je všude kolem nás.

A zvukové prostředí charakterizuje
různé zdroje

tohoto šumu.

To, co slyšíme našimi hydrofony,

jsou skutečné zvuky změn klimatu.

Slyšíme tyto změny ze tří míst:

ze vzduchu,

z vody

a ze země.

Nejprve vzduch.

Vítr vytváří na vodě vlny.

Tyto vlny dělají bubliny,

bubliny praskají,

a když to udělají,

vzniká hluk.

A tento hluk se projevuje jako sykot
nebo statický šum v pozadí.

V Arktidě, když je pokrytá ledem,

se většina hluku od větru nedostane
do vody,

protože led funguje jako nárazník
mezi atmosférou a vodou.

To je jeden z důvodů,

proč má Arktida velmi nízkou úroveň
šumu pozadí.

Ale s úbytkem sezónního ledu

se Arktida nejen otevřela
této vlně hluku,

ale také počet a síla
bouří v Arktidě

se stále zvyšuje.

Toto vše zvyšuje hladinu hluku
v dříve tichém oceánu.

Zadruhé: voda.

S menším množstvím sezónního ledu

se subarktické druhy přesunují na sever

a využívají nový habitat, který vzniká
zvýšením plochy otevřené vody.

Tak, arktické velryby, jako třeba
tato velryba grónská,

nemají žádnou hřbetní ploutev,

protože se vyvinuli k životu a plavání
v ledem pokrytých vodách,

a když vám něco trčí ze hřbetu,
tak to není zrovna výhoda

při migraci ledem

a vlastně to může zvířata vyloučit
z oblastí pokrytých ledem.

Ale dnes, všude, kde posloucháme,

slyšíme zvuky plejtváků myšok a vorvaňů

a kosatek,

stále severněji a severněji

a v pozdějším a pozdějším období.

Slyšíme, v podstatě,

invazi Arktidy subarktickými druhy.

A nevíme, co to znamená.

Dojde k závodům o potravu mezi
arkticktickými a subarktickými zvířaty?

Zanesou tyto subarktické druhy do Arktidy
nové nemoci a parazity?

A co ty nové zvuky,
které vydávají,

dělají s podvodním zvukovým prostředím?

A zatřetí: pevnina.

A pevninou...

myslím lidi.

Více otevřené vody znamená
větší využití Arktidy lidmi,

Zrovna minulé léto,

mohutná výletní loď proplula
Severozápadní cestou --

kdysi jen mytickou trasou
mezi Evropou a Tichým oceánem.

Snížení úrovně mořského ledu
umožnilo lidem pobývat v Arktidě častěji.

Přineslo zvýšené hledání a těžbu
ropy a zemního plynu,

možnosti obchodních plaveb

a také vzestup turistického ruchu.

A my teď víme, že hluk lodí zvyšuje
hladinu stresových hormonů u velryb

a může narušit jejich příjem potravy.

Vzduchové pistole, které vydávají
hlasité, nízkofrekvenční "štěky"

každých 10 až 20 vteřin,

změnily plavecké a zvukové
chování velryb.

A všechny tyto zdroje zvuků
umenšují akustický prostor,

ve kterém arktičtí mořští savci
mohou komunikovat.

Tak, arktičtí mořští savci
jsou zvyklí na velmi vysokou úroveň hluku

v určitých ročních obdobích.

Ale ten pochází hlavně od jiných zvířat
nebo od mořského ledu,

a jsou to zvuky,
s nimiž se vyvinuli,

a tyto zvuky jsou zásadní pro jejich
samotné přežití.

Tyhle nové zvuky jsou hlasité a cizí.

Mohou ovlivnit prostředí způsoby,
kterým patrně rozumíme,

ale také způsoby, jimž nerozumíme.

Pamatujte, sluch je pro tato zvířata
nejdůležitějším smyslem.

A nejenže se fyzické prostředí Arktidy
prudce mění,

ale akustické prostředí také.

Je to jako bychom tato zvířata vytáhli
z tiché venkovské krajiny

a vhodili je do velkoměsta
uprostřed dopravní špičky.

A ona tomu nemohou uniknout.

Co teď tedy můžeme udělat?

Nedokážeme snížit rychlost větru

nebo zabránit subarktickým zvířatům,
aby migrovala na sever,

ale můžeme zapracovat
na místních řešeních,

abychom snížili podvodní hluk
způsobený lidmi.

Jedno z takových řešení
je zpomalit lodi,

které proplouvají Arktidou,

neboť pomalejší loď je tišší loď.

Můžeme omezit přístup v obdobích
a do oblastí,

které jsou důležité pro páření,
příjem potravy či migraci.

Můžeme se naučit, jak ztišit lodi,

a najít lepší způsoby,
jak objevovat dno oceánu.

A dobrá zpráva je,

že se na tom právě teď pracuje.

Ale vposledku

musíme my lidé podstoupit dřinu,
která je potřeba

abychom zvrátili či alespoň zpomalili

změny v atmosféře způsobené lidmi.

Tak, vraťme se k myšlence
tichého podmořského světa.

Je velice dobře možné,

že mnohé z velryb plavoucích
dnes v Arktidě,

obzvláště dlouhověké druhy
jako velryby grónské,

o kterých Eskymáci tvrdí,
že žijí počas dvou lidských životů --

je možné, že tyto velryby žily
již roku 1956,

kdy Jacques Cousteau
vytvořil svůj film.

A při pohledu zpět,

vezmeme-li v potaz všechen hluk,
který v oceánech vytváříme dnes,

to možná opravdu byl "Tichý svět."

Děkuji.

(Potlesk)