Simon Berrow: Jak zachráníte žraloka, o kterém nic nevíte?

Je to druhá největší ryba na světě, téměř vyhynulá, a my o ní nevíme skoro nic. Během TEDxDublin, Simon Berrow vypráví o fascinujících žralocích velikých, (Velká sluneční ryba v irštině), a o výjimečných a překvapivě jednoduchých technologiích, které používá, aby se naučil více o nich a o tom, jak je zachránit.

Žraloci velicí jsou úžasná stvoření, prostě nádherná.

Dorůstají 10 metrů.

Někdo říká, že i více.

Mohou vážit až 2 tuny.

Podle některých až 5 tun.

Jsou druhou největší rybou na světě.

Jsou to také neškodná, planktonem se žívící zvířata.

A říká se, že jsou schopni

přefiltrovat jeden kubický kilometr vody každou hodinu

a sežrat 30 kilo zooplanktonu každý den, aby přežili.

Jsou to fantastická stvoření.

A my v Irsku máme štěstí, že jich tu máme spoustu

a tedy i spoustu možností je studovat.

Byli také velice důležití pro obyvatele na pobřeží

před stovkami let,

zvláště okolo oblastí Claddagh, Duff a Connemara,

kde samoživitelští farmáři vyplouvali

na svých lodích a člunech,

občas daleko od pobřeží, na místo zvané Sunfish Bank,

které je zhruba 50 km západně od ostrovu Achill,

aby zabíjeli žraloky veliké.

Toto je stará dřevořezba z osmnáctého století.

Takže byli velice důležítí, hlavně kvůli oleji z jater.

Třetinu velikosti žraloka velikého tvoří jeho játra, která jsou plná oleje.

Z jejich jater dostanete litry oleje.

Ten se používal hlavně na svícení,

ale také na ošetření různých zranění a jiné věci.

Ve skutečnosti bylo pouliční osvětlení v roce 1742

v Galway, Dublinu a Waterfordu

odkázáno na olej ze "sluneční ryby".

A "sluneční ryba" je jeden z názvů pro žraloka velikého.

Takže to byla neuvěřitelně důležitá zvířata.

Žijí tu už velice dlouho a byla vždy velice důležitá pro obyvatele na pobřeží.

Pravděpodobně nejlépe zdokumentované rybářství žraloků velikých na světě

je to z ostrovu Achill.

Toto je zátoka Keem Bay na ostrově Achill.

Žraloci připlouvali do tohoto zálivu,

rybáři přivázali síť k výběžkům zálivu,

natáhli ji a spojili k dalším sítím,

a když připlaval žralok, narazil na síť a zamotal se do ní.

Často se udusil a utopil.

Někdy se seřadili ve svých loďkách

a zabíjeli je vražením harpuny do zátylku.

Pak je odtáhli zpět do přístavu Purteen,

uvařili je a použili olej.

Jejich maso používali i jako hnojivo.

A také jim odřezávali ploutve.

Toto je pravděpodně největší hrozba pro žraloky po celém světě -

- uřezávání žraločích ploutví.

Často díky filmům jako Čelisti máme ze žraloků strach.

Asi pět nebo šest lidí je každoročně

zabito žralokem.

Nedávno tu byl takový případ, že? Asi před pár týdny.

My každý rok zabijeme asi 100 miliónů žraloků.

Nevím, jaká jsou přesná čísla,

ale myslím si, že žraloci by se nás měli bát více než my jich.

Byl to velmi dobře zdokumentovaný rybolov

a jak zde můžete vidět, vyvrcholilo to v padesátých letech,

kdy tu bylo ročně zabito 1500 žraloků.

A pak to velice rychle kleslo - klasický rozmach a krach rybolovu,

který svědčil o tom, že se žraločí zásoby tenčí

a že se velice málo rozmnožují.

A oni během této doby zabili kolem 12 000 žraloků,

doslova jen natažením konopného provazu

na špici zálivu Keem Bay

na ostrově Achill.

Žraloci byli dále zabíjeni až do poloviny osmdesátých let

obzvláště na místech jako Dunmore na východě hrabství Waterford.

Přibližně dva a půl, tři tisíce žraloků, bylo zabito do roku 85,

velká část norskými plavidly.

Nejde to pořádně vidět, ale toto jsou norská plavidla určená k lovení žraloků velikých

a ta černá linka na vyhlídkovém koši

naznačuje, že to je loď na lov žraloků,

a ne velrybářská loď.

Důležitost žraloků velikých pro obyvatele na pobřeží

se dá poznat i z jazyka.

Nebudu předstírat, že umím irsky,

ale v Kerry jsou často známy pod pojmem "Ainmhide na seolta" -

- monstrum s plachtami.

Dalším názvem je "Liop an da lapa" -

- těžkopádná bestie se dvěma ploutvema.

"Liabhan mor" napovídá o velikosti zvířete.

A moje nejoblíbenější, "Liabhan chor greine" -

- velká ryba slunce.

A to je půvabné a výstižné jméno.

Na ostrově Tory, což je mimochodem divné místo, se jim říkalo "muldoons"

a nikdo neví proč.

Doufám, že tu není nikdo z Tory; půvabné místo.

Ale po celém Irsku byli běžně

známí jako sluneční ryby.

To představuje jejich zvyk vyhřívat se na hladině, když svítí slunce.

Je znepokojující, že po celém světě

klesá počet žraloků velikých.

Někteří tvrdí, že nejde o úbytek populace.

Může jít o změnu rozdělení planktonu.

A bylo také navrženo, že by žraloci velicí mohli být

skvělým ukazatelem klimatických změn,

protože plavou s otevřenou tlamou, a tak v podstatě vykazují

nepřetržitý záznam o planktonu.

Nyní jsou v IUCN vedeni jako ohrožený druh.

V Evropě se také objevují různá hnutí proti jejich lovu.

Teď je zakázáno je lovit i tahat z vody,

a to i v případě, že jsou chyceni omylem.

V Irsku nejsou chráněni.

Oni totiž v Irsku nemají absolutně žádnou legislativní důležitost

navzdory naší důležitosti pro tento druh

a také historickému kontextu, ve kterém se žraloci velicí pohybují.

Moc toho o nich nevíme.

A většina toho, co víme,

je založena na jejich zvyku vyplouvat na hladinu.

A my se snažíme hádat, co dělají,

z jejich chování na hladině.

Až minulý rok jsem na konferenci na ostrovu Man zjistil,

jak neobvyklé je žít někde,

kde žraloci velicí pravidelně, často a dle očekávání

vyplouvají na povrch, aby se "slunili".

A je to skvělá vědecká příležitost,

vidět a zažít tyto žraloky,

jsou to úžasná stvoření.

Dává nám to fantastickou příležitost k jejich studiu a vlastně přístupu k nim.

Takže to, co už pár let děláme, a loni se to dost rozjelo,

je značkování žraloků,

abychom mohli třeba porozumět

jejich pohybu, vracení se na stejná místa a podobným věcem.

Byli jsme soustředěni hlavně

na severní Donegal a západní Kerry,

na dvě oblasti, kde jsem byl nejvíce aktivní.

A značkovali jsme je velice jednoduše, ne moc hi-tech,

a to sice s velkou, dlouhou tyčí.

Toto je rybářský prut

se štítkem na konci.

Jen vstát na lodi a označit žraloka.

A bylo to velmi efektivní.

Označili jsme takto minulé léto 105 žraloků.

Podařilo se nám dostat 50 za tři dny

u poloostrovu Inishowen.

Polovina úspěchu tkví v přístupu, být ve správný čas na správném místě.

Ale jde o velmi jednoduchou techniku.

Ukážu vám, jak vypadají.

Na lodi používáme kameru na tyči

k natáčení žraloků.

Je tu vždy nutkání přijít na pohlaví žraloka.

Také jsme rozmístili pár satelitních štítků, takže jsme také použili něco hi-tech.

Toto jsou archivní štítky.

Ukládají data, to je to, k čemu slouží.

Satelitní štítek funguje jen tehdy, když nezaclání voda

a může satelitu poslat signál.

A jak všichni víme, žraloci a ryby jsou drtivou většinu času pod vodou.

Takže tento štítek zjistí polohu žraloka,

ale celé to závisí na načasování a západu slunce

a navíc na teplotě vody a hloubce.

A musíte tak trochu zrekonstruovat cestu.

Děláme to tak, že nastavíme štítek, aby se od žraloka oddělil po daném čase,

v tomto případě to bylo osm měsíců,

a doslova v den, kdy se štítek oddělil, vyplul, pozdravil satelit

a poslal, ne všechna, ale dostatečné množství dat k dalšímu použití.

A tohle je jediná cesta, jak zjistit

jejich chování a pohyby pod vodou.

A tady je pár map, které jsme vytvořili.

Tady můžete vidět, že jsme označili oba nedaleko Kerry.

A v podstatě strávili celou dobu, tj. posledních 8 měsíců, v irských vodách.

Na Vánoce byl pryč na okraji šelfu.

A tady je něco, co není ještě zcela potvrzeno pomocí

teploty mořské hladiny a hloubky,

ale jak říkám, ten druhý žralok strávil většinu času

v Irském moři nebo jeho okolí.

Minulý rok se kolegům z Manu podařilo

označit žraloka,

který si to namířil z Manu do Nového Skotska, a to celé asi za 90 dní.

To je 9 a půl tisíce kilometrů. Dost nás to zaskočilo.

Další kolega z USA

označil asi 20 žraloků poblíž Massachusetts, ale jeho štítky moc nefungovaly.

Jediné, co ví, je to, kde je označil

a kde se vynořily.

Ty štítky odešly v Karibiku,

ale i v Brazílii.

A to jsme si mysleli, že žraloci velicí jsou zvířata mírného pásu

a že žijí jen v našich zeměpisných šířkách.

Ale oni ve skutečnosti zjevně také přeplouvají rovník.

Takže my se snažíme zjistit

o žralocích velikých i tyto obyčejné informace.

Jedna, podle mě

velmi překvapující a divná věc, je to,

jak malá je genetická diverzita žraloků.

Abych vše uvedl na pravou míru, nejsem genetikem a ani ho ze sebe nebudu dělat.

A proto je skvělé mít s kým spolupracovat.

Jelikož pracuji v terénu,

mám panickou hrůzu, pokud mám strávit moc hodin

v laboratoři s bilým pláštěm - dostaňte mě odtam.

Máme ale možnost spolupracovat s genetiky, kteří tomu rozumí.

Jde o to, že když zkoumali genetiku žraloků velikých,

zjistili, že diverzita je neuvěřitelně malá.

Pokud se pořádně podíváte na první řádek,

můžete vidět, že všechny tyto rozdílné druhy žraloků jsou docela stejné.

Podle mě to znamená, že jsou všichni doopravdy žraloky

a že mají společný původ.

Kouknutím na nukleotidovou diverzitu,

což je více genetiky, která je předána přes rodiče,

zjistíte, pokud se podíváte na první výzkum, že rozsah diverzity

u žraloků velikých, je menší

než u jiných druhů.

Tato studie byla zpracována v roce 2006.

Před rokem 2006 jsme neveděli o genové variabilitě žraloků velikých nic.

Netušili jsme, jestli se odlišili směrem k jiné populaci.

Jestli tu byly subpopulace?

Toto je samozřejmě velmi důležité, když chcete zjistit,

jak velká je jejich populace a jejich význam zvířete jako takového.

Les Noble v Aberdeenu

shledal tato fakta neuvěřitelnými.

Tak se rozhodl udělat další studii

s využitím mikrosatelitů,

které jsou daleko dražší a žerou více času

a, k jeho překvapení, přišel se skoro totožnými výsledky.

Takže to vypadá,

že žraloci velicí mají z nějakého důvodu neuvěřitelně nízkou diverzitu.

Říká se, že by mohlo jít o překážku, genetickou překážku,

která vznikla před 12 000 lety

a způsobila právě tuto velmi malou diverzitu.

A přesto, když vezmete v potaz žraloky obrovské,

kteří jsou dalším druhem velkých žraloků živících se planktonem,

jejich diverzita je daleko vyšší.

Nedává to vůbec smysl.

Je potvrzeno, že neexistuje žádná genetická odlišnost

mezi žraloky velikými po celém světě.

Takže i přesto, že můžete narazit na tyto žraloky po celém světě,

nemůžete geneticky odlišit

jednoho z Pacifiku, Atlantiku, Nového Zélandu nebo z Irska či jižní Afriky.

Všichni vypadají v podstatě stejně.

Ale znova opakuji, je to docela překvapující. Nečekali byste to.

Nerozumím tomu a ani nepředstírám, že tomu rozumím.

A domnívám se, že většina genetiků tomu také nerozumí,

ale předkládají čísla.

Takže vlastně můžete udělat odhad velikosti populace,

který je založený na genetické diverzitě.

A Rus Hoelzel přišel se skutečnou velikostí populace:

8 200 zvířat.

Toť vše.

8 000 zvířat po celém světě.

Myslíte si: "To je směšné, v žádném případě."

Tak Les udělal lepší studii

a zjistil, že to vychází asi na 9 000.

Použití různých mikrosatelitů přineslo tyto odlišné výsledky.

Nicméně ze všech těchto studií vznikl průměr -

průměrná hodnota je kolem 5 000,

čemuž osobně nevěřím,

ale jsem skeptik.

Ale i když s těmi čísly trochu zamícháte,

pravděpodobně jde o skutečnou populaci činící asi 20 000 zvířat.

Vzpomínáte si, kolik jich zabili u Achill

v sedmdesátých a padesátých letech?

Plyne z toho to,

že tu je skutečný risk vyhynutí tohotu druhu,

protože jeho populace je dost malá.

Z těch 20 000 mělo být totiž 8 000 samic.

To tu je na světě jen 8 000 samiček žraloka velikého?

Nevím. Nevěřím tomu.

Problémem s tímto je to,

že byli omezeni vzorky.

Neměli k dispozici dostatek vzorků,

aby opravdu tu genetiku prozkoumali

do detailu.

Takže odkud získáte vzorek

ke genetické analýze?

Samozřejmě jedním ze zdrojů jsou mrtví žraloci

vyplaveni na břeh.

Můžeme se takhle v Irsku dostat ke dvoum nebo třem mrtvým vyplaveným žralokům za rok,

a to ještě pokud máme štěstí.

Dalším zdrojem by mohly být nežádoucí úlovky.

Pár se jich už chytlo do volně položených sítí na hladině.

To je teď zakázané, což je pro žraloky dobrou zprávou.

Někteří jsou chyceni do vlečných rybářských sítí.

Toto je žralok, který byl vyloven před Vánocemi v Howthu.

Nelegálně, protože to porušuje práva daná EU.

A byl prodán jako žraločí steak za 8 eur za kilo.

Dokonce jim visel na zdi recept dokud jim nebylo řečeno, že to je ilegální.

Dostali za to pokutu.

Pokud vezmete v úvahu všechny ty studie, které jsem vám ukázal,

tak celkový počet vzorků na celém světě

je současně 86.

Takže jde o velmi důležitou práci,

mohou vzejít velice dobré otázky

a mohou nám něco říct o populační velikosti,

subpopulacích a struktuře,

ale jsou limitováni počtem vzorků.

Teď k tomu, jak jsme značkovali naše žraloky.

Takhle jsme je označovali z přídě lodi, za chvíli se k tomu dostanu.

Tu a tam na to žraloci reagují.

Jednou, když jsme byli u Malin Head v Donegalu,

žralok se prudce ohnal ploutví a udeřil do boku lodě,

a myslím, že to bylo spíš strachem z lodi poblíž než z toho,

že jsme ho označovali.

Vše v pohodě, namočili jsme se, žádný problém.

A potom, když jsem se s Emmettem

vrátil do Malin Head k molu,

všiml jsem si nějakého černého slizu na přídi lodi.

A vzpomněl jsem si, že jsem trávil dost času na obchodních rybářských lodích.

Vzpomínám si, jak mi rybáři říkali, že vždy věděli,

když byl žralok veliký chycen do sítě,

protože po sobě zanechává černý sliz.

Tak mě napadlo, že to musí být po tom žraloku.

Okamžitě jsme měli zájem

o získávání vzorků tkáně na genetiku,

protože jsme věděli, jak moc byly cenné.

Používali jsme tradiční metody -

Držím kuši, můžete ji tam vidět v mých rukou,

a tu používáme na odebírání vzorků velryb a delfínů, které jsou také určeny ke genetickému výzkumu.

Tak jsem to zkusil, vyzkoušel jsem hodně technik.

A jediné, co se stalo, bylo to, že se mi rozbily šípy,

protože žraločí kůže je moc silná.

Nebyla tu šance, že bychom z toho dostali vzorek.

Nefungovalo by to.

Takže když jsem uviděl ten černý sliz na přídi,

pomyslel jsem si: "Pokud si vezmeš to, co ti je na světě dáno..."

Tak jsem to seškrábal.

Měl jsem s sebou zkumavku s alkoholem, abych to poslal genetikům.

Seškrábal jsem to a poslal to do Aberdeenu.

A řekl jsem: "Mohli byste zkusit tohle."

Ve skutečnosti jim to tam leželo měsíce

jen proto, že jsme měli konferenci na Manu.

Ale neustále jsem jim psal maily, něco ve stylu:

"Už jste se dostali k mému slizu?"

Odpovídal jen: "Jo, jo, jo, jo, později, později, později."

Jinak věděl, že by to měl raději udělat,

protože jsem ho nikdy předtím nepotkal

a mohl by ztratit reputaci, kdyby nezačal dělat na tom, co jsem mu poslal.

A byl unešen, že doopravdy získali DNA z toho slizu.

Zvětšili to a otestovali,

a ano, objevili DNA žraloka velikého,

které bylo získáno z toho slizu.

A tak byl velice nadšený.

Stalo se to známým jako Simonův žraločí sliz.

Pomyslel jsem si: "Ty jo, na tomhle bychom mohli stavět."

Tak jsme si řekli, že dobře, že vyzkoušíme vyjít do terénu

a získat nějaký sliz.

Při útratě 3 a půl tisíce za satelitní štítky

jsem si řekl, že bych mohl investovat 7.95, pořád je na tom cenovka,

v místním obchodě v Kilrush,

za rukojeť k mopu

a ještě méně za nějaké čističe do trouby.

A tak jsem ty čističe omotal kolem konce té rukojeti

a zoufale, zoufale chtěl

mít přiležitost

dostat se k nějakým žralokům.

Toto se stalo v srpnu

a normálně je nejvíce žraloků během června, července

a jen stěží je vidíte.

Výjimečně můžete být na správném místě pro hledání žraloků během srpna.

Tak jsme byli zoufalí.

Pospíchali jsme co nejrychleji to šlo, když jsme uslyšeli, že se žraloci vyskytují v Blasketu,

a také dokázali nějaké najít.

Jen pouhým otřením rukojetě po žralokovi,

jak podplul loď -

koukejte, tady je žralok pod naší lodí -

jsme dokázali získat sliz.

A tady to je.

Podívejte se na ten rozkošný černý žraločí sliz.

Asi za půl hodiny

jsme měli 5 vzorků a pěti jednotlivým žralokům byl odebrán vzorek

pomocí Simonova systému odebírání vzorků žraločího slizu.

(smích)

(potlesk)

S velrybami a delfíny v Irsku pracuji již 20 let

a nyní to je celé trochu více dramatické.

Nejspíše jste viděli záběry s keporkakem,

které jsme získali měsíc nebo dva zpět u Wexford County.

Vždy si myslíte, že můžete mít nějaký odkaz, který je možný světu zanechat.

A já přemýšlel o porušování zákonů u keporkaků

a delfínů.

Ale co, někdy jsou tyto věci k vám seslány

a vy je akorát musíte uchopit, když příjdou.

Takže toto bude třeba můj odkaz -

Simonův žraločí sliz.

Tento rok máme více peněz,

abychom mohli pokračovat v získávání více a více vzorků.

A jedna věc, která je docela dost užitečná,

je používání kamer na tyčích - toto je moje kolegyně Joanne s kamerou na tyči -

které můžete použít k nahlédnutí pod žraloka.

Snažíme se zachytit samčí pohlavní orgány,

které tak volně visí za žralokem.

Takže můžete docela jednoduše rozlišit pohlaví žraloka.

Pokud jsme tedy schopni poznat pohlaví žraloka

předtím, než odebereme vzorek,

můžeme genetikům říct, že to bylo odebráno ze samce nebo samičky.

V současné době vůbec neví, jak geneticky

rozeznat samce od samičky,

což se mi zdá naprosto ohromující,

protože neví, od čeho se nejdříve odpíchnout.

Schopnost rozeznat pohlaví žraloka

je velice důležitá

pro věci jako dohlížení nad obchodem

se žraloky velikými a jinými druhy napříč společností,

protože je ilegální obchodovat s jakýmikoliv žraloky.

A přesto je loví a objevují se na trhu.

Jako biolog pracující v terénu

se prostě chcete setkávat s těmito zvířaty.

Chcete se toho dozvědět co nejvíce.

Jsou často docela krátká. Jsou často omezená daným podnebím.

A vy se prostě chcete dozvědět toho co nejvíce za co nejkratší dobu.

Není to fantastické,

že můžete nabídnout tyto vzorky

a příležitosti ostatním disciplínám, jako třeba genetice,

které z toho mohou dostat daleko více?

Jak jsem řekl,

takovéto věci se k vám dostávají zvláštní cestou. Chyťte se jich, když to jde.

Budu to brát jako svůj vědecký odkaz.

Doufejme, že příjdu na něco o trochu více dramatického a romantického předtím, než zemřu.

Ale pro teď, děkuju vám.

A mějte se na pozoru před žraloky.

Pokud máte dále zájem, právě jsme zřídili stránku o žralocích velikých.

Děkuji vám a děkuji za pozornost.

(potlesk)