Return to Video

The Internet: HTTP and HTML

  • 0:03 - 0:07
    Internet: HTTP a HTML
  • 0:07 - 0:12
    Jmenuji se Jasmine a jsem vedoucím oddělení
    programování v konstrukčním týmu společnosti
  • 0:12 - 0:19
    XBOX One. Jeden z našich největších podniků se
    nazývá XBOX Live. Je to online služba, která propojuje
  • 0:19 - 0:24
    hráče z celého světa, aby to tak mohlo
    být, používáme Internet. Není to
  • 0:24 - 0:30
    snadný úkol a spousta věcí se odehrává
    v zákulisí. Internet
  • 0:30 - 0:36
    zcela mění způsob, jak se lidé stýkají a
    komunikují. Ale jak to funguje? Jak
  • 0:36 - 0:43
    počítače na celém světě komunikují jeden
    s druhým? Podívejme se na prohlížení webu.
  • 0:43 - 0:50
    Nejprve otevíráte prohlížeč. To je aplikace, kterou
    používáte k prohlížení webových stránek. Dále
  • 0:50 - 0:56
    napíšete webovou adresu, neboli URL, což znamená
    „Uniform Resource Locator“ (Uniformní lokátor prostředků), webové stránky,
  • 0:56 - 1:07
    kterou chcete navštívit, jako například tumblr.com. Ahoj. Já jsem David Karp, zakladatel Tumblr, a dnes jsme tady
  • 1:07 - 1:13
    proto, abychom si promluvili o tom, jak fungují webové
    prohlížeče, které každodenně používáme. Už jste se
  • 1:13 - 1:16
    zřejmě někdy zamysleli nad tím, co se vlastně odehrává, když zadáte adresu do řádku webového prohlížeče a
  • 1:16 - 1:21
    stisknete enter. A opravdu, je to tak ztřeštěné, jak si jen dovedete představit. Takže v tom okamžiku se Váš počítač
  • 1:21 - 1:26
    začne domlouvat s jiným počítačem, který se nazývá server a který se obyčejně nalézá tisíce mil daleko.
  • 1:26 - 1:32
    a během několika málo milisekund Váš počítač
    požádá onen server o webovou stránku a ten server
  • 1:32 - 1:40
    zahájí s Vaším počítačem rozhovor v jazyce zvaném HTTP.
    HTTP znamená „HyperText Transfer Protocol“ („Protokol
  • 1:40 - 1:44
    pro přenos hypertextu“). Můžete si to představit
    poněkud jako jazyk používaný jedním počítačem
  • 1:44 - 1:48
    k tomu, aby požádal jiný počítač o nějaký
    dokument. A je to opravdu celkem přímočaré.
  • 1:48 - 1:53
    Kdybyste zachytili komunikaci probíhající mezi Vaším
    počítačem a nějakým webovým serverem na
  • 1:53 - 1:57
    Internetu, tak ta se skládá z požadavků, kterým se
    říká požadavky „GET“. Jsou to opravdu velmi
  • 1:57 - 2:02
    jednoduše řečeno jen slovo GET a název dokumentu,
    který požadujete. Takže když se pokusíte přihlásit se
  • 2:02 - 2:06
    na Tumblr a načíst naši přihlašovací stránku, děláte
    vlastně to, že posíláte serveru Tumblr požadavek GET,
  • 2:06 - 2:14
    který říká GET /login. A tím je serveru Tumblr
    řečeno, že chcete veškerý kód HTML přihlašovací
  • 2:14 - 2:22
    stránky Tumblr. HTML znamená Hyper Text Markup
    Language“ („Jazyk pro záznam hypertextu“) a můžete
  • 2:22 - 2:26
    si jej představit jako jazyk, který používáte k tomu,
    abyste webovému prohlížeči sdělili, jak má nějaká
  • 2:26 - 2:31
    stránka vypadat. Jestliže uvážíme něco takového,
    jako je Wikipedie, což je prostě jen velký dokument
  • 2:31 - 2:36
    a HTML je jazyk, který se používá k tomu, aby titulek
    byl velký a tučně psaný, aby byl použit správný typ
  • 2:36 - 2:43
    písma, aby některý text odkazoval na některé jiné
    stránky, aby některý text byl tučně psaný, jiný
  • 2:43 - 2:47
    psaný kurzívou, aby byl obrázek umístěn uprostřed
    stránky nebo naopak zarovnaný na pravou nebo
  • 2:47 - 2:53
    na levou stranu. Text webové stránky
    je zadáván přímo v HTML,
  • 2:53 - 2:58
    ale ostatní části, jako například obrázky nebo videa
    jsou ve svých samostatných souborech se svými
  • 2:58 - 3:05
    vlastními URL, o které je třeba požádat. Prohlížeč
    odesílá samostatné požadavky HTTP pro jednotlivé
  • 3:05 - 3:12
    soubory, které potom zobrazuje tak, jak přicházejí.
    Jestliže má nějaká webová stránka spoustu různých
  • 3:12 - 3:21
    obrázků, každý z nich způsobí samostatný požadavek
    HTTP a stránka se pak načítá pomaleji. Přitom někdy, když
  • 3:21 - 3:26
    prohlížíte web, nejen, že vyžadujete stránky s požadavky GET. Někdy odesíláte informace, jako například, když
  • 3:26 - 3:32
    vyplníte formulář nebo napíšete dotaz do vyhledávače. Váš prohlížeč ty informace pošle ve formátu prostého
  • 3:32 - 3:39
    textu webovému serveru formou požadavku HTTP POST.
    Řekněme, že se právě přihlašujete na Tumblr. Takže první,
  • 3:39 - 3:45
    co musíte udělat, je vydat požadavek POST, tj. POST na
    přihlašovací stránku Tumblr, ke kterému jsou přiloženy
  • 3:45 - 3:50
    určité údaje. Je tam Vaše e-mailová adresa, je
    tam Vaše heslo. To pak jde na server Tumblr.
  • 3:50 - 3:55
    Server Tumblr si uvědomí, že je to v pořádku,
    že jste David. Pošle zpátky Vašemu prohlížeči
  • 3:55 - 4:00
    webovou stránku, která říká „Úspěch! Přihlášen jako David.“ Ale společně s touto webovou stránkou
  • 4:00 - 4:07
    pošle také malý kousek neviditelných dat v podobě souboru cookie, který Váš prohlížeč vidí a ví, jak jej uložit.
  • 4:07 - 4:11
    A to je opravdu důležité, protože je to jediný způsob,
    jak si může nějaká webová stránka zapamatovat,
  • 4:11 - 4:17
    kdo jste. Data v souboru cookie opravdu jsou pro Tumblr jen identifikační kartou. Je to číslo, které identifikuje
  • 4:17 - 4:22
    například, že Vy jste David. A Váš webový prohlížeč si
    to číslo podržuje, a když Tumblr opět obnovíte, pak
  • 4:22 - 4:27
    při další příležitosti, kdy jdete na Tumblr.com, Váš
    webový prohlížeč ví, že má to identifikační číslo
  • 4:27 - 4:31
    automaticky připojit k požadavku, který zasílá
    serverům Tumblr. Takže server Tumblr teď
  • 4:31 - 4:36
    vidí požadavek přicházející z Vašeho prohlížeče,
    vidí to identifikační číslo a ví:
  • 4:36 - 4:44
    „Dobře, tohle je David.“ A uvědomme si, že Internet
    je zcela volně přístupný. Všechna jeho spojení jsou
  • 4:44 - 4:49
    sdílená a informace jsou zasílány jako prostý text.
    To umožňuje, aby hackeři odposlouchávali
  • 4:49 - 4:56
    jakékoli informace, které budete po internetu posílat.
    Avšak zabezpečené webové stránky tomu brání tím,
  • 4:56 - 5:01
    že požádají váš webový prohlížeč, aby komunikoval na
    zabezpečeném kanálu pomocí něčeho, čemu říkáme SSL
  • 5:01 - 5:08
    („Secure Sockets Layer“ - „Vrstva zabezpečených zásuvek“)
    a jejím následníkem je TLS („Transport Layer Security“ -
  • 5:08 - 5:14
    - „Zabezpečení přepravní vrstvy“). SSL a TLS si můžete představit jako bezpečnostní vrstvu namotanou na Vaší
  • 5:14 - 5:21
    komunikaci na ochranu proti odposlechu a neoprávněné
    manipulaci. SSL a TLS jsou aktivní, když na adresním
  • 5:21 - 5:27
    řádku svého prohlížeče vedle slova HTTPS vidíte
    vyobrazeny malé zámky. Protokoly HTTPS
  • 5:27 - 5:34
    zajišťují, aby Vaše požadavky HTTP byly zabezpečené a chráněné. Když nějaká webová stránka požádá Váš
  • 5:34 - 5:40
    prohlížeč, aby zajistil zabezpečené spojení, nejprve poskytne digitální certifikát. Což je něco asi takového,
  • 5:40 - 5:45
    jako oficiální identifikační karta, kterou se web
    prokazuje, že je tím, kým je. Digitální certifikáty
  • 5:45 - 5:50
    jsou vydávány certifikačními úřady, což jsou
    důvěryhodné subjekty, které ověřují totožnost
  • 5:50 - 5:55
    webů a vydávají jim certifikáty. Stejně jako vláda
    může vydávat občanské průkazy nebo pasy.
  • 5:55 - 6:01
    Takže když se nějaký web pokusí založit
    zabezpečené připojení, aniž by měl řádně vydaný
  • 6:01 - 6:10
    digitální certifikát zabezpečení, Váš prohlížeč Vás
    varuje. To jsou základy prohlížení webu!
  • 6:10 - 6:17
    Té části Internetu, kterou vídáme každý den.
    Abychom to shrnuli, HTTP a DNS se starají o odesílání
  • 6:17 - 6:23
    a příjem HTML, souborů médií, a vůbec čehokoli, co
    je na webu. Tím pod kapotou, co tohle všechno umožňuje,
  • 6:23 - 6:30
    jsou sítě TCP/IP a sítě routerů, které informace
    rozkládají a přenášejí po malých balíčcích. Tyto
  • 6:30 - 6:37
    balíčky samy se skládají z dvojkových posloupností
    jedniček a nul, které jsou fyzicky zasílány
  • 6:37 - 6:43
    elektrickými vodiči, optickovláknovými kabely a bezdrátovými sítěmi.
  • 6:43 - 6:47
    Naštěstí je tomu tak, že když se naučíte, jak funguje
    jedna vrstva internetu, můžete se na ni spolehnout,
  • 6:47 - 6:52
    aniž byste si museli pamatovat všechny údaje. A
    můžeme se spolehnout, že všechny tyto vrstvy budou
  • 6:52 - 6:59
    společně fungovat tak, aby postupně přenášely
    informace ve správné míře a spolehlivě.
Title:
The Internet: HTTP and HTML
Description:

more » « less
Video Language:
English
Duration:
07:07

Czech subtitles

Revisions