Charlie Todd: Společný zážitek absurdity

Charlie Todd stojí za bizarními, legračními a neočekávanými veřejnými vystoupeními: 70 synchronizovaných tanečníků ve výlohách obchodů, "krotitelé duchů" v newyorské knihovně a každoroční jízda metrem bez kalhot. Na TEDxBloomington ukazuje, jak jeho skupinua Improv Everywhere využívá těchto scén ke sblížení lidí.

Začal jsem s Improv Everywhere před přibližně 10 lety

v době, kdy jsem se přestěhoval do New Yorku se zájmem o herectví a komedii.

Protože jsem byl v New Yorku nový, neměl jsem kde hrát.

Rozhodl jsem se proto hrát na veřejných místech.

První projekt, na který se podíváme,

je úplně první 'Metrem bez kalhot'.

Bylo to v lednu 2002.

Tato žena je hvězdou tohoto videa.

Neví, že je natáčena.

Je natáčena skrytou kamerou.

Je to na lince 6.

A toto je první zastávka na této lince.

Tamto jsou dva Dánové,

kteří si sedli vedle osoby s kamerou.

A to jsem já, ten v hnědém kabátu.

Venku bylo okolo nuly.

Mám na sobě čepici a šálu.

A teď si mě dívka všimne.

(Smích)

A jak vidíte, nemám na sobě kalhoty.

(Smích)

Takže nyní --

nyní si mě už všimla,

ale v New Yorku potkáte v metru samé podivíny.

Jeden člověk není nic neobvyklého.

Vrátí se ke čtení své knihy, která se naneštěstí jmenuje "Znásilnění".

(Smích)

Všimla si tedy něčeho neobvyklého,

ale vrátila se k tomu, co dělala předtím.

Mezitím na dalších 6 zastávkách

čekají kamarádi bez kalhot a chystají se nastoupit do vlaku.

Nastoupí do tohoto vagonu jeden po druhém.

Budeme předstírat, že se neznáme.

A budeme předstírat, že jde o naprostou náhodu,

že jsme si všichni zapoměli kalhoty v tento chladný lednový den.

(Smích)

Takže v tuto chvíli se dívka rozhodla

odložit svou knihu o znásilnění.

(Smích)

A rozhodla se všímat si trochu více toho, co se kolem ní děje.

Mezitím se ti dva Dánové smějí

nalevo od kamery.

Zdá se jim to velice vtipné.

Všimněte si, jak s nimi naváže oční kontakt.

(Smích)

Tenhle moment miluju,

protože než se z toho stal společný zážitek,

bylo to cosi trochu hrozivého,

nebo minimálně podivného.

Ale jakmile se z toho stal společný zážitek,

najednou to bylo cosi legračního, čemu se mohla zasmát.

Vlak nyní přijíždí

do třetí zastávky na lince 6.

(Smích)

Nepustím video celé.

Takto to pokračuje další 4 zastávky.

Celkem 7 chlápků ve spodním prádle nastoupilo do vlaku.

Na 8. zastávce nastoupila dívka s obrovským pytlem

a začala prodávat kalhoty za dolar --

stejně jako nabízejí baterie či sladkosti ve vlaku.

Všichni jsme si koupili kalhoty a nasadili si je

a řekli jsme: "Děkuji. Přesně toto jsem dnes potřeboval."

Poté jsme vystoupili z vlaku, aniž bychom odhalili o co šlo.

A šli jsme si každý po svém.

(Potlesk)

Děkuji.

Toto je obrázek z toho videa.

Reakce dívky je úžasná.

Když jsem video později sledoval,

inspirovalo mě to k tomu, co dnes dělám.

Jedním ze smyslů Improv Everywhere

je utvořit scénu na veřejnosti,

která pozitivně zapůsobí na ostatní lidi.

Je to vtip, vtip o kterém budou lidé vyprávět.

A její reakce mě inspirovala k tomu,

abych uspořádal druhý ročník 'Metrem bez kalhot'.

A od té doby to děláme každý rok.

V lednu tohoto roku jsme uspořádali 10. ročník,

kterého se účastnilo 3500 lidí

pouze ve spodním prádle

skoro na každé lince v New Yorku.

Zúčastnili se také lidé

v 50 dalších městech po celém světě.

(Smích)

Když jsem začal navštěvovat hodiny improvizovaného herectví na Upright Citizens Brigade Theater

a potkal velice kreativní lidi a další umělce a komiky,

začal jsem shromažďovat seznam lidí,

kteří se chtěli podobných akcí zúčastnit.

Takže jsem mohl zorganizovat větší projekty.

Jednoho dne jsem procházel Union Square

a viděl jsem tuto budovu,

která byla postavena v roce 2005.

V jednom z oken byla dívka, která tancovala.

Bylo to podivné,

protože venku byla tma, ale ona byla osvětlena zezadu zářivkami,

byla jako na jevišti,

nechápal jsem, proč to dělá.

Po přibližně 15 vteřinách se objevila její kamarádka --

schovávala se za výlohou --

a začaly se smát, objaly se a utekly pryč.

Takže to vypadalo jako nějaká sázka.

To mne inspirovalo.

Koukl jsem se na celou fasádu -- bylo tam celkem 70 oken --

a věděl jsem, co musím udělat.

(Smích)

Tento projekt se jmenuje Look Up More. Zapojili jsme 70 herců oblečených v černém.

Bylo to bez povolení.

Nedali jsme těm obchodům vědět, že přijdeme.

Stál jsem v parku a dával povely.

První pokyn byl, aby všichni zvedli tato 120 cm vysoká písmena,

která tvořila dohromady "Look Up More",

tedy název projektu.

Druhý pokyn byl, aby každý skákal.

Zde to uvidíte.

(Smích)

Pak se tancovalo. Každý tancoval.

A pak jsme měli taneční sóla,

kdy na tancující osobu ostatní ukazovali.

(Smích)

Pak jsem dal další pokyn,

aby začalo sólo v obchodě Forever 21,

herec tedy začal tancovat.

Dělaly se další věci.

Herci skákali,

padali na zem.

Já jsem venku anonymně stál ve svetru

a pokládal jsem ruku na odpadkový koš,

jako znamení, že se má přejít na další aktivitu.

A protože to bylo na Union Square Park, hned vedle stanice metra,

ke konci tam byly stovky lidí,

kteří se zastavili a dívali se na to,

co jsme dělali.

Tady je kvalitnější fotografie.

Takže tato konkrétní událost

byla inspirována něčím,

na co jsem náhodou narazil.

Další projekt, který vám chci ukázat,

mi poradil neznámý člověk přes email.

Středoškolák z Texasu mi v roce 2006 napsal:

"Měli byste přimět co nejvíce lidí,

aby si oblékli modrá polo trička a khaki kalhoty,

šli do Best Buy a postávali tam."

(Smích)

(Potlesk)

A já mu ihned odepsal:

"Ano, máš pravdu.

Myslím, že to udělám tenhle víkend. Díky."

Takže tady jsou záběry.

Opět, je to v roce 2005.

Je to Best Buy v New Yorku.

Zúčastnilo se přibližně 80 lidí,

vešli jeden po druhém.

Účastnily se taky osmi a desetileté dívky.

Byl tam také 65letý muž,

který se účastnil.

Byla to rozmanitá skupina lidí.

Řekl jsem jim: "Nepracujte. Nedělejte práci.

Ale zároveň nenakupujte.

Pouze postávejte, ale nekoukejte se na zboží."

Zaměstnance poznáte podle toho,

že mají žluté jmenovky.

Všichni ostatní jsou herci.

(Smích)

Některým prodavačům se to zdálo legrační.

Někteří si dokonce z šatny donesli foťáky

a vyfotili se s námi.

Někteří si dělali srandu, že bychom měli jít do skladu

a přinést zákazníkům televizory.

Vedoucím prodejny a ochrance

to ale legrační nepřišlo.

Můžete je vidět zde.

Mají na sobě žlutá či černá trička.

Byli jsme tam asi 10 minut

a pak se vedoucí prodejny rozhodli zavolat policii.

(Smích)

Takže začali procházet obchodem

a všem říkali, že policie je na cestě, pozor, přijíždí policie.

Policii můžete vidět zde.

Tento člověk v černém je policista, je natáčen skrytou kamerou.

Policie musela nakonec vedení Best Buy informovat,

že není protizákonné

nosit modré polokošile a khaki kalhoty.

(Smích)

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)

Po 20 minutách jsme ochotně opustili obchod.

Vedoucí prodejny se snažili

vypátrat naše kamery.

Pár z nás chytli s kamerami v taškách.

Ale jednoho chlápka nechytili,

jednoduše přišel s prázdnou video kazetou,

šel k oddělení kamer,

vložil kazetu do jedné z kamer

a předstíral, že si vybírá.

Líbí se mi tento koncept použití jejich vlastní technologie proti nim.

(Smích)

Myslím si, že naše nejlepší projekty jsou ty,

které se dějí na určitém místě z určitého důvodu.

Jednoho rána jsem jel metrem

a musel jsem přestoupit na stanici 53. ulice,

kde jsou tyto obrovské jezdící schody.

Je to po ránu velice depresivní místo, je plné lidí.

Takže jsem se rozhodl uspořádat něco,

co by toto místo utvořilo veselejší alespoň na jedno ráno.

Toto je zima roku 2009 --

8:30 ráno.

Je to ranní špička.

Venku bylo velice chladno.

Lidé přijíždějí z Queensu

a přestupují z linky E na linku 6.

Jedou na těchto obrovských jezdících schodech

na cestě do práce.

(Smích)

(Smích)

(Potlesk)

Děkuji.

Tento obrázek to ukazuje trochu lépe.

Ten den si plácnul s 2000 lidmi,

umyl si ruce předtím i potom

a neonemocněl.

To udělal také bez svolení,

ale nikoho to netrápilo.

Řekl bych, že za ty roky

je nejčastější kritikou Improv Everywhere,

která je zanechávána anonymně na YouTube:

"Ti lidé mají přehnaně moc volného času."

Znáte to, ne každému se bude líbit, co děláte.

Jsem již odolný k různým komentářům na internetu,

ale tento konkrétní mě vždy štval,

protože nemáme přehnaně moc volného času.

Účastníci akcí Improv Everywhere

mají stejně volného času jako kterýkoliv jiný obyvatel New Yorku,

oni pouze občas tráví svůj čas

trochu neobvykle.

Víte co, každou sobotu a neděli

se sejdou stovky tisíc lidí

na fotbalových stadionech.

Nikdy jsem neslyšel nikoho namítat při pohledu na fotbalový zápas:

"Ti lidé na tribunách mají přehnaně moc volného času."

Samozřejmě, že nemají.

Je to úžasný způsob, jak trávit víkendové odpoledne,

sledováním fotbalu na stadionu.

Ale zároveň si myslím, že je stejně dobré

strávit odpoledne v mrazu s dalšími 200 lidmi

na stanici Grand Central

či být oblečený jako krotitel duchů

a pobíhat po newyorské veřejné knihovně.

(Smích)

Nebo poslouchat stejnou skladbu jako 3000 dalších lidí

a tancovat v tichosti v parku,

nebo zpívat v supermarketu

v rámci spontánního muzikálu

či skákat do moře na Coney Island ve společenském oblečení.

Jako děti nás učí hrát si.

Ale nikdy nám neřeknou důvod ke hře.

Je to pouze považováno za dobrou věc.

To si myslím, že je důvod existence Improv Everywhere.

Že neexistuje důvod, ale že zároveň ani důvod není potřeba.

Důvod nepotřebujeme.

Dokud je to zábava,

dokud se to zdá jako legrační nápad

a pokud se zdá, že lidé, kteří budou svědkem, si to také užijí,

pak nám to stačí.

Myslím si, že jako dospělí bychom se měli naučit,

že neexistuje správná či špatná forma hry.

Děkuji vám.

(Potlesk)