Jak spolu lépe mluvit o politice

Robb Willer studuje síly, které nás spojují a které nás rozdělují. Jako sociální psycholog zkoumá, jak mohou být morální hodnoty - které typicky vedou k rozdělení - použity k propojování lidí. Willer sdílí zajímavé myšlenky o tom, jak můžeme přemostit ideologické různice a nabízí intuitivní rady, jak být přesvědčivější při politických diskusích.

Asi se vám zdá,
stejně jako většině lidí,

že se polarizace v naší zemi zhoršuje,

že propast mezi levicí a pravicí

je nejhorší, jaká kdy byla
za našich životů.

Ale můžete se právem ptát,
jestli ten pocit potvrzují výzkumy.

A stručně řečeno, výzkumy
to bohužel skutečně potvrzují.

Celá řada studií ukazuje,

že liberálové a konzervativci
se od sebe čím dál tím víc vzdalují.

Čím dál tím více se uzavírají
do ideologických bublin,

čtou různé zprávy,
mluví jen s lidmi se stejnými názory

a také si čím dál tím víc vybírají
život v různých částech USA.

A mně se z toho všeho zdá
nejvíc znepokojivé,

že se zvyšuje míra nepřátelství
na obou stranách.

Liberálové a konzervativci,

Demokraté a Republikáni

se prostě čím dál tím víc nemají rádi.

Je to poznat na různých věcech.

Nechtějí se kamarádit.
Nechtějí spolu chodit.

A když zjistí, že spolu chodí,
přijdou si méně atraktivní,

a čím dál tím víc si nepřejí,
aby se jejich děti ženili s někým,

kdo podporuje druhou stranu,

což je zvlášť šokující.

Se studenty v mojí laboratoři

mluvíme o sociálních vzorcích ...

Já jsem filmový nadšenec
a tak někdy přemýšlím,

v jakém filmu najdeme
tyto sociální vzorce?

Takže v jakém filmu jsme
s politickou polarizací?

Mohl by to být katastrofický film.

Vypadá to jako katastrofa.

Mohl by to být válečný film.

To taky sedí.

Ale vlastně si myslím,
že jsme v zombie hororu.

(smích)

Znáte ten žánr, že jo?

Lidi se potácejí v tlupách,

nemyslí sami za sebe,

jsou v zajetí davové mentality,

snaží se nakazit ostatní
a zničit společnost.

A asi si myslíte, stejně jako já,

že jste v tom zombie hororu
ten kladný hrdina,

a že všechna ta nenávist a polarizace
přichází od těch druhých,

protože my jsme jako Brad Pitt, že jo?

Svobodomyslní, spravedliví,

jenom se snažíme držet se toho,
co je nám drahé,

určitě nejsme pěšáci
v armádě nemrtvých.

To ne.

To nikdy.

Položím vám ale otázku:

ti druzí, v jakém filmu si
asi myslí, že jsou?

Chápete?

Oni si určitě také myslí,
že jsou ty klaďasové

v tom zombie hororu.

A věřte mi, že i oni si myslí,
že jsou Brad Pitt

a že my jsme ty zombie.

A kdo ví, jestli se mýlí?

Myslím, že pravda je ta,
že jsme všichni součástí problému.

A dobrá zpráva je,
že můžeme být součástí řešení.

Takže co budeme dělat?

Co můžeme dělat pro oslabení
polarizace v každodenním životě?

Jak se můžeme propojit
a komunikovat

s našimi politickými protějšky?

To jsou ty otázky, které nás
s kolegou Mattem Feinbergem

začaly fascinovat před pár lety,

a začali jsme toto téma
studovat.

Jedna z prvních věcí,
které jsme objevili

a která opravdu pomáhá
pochopit polarizaci,

je pochopit,

že politické rozdíly jsou založeny
na ještě hlubších morálních rozdílech.

Jeden z nejrobustnějších poznatků
v historii politické psychologie

je vzorec, který popsali
Jon Haidt a Jesse Graham,

dva psychologové,

že liberálové a konzervativci
inklinují k podpoře různých hodnot

různě silně.

Například liberálové inklinují
k hodnotám jako je rovnost,

férovost, péče o slabé
a ochrana před ubližováním

více než konzervativci.

A konzervativci inklinují k
oddanosti skupině, patriotismu,

respektu k autoritám a morální čistotě

více než liberálové.

Spolu s Mattem jsme si říkali,
že možná tyto morální rozdíly

mohou pomoci pochopit

jak spolu liberálové a konzervativci mluví

a proč tak často mluví
jeden o voze a druhý o koze

když spolu hovoří.

Takže jsme provedli studii

ve které jsme požádali liberály,

aby napsali přesvědčivý esej

který by byl přesvědčil konzervativce
k podpoře sňatků lidí stejného pohlaví.

A zjistili jsme, že liberálové argumentují

pomocí liberálních morálních hodnot,
tedy rovností a férovostí.

Takže říkali věci jako:

"Každý by měl mít právo
milovat toho, koho chce"

a "Oni" - američtí
homosexuálové -

"si zaslouží stejná práva
jako ostatní Američané".

Celkově jsme zjistili,
že 69 % liberálů

použilo jednu z liberálních morálních
hodnot při psaní eseje

a jenom 9 % použilo
jednu z konzervativnějších hodnot,

i když měli za úkol
snažit se přesvědčit konzervativce.

A když jsme požádali konzervativce,
aby napsali přesvědčivou argumentaci

na podporu angličtiny
jako oficiálního jazyka USA,

což je klasický konzervativní
politický postoj,

zjistili jsme, že jim to taky moc nejde.

59 % z nich argumentovalo

za pomoci jedné z konzervativních
morálních hodnot

a jednom osm procent
použilo liberální hodnotu,

i když jejich úkolem bylo
zaměřit svoji argumentaci na liberály.

Takže teď je vám jasné,
proč máme problém.

Morální hodnoty jsou
hluboko zakořeněné.

Lidé jsou ochotni
bojovat a umřít za své hodnoty.

Proč by se toho vzdávali,
jen aby s vámi souhlasili

na něčem, na čem se jim
stejně nechce se s vámi shodnout?

Pokud vaše snaha přesvědčit
vašeho republikánského strejdu

znamená, že musí změnit
nejenom svůj názor,

ale musí změnit i své základní hodnoty,

tak se asi daleko nedostanete.

Tak co funguje lépe?

My si myslíme, že to je technika
"morálního přerámování",

kterou jsme studovali
v sérii experimentů.

V jednom z nich

jsme požádali liberály
a konzervativce,

aby si přečetli
jeden ze tří esejů

a poté jsme měřili
jejich postoje k životnímu prostředí.

První z těchto esejů

byla relativně obvyklá
pro-ekologická esej,

která se odkazovala na liberální hodnoty
péče a ochrany před poškozením.

Byly v ní věty jako,
"Různými způsoby

způsobujeme opravdovou škodu
místům, kde žijeme"

a "Je důležité ihned
podniknout kroky

k tomu, abychom přestali
ničit naši Zemi."

Jiná skupina účastníků

četla úplně jinou esej,

jejímž cílem bylo napojit se
na konzervativní hodnotu morální čistoty.

Byla také pro-ekologická

a byly v ní věci jako:

"Udržet naše lesy, pitnou vodu a nebe
čisté je životně důležité"

"Měli bychom nazírat znečištění

míst, ve kterých žijeme,
jako odporné."

A "Snížení míry znečistění
nám pomůže uchovat

to, co je čisté a krásné
v místech, kde žijeme."

Třetí skupina

měla za úkol číst
nepolitickou esej.

S touto skupinou jsme mohli
ty dvě ostatní srovnávat.

Při následném měření

postojů k životnímu prostředí

jsme zjistili, že liberálům bylo jedno,
kterou esej četli.

Měli tendenci být pro-ekologičtí
ve všech případech.

Jsou zastánci
ochrany životního prostředí.

Ale konzervativci

podporovali mnohem více
progresivní ekologická opatření

a ochranu životního prostředí

pokud četli esej o morální čistotě,

než když četli některou jinou esej.

Konzervativci,
kteří četli esej o morální čistotě

podstatně častěji říkali,
že věří v globální oteplování

a že jim leží na srdci,

i když tato esej globální oteplování
ani nezmiňovala.

Je to jen související téma.

Efekt morálního přerámování
byl tedy velmi silný.

Studovali jsme takto celou řadu
politických témat.

Takže jestli chcete přesvědčit
konzervativce ke změně

na téma sňatku lidí stejného pohlaví
nebo zdravotního pojištění,

pomůže vám navázat tato liberální
témata na konzervativní hodnoty

jako je vlastenectví a morální čistota.

Studovali jsme to samé i druhým směrem.

Pokud chcete posunout liberály doprava
na konzervativní témata

jako jsou vojenské výdaje a angličtina
jako oficiální jazyk USA

budete přesvědčivější,

když navážete tyto konzervativní témata
na liberální morální hodnoty

jako je rovnost a férovost.

Všechny tyto studie
mají stejné jasné závěry:

pokud chcete někoho přesvědčit
o určitém tématu

je užitečné toto téma propojit
s jejich morálními hodnotami.

A když se to takhle řekne,

tak to vypadá úplně zjevné.

Jako, proč jsme dneska večer tady?

Proč --

(smích)

Je to neuvěřitelně jasné.

A i přes tu zjevnost
je to něco, s čím opravdu zápasíme.

Ukazuje se, že když se snažíme
někoho přesvědčit o politice,

mluvíme jako bychom mluvili do zrcadla.

Nepřesvědčujeme, ale spíše si nacvičujeme
naše vlastní argumenty,

proč jsme zastánci
nějakého politického názoru.

Když jsme dávali dohromady
ty přerámované morální argumenty,

říkali jsme si "empatie a respekt,
empatie a respekt".

Pokud toto využijete,

můžete se propojit

a můžete přesvědčit
někoho v této zemi.

Takže když se znova zamyslím,

v jakém to jsme filmu,

možná jsem to předtím přehnal.

Možná nejsme v zombie hororu.

Spíš je to film o policajtech-parťácích.

(smích)

Jen si to zkuste představit.

(smích)

Znáte ty filmy:
je tam bílej a černej policajt,

nebo možná bordelář a puntičkář.

Prostě si moc nerozumějí,

protože jsou každý jiný.

Ale když se jim na konci
filmu podaří spolupracovat,

cítí obrovskou solidaritu,

možná i proto, že museli překonat
tu propast mezi sebou.

A v těch filmech

je situace většinou nejhorší
v druhém jednání,

kdy jsou naši hrdinové od sebe
úplně nejdál.

Možná, že zrovna tam jsme
dneska v naší zemi,

na konci druhého jednání
filmu o policajtech,

(smích)

kteří jsou od sebe daleko,
ale za chvíli se zase sblíží.

Zní to dobře,

ale pokud chceme, aby se to stalo,

myslím, že zodpovědnost
začíná u každého z nás.

Takže tady je moje výzva pro vás:

pojďme dát tuto zemi zpátky dohromady.

Pojďme to udělat navzdory politikům

a médiím a Facebooku a Twitteru

a reorganizaci volebních okrsků

a navzdory všemu,
co nás rozděluje.

Pojďme to udělat, protože to je správné.

A pojďme to udělat,
protože nenávist a pohrdání,

které námi všemi prochází každý den,

nás dělá ošklivými a ničí nás,

a ohrožuje samotnou strukturu
naši společnosti.

Dlužíme jeden druhému a naší zemi

snahu propojit se s druhými.

Nemůžeme si už dovolit je nenávidět

a nemůžeme si dovolit,
aby nás nenáviděli.

Empatie a respekt.

Empatie a respekt.

Je to to nejmenší,
co dlužíme našim spoluobčanům.

Děkuji.

(potlesk)