Evropská uprchlická krize a sýrie vysvětleny

V létě 2015 zažila Evropa největší příliv
uprchlíků od druhé světové války. Proč?

Hlavní důvod je, že se Sýrie stala hlavním
světovým zdrojem uprchlíků.

Sýrie se nachází na blízkém východě
na úrodné půdě obydlené nejméně 10 000 let

od šedesátých let byla vedena rodinou Al-Assad
která zemi vedla jako kvazi-diktátoři

dokud nenastalo Arabské jaro v roce 2011:

Revoluční vlna protestů a konfliktů v arabském světě,
která svrhnula mnohé autoritativní režimy.

Ale rodina Al-Assad odmítla sestoupit

a začala brutální občanskou válku.

Různé etnické a náboženské skupiny spolu bojovaly
a měnily koalice.

ISIS, vojenská džihádistická
skupina využila příležitosti

a vstoupili do tohoto zmatku s cílem vybudovat
totalistický islámský Chalifát.

Záhy se stala jednou z nejnásilnějších a nejúspě-
šnějších extremistických organizací na zemi.

Bylo spácháno mnoho válečných zločinů všemi
zúčastněnými stranami -

pomocí chemických zbraní, hromadných poprav,
rozsáhlých mučení a smrtících útoků na civilisty.

Syrská populace byla uvězněna mezi režimem,
vzbouřenci a náboženskými extrémisty.

Třetina Syřanů byla vystěhována v rámci Sýrie,
zatímco přes 4 000 000 lidí ze země uteklo.

Drtivá větši na z nich přebývá v táborech
v sousedních zemích,

Které se starají o 95% uprchlíků.

Přitom arabské státy u perského zálivu
dohromady přijaly 0 uprchlíků,

což Amnesty International
označila za zvlášť hanebné.

Světový potravinový program nebyl připraven
na uprchlickou krizi takového rozsahu.

Tím pádem jsou mnohé uprchlické tábory
přeplněny a nejsou dostatečně zásobené.

Lidé jsou tam vystaveni zimě,
hladu a nemocem.

Syřané ztratili naději, že se jejich
situace v dohledné době zlepši,

takže se mnozí rozhodli
žádat o azyl v Evropě.

Mezi lety 2007 a 2014 investovala
Evropská Unie 2 miliardy Euro

do obrany, pokročilých bezpečnostních
technologií a hraničních hlídek,

ale moc ne do opatření na přiliv uprchlíků.

Takže byla špatně připravena na bouři lidí
hledajících azyl.

V EU musí uprchlík zůstat ve státě,
kam na začátku přijel, což uvaluje

ohromný tlak na hraniční státy,
které už samy mají problémy.

Řecko, které je v situaci srovnatelné s
Velkou hospodářskou krizí,

nedokázalo pojmout tolik lidí najednou.

Hladoví a zoufalí lidé proměnili ostrovy jindy
vyhrazené pro turisty v žalostné místo.

Svět se potřeboval spojit a jednat jednotně,
Ale místo toho se ještě víc rozdělil

Mnohé státy rovnou odmítly přijmout jakékoli
uprchlíky, a nechaly obtíže hraničním státům.

V roce 2014 Spojené království lobbovalo za za-
stavení velké záchranné operace Mare Nostrum,

jejímž cílem bylo zabránit utonutí lidí plujících
za azylem přes středozemní moře.

idea nejspíš byla, že čím větší počet obětí,
tím méně žadatelů o azyl se na cestu vydá.

Ale ve skutečnosti se to nedělo.

Vnímání krize ve světě se náhle změnilo,
když začaly obíhat fotografie

mrtvého chlapce ze Sýrie nalezeného
obličejem k zemi na pláži Turecka

Německo ohlásilo, že bez výjimky
přijmou každého Syrského uprchlíka

a že se připravuje přijmout 800 000 lidí v roce 2015,
což je více, než Evropská Unie přijala v roce 2014,

jen aby o několik dní později zavedli dočasné
hraniční kontroly a žádali celoevropské řešení.

Po celém západě víc a víc lidí začíná jednat.

i když většina podpory žadatelů o azyl
přichází od občanů, nikoli od politiků.

Ale v západním světě je strach. Islám, vy-
soká porodnost, zločin a kolaps společnosti.

Přiznejme si to a podívejme se na fakta.

I kdyby EU sama přijala všechny 4 miliony
uprchlíků a 100 % z nich byli muslimové,

poměr muslimů v EU by stoupl
ze čtyř na pět procent.

To není drastická změna a určitě ne-
udělá z Evropy muslimský kontinent.

Muslimská komunita není ani
nová, ani důvod k obavám.

Porodnost v mnohých částech
západního světa je malá,

takže se objevila obava, že
během několika desetiletí

převládnou nad původními obyvateli.

Studie ukázaly, že ačkoli je v Evropě
porodnost mezi Muslimy větší,

klesá a ustaluje se s růstem
životní úrovně a vzdělanosti.

Většina Syrských uprchlíků už je vzdělaná.

Porodnost v Sýrii před občanskou
válkou nebyla moc velká

a počet obyvatel dokonce
klesal, nikoli stoupal.

Strach z toho, že uprchlíci vedou k vyšší
kriminalitě se taky ukazuje jako nesprávný.

Uprchlíci, kteří imigrují, páchají méně zločinu,
než původní obyvatelé.

Když je jim umožněno pracovat, začínají podni-
kat a co nejdříve se integrují mezi pracující.

Potom společnosti dávají více, než jí odebírají.

Syřané přicházející na západ jsou poten-
cionální profesionální pracovní síla,

zoufale potřebná k udržení
evropské stárnoucí populace.

Kromě toho uprchlíci cestující se smartphony
vedli k mylné představě, že pomoc nepotřebují.

Sociální média a internet se staly
životně důležitou součástí bytí uprchlíkem.

GPS pomáhá navádět je na
dlouhách cestách do Evropy,

facebookové skupiny jim dávají aktuální
tipy, jak se vyhnout obtížím.

To akorát dokazuje, že tito lidé jsou jako my.

Kdybys ty vyrážel na nebezpečnou cestu,
vzdal by ses svého mobilu?

Evropská Unie je nejbohatší
skupinka ekonomií na Zemi.

Dobře organizované státy s dobře fungují-
cími sociálními systémy, infrastrukturou,

demokracií a obrovskými továrnami.

Může se vypořádat s výzvou uprchlické
krize, pokud bude chtít.

To samé se dá říct o celém západním světě.

Zatímco maličké Jordánsko přijalo
přes 600 tisíc Syrských uprchlíků,

Spojené království, které má 78-krát
větší HDP, ohlásilo, že přes svoje hranice

pustí jen 20 000 Syřanů
během příštích pěti let.

Spojené státy přijaly 10 000,
Austrálie 12 000.

Celkově se věci pomalu zlepšují.
Ale ne dost rychle.

Právě píšeme historii.
Jak chceme, aby se na nás vzpomínalo?

Jako na xenofobní bohaté zbabělce,
schovávající se za plotem?

Musíme si uvědomit, že tito lidé, prchající
před smrtí a zničením, se od nás vůbec neliší.

Přijetím do našich zemí a jejich integrací do
naší společnosti můžeme mnoho získat.

Něco ztratit můžeme jenom
když budeme tuto krizi ignorovat.

Další mrtvé děti budou vyplaveny na břeh,
pokud nebudeme jednat humánně a s rozumem.

Pojďme to udělat správně a snažme se
být těmi nejlepšími, co můžeme.