Shilo Shiv Suleman: Jak nám může technologie umožnit snít

Přestali jsme kvůli vynálezům, jako jsou mobilní telefony, iPody a foťáky, snít? Mladá výtvarnice Shilo Shiv Suleman říká, že ne, a předvádí "Khoya," svou novou obrázkovou knihu pro iPad, a proletíme se kouzelným světem v 7 minutách čiré kreativity.

Můj příběh vlastně začal zde v Rádžasthánu

před dvěma lety.

Byla jsem v poušti, hvězdné nebe nade mnou,

se zpěvákem Sufi jménem Mukhtiar Ali.

A mluvili jsme o tom,

že se nic nezměnilo

od časů staroindického eposu Mahábhárata.

Tehdy, když jsme my Indové chtěli cestovat,

zapřáhli jsme vůz a rozjeli se s větrem o závod.

Podobně jako když dnes létáme letadlem.

Tehdy,

když indický princ Ardžuna, velký válečník,

dostal žízeň, vzal do ruky luk,

střelil šíp do země a z ní začala pramenit voda.

Dnes děláme to samé

za pomoci strojů a vrtáků.

A došli jsme k závěru,

že kouzla byla nahrazena

stroji.

A z toho mi vážně bylo do pláče.

Stal se ze mě tak trochu technofob.

Děsila mě představa,

že ztratím schopnost

si vychutnat a ocenit západ slunce,

aniž bych si ho fotila a pak o tom psala přátelům na Twitteru.

Mám pocit, že by technologie

měla kouzla umožňovat, ne je ničit.

Když jsem byla malá holka,

můj dědeček mi dal svoje stříbrné kapesní hodinky.

A tento kousek 50 let staré technologie

byl pro mě ta nejkouzelnější věc na světě.

Byla to zlatá brána

do světa pirátů a ztroskotaných lodí

a výplodů mé představivosti.

Mám pocit, že díky našim mobilům

a stylovým hodinkám a foťákům

jsme přestali snít.

Že nám brání nechat se inspirovat.

A tak jsem do toho skočila po hlavě, do světa technologií,

abych zjistila, jak ji mohu využít k vytváření kouzel,

namísto jejich ničení.

Knížky ilustruji už od svých 16 let.

Když jsem uviděla iPad,

viděla jsem v něm zařízení na vyprávění příběhů,

které může spojovat čtenáře po celém světě.

Dokáže rozpoznat, jak ho držíme.

Ví, kde se nacházíme.

Spojuje obrázky, text,

animaci, zvuky a hmat.

Do vyprávění je najednou

zapojeno mnoho smyslů.

Ale k čemu to využít?

Rovnou spustím Khoyu,

interaktivní aplikaci pro iPad.

Píše se tu: "Umístěte prsty

na každé světélko."

A pak --

(Hudba)

Píše se tu: "Tato skříňka patří..."

A tak sem napíšu svoje jméno.

Tím se vlastně stávám postavou v této knize.

V určitou chvíli dostávám dopisy --

a iPad ví, kde bydlím díky GPS --

a chodí na moji adresu.

Dítě ve mně je nadšené

ze všech těch nových možností.

Teď jsem dlouho mluvila o kouzlech.

A neměla jsem na mysli čaroděje a draky,

myslela jsem spíš taková ta dětská kouzla,

ty představy, kterými jsme se bavili jako malí.

Tahleta představa světlušky ve sklenici, z nějakého důvodu

pro mě byla vždycky vzrušující.

Takže tady musíte naklánět iPad tak,

aby světlušky vyletěly ven.

A ony vám pak svítí na cestu celý zbytek knihy.

Další představa, která mě jako dítě fascinovala,

že celá galaxie se může schovávat

v jedné jediné kuličce.

Takže tady

se každá knížka a každý svět

proměňuje v malou kuličku

kterou vložím sem,

do tohoto magického přístroje v přístroji.

A díky tomu se mi otevře mapa.

Všechny fantasy knížky měly vždycky mapy,

ale ty mapy byly statické.

Toto je mapa, která roste a svítí

a stává se vaší navigací po zbytek knihy.

Také se vám v určitých částech knihy odkrývá.

Tak a teď vstoupím dovnitř.

Další věc, která je pro mě velice důležitá,

je vytvářet obsah, který je Indický,

ale přesto velmi současný.

Zde jsou Apsary.

Už jsme slyšeli o vílách a o nymfách,

ale kolik lidí mimo Indii

zná jejich Indický protějšek - Apsary?

Tyhle ubohé Apsary byly uvězněny v Indrových komnatách tisíce let

ve staré zatuchlé knize.

A my jsme je opět probudili k životu

v současném příběhu pro děti.

V příběhu, který se dokonce zaobírá aktuálními problémy,

jako je environmentální krize.

(Hudba)

Když mluvíme o environmentální krizi,

myslím, že za posledních 10 let tu vznikl velký problém,

děti se zamykají u sebe v pokoji,

nalepeni na počítač, a nejsou schopni se dostat ven.

Nyní díky mobilní technologii

můžeme děti poslat ven do světa přírody

i s jejich technikou.

Jedna z interakcí v knize

vás vyšle splnit úkol,

kde musíte jít ven,

a svojí kamerou na iPadu

sehnat obrázky různých přírodních objektů.

Když jsem byla malá, měla jsem spoustu sbírek

klacíků a kamínků a oblázků a mušliček.

Z nějakého důvodu to děti už nedělají.

Takže tento dětský rituál vracíme zpět,

musíte jít ven

a v jedné kapitole vyfotit obrázek květiny,

a pak ho označit.

V další kapitole musíte vyfotit kousek kůry,

a pak jej označit.

A stane se to,

že si vlastně vytvoříte digitální kolekci fotografií

kterou potom můžete nahrát na web.

Dítě v Londýně nahraje obrázek lišky

a říká: "Jé, dneska jsem viděl lišku."

A dítě v Indii říká: "Dneska jsem viděl opici."

Vytváří to tento druh sociální sítě

okolo sbírky digitálních fotografií

které jste si vyfotili.

Ve spojení

kouzel, Země a technologie,

je mnoho možností.

Plánujeme, že v další knize bude interakce,

kde vezmete svůj iPad ven, nahrajete video

a skrze rozšířenou realitu

uvidíte vrstvu animovaných skřítků

kteří se objeví na rostlinách před vaším domem.

V jednu chvíli je celá obrazovka plná listů.

A tak musíte pusou napodobit foukání větru a odfouknout je

abyste mohli přečíst zbytek knihy.

Jsme na cestě

ke světu, kde se síly přírody

a technologie propojují,

a kouzla a technologie se propojují.

Využíváme energii ze slunce.

Vydáváme se se svými dětmi

blíže přírodnímu světu

za kouzly a radostí

a dětskou láskou, kterou jsme znali,

skrze jednoduché médium příběhu.

Děkuji.

(Potlesk)