-
Title:
Nepředvídatelné následky uspěchaného světa
-
Description:
Proč moderní technologie slibují efektivitu, když kvůli nim máme neustálý pocit, že nás tlačí čas? Antropoložka Kathryn Bouskill zkoumá paradoxy života v uspěchané společnosti a vysvětluje, proč je nutné si znovu uvědomit důležitost zpomalení ve světě, který nám velí: "jeď, jeď, jeď!"
-
Speaker:
Kathryn Bouskill
-
Divíte se někdy,
proč jsme obklopeni věcmi,
-
které nám pomáhají dělat vše
rychleji, rychleji a rychleji?
-
Rychleji komunikovat,
-
ale také rychleji pracovat,
rychleji platit,
-
rychleji cestovat,
najít si rychleji partnera,
-
rychleji vařit, rychleji uklízet,
a to vše v jednu a tutéž chvíli?
-
Jaký to je pocit, když do každé hodiny
toho musíte nacpat co nejvíc?
-
Moje generace Američanů
¶
-
řadí rychlost téměř mezi lidská práva.
-
Někdy mi přijde,
že naše minimální rychlost je Mach 3.
-
Jen o vteřinu pomaleji a už se bojíme,
že ztrácíme konkurenceschopnost.
-
Už i má generace
si však začíná klást otázku,
-
zdali jsme my pány rychlosti
-
nebo zda rychlost ovládá nás.
-
Pracuji jako antropoložka
v RAND Corporation,
¶
-
a zatímco mnoho antropologů
studuje starobylé kultury,
-
já se zaměřuji na ty soudobé
a na to, jak se adaptujeme
-
na všechny změny,
které se ve světě odehrávají.
-
Nedávno jsem spolu s inženýrem
Seifu Chondem začala zkoumat rychlost.
-
Zajímalo nás, jak se lidé
éře zrychlování přizpůsobují,
-
a jaké to má dopady
na bezpečnost a politiku.
-
Jak by mohl náš svět vypadat za 25 let,
-
pokud se nynější tempo změn
bude nadále zvyšovat?
-
A co by to znamenalo pro dopravu,
-
vzdělávání, komunikaci,
-
výrobu, zbrojní průmysl
-
nebo dokonce pro přirozený výběr?
-
Přinese nám rychlejší budoucnost
více bezpečí a produktivity?
-
Anebo nás učiní zranitelnějšími?
-
V našem výzkumu lidé přijímali
zrychlování jako nevyhnutelný proces,
¶
-
který přináší jak vzrušení,
tak určitou ztrátu kontroly.
-
Bojí se, že pokud by zpomalili,
-
riskovali by, že budou překonáni.
-
Tvrdí, že by raději vyhořeli
než zrezivěli.
-
Přesto se zároveň obávají,
-
že by rychlost mohla narušit
jejich kulturní tradice
-
a smysl domova.
-
Nakonec i ti, kdo stojí v celé honičce
na pozicích vítězů,
-
připouštějí, že se cítí poněkud nesví.
-
Spatřují ve zrychlování proces
rozšiřující mezeru mezi majetnými,
-
kteří si kamkoli doletí letadlem,
-
a mezi nemajetnými,
-
kteří zůstávají v digitálním zapomnění.
-
Ano, máme dobrý důvod předvídat,
že budoucnost bude rychlejší,
¶
-
ale uvědomila jsem si,
-
že v rychlosti je určitý paradox,
-
a podobně jako všechny paradoxy
-
nás to učí o povaze lidské zkušenosti
-
ve své absurditě i komplexnosti.
-
Prvním paradoxem je,
že rychlost zbožňujeme
¶
-
a její intenzitou jsme přímo uchváceni.
-
Naše pravěké mozky
tomu však nejsou uzpůsobeny,
-
a tak sice vynalézáme horské dráhy,
závodní auta a nadzvuková letadla,
-
ale poté končíme s poraněnou páteří,
žaludeční nevolností
-
či pásmovou nemocí.
-
Nezrodili jsme se pro multitasking.
-
Spíše je nám vlastní dělat jednu věc
s neskutečným soustředěním,
-
jako při lovu, kdy klíčem
k úspěchu není rychlost,
-
ale vytrvalost na delší vzdálenosti.
-
Prohlubují se rozdíly mezi naším
biologickým nastavením a životním stylem,
-
tedy nesoulad mezi dispozicemi našich těl
a tím, co je nutíme dělat.
-
Moji mentoři tento fenomén pojmenovali
"Pralidé v dálničním pruhu".
-
-
Druhým paradoxem je,
že rychlost můžeme objektivně měřit.
¶
-
Kilometry za hodinu, gigabajty za sekundu.
-
Ale to, jak rychlost pociťujeme
-
a zda je nám příjemná,
to je velmi subjektivní.
-
Lze doložit,
-
že tempo, s jakým se přizpůsobujeme
novým technologiím, se zvyšuje.
-
Například od vynálezu telefonu
uplynulo 85 let,
-
než se dostal do domovů většiny Američanů.
-
Oproti tomu pouhých 13 let trvalo,
než většina z nás měla smartphony.
-
Jak lidé v rychlosti jednají
a jak na rychlost reagují,
-
to se liší napříč kulturami,
stejně jako mezi lidmi v téže kultuře.
-
Interakce, které lze považovat
za příjemně svižné a pohodlné,
-
by mohly být v jiných kulturách
považovány za velmi neslušné.
-
Při japonském čajovém obřadu
byste zřejmě nepožádali o čaj s sebou,
-
abyste mohli vyrazit
na další turistickou zastávku.
-
Nebo ano?
-
Třetí paradox je,
že rychlost plodí rychlost.
¶
-
Čím rychleji odpovím,
tím více odpovědí dostanu
-
a tím rychleji pak zase musím odpovědět.
-
Neomezené možnosti komunikace
-
a okamžitého přístupu k informacím
-
měly zajistit, abychom se rozhodovali
snadněji a racionálněji.
-
Nezdá se však, že tomu tak skutečně je.
-
A tu je ještě jeden paradox.
¶
-
Pokud nás všechny ty rychlé technologie
měly osvobodit od dřiny,
-
proč se všichni cítíme pod časovým tlakem?
-
Proč dosahují dopravní nehody
rekordních čísel jen proto,
-
že si myslíme, že na tu zprávu
prostě musíme odpovědět teď hned?
-
Neměl by život v rychlém pruhu
znamenat více zábavy
-
a trochu méně úzkosti?
-
V němčině proto dokonce mají výraz:
-
"Eilkrankheit".
-
V překladu "nemoc ze spěchu".
-
Když se musíme rychle rozhodovat,
-
přepínáme na autopilota
-
a spoléháme se pouze na naučené chování,
-
reflexy a kognitivní předsudky,
-
což nám pomáhá rychle vnímat a reagovat.
-
Občas to může zachránit život, že?
-
Bojuj, nebo uteč.
-
Ale z dlouhodobého hlediska
nás to občas přivádí na scestí.
-
Často, když naše společnost
zásadně selhává,
¶
-
nejedná se o technologická selhání.
-
Jde o selhání, k nimž dochází,
-
když činíme příliš rychlá rozhodnutí,
když jedeme na autopilota.
-
Zapomínáme na kreativní
a kritické myšlení,
-
kterých je třeba k propojení souvislostí,
-
k eliminaci nesprávných informací
-
a ke komplexnímu porozumění.
-
Takové promýšlení nelze provést rychle.
-
To je na pomalé promýšlení.
-
Dva psychologové,
Daniel Kahneman a Amos Tversky
-
na to začali poukazovat už v roce 1974
-
a my jsme stále nedokázali
jejich poznatky zužitkovat.
-
Na celou moderní historii lze pohlížet
jako na jedno zrychlení za druhým.
¶
-
Jako bychom si mysleli,
že když dostatečně zrychlíme,
-
překonáme tím své problémy.
-
Ale to se nikdy nepodaří.
-
Víme to z vlastní životní zkušenosti
-
a vědí to také politici.
-
A proto se nyní obracíme
na umělou inteligenci,
-
aby nám pomohla dělat rychlejší
a chytřejší rozhodnutí
-
a zpracovávat ta stále narůstající
kvanta informací.
-
Stroje zpracovávající data
však nemohou nahradit
-
kritické a soustavné myšlení lidí,
-
jejichž pravěké mozky potřebují
čas na vstřebání podnětů,
-
na zpomalení mysli
-
a na uvolnění toku myšlenek.
-
Pokud si začínáte myslet,
že je zkrátka na čase šlápnout na brzdu,
¶
-
nepůjde vždy o to pravé řešení.
-
Všichni víme, že vlak uhánějící
příliš rychle do zatáčky může vykolejit,
-
ale Seifu, zmiňovaný inženýr,
-
mě naučil, že i vlak, který do zatáčky
vjíždí moc pomalu, může také vykolejit.
-
Zvládnutí toho prudkého zrychlování
tedy musí začít v pochopení toho,
¶
-
že máme nad rychlostí více kontroly,
než si myslíme,
-
a to jako jedinci i jako společnost.
-
Někdy se budeme muset
přepnout do rychlejšího módu.
-
Bude třeba vyřešit patovou situaci,
-
urychlit humanitární pomoc
pro oběti hurikánu
-
nebo použít 3D tisk,
abychom zhotovili, co potřebujeme,
-
a to ve chvíli, kdy je to třeba.
-
Jindy ale budeme preferovat
pomalejší prostředí,
-
abychom dokázali vstřebat
příliš rychlý prožitek.
-
Navíc je zcela v pořádku,
když neustále nepřijímáme podněty.
-
Je to dobré pro dospělé
-
i pro děti.
-
Může to být nuda,
ale dává nám to čas na přemýšlení.
-
Čas strávený pomalu není promarněný.
-
A musíme přehodnotit,
co vlastně znamená šetřit čas.
¶
-
Kultura a rituály po celém světě
se budují pozvolna,
-
protože pozvolnost nám pomáhá posílit
naše sdílené hodnoty a spojit se.
-
A právě vztahy jsou
základní součástí lidského bytí.
-
Potřebujeme rychlost zvládnout,
-
a to znamená pečlivě zvažovat
pro a proti každé technologie.
-
Pomůže vám technologie získat čas,
který vám pak umožní projevit lidskost?
-
Přivodí vám či jiným lidem
onu "nemoc ze spěchu"?
-
Máte-li to štěstí, že si sami určujete
tempo svého života,
-
pak je to vaše privilegium.
-
Využijte ho.
-
Možná se rozhodnete,
že potřebujete jak zrychlit,
-
tak i užít si čas beze spěchu:
-
čas na rozvážení,
-
důkladné pochopení
-
svým vlastním tempem;
-
čas na naslouchání,
-
na vcítění se,
-
na zklidnění mysli,
-
na rozjímání u jídelního stolu.
-
A s tím, jak se blížíme našim zítřkům,
¶
-
zvažme, zdali bychom rychlé technologie,
-
samotný smysl rychlosti
-
i naše očekávání od rychlosti
-
neměli přizpůsobit nám lidem.
-
-