Return to Video

Myš. Laserový paprsek. Zmanipulovaná paměť.

  • 0:00 - 0:02
    Steve Ramirez:
    Během prvního roku
  • 0:02 - 0:04
    na vysoké škole jsem posedával na posteli,
  • 0:04 - 0:06
    jedl hromady sladkostí Ben & Jerry's,
  • 0:06 - 0:08
    sledoval hlouposti v televizi
  • 0:08 - 0:11
    a možná, možná jsem
    poslouchal Taylor Swift.
  • 0:11 - 0:13
    Zrovna jsem za sebou měl rozchod.
  • 0:13 - 0:14
    (Smích)
  • 0:14 - 0:17
    Jediné, co jsem po dlouhou
    dobu dokázal dělat,
  • 0:17 - 0:20
    bylo stále dokola
    vzpomínat na onu osobu
  • 0:20 - 0:23
    a přitom si přát,
    abych se zbavil toho nepříjemného
  • 0:23 - 0:25
    úzkostného pocitu na zvracení.
  • 0:25 - 0:28
    Jsem ale neurovědec,
  • 0:28 - 0:30
    takže jsem věděl,
    že vzpomínka na tuto osobu
  • 0:30 - 0:33
    a její strašný, emocionální podtext
  • 0:33 - 0:36
    jsou z velké části důsledkem
    práce různých částí mozku.
  • 0:36 - 0:38
    A tak mě napadlo, jestli
    bychom se mohli dostat
  • 0:38 - 0:40
    do mozku a odstranit tyto pocity,
  • 0:40 - 0:43
    ale přitom ponechat nedotčené
    vzpomínky na danou osobu.
  • 0:43 - 0:46
    Pak jsem si uvědomil,
    že to je asi velké sousto.
  • 0:46 - 0:48
    Proč se ale pro začátek nepodívat do mozku
  • 0:48 - 0:51
    a nezačít s pouhou jednou vzpomínkou?
  • 0:51 - 0:54
    Mohli bychom ji přivést zpět k životu,
  • 0:54 - 0:57
    možná si dokonce pohrát s jejím obsahem?
  • 0:57 - 1:00
    Chci říct, že na celém
    světě je jedna osoba,
  • 1:00 - 1:02
    o níž doufám,
    že tuhle přednášku nesleduje.
  • 1:02 - 1:06
    (Smích)
  • 1:06 - 1:09
    Ale je v tom háček. Je v tom háček.
  • 1:09 - 1:12
    Tyto nápady vám
    asi připomínají filmy „Total Recall",
  • 1:12 - 1:14
    „Věčný svit neposkvrněné mysli"
  • 1:14 - 1:15
    nebo „Počátek".
  • 1:15 - 1:17
    Filmovými hvězdami,
    se kterými pracujeme,
  • 1:17 - 1:19
    jsou celebrity naší laboratoře.
  • 1:19 - 1:20
    Xu Liu: Laboratorní myši.
  • 1:20 - 1:22
    (Smích)
  • 1:22 - 1:25
    My neurovědci pracujeme
    v laboratořích s myšmi,
  • 1:25 - 1:28
    abychom pochopili,
    jak funguje paměť.
  • 1:28 - 1:31
    A jak doufáme,
    dnes vás snad přesvědčíme o tom,
  • 1:31 - 1:34
    že dokážeme v mozku
    aktivovat vzpomínku
  • 1:34 - 1:36
    rychlostí světla.
  • 1:36 - 1:39
    K tomu, abychom to dokázali,
    stačí jen dva prosté kroky.
  • 1:39 - 1:43
    Za prvé, najdete a označíte paměť v mozku,
  • 1:43 - 1:46
    a poté ji aktivujete spínačem.
  • 1:46 - 1:48
    Tak jednoduché to je.
  • 1:48 - 1:50
    (Smích)
  • 1:50 - 1:51
    SR: Už jste přesvědčení?
  • 1:51 - 1:55
    Ukazuje se, že nalézt v mozku
    vzpomínku není vůbec tak snadné.
  • 1:55 - 1:58
    XL: Vskutku. Je to mnohem
    obtížnější než například
  • 1:58 - 2:00
    nalezení jehly v kupce sena,
  • 2:00 - 2:03
    protože alespoň víte, že jehla je něco,
  • 2:03 - 2:05
    čeho se můžete fyzicky dotknout.
  • 2:05 - 2:07
    Ale paměť ne.
  • 2:07 - 2:11
    A mozek se skládá z podstatně
    většího množství buněk
  • 2:11 - 2:16
    než kolik je stébel v běžné kupě sena.
  • 2:16 - 2:18
    Takže ano, tento úkol může
    působit skličujícím dojmem.
  • 2:18 - 2:22
    Ale naštěstí nám v tom
    pomáhá samotný mozek.
  • 2:22 - 2:25
    Ukázalo se, že všechno,
    co potřebujeme,
  • 2:25 - 2:27
    je nechat mozek zformovat vzpomínku,
  • 2:27 - 2:30
    načež nám mozek sám řekne,
    které buňky
  • 2:30 - 2:32
    se na dané vzpomínce podílí.
  • 2:32 - 2:35
    SR: Takže, co se dělo v mém mozku,
  • 2:35 - 2:37
    zatímco jsem vzpomínal na svou ex?
  • 2:37 - 2:39
    Pokud byste na chvíli
    nechali stranou morálku
  • 2:39 - 2:41
    a rozřezali můj mozek na plátky,
  • 2:41 - 2:43
    spatřili byste úžasné množství
  • 2:43 - 2:46
    oblastí v mozku, které se aktivovaly
    během tohoto vzpomínání.
  • 2:46 - 2:49
    Jedna oblast mozku,
    která by byla zvláště aktivní,
  • 2:49 - 2:51
    se nazývá hipokampus,
  • 2:51 - 2:53
    jenž se po dlouhá léta považoval za místo,
  • 2:53 - 2:56
    kde se uchovávají nám nejdražší vzpomínky,
  • 2:56 - 2:58
    což z něj zároveň činí ideální cíl pro to,
  • 2:58 - 3:01
    abychom se zde pokusili najít a snad
    i obnovit paměť.
  • 3:01 - 3:03
    XL: Když se podíváte na hipokampus zblízka,
  • 3:03 - 3:06
    uvidíte samozřejmě mnoho buněk,
  • 3:06 - 3:09
    ale dokážeme určit, které buňky souvisí
  • 3:09 - 3:10
    s konkrétními vzpomínkami,
  • 3:10 - 3:13
    protože kdykoli je buňka aktivní,
  • 3:13 - 3:14
    když třeba vytváří vzpomínku,
  • 3:14 - 3:18
    zanechá za sebou stopy,
    které nám umožní určit,
  • 3:18 - 3:21
    že byla v nedávné době aktivní.
  • 3:21 - 3:23
    SR:
    Stejně jako nám v noci svítící okna domů
  • 3:23 - 3:26
    prozrazují, že za nimi někdo
    zřejmě právě pracuje,
  • 3:26 - 3:29
    tak v těchto buňkách existují
  • 3:29 - 3:31
    biologické senzory,
    které se zapínají
  • 3:31 - 3:33
    právě tehdy, když buňky pracují.
  • 3:33 - 3:35
    Jsou něco jako biologická okna,
    která se rozsvítí,
  • 3:35 - 3:37
    čímž nám dají vědět,
    že je buňka aktivní.
  • 3:37 - 3:40
    XL:
    Takže jsme odpojili část tohoto senzoru
  • 3:40 - 3:43
    a přepojili jej ke spínači,
    kterým ovládáme buňky,
  • 3:43 - 3:47
    a tento spínač jsme zabalili
    do uměle vytvořeného viru,
  • 3:47 - 3:50
    který jsme vstříkli do myšího mozku.
  • 3:50 - 3:52
    Takže kdykoli se utvořila vzpomínka,
  • 3:52 - 3:55
    tento spínač se připojil
  • 3:55 - 3:57
    ke všem aktivním buňkám.
  • 3:57 - 3:59
    SR: Takže takto vypadá hipokampus
  • 3:59 - 4:02
    například po zformování zážitku strachu.
  • 4:02 - 4:04
    Moře modré, které zde vidíte,
  • 4:04 - 4:06
    jsou nahuštěné mozkové buňky,
  • 4:06 - 4:07
    ale tyto zelené mozkové buňky
  • 4:07 - 4:10
    jsou ty, které udržují
  • 4:10 - 4:11
    konkrétní zážitek strachu.
  • 4:11 - 4:13
    Takže se díváte, jak se
  • 4:13 - 4:16
    krystalizuje prchavý záchvěv strachu.
  • 4:16 - 4:19
    Ve skutečnosti se právě teď
    díváme na průřez vzpomínkou.
  • 4:19 - 4:22
    XL: Co se týče spínače,
    o kterém jsme mluvili,
  • 4:22 - 4:25
    v ideálním případě by měl
    reagovat velmi rychle.
  • 4:25 - 4:27
    Nemělo by jít o minuty nebo hodiny.
  • 4:27 - 4:31
    Měl by reagovat rychlostí mozku,
    v řádu milisekund.
  • 4:31 - 4:33
    SR: Takže, co navrhuješ, Xu?
  • 4:33 - 4:36
    Mohli bychom použít, řekněme,
    farmaceutické látky
  • 4:36 - 4:37
    k aktivování a deaktivování
    mozkových buněk?
  • 4:37 - 4:41
    XL: Ty jsou docela zrádné.
    Dostanou se všude.
  • 4:41 - 4:44
    A taky trvá celou věčnost
    než začnou působit.
  • 4:44 - 4:48
    Takže by nám neumožnily
    kontrolovat mozek v reálném čase.
  • 4:48 - 4:52
    Ale co kdybychom prohnali
    mozkem elektrický šok, Steve?
  • 4:52 - 4:55
    SR: Elektřina je dost rychlá,
  • 4:55 - 4:56
    ale asi bychom ji nedokázali zacílit
  • 4:56 - 4:59
    na konkrétní buňky,
    které udržují vzpomínky
  • 4:59 - 5:01
    a taky bychom asi usmažili mozek.
  • 5:01 - 5:04
    XL: Aha, to je pravda.
    Takže to vypadá,
  • 5:04 - 5:06
    že skutečně potřebujeme najít jiný způsob,
  • 5:06 - 5:10
    jak ovlivnit mozek rychlostí světla.
  • 5:10 - 5:15
    SR:
    Takové světlo se šíří rychlostí světla.
  • 5:15 - 5:18
    Možná bychom mohli k aktivaci
    a deaktivaci vzpomínek
  • 5:18 - 5:20
    prostě použít světlo --
  • 5:20 - 5:21
    XL: To je celkem rychlé.
  • 5:21 - 5:23
    SR: -- a protože buňky mozku běžně
  • 5:23 - 5:25
    nereagují na světelné pulzy,
  • 5:25 - 5:27
    pak ty, které by na ně reagovaly,
  • 5:27 - 5:29
    by v sobě měly spínač citlivý na světlo.
  • 5:29 - 5:31
    Proto musíme nejprve
    přelstít mozkové buňky,
  • 5:31 - 5:32
    aby reagovaly na laserové paprsky.
  • 5:32 - 5:34
    XL: Ano, slyšeli jste správně.
  • 5:34 - 5:36
    Snažíme se do mozku střílet laserem.
  • 5:36 - 5:37
    (Smích)
  • 5:37 - 5:41
    SR: A technika, která nám to
    umožňuje, se nazývá optogenetika.
  • 5:41 - 5:44
    Optogenetika nám poskytuje onen
    světelný spínač, který používáme
  • 5:44 - 5:46
    k zapnutí nebo vypnutí
    mozkové buňky,
  • 5:46 - 5:48
    název tohoto spínače je channelrhodopsin,
  • 5:48 - 5:51
    který zde představují zelené tečky
    připojené k mozku.
  • 5:51 - 5:54
    Můžete se na channelrhodopsin
    dívat jako na spínač citlivý na světlo,
  • 5:54 - 5:57
    který lze uměle připojit k mozkové buňce,
  • 5:57 - 5:58
    díky čemuž jej můžeme použít
  • 5:58 - 6:01
    k aktivaci a deaktivaci mozkových
    buněk jeho sepnutím,
  • 6:01 - 6:04
    v tomto případě sepnutím skrze
    světelné pulzy.
  • 6:04 - 6:08
    XL:
    Tento spínač channelrhodopsinu připojíme
  • 6:08 - 6:10
    k senzoru,
    o kterém jsme před chvíli mluvili,
  • 6:10 - 6:12
    a vstříkneme ho do mozku.
  • 6:12 - 6:16
    Takže pokaždé,
    když je utvářena vzpomínka,
  • 6:16 - 6:18
    připojí se tyto spínače citlivé na světlo
  • 6:18 - 6:21
    ke všem aktivním buňkám
    spojeným s danou vzpomínkou,
  • 6:21 - 6:24
    a tak můžeme tyto buňky ovládat
  • 6:24 - 6:28
    jednoduchým zapínáním takovéhoto laseru.
  • 6:28 - 6:31
    SR: Nyní tohle všechno otestujeme.
  • 6:31 - 6:33
    Vezmeme naše myši,
  • 6:33 - 6:36
    dáme je do krabice, která
    vypadá přesně jako tato,
  • 6:36 - 6:38
    a potom jim dáme
    velmi malý elektrický šok,
  • 6:38 - 6:40
    aby si v paměti vytvořily zážitek
    strachu spojený s touto krabicí.
  • 6:40 - 6:42
    Naučí se, že se zde děje něco zlého.
  • 6:42 - 6:45
    Díky našemu systému
  • 6:45 - 6:47
    budou aktivní buňky v hipokampu
  • 6:47 - 6:50
    obsahovat channelrhodopsin.
  • 6:50 - 6:53
    XL: Pokud jste tak malí jako myš,
  • 6:53 - 6:57
    připadá vám to, jako by se vás
    celý svět snažil dostat.
  • 6:57 - 6:59
    Takže nejlepší obranná reakce
  • 6:59 - 7:01
    je snaha zůstat nezpozorován.
  • 7:01 - 7:03
    Pokaždé, když myš pocití strach,
  • 7:03 - 7:05
    objeví se toto typické chování,
  • 7:05 - 7:07
    při kterém myš zůstane stát v rohu krabice,
  • 7:07 - 7:10
    aniž by pohla jedinou svou částí,
  • 7:10 - 7:13
    a tento postoj se nazývá zamrznutí.
  • 7:13 - 7:17
    Pokud si tedy myš zapamatuje,
    že se v krabici děje něco zlého,
  • 7:17 - 7:20
    a my ji poté dáme opět do stejné krabice,
  • 7:20 - 7:22
    v podstatě zamrzne,
  • 7:22 - 7:24
    protože nechce být spatřena
  • 7:24 - 7:27
    žádnou potenciální hrozbou v krabici.
  • 7:27 - 7:28
    SR: Zamrznutí si můžete představit
  • 7:28 - 7:30
    jako když kráčíte ulicí, hledíte si svého
  • 7:30 - 7:32
    a najednou skoro narazíte
  • 7:32 - 7:34
    do své ex-přítelkyně nebo ex-přítele,
  • 7:34 - 7:36
    a během dvou sekund vám proběhne hlavou
  • 7:36 - 7:38
    „Co mám dělat? Mám jí říct ahoj?
  • 7:38 - 7:40
    Mám jí podat ruku?
    Mám se otočit a utéct?
  • 7:40 - 7:42
    Mám si tu sednout a předstírat,
    že neexistuji?"
  • 7:42 - 7:45
    Jde o druh letmých myšlenek,
    které vás v podstatě znehybní,
  • 7:45 - 7:47
    podobně jako jelen hledí
    do předních světel vozidla.
  • 7:47 - 7:51
    XL: Když ale dáte myš
  • 7:51 - 7:54
    do úplně jiné krabice, jako je tato,
  • 7:54 - 7:56
    nebude mít z této krabice strach,
  • 7:56 - 8:01
    protože nemá žádný důvod děsit se
    tohoto nového prostředí.
  • 8:01 - 8:04
    Ale co se stane, dáme-li
    myš do této nové krabice,
  • 8:04 - 8:08
    ale ve stejnou chvíli
    aktivujeme vzpomínku na strach
  • 8:08 - 8:10
    použitím laseru,
    jako jsme to udělali předtím?
  • 8:10 - 8:13
    Vyvoláme tím zážitek
    strachu z první krabice
  • 8:13 - 8:17
    v tomto úplně novém prostředí?
  • 8:17 - 8:20
    SR: Tento experiment byl okamžikem pravdy.
  • 8:20 - 8:23
    Abych vám navodil atmosféru tohoto dne,
  • 8:23 - 8:25
    vzpomínám si, že Red Sox právě vyhráli,
  • 8:25 - 8:27
    byl krásný jarní den
  • 8:27 - 8:29
    jako dělaný na procházku podél řeky
  • 8:29 - 8:31
    a zastávku v cukrárně
  • 8:31 - 8:33
    pro hořické trubičky.
  • 8:33 - 8:36
    Tento den jsme byli s Xu
  • 8:36 - 8:39
    zavření v tmavé místnosti bez oken,
  • 8:39 - 8:43
    ani jsme nemrkali
  • 8:43 - 8:45
    a upírali svoje zraky k obrazovce.
  • 8:45 - 8:48
    Sledovali jsme,
    jak se u myši aktivuje vzpomínka
  • 8:48 - 8:50
    prostřednictvím naší techniky.
  • 8:50 - 8:52
    XL: A tohle jsme viděli.
  • 8:52 - 8:55
    Když jsme poprvé dali myš do krabice,
  • 8:55 - 8:58
    byla zvědavá, čmuchala a pobíhala kolem,
  • 8:58 - 8:59
    hleděla si svého,
  • 8:59 - 9:01
    protože myši jsou vlastně
  • 9:01 - 9:03
    od přírody docela zvědavá zvířátka.
  • 9:03 - 9:06
    Chtějí vedět,
    co se děje v téhle nové krabici.
  • 9:06 - 9:07
    Zajímá je to.
  • 9:07 - 9:11
    Ale ve chvíli, kdy jsme zapnuli
    laser, jak můžete právě vidět,
  • 9:11 - 9:14
    myš náhle zamrzla.
  • 9:14 - 9:18
    Zůstala stát a snažila se nehýbat.
  • 9:18 - 9:20
    Očividně je to zamrznutí.
  • 9:20 - 9:22
    Takže to vážně vypadá,
    že jsme dokázali
  • 9:22 - 9:24
    vyvolat zážitek strachu z první krabice
  • 9:24 - 9:28
    v tomto úplně novém prosředí.
  • 9:28 - 9:30
    Když jsme tohle sledovali, Steve a já jsme
  • 9:30 - 9:32
    byli šokováni stejně jako samotná myš.
  • 9:32 - 9:33
    (Smích)
  • 9:33 - 9:37
    Ihned po experimentu jsme
    oba odešli z místnosti,
  • 9:37 - 9:38
    aniž bychom řekli jediné slovo.
  • 9:38 - 9:42
    Po docela dlouhé a trapné chvíli
  • 9:42 - 9:44
    Steve ticho přerušil.
  • 9:44 - 9:46
    SR: „Fungovalo to?"
  • 9:46 - 9:49
    XL:
    „Ano," řekl jsem. „Vážně to fungovalo!"
  • 9:49 - 9:51
    Byli jsme opravdu nadšení.
  • 9:51 - 9:54
    A poté jsme publikovali naše výsledky
  • 9:54 - 9:56
    v časopisu Nature.
  • 9:56 - 9:58
    A od této publikace naší práce
  • 9:58 - 10:01
    dostáváme obrovské množství komentářů
  • 10:01 - 10:03
    napříč celým internetem.
  • 10:03 - 10:06
    Ostatně se na některé
    z nich můžeme podívat.
  • 10:06 - 10:09
    [„KONEČNĚ... a mnohem víc nás
    teprve čeká, virtuální realita, neurální manipulace, emulace vizuálních snů..." ]
  • 10:09 - 10:11
    SR: První věc, které si všimnete, je,
  • 10:11 - 10:14
    že lidé mají na tento druh
    práce velmi vyhraněné názory.
  • 10:14 - 10:16
    Úplně souhlasím s optimismem
  • 10:16 - 10:17
    této první citace,
  • 10:17 - 10:20
    protože na škále od nuly
    po hlas Morgana Freemana,
  • 10:20 - 10:22
    se jedná o nejburcující poctu
  • 10:22 - 10:24
    které se nám dostalo.
  • 10:24 - 10:26
    (Smích)
  • 10:26 - 10:28
    Ale jak uvidíte,
    neexistuje pouze jediný názor.
  • 10:28 - 10:29
    [„Tohle mě k smrti děsí... Co kdyby tohle
    bylo za pár let možné provozovat na lidech?!
    MŮJ BOŽE, JSME ZTRACENI"]
  • 10:29 - 10:31
    XL:
    Vskutku, pokud se podíváme na druhý názor,
  • 10:31 - 10:33
    myslím si, že se všichni shodneme na tom,
  • 10:33 - 10:36
    že není tak pozitivní.
  • 10:36 - 10:38
    Ale zároveň nám to připomíná,
  • 10:38 - 10:40
    že i když stále pracujeme s myšmi,
  • 10:40 - 10:44
    je zřejmě dobrým nápadem začít diskutovat
  • 10:44 - 10:47
    o možných etických dopadech
  • 10:47 - 10:49
    spojených s ovládáním paměti.
  • 10:49 - 10:51
    SR: V duchu třetího komentáře
  • 10:51 - 10:53
    bychom vám rádi pověděli
    o současném projektu,
  • 10:53 - 10:55
    na kterém pracujeme.
    Má název „Projekt počátek".
  • 10:55 - 10:58
    [„Měli by o tom natočit film, ve kterém budou
    vkládat lidem do mysli myšlenky, aby je mohli
    ovládat ve svůj osobní prospěch.
    Budeme tomu říkat: vnuknutí."]
  • 10:58 - 11:02
    Tak jsme si řekli, když svedeme
    reaktivovat vzpomínku,
  • 11:02 - 11:05
    co kdybychom se pokusili si
    s takovou vzpomínkou pohrát?
  • 11:05 - 11:08
    Dokážeme ji někdy
    přeměnit ve falešnou vzpomínku?
  • 11:08 - 11:12
    XL:
    Celá paměť je sofistikovaná a dynamická,
  • 11:12 - 11:15
    ale pro jednoduchost si představme pamět
  • 11:15 - 11:17
    jako krátký film.
  • 11:17 - 11:19
    Dosud jsme vám řekli,
    že v podstatě můžeme ovládat
  • 11:19 - 11:21
    toto spouštěcí tlačítko filmu,
  • 11:21 - 11:26
    takže ho můžeme spustit
    kdykoliv a kdekoliv.
  • 11:26 - 11:28
    Existuje ale možnost,
    že bychom se mohli
  • 11:28 - 11:31
    dostat do mozku
    a editovat v něm tento krátký film,
  • 11:31 - 11:34
    a tak ho změnit od toho původního?
  • 11:34 - 11:36
    Ano, existuje.
  • 11:36 - 11:38
    Ukázalo se, že v podstatě
    vše, co potřebujeme,
  • 11:38 - 11:43
    je reaktivace paměti pomocí laserů
    tak, jak jsme to udělali dříve,
  • 11:43 - 11:46
    ale ve stejnou chvíli, pokud
    prezentujeme novou informaci
  • 11:46 - 11:50
    a dovolíme, aby se tato informace
    zakomponovala do staré paměti,
  • 11:50 - 11:53
    pak jí dokážeme změnit.
  • 11:53 - 11:56
    Je to podobné, jako když
    vytváříte remixovanou nahrávku.
  • 11:56 - 11:59
    SR: Takže jak tohle děláme?
  • 11:59 - 12:01
    Spíše než vzbuzovat ve zvířatech strach
  • 12:01 - 12:03
    je můžeme umisťovat
  • 12:03 - 12:06
    do těchto modrých krabic
  • 12:06 - 12:08
    a hledat mozkové buňky, které
    reprezentují tyto krabice,
  • 12:08 - 12:10
    přičemž je přelstíme k reakci na světlo
  • 12:10 - 12:12
    přesně tak, jako jsme to provedli předtím.
  • 12:12 - 12:14
    Další den můžeme naše zvířata umístit
  • 12:14 - 12:17
    do červené krabice,
    ve které nikdy dříve nebyla.
  • 12:17 - 12:19
    Poté můžeme do mozku posvítit a aktivovat
  • 12:19 - 12:21
    znovu vzpomínku na modrou krabici.
  • 12:21 - 12:23
    Co se stane tady, když dáme zvířeti
  • 12:23 - 12:25
    během vybavování vzpomínky
    na modrou krabici
  • 12:25 - 12:28
    malý elektrický šok?
  • 12:28 - 12:30
    Uměle vytvoříme asociaci
  • 12:30 - 12:32
    mezi vzpomínkou na modrou krabici
  • 12:32 - 12:34
    a elektrickým šokem.
  • 12:34 - 12:35
    Prostě tuto dvojici spojíme.
  • 12:35 - 12:37
    K otestování,
    zda se nám to povedlo,
  • 12:37 - 12:38
    umístíme znovu naše zvířata
  • 12:38 - 12:40
    zpátky do modré krabice.
  • 12:40 - 12:43
    Právě teď jsme reaktivovali
    vzpomínku na modrou krabici,
  • 12:43 - 12:45
    zatímco zvíře dostalo malý elektrický šok,
  • 12:45 - 12:48
    načež náhle zamrzlo.
  • 12:48 - 12:51
    Vypadá to, jako by si vybavovalo,
    jak dostávalo v tomto prostředí šoky,
  • 12:51 - 12:54
    i přesto, že se to
    ve skutečnosti nikdy nestalo.
  • 12:54 - 12:56
    Takže si utvořilo falešnou vzpomínku,
  • 12:56 - 12:58
    protože se falešně bálo prostředí,
  • 12:58 - 12:59
    ve kterém se mu technicky vzato
  • 12:59 - 13:01
    nic zlého ve skutečnosti nestalo.
  • 13:01 - 13:04
    XL: Dosud jsme pouze mluvili
  • 13:04 - 13:06
    o tomto světlem ovládaném spínači.
  • 13:06 - 13:09
    Ve skutečnosti máme
    také světlem ovládaný vypínač
  • 13:09 - 13:11
    a je velmi snadné si představit,
  • 13:11 - 13:14
    že díky jeho instalaci,
  • 13:14 - 13:20
    jsme kdykoliv a kdekoliv
    schopni také vypnout pamět.
  • 13:20 - 13:22
    Takže všechno, o čem jsme dnes mluvili,
  • 13:22 - 13:26
    je založeno na filozofickém
    principu neurovědy,
  • 13:26 - 13:31
    že mysl se svými zdánlivě
    tajemnými vlastnostmi,
  • 13:31 - 13:34
    je vlastně tvořena fyzickou hmotou,
    se kterou si můžeme pohrát.
  • 13:34 - 13:36
    SR: Osobně před námi vidím
  • 13:36 - 13:37
    svět, ve kterém budeme moci
  • 13:37 - 13:39
    obnovit jakoukoli vzpomínku budeme chtít.
  • 13:39 - 13:43
    Také vidím svět, kde můžeme
    vymazat nechtěné vzpomínky.
  • 13:43 - 13:45
    Vidím svět, ve kterém
    je úprava vzpomínek
  • 13:45 - 13:46
    něčím reálným,
  • 13:46 - 13:48
    protože žijeme v době, kdy je možné
  • 13:48 - 13:50
    trhat otázky ze stromu science-fiction
  • 13:50 - 13:52
    a sázet je na půdu
    experimentální skutečnosti.
  • 13:52 - 13:54
    XL: V dnešní době lidé v laboratořích
  • 13:54 - 13:57
    a lidé v dalších skupinách po celém světě
  • 13:57 - 14:01
    použivají podobné metody
    k aktivování nebo upravování vzpomínek,
  • 14:01 - 14:04
    ať už jsou staré nebo nové,
    pozitivní nebo negativní,
  • 14:04 - 14:07
    všechny typy vzpomínek,
    abychom mohli porozumět,
  • 14:07 - 14:09
    jak paměť funguje.
  • 14:09 - 14:11
    SR:
    Například, jedna skupina z naší laboratoře
  • 14:11 - 14:13
    nalezla mozkové buňky,
    které vytváří zážitky strachu
  • 14:13 - 14:16
    a jen tak je převádí na příjemné vjemy.
  • 14:16 - 14:19
    To je přesně to, co si představuji
    pod úpravami takovýchto procesů.
  • 14:19 - 14:21
    Jeden kolega v naší laboratoři
    dokonce reaktivoval
  • 14:21 - 14:24
    vzpomínky samičky v myším samečkovi,
  • 14:24 - 14:26
    o čemž se říká, že je to
    docela příjemný zážitek.
  • 14:26 - 14:31
    XL: Skutečně žijeme ve velmi úžasné době,
  • 14:31 - 14:34
    kdy věda nemá žádná
    nahodilá rychlostní omezení,
  • 14:34 - 14:38
    ale je svázana pouze
    naší vlastní představivostí.
  • 14:38 - 14:40
    SR: A konečně, co z toho všeho máme?
  • 14:40 - 14:42
    Jak posuneme tuto technologii kupředu?
  • 14:42 - 14:44
    To jsou otázky, které by neměly
  • 14:44 - 14:45
    zůstat pouze uvnitř laboratoře,
  • 14:45 - 14:48
    a jeden z našich cílů dnešní prezentace
  • 14:48 - 14:50
    bylo seznámit všechny s tím,
  • 14:50 - 14:52
    co všechno dnešní neurověda dokáže,
  • 14:52 - 14:53
    ale nyní je stejně tak důležité
  • 14:53 - 14:56
    aktivně zapojit všechny
    do této konverzace.
  • 14:56 - 14:59
    Takže se zamysleme jako tým nad tím,
    co to všechno znamená,
  • 14:59 - 15:01
    a kam můžeme a měli bychom směřovat,
  • 15:01 - 15:03
    protože Xu a já si myslíme, že nás všechny
  • 15:03 - 15:06
    čekají opravdu velká rozhodnutí.
  • 15:06 - 15:07
    Děkujeme.
    XL: Děkujeme.
  • 15:07 - 15:09
    (Potlesk)
Title:
Myš. Laserový paprsek. Zmanipulovaná paměť.
Speaker:
Steve Ramirez a Xu Liu
Description:

Dokážeme upravit obsah našich vzpomínek? To je otázka s nádechem sci-fi, kterou si Steve Ramirez a Xu Liu pokládají ve své laboratoři na MIT. V podstatě tato dvojice střílí laserové paprsky do mozku živé myši, aby tak aktivovali a manipulovali s její pamětí. V tomto neočekávaně vtipném výstupu se s námi podělí nejen o to, jak -- ale, co je důlěžitější -- proč to dělají. (Natočena na TEDxBoston.)

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
15:25
  • Celkově vzato to je dobrá práce. Ale máte tam obrovskou spoustu překlepů. Úkol při review není kontrolovat jen faktickou správnost, ale tak nějak dbát i na jazykovou úroveň. Čárky vem občas čert, ale ty překlepy bijí do očí.

    Tak si to ještě jednou projděte a opravte to. ;)

Czech subtitles

Revisions