Czech subtitles

← Jaké to je být rodičem ve válečné zóně

Get Embed Code
32 Languages

Showing Revision 28 created 01/04/2020 by Lenka Slámová.

  1. Více než jeden a půl miliardy lidí
    zažívá ozbrojený konflikt.
  2. Lidé jsou nuceni před ním
    ze své země uprchnout,
  3. a proto je na světě
    více než 15 milionů uprchlíků.
  4. Děti jsou bezpochyby
  5. těmi nejnevinnějšími
    a nejzranitelnějšími oběťmi…
  6. A to nejen oběťmi
    zřejmého fyzického ohrožení,
  7. ale často nezmiňovaných vlivů,
    které má válka na jejich rodiny.
  8. U dětí kvůli válečným zážitkům
    hrozí skutečně vysoké riziko
  9. rozvoje emočních problémů
    a poruch chování.
  10. Děti, jak si můžeme jen představit,
  11. budou bojácné, budou se cítit
    ohroženy a v nebezpečí.
  12. Je tu ale dobrá zpráva.
  13. Kvalita péče, které se dětem
    v jejich rodinách dostává,
  14. může mít podstatně větší vliv
    na jejich duševní zdraví,
  15. než mají konkrétní válečné zážitky,
    kterým byly vystaveny.
  16. Děti tedy mohou být během konfliktu
    a po jeho ukončení chráněny
  17. laskavým přístupem rodičů
    vytvářejícím bezpečné zázemí.
  18. V roce 2011 jsem zahájila
    své doktorské studium

  19. na Fakultě psychologických věd
    Manchesterské univerzity.
  20. Jako mnoho z vás jsem vývoj krize
    v Sýrii sledovala v TV.
  21. Moje rodina pochází ze Sýrie,
  22. a několik jejích členů
  23. zemřelo hrozným způsobem
    hned na začátku války.
  24. S rodinou jsme společně sedávali
    a sledovali TV.
  25. Všichni ty záběry známe:
  26. bomby ničící budovy,
  27. chaos, zkázu
  28. a křičící lidé na útěku.
  29. Co na mě pokaždé zapůsobilo nejvíc,
    byli s křikem prchající lidé,
  30. obzvlášť ty vyděšené děti.
  31. Jsem matkou dvou zvídavých dětí.
  32. Tehdy jim bylo pět a šest let,
  33. byly ve věku, kdy obvykle kladou
    spoustu otázek
  34. a očekávají reálné a přesvědčivé odpovědi.
  35. Začala jsem tedy přemýšlet nad tím,
    jaké by to bylo, vychovávat své děti
  36. ve válečné zóně a v uprchlickém táboře.
  37. Změnily by se moje děti?
  38. Pohasly by štěstím zářící oči mé dcery?
  39. Stal by se z mého bezstarostného
    a pohodového syna
  40. ustrašený introvert?
  41. Jak bych to snášela já?
  42. Změnila bych se?
  43. Jako psychologové a
    rodičovští poradci víme,

  44. že vybavení rodiče vychovatelskými
    a pečovatelskými dovednostmi
  45. může mít obrovský vliv
    na duševní zdraví jejich dětí,
  46. říkáme tomu vzdělávání rodičů.
  47. Položila jsem si otázku,
  48. zda by mohly být programy vzdělávání
    rodičů užitečné rodinám,
  49. které jsou ve válečných zónách
    nebo v uprchlických táborech.
  50. Mohli bychom je oslovit
    poradenstvím nebo vzděláváním,
  51. které by jim pomohlo v překonávání potíží?
  52. Oslovila jsem tedy svou vedoucí,
  53. profesorku Rachel Calamovou,
  54. s nápadem využít své akademické
    schopnosti k tomu,
  55. abych v reálném světě
    přispěla k pozitivní změně.
  56. Nebyla jsem si úplně jistá tím,
    co přesně chci udělat.
  57. Naslouchala mi pozorně a s trpělivostí,
  58. a pak k mé radosti řekla,
  59. „Pokud je to to, co chcete dělat
    a tolik to pro vás znamená,
  60. tak se do toho dáme.
  61. Najděme způsob, jak zjistit,
    zda rodičovské programy
  62. mohou být rodinám v takových
    situacích prospěšné.“
  63. Takže jsem posledních pět let společně
    se svými kolegyněmi,

  64. profesorkou Calamovou
    a doktorkou Kim Cartwrightovou,
  65. pracovala na tom, jak podporovat rodiny,
  66. které zažily válku a vystěhování.
  67. Abychom zjistili, jak pomoci
    rodinám postiženým konfliktem
  68. s podporou jejich dětí,
  69. musíme se jich nejdříve zeptat,
    s jakými potížemi se potýkají,
  70. že ano?
  71. Zdá se to jako samozřejmost.
  72. Často jsou ale právě ti nejzranitelnější,
  73. kterým se snažíme pomoci,
  74. těmi, jichž se neptáme.
  75. Kolikrát jsme měli za to,
    že přesně víme,
  76. co někomu nebo něčemu pomůže,
    aniž bychom se nejdříve zeptali?
  77. A tak jsem se vydala do uprchlických
    táborů v Sýrii a v Turecku,

  78. kde jsem si s rodinami sedla
    a naslouchala jim.
  79. Vyprávěli o výzvách,
    které jim rodičovství přináší,
  80. o svých rodičovských problémech,
  81. a já jsem naslouchala
    jejich volání o pomoc.
  82. Občas jsme se prostě odmlčeli,
  83. jediné, co co jsem mohla dělat,
    bylo držet je za ruce
  84. a společně s nimi tiše plakat
    a modlit se.
  85. Vyprávěli mi o svých potížích,
  86. o drsných a krutých podmínkách
    uprchlického tábora,
  87. v nichž se nedalo soustředit na víc
    než na základní úkony,
  88. jako je zajišťování čisté vody.
  89. Vyprávěli mi o tom, jak se jejich děti
    uzavřely do sebe;
  90. o smutku, depresi, vztekání,
  91. o pomočování, cucání palců,
    úzkosti z hluku,
  92. o strachu z děsivých snů --
  93. z hrůzostrašných nočních můr.
  94. Tyto rodiny si prošly tím,
    co jsme my sledovali v TV.
  95. Matky --
  96. téměř polovina z nich
    teď byly válečné vdovy,
  97. nebo dokonce ani nevěděly,
    zda je jejich manžel vůbec naživu --
  98. popisovaly své pocity
    a se svou situací se těžko vyrovnávaly.
  99. Sledovaly, jak se jejich děti mění,
    ale nevěděly, jak jim pomoci.
  100. Nevěděly, jak odpovídat
    na otázky svých dětí.
  101. Co mě naprosto ohromilo
    a tolik motivovalo,

  102. bylo to obrovské odhodlání rodin,
    svým dětem pomoci.
  103. Navzdory všem nesnázím, kterým čelily,
  104. se svým dětem snažily pomáhat.
  105. Pokoušely se vyhledat pomoc
    u pracovníků z neziskovek,
  106. u učitelů v uprchlických táborech,
  107. u zdravotníků,
  108. u jiných rodičů.
  109. Jedna matka, s níž jsem se setkala,
    byla v táboře jen čtyři dny,
  110. a za tu dobu se už dvakrát pokusila
  111. vyhledat pomoc pro svou osmiletou dceru,
  112. která trpěla děsivými sny.
  113. Bohužel jde však většinou o marnou snahu.
  114. Lékaři v uprchlických táborech,
    pokud jsou k mání,
  115. jsou téměř vždy příliš zaneprázdnění,
  116. nebo nemají čas či znalosti k tomu,
    aby rodičům poskytli podporu.
  117. Učitelé v uprchlických táborech
    a jiní rodiče jsou na tom stejně -
  118. jsou součástí nové uprchlické komunity
    potýkající se s vlastními potřebami.
  119. Začali jsme tedy přemýšlet,

  120. jak bychom těmto rodinám mohli pomoci.
  121. Potýkaly se totiž s mnohem většími,
    těžko zvládnutelnými problémy.
  122. Krize v Sýrii nám ukázala,
  123. do jaké míry bude nemožné, aby se rodinám
    dostalo individuální pomoci.
  124. Jak bychom jim mohli jinak pomoci?
  125. Jak oslovit rodiny
    na úrovni celé populace,
  126. a nízkým rozpočtem
  127. a v takové příšerné době?
  128. Po hodinách rozhovorů
    s pracovníky neziskovek

  129. přišel někdo
    se skvělým inovativním nápadem,
  130. rozšiřovat mezi rodiče informační letáky
    v podobě obalu na chleba -
  131. těch, které byly humanitárními pracovníky
    dodávány rodinám
  132. v konfliktních oblastech v Sýrii.
  133. A tak jsme to tedy udělali.
  134. Obal se ve své podobě nijak nezměnil,
  135. jen se k němu přidaly dva kusy papíru.
  136. Jeden byl informační leták s informacemi,
  137. které rodičům přiblížilyo to,
  138. čím si pravděpodobně oni
    i jejich děti procházejí.
  139. A s radami o tom, jak být oporou
    sobě i svým dětem
  140. například tím, že si budou
    se svými dětmi povídat,
  141. budou jim projevovat více lásky,
  142. budou s nimi mít větší trpělivost
  143. a budou s nimi komunikovat.
  144. Druhý kus papíru byl dotazník zpětné vazby
  145. a samozřejmě nechybělo ani pero.
  146. Jde tedy o pouhé roznášení letáků,
  147. nebo skutečně o způsob, jak poskytnout
    psychologickou první pomoc,
  148. která je zajištěna laskavou
    a láskyplnou péčí rodičů?
  149. Za jeden týden jsme jich rozdali 3 tisíce.

  150. Bylo neuvěřitelné, že se nám dostalo
    60procentní zpětné vazby.
  151. 60 procent z 3 tisíc rodin zareagovalo.
  152. Nevím, kolik je tu dnes mezi námi
    vědeckých pracovníků,
  153. ale tato míra odezvy je úžasná.
  154. Kdyby byla taková odezva v Manchesteru,
    byl by to obrovský úspěch,
  155. natož pak v oblasti konfliktu v Sýrii -
  156. to vše jen ukázalo, jak jsou pro rodiče
    takové informace důležité.
  157. Pamatuji si, jak jsme s nedočkavostí
    a vzrušením čekali na návrat dotazníků.
  158. Rodiny zanechaly stovky zpráv -
  159. většinou neuvěřitelně pozitivních
    a povzbudivých.
  160. Moje nejoblíbenější je ale tato:
  161. „Děkujeme, že jste na nás
    a naše děti nezapomněli.“
  162. Toto je ukázkou možností,
  163. jak poskytnout psychologickou
    první pomoc rodinám,
  164. a také jak získat zpětnou vazbu.
  165. Představte si, kdyby se to
    zopakovalo nějak jinak,
  166. třeba při distribuci kojeneckého mléka
    nebo hygienických potřeb,
  167. nebo při distribuci potravinových přídělů.
  168. Ale přibližme si to,

  169. protože uprchlická krize
  170. má vliv na každého z nás.
  171. Denně jsme zahlcováni
    statistikami a fotkami,
  172. což není nic zvláštního,
  173. protože koncem minulého měsíce
  174. do Evropy dorazil jeden milion uprchlíků.
  175. Jeden milion.
  176. Uprchlíci se stávají členy našich komunit,
  177. stávají se našimi sousedy,
  178. jejich děti chodí do stejných škol
    jako naše děti.
  179. Leták jsme tedy přizpůsobili
    potřebám uprchlíků v Evropě
  180. a v oblastech s vysokým přílivem uprchlíků
  181. je volně přístupný online.
  182. Na své webové stránky ho dalo například
    i švédské zdravotnictví
  183. a během prvních 45 minut
  184. byl stažen 343krát -
  185. což podtrhuje to, nakolik je
    pro dobrovolníky,
  186. lékaře a ostatní rodiče důležité
  187. mít volný přístup k informacím
    o psychologické první pomoci.
  188. V roce 2013 jsem seděla na chladné tvrdé
    podlaze stanu v uprchlickém táboře,

  189. kolem mne seděly matky, s nimiž jsem
    vedla skupinovou diskuzi.
  190. Naproti mě stála postarší žena
  191. s asi třináctiletou dívkou,
    která ležela vedle ní
  192. a která měla hlavu opřenou
    o kolena té ženy.
  193. Dívka byla po celou dobu diskuze zticha,
  194. vůbec nepromluvila,
  195. byla schoulená do klubíčka.
  196. Ke konci našeho setkání,
  197. zatímco jsem matkám
    děkovala za jejich účast,
  198. se na mě ta postarší žena podívala,
    prstem ukazovala na dívku
  199. a řekla: „Můžete nám pomoct s…?"
  200. Nebyla jsem si úplně jista,
    co ode mě očekává,
  201. podívala jsem se na dívku, usmála se
  202. a v arabštině ji oslovila:
  203. "Salaam alaikum. Shu-ismak?"
  204. „Jak se jmenuješ?“
  205. Zadívala se na mě opravdu
    zmateně a nezúčastněně,
  206. potom ale odpověděla, „Halul“.
  207. Halul je zdrobnělina arabského
    ženského jména Hala
  208. a používá se pouze k oslovování
    opravdu malých děvčátek.
  209. V tu chvíli mi došlo, že Hale
    je zřejmě mnohem více než 13 let.
  210. Ukázalo se, že je jí bylo 25 let
    a byla matkou tří malých dětí.
  211. Bývala sebevědomou, inteligentní,
    energickou, veselou, milující matkou
  212. pečující o své děti,
  213. ale válka tohle všechno změnila.
  214. Zažila bombardování města,
  215. prožila výbuchy.
  216. Když kolem jejich domu létaly stíhačky
  217. a shazovaly bomby,
  218. její děti křičely, vyděšené tím hlukem.
  219. Hala zoufale popadla polštáře
    a tiskla je dětem k uším,
  220. aby ten hluk neslyšely,
  221. a přitom sama celou tu dobu křičela.
  222. Když se s dětmi dostala
    do uprchlického tábora
  223. a věděla, že jsou konečně
    v jakémsi bezpečí,
  224. její osobnost se zcela stáhla
    do svého dětského já.
  225. Svou rodinu zcela odmítla -
  226. své děti, svého manžela.
  227. Hala už to prostě nedokázala dál zvládat.
  228. Toto je rodičovský boj
    s opravdu hrozným koncem,

  229. ale bohužel, není to nijak výjimečné.
  230. Lidé zažívající ozbrojené
    konflikty a vystěhování
  231. budou čelit vážným emočním problémům.
  232. Je to něco, pro co máme
    všichni porozumění.
  233. Pokud jste zažili něco devastujícího,
  234. pokud jste ztratili někoho nebo něco,
    na čem vám opravdu záleželo,
  235. jak byste se s tím dál vyrovnávali?
  236. Dokázali byste se o sebe
    a svou rodinu dál starat?
  237. Vzhledem k tomu, že první roky
    života dítěte jsou zásadní

  238. pro jeho zdravý fyzický i psychický vývoj
  239. a že jeden a půl miliardy lidí
    zažívá ozbrojený konflikt -
  240. spousta z nich se nyní začleňuje
    do našich komunit -
  241. nemůžeme si dovolit přehlížet
    potřeby těch,
  242. kteří zažívají válku a vystěhování.
  243. Potřeby těchto rodin
    musíme upřednostňovat -
  244. jak přesídlenců, tak uprchlíků
    na celém světě.
  245. Tyto potřeby se musí stát prioritou
  246. pracovníků z nevládních organizací,
  247. politiků, organizací WHO, UNHCR
    a taky každého z nás,
  248. ať už v naší společnosti zastáváme
    jakoukoliv funkci.
  249. Když začneme rozeznávat jednotlivé
    stránky tohoto konfliktu,

  250. když si začneme všímat těch
    složitých emocí v jejich výrazu,
  251. začneme je i vnímat jako lidské bytosti.
  252. Začneme chápat potřeby těchto rodin,
  253. a to jsou skutečné lidské potřeby.
  254. Když se tyto potřeby stanou prioritou,
  255. intervence pro děti v humanitárním
    prostředí se také dostanou
  256. na první místo a bude uznána
    hlavní role rodiny
  257. v poskytování podpory svým dětem.
  258. Rodinné duševní zdraví
    bude zřejmou součástí
  259. globální mezinárodní agendy.
  260. Klesne pravděpodobnost,
  261. že se děti dostanou do péče
    sociálních služeb
  262. v zemích, které je přijaly,
  263. protože jejich rodinám
    se dostane včasné pomoci.
  264. A my budeme tolerantnější,
  265. vstřícnější, laskavější
  266. a důvěřivější k novým členům
    našich komunit.
  267. Musíme přestat válčit.

  268. Musíme vybudovat svět, kde děti
    mohou snít o letadlech,
  269. které shazují dárky, a ne bomby.
  270. Dokud na světě nezastavíme
    běsnění ozbrojených konfliktů,
  271. rodiny budou čelit vysídlení,
  272. jehož oběťmi budou bezbranné děti.
  273. Zlepšováním rodičovské
    a pečovatelské podpory
  274. bude možné omezit vznik psychologických
    problémů v důsledku války,
  275. a to u dětí i jejich rodin.
  276. Děkuji.