Return to Video

Jaké to je být rodičem ve válečné zóně

  • 0:00 - 0:06
    Více než jeden a půl miliardy lidí
    zažívá ozbrojený konflikt.
  • 0:07 - 0:10
    Lidé jsou nuceni před ním
    ze své země uprchnout,
  • 0:10 - 0:13
    a proto je na světě
    více než 15 milionů uprchlíků.
  • 0:14 - 0:15
    Děti jsou bezpochyby
  • 0:15 - 0:17
    těmi nejnevinnějšími
    a nejzranitelnějšími oběťmi…
  • 0:19 - 0:21
    A to nejen oběťmi
    zřejmého fyzického ohrožení,
  • 0:21 - 0:25
    ale často nezmiňovaných vlivů,
    které má válka na jejich rodiny.
  • 0:26 - 0:29
    U dětí kvůli válečným zážitkům
    hrozí skutečně vysoké riziko
  • 0:30 - 0:32
    rozvoje emočních problémů
    a poruch chování.
  • 0:34 - 0:36
    Děti, jak si můžeme jen představit,
  • 0:36 - 0:38
    budou bojácné, budou se cítit
    ohroženy a v nebezpečí.
  • 0:39 - 0:40
    Je tu ale dobrá zpráva.
  • 0:40 - 0:44
    Kvalita péče, které se dětem
    v jejich rodinách dostává,
  • 0:44 - 0:48
    může mít podstatně větší vliv
    na jejich duševní zdraví,
  • 0:48 - 0:51
    než mají konkrétní válečné zážitky,
    kterým byly vystaveny.
  • 0:52 - 0:55
    Děti tedy mohou být během konfliktu
    a po jeho ukončení chráněny
  • 0:55 - 1:00
    laskavým přístupem rodičů
    vytvářejícím bezpečné zázemí.
  • 1:02 - 1:05
    V roce 2011 jsem zahájila
    své doktorské studium
  • 1:05 - 1:08
    na Fakultě psychologických věd
    Manchesterské univerzity.
  • 1:09 - 1:14
    Jako mnoho z vás jsem vývoj krize
    v Sýrii sledovala v TV.
  • 1:15 - 1:17
    Moje rodina pochází ze Sýrie,
  • 1:17 - 1:18
    a několik jejích členů
  • 1:18 - 1:21
    zemřelo hrozným způsobem
    hned na začátku války.
  • 1:22 - 1:24
    S rodinou jsme společně sedávali
    a sledovali TV.
  • 1:25 - 1:27
    Všichni ty záběry známe:
  • 1:27 - 1:29
    bomby ničící budovy,
  • 1:29 - 1:30
    chaos, zkázu
  • 1:31 - 1:33
    a křičící lidé na útěku.
  • 1:33 - 1:37
    Co na mě pokaždé zapůsobilo nejvíc,
    byli s křikem prchající lidé,
  • 1:37 - 1:40
    obzvlášť ty vyděšené děti.
  • 1:41 - 1:45
    Jsem matkou dvou zvídavých dětí.
  • 1:45 - 1:47
    Tehdy jim bylo pět a šest let,
  • 1:47 - 1:50
    byly ve věku, kdy obvykle kladou
    spoustu otázek
  • 1:50 - 1:52
    a očekávají reálné a přesvědčivé odpovědi.
  • 1:53 - 1:57
    Začala jsem tedy přemýšlet nad tím,
    jaké by to bylo, vychovávat své děti
  • 1:57 - 2:00
    ve válečné zóně a v uprchlickém táboře.
  • 2:00 - 2:02
    Změnily by se moje děti?
  • 2:03 - 2:06
    Pohasly by štěstím zářící oči mé dcery?
  • 2:07 - 2:10
    Stal by se z mého bezstarostného
    a pohodového syna
  • 2:10 - 2:13
    ustrašený introvert?
  • 2:13 - 2:14
    Jak bych to snášela já?
  • 2:15 - 2:17
    Změnila bych se?
  • 2:19 - 2:22
    Jako psychologové a
    rodičovští poradci víme,
  • 2:22 - 2:25
    že vybavení rodiče vychovatelskými
    a pečovatelskými dovednostmi
  • 2:25 - 2:27
    může mít obrovský vliv
    na duševní zdraví jejich dětí,
  • 2:28 - 2:30
    říkáme tomu vzdělávání rodičů.
  • 2:31 - 2:33
    Položila jsem si otázku,
  • 2:33 - 2:36
    zda by mohly být programy vzdělávání
    rodičů užitečné rodinám,
  • 2:36 - 2:39
    které jsou ve válečných zónách
    nebo v uprchlických táborech.
  • 2:39 - 2:42
    Mohli bychom je oslovit
    poradenstvím nebo vzděláváním,
  • 2:42 - 2:44
    které by jim pomohlo v překonávání potíží?
  • 2:46 - 2:49
    Oslovila jsem tedy svou vedoucí,
  • 2:49 - 2:50
    profesorku Rachel Calamovou,
  • 2:50 - 2:52
    s nápadem využít své akademické
    schopnosti k tomu,
  • 2:52 - 2:55
    abych v reálném světě
    přispěla k pozitivní změně.
  • 2:55 - 2:57
    Nebyla jsem si úplně jistá tím,
    co přesně chci udělat.
  • 2:58 - 3:00
    Naslouchala mi pozorně a s trpělivostí,
  • 3:00 - 3:01
    a pak k mé radosti řekla,
  • 3:02 - 3:04
    „Pokud je to to, co chcete dělat
    a tolik to pro vás znamená,
  • 3:04 - 3:06
    tak se do toho dáme.
  • 3:06 - 3:09
    Najděme způsob, jak zjistit,
    zda rodičovské programy
  • 3:09 - 3:11
    mohou být rodinám v takových
    situacích prospěšné.“
  • 3:12 - 3:15
    Takže jsem posledních pět let společně
    se svými kolegyněmi,
  • 3:15 - 3:17
    profesorkou Calamovou
    a doktorkou Kim Cartwrightovou,
  • 3:17 - 3:20
    pracovala na tom, jak podporovat rodiny,
  • 3:20 - 3:22
    které zažily válku a vystěhování.
  • 3:24 - 3:27
    Abychom zjistili, jak pomoci
    rodinám postiženým konfliktem
  • 3:27 - 3:28
    s podporou jejich dětí,
  • 3:28 - 3:32
    musíme se jich nejdříve zeptat,
    s jakými potížemi se potýkají,
  • 3:32 - 3:33
    že ano?
  • 3:33 - 3:35
    Zdá se to jako samozřejmost.
  • 3:35 - 3:37
    Často jsou ale právě ti nejzranitelnější,
  • 3:37 - 3:39
    kterým se snažíme pomoci,
  • 3:39 - 3:40
    těmi, jichž se neptáme.
  • 3:40 - 3:43
    Kolikrát jsme měli za to,
    že přesně víme,
  • 3:43 - 3:47
    co někomu nebo něčemu pomůže,
    aniž bychom se nejdříve zeptali?
  • 3:47 - 3:51
    A tak jsem se vydala do uprchlických
    táborů v Sýrii a v Turecku,
  • 3:51 - 3:53
    kde jsem si s rodinami sedla
    a naslouchala jim.
  • 3:54 - 3:57
    Vyprávěli o výzvách,
    které jim rodičovství přináší,
  • 3:57 - 3:59
    o svých rodičovských problémech,
  • 3:59 - 4:01
    a já jsem naslouchala
    jejich volání o pomoc.
  • 4:02 - 4:03
    Občas jsme se prostě odmlčeli,
  • 4:03 - 4:06
    jediné, co co jsem mohla dělat,
    bylo držet je za ruce
  • 4:06 - 4:08
    a společně s nimi tiše plakat
    a modlit se.
  • 4:09 - 4:11
    Vyprávěli mi o svých potížích,
  • 4:11 - 4:15
    o drsných a krutých podmínkách
    uprchlického tábora,
  • 4:15 - 4:18
    v nichž se nedalo soustředit na víc
    než na základní úkony,
  • 4:18 - 4:20
    jako je zajišťování čisté vody.
  • 4:21 - 4:23
    Vyprávěli mi o tom, jak se jejich děti
    uzavřely do sebe;
  • 4:24 - 4:27
    o smutku, depresi, vztekání,
  • 4:27 - 4:30
    o pomočování, cucání palců,
    úzkosti z hluku,
  • 4:30 - 4:32
    o strachu z děsivých snů --
  • 4:32 - 4:34
    z hrůzostrašných nočních můr.
  • 4:35 - 4:39
    Tyto rodiny si prošly tím,
    co jsme my sledovali v TV.
  • 4:39 - 4:40
    Matky --
  • 4:40 - 4:43
    téměř polovina z nich
    teď byly válečné vdovy,
  • 4:43 - 4:46
    nebo dokonce ani nevěděly,
    zda je jejich manžel vůbec naživu --
  • 4:46 - 4:49
    popisovaly své pocity
    a se svou situací se těžko vyrovnávaly.
  • 4:49 - 4:54
    Sledovaly, jak se jejich děti mění,
    ale nevěděly, jak jim pomoci.
  • 4:54 - 4:57
    Nevěděly, jak odpovídat
    na otázky svých dětí.
  • 4:57 - 5:01
    Co mě naprosto ohromilo
    a tolik motivovalo,
  • 5:01 - 5:06
    bylo to obrovské odhodlání rodin,
    svým dětem pomoci.
  • 5:06 - 5:08
    Navzdory všem nesnázím, kterým čelily,
  • 5:08 - 5:10
    se svým dětem snažily pomáhat.
  • 5:10 - 5:14
    Pokoušely se vyhledat pomoc
    u pracovníků z neziskovek,
  • 5:14 - 5:16
    u učitelů v uprchlických táborech,
  • 5:16 - 5:17
    u zdravotníků,
  • 5:17 - 5:18
    u jiných rodičů.
  • 5:19 - 5:22
    Jedna matka, s níž jsem se setkala,
    byla v táboře jen čtyři dny,
  • 5:22 - 5:24
    a za tu dobu se už dvakrát pokusila
  • 5:24 - 5:26
    vyhledat pomoc pro svou osmiletou dceru,
  • 5:26 - 5:28
    která trpěla děsivými sny.
  • 5:30 - 5:33
    Bohužel jde však většinou o marnou snahu.
  • 5:33 - 5:36
    Lékaři v uprchlických táborech,
    pokud jsou k mání,
  • 5:36 - 5:38
    jsou téměř vždy příliš zaneprázdnění,
  • 5:38 - 5:42
    nebo nemají čas či znalosti k tomu,
    aby rodičům poskytli podporu.
  • 5:42 - 5:46
    Učitelé v uprchlických táborech
    a jiní rodiče jsou na tom stejně -
  • 5:46 - 5:50
    jsou součástí nové uprchlické komunity
    potýkající se s vlastními potřebami.
  • 5:51 - 5:53
    Začali jsme tedy přemýšlet,
  • 5:54 - 5:56
    jak bychom těmto rodinám mohli pomoci.
  • 5:57 - 6:01
    Potýkaly se totiž s mnohem většími,
    těžko zvládnutelnými problémy.
  • 6:01 - 6:03
    Krize v Sýrii nám ukázala,
  • 6:03 - 6:08
    do jaké míry bude nemožné, aby se rodinám
    dostalo individuální pomoci.
  • 6:08 - 6:10
    Jak bychom jim mohli jinak pomoci?
  • 6:10 - 6:14
    Jak oslovit rodiny
    na úrovni celé populace,
  • 6:14 - 6:16
    a nízkým rozpočtem
  • 6:17 - 6:20
    a v takové příšerné době?
  • 6:20 - 6:23
    Po hodinách rozhovorů
    s pracovníky neziskovek
  • 6:23 - 6:26
    přišel někdo
    se skvělým inovativním nápadem,
  • 6:26 - 6:31
    rozšiřovat mezi rodiče informační letáky
    v podobě obalu na chleba -
  • 6:31 - 6:35
    těch, které byly humanitárními pracovníky
    dodávány rodinám
  • 6:35 - 6:37
    v konfliktních oblastech v Sýrii.
  • 6:37 - 6:39
    A tak jsme to tedy udělali.
  • 6:39 - 6:42
    Obal se ve své podobě nijak nezměnil,
  • 6:42 - 6:44
    jen se k němu přidaly dva kusy papíru.
  • 6:45 - 6:50
    Jeden byl informační leták s informacemi,
  • 6:50 - 6:52
    které rodičům přiblížilyo to,
  • 6:52 - 6:55
    čím si pravděpodobně oni
    i jejich děti procházejí.
  • 6:55 - 6:59
    A s radami o tom, jak být oporou
    sobě i svým dětem
  • 6:59 - 7:03
    například tím, že si budou
    se svými dětmi povídat,
  • 7:03 - 7:05
    budou jim projevovat více lásky,
  • 7:05 - 7:07
    budou s nimi mít větší trpělivost
  • 7:07 - 7:09
    a budou s nimi komunikovat.
  • 7:09 - 7:12
    Druhý kus papíru byl dotazník zpětné vazby
  • 7:12 - 7:14
    a samozřejmě nechybělo ani pero.
  • 7:14 - 7:18
    Jde tedy o pouhé roznášení letáků,
  • 7:18 - 7:21
    nebo skutečně o způsob, jak poskytnout
    psychologickou první pomoc,
  • 7:22 - 7:25
    která je zajištěna laskavou
    a láskyplnou péčí rodičů?
  • 7:25 - 7:29
    Za jeden týden jsme jich rozdali 3 tisíce.
  • 7:30 - 7:34
    Bylo neuvěřitelné, že se nám dostalo
    60procentní zpětné vazby.
  • 7:34 - 7:38
    60 procent z 3 tisíc rodin zareagovalo.
  • 7:38 - 7:41
    Nevím, kolik je tu dnes mezi námi
    vědeckých pracovníků,
  • 7:41 - 7:43
    ale tato míra odezvy je úžasná.
  • 7:43 - 7:46
    Kdyby byla taková odezva v Manchesteru,
    byl by to obrovský úspěch,
  • 7:46 - 7:49
    natož pak v oblasti konfliktu v Sýrii -
  • 7:49 - 7:53
    to vše jen ukázalo, jak jsou pro rodiče
    takové informace důležité.
  • 7:55 - 7:59
    Pamatuji si, jak jsme s nedočkavostí
    a vzrušením čekali na návrat dotazníků.
  • 7:59 - 8:02
    Rodiny zanechaly stovky zpráv -
  • 8:02 - 8:04
    většinou neuvěřitelně pozitivních
    a povzbudivých.
  • 8:04 - 8:06
    Moje nejoblíbenější je ale tato:
  • 8:06 - 8:09
    „Děkujeme, že jste na nás
    a naše děti nezapomněli.“
  • 8:10 - 8:12
    Toto je ukázkou možností,
  • 8:12 - 8:15
    jak poskytnout psychologickou
    první pomoc rodinám,
  • 8:15 - 8:17
    a také jak získat zpětnou vazbu.
  • 8:17 - 8:20
    Představte si, kdyby se to
    zopakovalo nějak jinak,
  • 8:20 - 8:24
    třeba při distribuci kojeneckého mléka
    nebo hygienických potřeb,
  • 8:24 - 8:26
    nebo při distribuci potravinových přídělů.
  • 8:28 - 8:30
    Ale přibližme si to,
  • 8:30 - 8:31
    protože uprchlická krize
  • 8:31 - 8:34
    má vliv na každého z nás.
  • 8:35 - 8:39
    Denně jsme zahlcováni
    statistikami a fotkami,
  • 8:39 - 8:41
    což není nic zvláštního,
  • 8:41 - 8:42
    protože koncem minulého měsíce
  • 8:42 - 8:45
    do Evropy dorazil jeden milion uprchlíků.
  • 8:45 - 8:47
    Jeden milion.
  • 8:47 - 8:50
    Uprchlíci se stávají členy našich komunit,
  • 8:50 - 8:52
    stávají se našimi sousedy,
  • 8:52 - 8:54
    jejich děti chodí do stejných škol
    jako naše děti.
  • 8:55 - 8:59
    Leták jsme tedy přizpůsobili
    potřebám uprchlíků v Evropě
  • 9:00 - 9:02
    a v oblastech s vysokým přílivem uprchlíků
  • 9:02 - 9:05
    je volně přístupný online.
  • 9:05 - 9:08
    Na své webové stránky ho dalo například
    i švédské zdravotnictví
  • 9:08 - 9:10
    a během prvních 45 minut
  • 9:10 - 9:13
    byl stažen 343krát -
  • 9:13 - 9:15
    což podtrhuje to, nakolik je
    pro dobrovolníky,
  • 9:15 - 9:18
    lékaře a ostatní rodiče důležité
  • 9:18 - 9:21
    mít volný přístup k informacím
    o psychologické první pomoci.
  • 9:23 - 9:29
    V roce 2013 jsem seděla na chladné tvrdé
    podlaze stanu v uprchlickém táboře,
  • 9:29 - 9:33
    kolem mne seděly matky, s nimiž jsem
    vedla skupinovou diskuzi.
  • 9:33 - 9:36
    Naproti mě stála postarší žena
  • 9:36 - 9:39
    s asi třináctiletou dívkou,
    která ležela vedle ní
  • 9:39 - 9:42
    a která měla hlavu opřenou
    o kolena té ženy.
  • 9:42 - 9:45
    Dívka byla po celou dobu diskuze zticha,
  • 9:45 - 9:46
    vůbec nepromluvila,
  • 9:46 - 9:48
    byla schoulená do klubíčka.
  • 9:49 - 9:51
    Ke konci našeho setkání,
  • 9:51 - 9:54
    zatímco jsem matkám
    děkovala za jejich účast,
  • 9:54 - 9:57
    se na mě ta postarší žena podívala,
    prstem ukazovala na dívku
  • 9:57 - 9:59
    a řekla: „Můžete nám pomoct s…?"
  • 10:00 - 10:02
    Nebyla jsem si úplně jista,
    co ode mě očekává,
  • 10:02 - 10:04
    podívala jsem se na dívku, usmála se
  • 10:04 - 10:06
    a v arabštině ji oslovila:
  • 10:06 - 10:08
    "Salaam alaikum. Shu-ismak?"
  • 10:08 - 10:09
    „Jak se jmenuješ?“
  • 10:10 - 10:12
    Zadívala se na mě opravdu
    zmateně a nezúčastněně,
  • 10:12 - 10:14
    potom ale odpověděla, „Halul“.
  • 10:15 - 10:19
    Halul je zdrobnělina arabského
    ženského jména Hala
  • 10:19 - 10:22
    a používá se pouze k oslovování
    opravdu malých děvčátek.
  • 10:23 - 10:27
    V tu chvíli mi došlo, že Hale
    je zřejmě mnohem více než 13 let.
  • 10:28 - 10:32
    Ukázalo se, že je jí bylo 25 let
    a byla matkou tří malých dětí.
  • 10:33 - 10:37
    Bývala sebevědomou, inteligentní,
    energickou, veselou, milující matkou
  • 10:37 - 10:38
    pečující o své děti,
  • 10:38 - 10:40
    ale válka tohle všechno změnila.
  • 10:41 - 10:45
    Zažila bombardování města,
  • 10:45 - 10:48
    prožila výbuchy.
  • 10:48 - 10:51
    Když kolem jejich domu létaly stíhačky
  • 10:51 - 10:52
    a shazovaly bomby,
  • 10:52 - 10:55
    její děti křičely, vyděšené tím hlukem.
  • 10:55 - 10:58
    Hala zoufale popadla polštáře
    a tiskla je dětem k uším,
  • 10:58 - 10:59
    aby ten hluk neslyšely,
  • 10:59 - 11:01
    a přitom sama celou tu dobu křičela.
  • 11:02 - 11:04
    Když se s dětmi dostala
    do uprchlického tábora
  • 11:04 - 11:07
    a věděla, že jsou konečně
    v jakémsi bezpečí,
  • 11:07 - 11:10
    její osobnost se zcela stáhla
    do svého dětského já.
  • 11:11 - 11:13
    Svou rodinu zcela odmítla -
  • 11:14 - 11:16
    své děti, svého manžela.
  • 11:17 - 11:19
    Hala už to prostě nedokázala dál zvládat.
  • 11:21 - 11:23
    Toto je rodičovský boj
    s opravdu hrozným koncem,
  • 11:24 - 11:25
    ale bohužel, není to nijak výjimečné.
  • 11:25 - 11:28
    Lidé zažívající ozbrojené
    konflikty a vystěhování
  • 11:28 - 11:31
    budou čelit vážným emočním problémům.
  • 11:32 - 11:34
    Je to něco, pro co máme
    všichni porozumění.
  • 11:35 - 11:38
    Pokud jste zažili něco devastujícího,
  • 11:39 - 11:42
    pokud jste ztratili někoho nebo něco,
    na čem vám opravdu záleželo,
  • 11:43 - 11:45
    jak byste se s tím dál vyrovnávali?
  • 11:47 - 11:50
    Dokázali byste se o sebe
    a svou rodinu dál starat?
  • 11:51 - 11:55
    Vzhledem k tomu, že první roky
    života dítěte jsou zásadní
  • 11:55 - 11:58
    pro jeho zdravý fyzický i psychický vývoj
  • 11:58 - 12:03
    a že jeden a půl miliardy lidí
    zažívá ozbrojený konflikt -
  • 12:03 - 12:06
    spousta z nich se nyní začleňuje
    do našich komunit -
  • 12:06 - 12:08
    nemůžeme si dovolit přehlížet
    potřeby těch,
  • 12:08 - 12:11
    kteří zažívají válku a vystěhování.
  • 12:13 - 12:15
    Potřeby těchto rodin
    musíme upřednostňovat -
  • 12:15 - 12:20
    jak přesídlenců, tak uprchlíků
    na celém světě.
  • 12:21 - 12:24
    Tyto potřeby se musí stát prioritou
  • 12:24 - 12:26
    pracovníků z nevládních organizací,
  • 12:26 - 12:30
    politiků, organizací WHO, UNHCR
    a taky každého z nás,
  • 12:30 - 12:34
    ať už v naší společnosti zastáváme
    jakoukoliv funkci.
  • 12:36 - 12:41
    Když začneme rozeznávat jednotlivé
    stránky tohoto konfliktu,
  • 12:41 - 12:45
    když si začneme všímat těch
    složitých emocí v jejich výrazu,
  • 12:45 - 12:47
    začneme je i vnímat jako lidské bytosti.
  • 12:48 - 12:51
    Začneme chápat potřeby těchto rodin,
  • 12:51 - 12:52
    a to jsou skutečné lidské potřeby.
  • 12:55 - 12:57
    Když se tyto potřeby stanou prioritou,
  • 12:57 - 13:00
    intervence pro děti v humanitárním
    prostředí se také dostanou
  • 13:00 - 13:03
    na první místo a bude uznána
    hlavní role rodiny
  • 13:03 - 13:06
    v poskytování podpory svým dětem.
  • 13:06 - 13:08
    Rodinné duševní zdraví
    bude zřejmou součástí
  • 13:08 - 13:10
    globální mezinárodní agendy.
  • 13:11 - 13:12
    Klesne pravděpodobnost,
  • 13:12 - 13:15
    že se děti dostanou do péče
    sociálních služeb
  • 13:15 - 13:16
    v zemích, které je přijaly,
  • 13:16 - 13:19
    protože jejich rodinám
    se dostane včasné pomoci.
  • 13:21 - 13:23
    A my budeme tolerantnější,
  • 13:23 - 13:25
    vstřícnější, laskavější
  • 13:25 - 13:29
    a důvěřivější k novým členům
    našich komunit.
  • 13:30 - 13:32
    Musíme přestat válčit.
  • 13:33 - 13:36
    Musíme vybudovat svět, kde děti
    mohou snít o letadlech,
  • 13:36 - 13:39
    které shazují dárky, a ne bomby.
  • 13:39 - 13:43
    Dokud na světě nezastavíme
    běsnění ozbrojených konfliktů,
  • 13:43 - 13:46
    rodiny budou čelit vysídlení,
  • 13:46 - 13:48
    jehož oběťmi budou bezbranné děti.
  • 13:48 - 13:51
    Zlepšováním rodičovské
    a pečovatelské podpory
  • 13:51 - 13:56
    bude možné omezit vznik psychologických
    problémů v důsledku války,
  • 13:56 - 13:58
    a to u dětí i jejich rodin.
  • 13:59 - 14:00
    Děkuji.
Title:
Jaké to je být rodičem ve válečné zóně
Speaker:
Aala El-Khani
Description:

Jakým způsobem rodiče uchrání své děti, aby se znovu cítily v bezpečí poté, co válka zničila jejich domov? Psycholožka Aala El-Khani mluví o své práci, o tom, co se při pomáhání uprchlickým rodinám postižených občanskou válkou v Sýrii dozvěděla. Její otázka zní: Jak můžeme pomoci milujícím rodičům, aby svým dětem byli schopni poskytnout tolik potřebnou laskavou péči a bezpečné zázemí?

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
14:16

Czech subtitles

Revisions