Co musíte vědět o stalkerwaru

"Mít úplný přístup k vašemu telefonu je skoro jako mít úplný přístup k vašim myšlenkám," říká expertka na kyberbezpečnost Eva Galberin. Ve své přednášce představuje bezodkladné téma - nově vznikající nebezpečí stalkerwaru, softwaru, jehož cílem je někoho tajně sledovat bez jeho vědomí. Vyzývá antivirové společnosti, aby tyto programy označily za škodlivý software, odradily tak násilníky a chránily oběti.

Pojďme se vrátit do minulosti,

do dob předávných, do roku 2017.

Možná si to nepamatujete,
to po Zemi ještě chodili dinosauři.

Byla jsem bezpečnostní výzkumnice
a asi pět nebo šest let jsem zkoumala,

jakým způsobem APT,
česky "pokročilé přetrvávající hrozby",

jinak řečeno subjekty národních států,

sledují novináře, aktivisty,
právníky, vědce

a další osoby,
které smýšlejí jinak než vládnoucí moc.

Zabývala jsem se tím už nějakou dobu

a zjistila jsem, že kolega,
se kterým jsem celou dobu spolupracovala,

údajně znásilnil několik žen.

První věc, kterou jsem udělala, bylo,
že jsem si o tom přečetla několik článků.

V lednu 2018 jsem si přečetla článek
s některými z jeho údajných obětí.

Jedna z věcí, které mě zarazily,
bylo to, jak vyděšené ty oběti byly.

Strašně se bály, měly přelepené kamery
na telefonech a laptopech.

Bály se, že je to hacker,
že je hackne a zničí jim život.

Kvůli tomu hodně dlouho mlčely.

Takže... jsem zuřila.

Chtěla jsem zabránit tomu,
aby se tak někdy cítili další lidé.

Takže jsem udělala to, co dělám vždycky,
když jsem naštvaná.

Napsala jsem o tom na Twitter.

Napsala jsem, že jestli jste žena,
kterou sexuálně obtěžuje hacker,

který vyhrožuje,
že se vám nabourá do zařízení,

můžete se mi ozvat

a já zařídím profesionální
prohlídku vašeho zařízení.

Pak jsem šla na oběd.

O deset tisíc retweetů později

jsem zjistila,
že jsem vlastně založila projekt.

Každé ráno jsem měla plno nových e-mailů.

Příběhů, ve kterých
muži i ženy tam popisovali to nejhorší,

co se jim v životě stalo.

Psaly mi ženy, které byly sledovány muži,
muži, kteří byli sledováni muži,

ženy, které byly sledovány ženami,
ale drtivá většina z toho byly ženy,

oběti sexuálního zneužití mužů,
kteří je nyní sledovali.

Jeden z nejzajímavějších případů
se týkal muže, který se mi svěřil,

že jeho přítel jeho velice konzervativní
korejské rodině prozradil, že je gay.

Takže se nejednalo jenom o případy,
kdy muži sledovali ženy.

Chci se s vámi podělit o to,
co jsem díky tomu zjistila.

Zjistila jsem, jak lehce data unikají.

Jako voda. Ta se dostane na místa,
kde by být neměla.

Data o lidech.
Vaši přátelé o vás sdělují informace.

Vaše rodina o vás sděluje informace.

Jdete na párty,
někdo vás pak označí na fotce.

Tohle je jeden je způsobů,
jak se násilníci dozvídají informace,

které jim nechcete sdělit.

Násilníci často zjišťují informace
u rodiny či přátel své oběti

pod záminkou,
že jim jde o její psychické zdraví.

Další forma úniku informací,
se kterou jsem se setkala,

je kradení účtů.

Váš účet na Gmailu, váš účet na Twitteru,
váš účet na Instagramu,

váš iCloud, vaše Apple ID,
váš Netflix, váš TikTok...

Musela jsem si najít,
co to TikTok vlastně je!

Byla jsem svědkem krádeže všech aplikací,
které mají login.

Důvodem je to,
že ne vždycky je násilník násilníkem.

Je hodně časté,
že lidé sdělují svá hesla drahé polovičce.

Dalším důvodem je to, že partneři mohou
znát odpovědi na bezpečnostní otázky.

Nebo mohou sledovat,
jakým gestem ten druhý odemkne telefon.

Často k tomu telefonu nebo laptopu
mají i fyzický přístup.

To jim dává mnoho příležitostí
něco provést s účtem toho druhého,

což je velmi nebezpečné.

Dobrá zpráva je, že existují kroky,
kterými můžete chránit své účty.

Jsou to kroky, které všichni dobře znáte,
v kostce jde o tohle:

používejte silná hesla,
pro každý účet vyberte jiné.

Používejte složitější odpovědi
na bezpečnostní otázky,

aby se vám do účtu nepřihlásil někdo,
kdo zná jméno vašeho mazlíčka z dětství.

A používejte co nejvyšší úroveň
dvoufázového ověření.

Tím zajistíte, že i pokud násilník zjistí
vaše heslo, nebude se moci přihlásit.

Další věc, kterou byste měli udělat,

je podívat se na nastavení týkající se
soukromí nebo zabezpečení vašich účtů.

Většina účtů taková nastavení má.

Tak zjistíte, která zařízení
jsou k vašemu účtu připojená

a také odkud se připojila.

Tady můžete vidět, že jsem se
na Facebook připojila z La Quinta,

kde se právě nacházíme.

Kdybych se podívala na seznam
připojených zařízení a viděla bych,

že se někdo připojil třeba z Dubaje,
bylo by mi to podezřelé,

protože jsem tam dlouho nebyla.

Ale někdy je to RAT,
tím myslím "nástroj pro vzdálený přístup".

Nástrojem pro vzdálený přístup
myslíme stalkerware.

Jeden z důvodů, proč vlády touží mít
plný přístup k vašemu zařízení,

je stejný, proč po něm touží
násilníci a bývalí partneři.

Neustále u sebe nosíme
sledovací zařízení.

Jsou to zařízení, která obsahují
všechna naše hesla,

veškerou naši komunikaci,
včetně koncově šifrované komunikace,

všechny e-maily, všechny kontakty,

všechna selfíčka,
to všechno se dá najít na jednom místě.

Často tam máme i bankovní informace.

Mít úplný přístup k vašemu telefonu

je skoro jako mít úplný přístup
k vašim myšlenkám.

A stalkerware vám ten přístup dá.

Možná se ptáte, jak to vlastně funguje.

Stalkerware funguje tak,
že je to komerčně dostupný program,

který si násilník zakoupí a nainstaluje
na zařízení, které chce sledovat.

Většinou k zařízení mají fyzický přístup,
nebo svou oběť přesvědčí,

aby si jej sama nainstalovala, třeba tak,
že jí sdělí, že je to důležitý program.

Pak zaplatí vývojářské společnosti
toho programu za přístup do portálu,

kde najde všechny informace o zařízení.

Měsíčně za zaplatíte asi 40 dolarů,
takže sledování je překvapivě levné.

Vědí tyto společnosti o tom, že lidé
jejich nástroje používají ke špehování?

Rozhodně ano.

Když se podíváte například na Cocospy,
což je jeden z takových programů,

přímo na jejich webu se píše,
že můžete jednoduše sledovat svou manželku

a "nemusíte se bát, kam chodí,
s kým mluví a jaké stránky navštěvuje."

To je děsivé.

HelloSpy, další takový program, na své
marketingové stránce obsáhle mluví o tom,

kolik lidí podvádí svého partnera
a jak je důležité je při tom přistihnout.

Dali tam fotku, na které nějaký muž
přistihl partnerku při nevěře a zbil ji.

Má monokl a po tváři jí teče krev.

Myslím, že není třeba dlouho přemýšlet,
na čí straně HelloSpy stojí,

v tomto konkrétním případě,
a komu se snaží prodat svůj program.

Zjistili jsme, že pokud
na svém zařízení máte stalkerware,

může být velmi těžké jej najít.

Jedním z důvodů je to,
že antivirové společnosti

často stalkerware nepovažují
za škodlivý software,

na rozdíl od trojských koní a podobně,
před kterými vás antivirus varuje.

Tohle jsou výsledky ze stránky VirusTotal
ze začátku roku.

Při testování jednoho vzorku mě
asi jenom sedm z 60 platforem upozornilo,

že se jedná o škodlivý software.

A tady je další vzorek,
kdy jsem dostala 10 z 61 upozornění.

To jsou velice špatné výsledky.

Podařilo se mi přesvědčit
několik antivirových společností,

aby stalkerware označovaly
za škodlivý software.

Takže když se budete bát,
že na svém zařízení máte stalkerware,

stačí stáhnout program
a spustit test.

Dostanete informaci, že v zařízení
máte potenciálně nechtěný program

a máte na výběr, jestli jej chcete smazat,
antivirus jej nesmaže automaticky.

Jedním z důvodů je to,
jak týrání funguje.

Oběti často uvažují, jestli násilníka
chtějí smazáním upozornit, že o něm vědí.

Nebo se bojí, že násilník přejde
k fyzickému násilí,

či fyzické násilí ještě zhorší.

Kaspersky byla jedna ze společností,
které tento problém začaly brát vážně.

Letos v listopadu vydala zprávu,
ve které sdělila,

že od doby,
co začala sledovat stalkerware,

měla o 35 % více nálezů
škodlivého softwaru.

Také společnost Lookout se zavázala,
že stalkerware bude brát vážněji.

Připojila se i společnost Malwarebytes,
ve své zprávě uvedla,

že od zařazení stalkerwaru do databáze
našla 2500 programů,

které se dají považovat za stalkerware.

V listopadu jsem pomohla
založit sdružení,

které jsme pojmenovali
Coalition Against Stalkerware.

Mezi členy patří akademičtí pracovníci,

ti se touto problematikou
zabývají v terénu,

pomáhají obětem utéci
od násilných partnerů,

a také antivirové společnosti.

Našim cílem je vzdělávat veřejnost
o takových programech

a také přesvědčit antivirové společnosti,
aby změnily přístup

k tomuto děsivému softwaru.

Přála bych si, abych vám
na příští přednášce mohla říct,

že jsme tento problém vyřešili
a stačí si stáhnout jakýkoli antivirus

a bude normální,
že bude detekovat stalkerware.

To je můj sen.

Moc vám děkuji.