POLITICAL THEORY - Marx

Většina lidí souhlasí, že musíme nějak
zlepšit náš ekonomický systém.

Přesto většinou důrazně odmítáme
nejslavnějšího a ambiciozního kritika kapitalismu,

Karla Marxe.

To není velice překvapivé.

V praxi byly jeho politické
a ekonomické nápady užity

k sestrojení katastrofálních
ekonomik a diktátorských režimů.

Nicméně bychom Marxe neměli
příliš rychle zavrhnout.

Měli bychom ho vidět jako průvodce,
jehož diagnóza kapitalismu nám pomůže

k lepší budoucnosti.

Kapitalismus si projde reformami
a Marxovy analýzy budou součástí každé odpovědi.

Marx se narodil v roce 1818
v Trevíru v Německu.

Brzy vstoupil do komunistické strany.
malé skupiny intelektuálů,

kteří se zamýšleli zbavit třídní společnosti
a zamýšleli opustit soukromé vlastnictví.

Pracoval jako novinář, ale později
musel Německo opustit.

Nakonec se usadil v Londýně.

Marx napsal obrovské
množství knih a článků,

některé se svým kamarádem
Friedrichem Engelsem.

Marx psal převážně o kapitalismu,
typu ekonomiky,

která dominuje západnímu světu.

Ta v jeho době vzkvétala
a Marx byl jedním

z jejich nejinteligentnějších
a nejvnímavějších kritiků.

Tady jsou některé problémy,
na které poukázal.

Moderní práce je odcizená.

Jedním z Marxových největších postřehů

bylo, že práce může být zdrojem
naší největší radosti.

Ale aby nás práce naplňovala,
napsal Marx, pracovníci musí vidět

výsledky své práce. Zamyslete se
nad člověkem, který vyrobil toto křeslo.

Je jednoduché, robustní,
poctivé a elegantní.

Toto je nejlepší příklad,
jak nám práce umožňuje

objevit, co nám skutečně jde.
Ale to je v dnešním světě velice vzácné.

Součástí problému je,
že dnešní práce je neuvěřitelně specializovaná.

Specializované práce dělají moderní
ekonomiku velice efektivní,

ale také to znamená,
že jen zřídka může pracovník vidět

svůj přínos ve výrobě věcí,
které lidstvo potřebuje.

Marx tvrdil, že moderní práce vede
k odcizení = Entfremdung,

jinými slovy neexistuje spojení mezi tím,
co celý den děláte a tím,

kdo skutečně jste a čím byste
skutečně mohl světu přispět.

Moderní práce je nestálá.

Kapitalismus dělá
lidské bytosti postradatelnými.

Jediný článek v procesu výroby
může být nemilosrdně propuštěn

ve chvíli, kdy vzrostou náklady
nebo jde pomocí technologie ušetřit na výdajích.

A přesto, jak Marx věděl,
hluboko v nás nechceme,

aby nás někdo náhodně nechával jít,
děsí nás být opuštěni.

Komunismus není jen ekonomická teorie.

Rozumí našim potřebám a vyjadřuje
naši touhu mít místo v srdci světa,

ze kterého nás nikdo nevykáže.

Pracovníci dostávají peněz málo,
zatímco kapitalisté bohatnou.

A to možná Marxovi na kapitalismu vadilo
nejvíce. Věřil, že kapitalisté záměrně

platí pracovníkům málo,
aby vydělali co nejvíce peněz.

Nazval to primitivní akumulací,
ursprüngliche Akkumulation.

Zatímco kapitalisté vidí zisk jako
odměnu za důmyslnost a technologický talent,

Marx byl mnohem více odsuzující.
Zisk je jednoduše krádež

a kradete talent a těžkou práci
vykonanou vašimi pracovníky.

Marx na tomto postavil svoji kritiku,
trval na tom, že kapitalismus

znamená platit pracovníkovi málo za něco,
co může být prodáno mnohem dráž.

Zisk je jen líbivý pojem pro vykořisťování.

Kapitalismus je velice nestabilní.

Marx řekl, že kapitalismus je
charakteristický svými krizemi.

Každá krize je kapitalisty podávána jako
něco zcela nového a určitě ta poslední.

Marx řekl, že krize jsou pro
kapitalismus endemické a jsou způsobeny

něčím zcela zvláštním. Skutečností,
že jsme schopni vyprodukovat více,

než kdokoliv z nás potřebuje.

Kapitalistické krize jsou krizemi nadbytku,
než, jak tomu bylo dříve, krizemi nedostatku.

Naše továrny a systémy jsou tak výkonné,
že by každý na planetě mohl dostat

auto, dům, přístup ke slušnému vzdělání
a zdravotní péči.

To Marxe rozzuřilo a zároveň v něm
zachovalo naději.

Někteří z nás musí pracovat,
protože moderní ekonomika je příliš produktivní.

Ale než abychom toto viděli jako možnost
nepracovat, jako svobodu, kterou nám to dává,

masochisticky si stěžujeme a nazýváme
to pejorativním pojmem "nezaměstnanost".

Měli bychom to nazývat svobodou.

Je zde tolik nezaměstnanosti z dobrého
a hluboce obdivuhodného důvodu.

Jsme příliš dobří ve výrobě věcí.
Nejsme na to potřeba všichni.

A v tomto případě bychom měli podle
Marxe udělat něco obdivuhodného.

Měli bychom přerozdělit jmění obrovských
korporací, kteří mají takový přebytek peněz,

a věnovat jej všem.

Toto je překrásný sen,
jako Ježíšův příslib nebe.

Ale ve skutečnosti to zní mnohem lépe.

Kapitalismus je špatný pro kapitalisty.

Marx si nemyslel, že kapitalisté jsou zlo.
Například si byl vědom slz a tajného utrpení

skrývajícími se za buržoázním manželstvím.

Marx říkal, že manželství je jen prohloubením
obchodu, a že buržoazní rodina

byla plna napětí, útlaku a odporu.
Lidé spolu nezůstali z lásky, ale pro peníze.

Marx věřil, že kapitalismus nutí každého
zařadit ekonomické zájmy na první místo,

takže nemohou poznat oddané,
upřímné vztahy.

Nazval tuto psychologickou tendenci
produktovým fetišem = Warenfetischismus.

Protože nás nutí vážit si věcí,
které ve skutečnosti žádnou hodnotu nemají.

Chtěl, aby lidé byli osvobozeni
od finančního nátlaku,

aby mohli přinejmenším začít činit
rozumné, zdravé volby ve svých vztazích.

Ve dvacátém století feministky odpověděly
na utlačování žen slovy, že ženy by měly

mít možnost chodit do práce.
Marxova odpověď byla více rafinovaná.

Feministické naléhání pouze
zachování otroctví.

Nejde o to, že by ženy měly sdílet
utrpení mužů, ale o to,

že muži i ženy by měly mít
stálou možnost užít si volného času.

Proč všichni nemyslíme
trochu jako Marx?

Důležitou složkou Marxovy práce je návrh,
že je zde zákeřný, subtilní způsob,

kterým ekonomický systém nastiňuje
myšlenky, které bychom měli mít.

Ekonomika vytváří co Marx
pojmenoval "ideologie".

V kapitalistické společnosti většina lidí,
bohatých i chudých,

věří, že všechny věci,
jsou hodnotné a to nás vrací zpět

k ekonomickému systému -
že člověk, který nepracuje,

je bezcenný, že mít volný čas
delší než pár týdnů je hříšné,

že více věcí nás udělá šťastnějšími,
a že věci a lidi, kteří za něco stojí,

budou stále vydělávat peníze.

Ve zkratce není problémem kapitalismu,
že jsou nahoře zkorumpovaní lidé,

tak je tomu v každém lidském uspořádání,
ale že nás kapitalistické myšlenky učí být

znepokojenými, soutěživými,
konformistickými a politicky samolibými.

Marx jen nezdůraznil,
co je s kapitalismem špatně,

nastínil nám pohledy do bezstarostné
utopistické budoucnosti, po které toužil.

Ve svém Komunistickém manifestu popisuje

svět bez soukromého vlastnictví
nebo zděděného bohatství,

s vysokou daní z příjmu,
centralizovaným bankovnictvím,

komunikací, dopravními podniky
a vzděláním zdarma.

Marx předpokládal, že komunistická
společnosti umožní lidem

přemýšlet jinými způsoby.

"V komunistické společnosti mohu
udělat jednu věc dnes a druhou zítra,

ráno lovit, odpoledne rybařit,
večer se starat o dobytek,

po večeři kritizovat, přesně jak se mi zlíbí,
aniž bych se někdy stal lovcem,

rybářem, statkářem nebo kritikem."

Poté, co se Marx přestěhoval do Londýna
byl podporován svým přítelem

a intelektuálním partnerem Friedrichem
Engelsem, bohatým člověkem,

jehož otec vlastnil bavlnovou plantáž
v Manchesteru.

Engels splatil Marxovy dluhy a zajistil,
aby jeho práce byly publikovány.

Kapitalista platil za komunistu.

Dokonce si psali milostné básně.

Marx nebyl ve své době dobře přijímaným
nebo populárním myslitelem.

Běží lidé jeho doby by se smály představě,
že jeho myšlenky mohou změnit svět.

A jen o pár desítek let později změnily.
Jeho díla se stala základními stavebními kameny

pro nejdůležitější ideologická hnutí
dvacátého století.

Marx byl však jako brilantní lékař
v začátcích zdravotnictví.

Dokázal rozpoznat příčinu nemoci,
avšak neměl představu, jak ji vyléčit.

Dnes bychom měli být všichni Marxisty
ve smyslu, že bychom měli přijmout,

jeho diagnózu našich potíží.
Ale musíme najít léky, které skutečně fungují.

Marx prohlásil a my plně souhlasíme:

"Filozofové doteď jen vykládali
svět různými způsoby.

Avšak jde o to jej změnit".