Realistické simulace, které dělají skutečné operace bezpečnějšími

Lékař intenzivní péče Peter Weinstock prezentuje, jak chirurgické týmy používají spojení Hollywoodských speciálních efektů a 3D tisku k vytvoření úžasných realistických reprodukcí skutečných pacientů -- mohou nacvičovat riskantní operace dopředu. Myšlenka: "Operuj dvakrát, řež jednou." Nakoukněte do budoucnosti chirurgie díky vystoupení, které ukazuje cestu vpředu.

Co kdybych vám řekl,
že je tu nová technologie,

která, když se dá do rukou
doktorů a sester,

zlepší výsledky u dětí a dospělých
pacientů každého věku;

snižuje bolest a utrpení,

zkracuje čas na operačních sálech,

zkracuje dobu anestézie,

má nejlepší poměr mezi
dávkou a odezvou,

takže čím více to děláte,

tím více prospívá pacientům?

Tohle je síla: nemá to vedlejší účinky

a je to dostupné,
kdekoli se péče poskytuje.

Mohu říci, jako doktor JIP
Bostonské Dětské Nemocnice,

že to pro mne mění hru.

Tou technologií je realistický nácvik.

Tento realistický nácvik se dělá
pomocí lékařských simulací.

Napadlo mne začít s případem,

abych skutečně popsal
výzvu před námi,

a proč tato technologie,
nejen že zdravotní péči zlepší,

ale je pro zdravotní péči zlomová.

Tady je novorozená holčička.

"Nultý den života," tomu říkáme,

první den života,
zrovna narozená do života.

A jakmile se narodila,

rychle jsme si všimli,
že se zhoršuje.

Její srdeční frekvence stoupá,
její tlak klesá,

dýchá velmi, velmi rychle.

A důvod je vidět na tomto
rentgenu hrudníku.

Říkáme tomu babygram,

celkový rentgen dětského těla,
tělíčka dítěte.

Když se podíváte na horní část,

tam by mělo být srdce a plíce.

Na spodní části je břicho

a tam by měla být střeva.

A pak je tam průsvitná část,

která jde vzhůru až na pravou stranu
toho dětského hrudníčku.

A to jsou střeva --
na špatném místě.

Důsledkem je tlak na plíce

a to činí dýchání velmi obtížným.

Řešením problému

je okamžitá operace

a vrácení střev zpět do břicha,

nechat plíce expandovat

a dovolit dítěti opět dýchat.

Ale než může jít na operační sál,

musí se bleskově dostat na JIP,
kde pracuji.

Pracuji s chirurgickým týmem.

Stoupneme si okolo ní

a dáme ji na mimotělní oběh.

Uspíme ji,

uděláme malý řez na krku,

zvedeme katétry do hlavních cév na krku --

ty cévy jsou velikosti pera,

špičky pera --

pak odvádíme krev z těla,

jde přístrojem, kde se okysličí

a pak zpět do těla.

Zachráníme její život,

dostaneme ji bezpečně na sál.

Je tu problém:

tyto poruchy --

tohle je vrozená brániční kýla --

otvor v bránici,
kterým střeva vyklouzla --

tyto poruchy jsou vzácné.

Dokonce i pro nejlepší ruce na světě

je stále výzvou
dostat se k množství --

k přirozenému množství
těchto pacientů --

aby odbornost byla 100%.

Prostě se tak často neobjevují.

Jak udělat ze vzácného běžné?

Zde je další problém:

v systému zdravotní péče,
v kterém učím přes 20 let,

nyní existuje takzvaný

učňovský model.

Je tu po staletí.

Je založený na myšlence,
že vidíte operaci možná jednou,

možná víckrát,

pak jdete operovat

a nakonec tu operaci učíte další generaci.

A tento model zahrnuje --

nemusím vám to vysvětlovat --

že se učíme na pacientech,
kterým poskytujeme péči.

To je problém.

Myslím, že je tu lepší způsob.

Medicína je možná poslední odvětví,
kde je hodně v sázce

a při tom nenacvičuje před zápasem.

Chci vám popsat lepší přístup
pomocí lékařských simulací.

První, co jsme udělali, bylo, že jsme se
vydali za obory, kde je hodně v sázce,

které používají tento typ
metodologie po desetiletí.

Toto je atomová elektrárna.

V atomové elektrárně pravidelně
zkouší scénaře,

aby nacvičili to, v co doufají,
že se nikdy nestane.

A toto všichni dobře známe,
letecký průmysl --

všichni nasedáme do letadel
s klidným vědomím,

že piloti a posádka cvičili
na simulátorech, jako tyto,

trénovali situace, ve které doufáme,
se nikdy nestanou,

ale víme, že když nastanou,

budou připravení na nejhorší.

Letecký průmysl šel až tak daleko,
že vytváří celé trupy letadel

simulující prostředí,

kvůli důležitosti sehrání týmu.

Toto je simulátor nácviku evakuace.

Takže znovu, pokud by se někdy staly,
tyto velmi vzácné případy,

jsou připravení jednat,
než dopadne desetník.

Podle mne je nejpřesvědčivější,
v jistých ohledech, sportovní průmysl --

tam je jistě hodně v sázce.

Zamyslete se nad tréninkem
baseballových hráčů.

Myslím, že je to krásný případ
postupného tréninku.

První, co dělají, že vyrazí
na jarní trénink.

Jedou na jarní soustředění,

možná mají pro baseball simulátor.

Nejsou na skutečném hřišti,
ale na simulovaném

a hrají dřív, než nastane sezóna.

Pak se dostanou na hřiště
během sezóny.

A co dělají, jako první, než začnou hrát?

Jdou do odpalovací klece
a odpalují celé hodiny.

Hází jim různé typy nadhozů.

Zasahují míček po míčku,
až vytrénují svaly

a připraví je na samotnou hru.

A tohle je nejúžasnější část

a všichni, co sledují jakýkoliv sport,

uvidí, že se to děje.

Odpalovač je v odpalovací kleci,

nadhazovač je připraven nadhodit.

Těsně než je nadhoz hozen,

co odpalovač dělá?

Odpalovač vyjde z klece

a cvičí švih.

Jinak by to neudělal.

Chci mluvit o tom, jak budujeme
cvičné švihy v medicíně.

Stavíme odpalovací klece
pro pacienty, o které se staráme

v Bostonské Dětské.

Chci využít případ, co jsme nedávno měli.

Případ 4leté, které se progresivně
zvětšovala hlava

a následkem toho,

došlo k zástavě
neurologického vývoje.

Důvod problému je tady --

nazývá se to hydrocefalus.

Jen rychlý náčrt neurochirurgie.

Tady je mozek

a tady vidíte lebku,
která ho obklopuje.

Prostor mezi mozkem a lebkou
je vyplněn

mozkomíšním mokem,

který funguje jako tlumič nárazů.

Ve vašich hlavách

vám právě mozkomíšní mok
koupe mozky

a obklopuje je.

Vytváří se na jednom místě
a protéká skrz

a pak se obměňuje.

A tento krásný tok
u nás probíhá podle schématu.

Ale, naneštěstí, u některých dětí

je tento tok blokován,

trochu jako dopravní zácpou.

A tím se tekutina kumuluje

a mozek je utlačován.

Má růstové potíže.

Tím se dítě neurologicky opožďuje.

U dětí jde o vážnou chorobu.

Léčí se to operací.

Běžný postup je odstranit kousek krania,

kousek lebky,

odsát mok, zavést drén

a eventuálně ho svést do těla.

Velká operace.

Ale skvělou zprávou je,
že pokroky v neurochirurgii

nám umožnily vyvinout minimálně
invazivní postup

u této operace.

Skrze malou dirku se vstrčí kamera.

Vede se hluboko do struktury mozku

a udělá malou dírku skrze membránu,
která moku dovolí odtékat,

jako do výlevky.

A rázem je mozek bez útlaku,

může se znovu roztáhnout

a my vyléčíme dítě jedinnou incizí.

Ale je tu problém:

hydrocefalus je relativně vzácný.

Nemáme dobré cvičební metody,

jak být opravdu dobrým
v zavádění sondy na správné místo.

Ale chirurgové jsou v tomto
docela kreativní, dokonce i naši.

A přišli na různé tréninkové modely.

Zde je stávající model.

(smích)

Nežertuji.

Skutečná červená paprika,
né ta hollywoodská;

je skutečná.

Chirurgové zavádí sondu do papriky

a dělají "semínkoektomii"

(smích)

Používají sondu k odebrání semínek
pomocí malé pinzety.

To je způsob, jak si nacvičit

základní postupy nutné k operaci.

Pak hned směřují k
učňovskému modelu,

hodně operací viděli, když u nich byli

pak je dělají a pak vyučují --

čekají na příchod těchto pacientů.

Můžeme to dělat mnohem lépe.

Vyrábíme napodobeniny dětí,

aby chirurgové a chirurgické týmy
mohli nacvičovat,

co nejvíce možnými způsoby.

Ukážu vám to.

Tohle je můj tým

v Divizi SIM Engineering
našeho simulačního programu.

Je to úžasný tým jedinců.

Jsou to strojní inženýři;

tady vidíte ilustrátory.

Vezmou základní data
z CT skenů a MRI,

převedou je do digitální podoby,

animují je,

pospojují do vlastních částí dítěte,

s povrchovými skeny dítěte,
které se odlijí podle potřeby,

podle druhu operace

a pak tato digitální data odešlou

na nejmodernější 3D tiskárnu,

která vytiskne části,

přesně na mikrony,
jak bude vypadat anatomie dítěte.

Tady vidíte,

jak se tiskne lebka dítěte

v čase před provedením operace.

Ale nemohli bychom to dělat,

bez našich drahých přátel ze západního
pobřeží z Hollywoodu v Kalifornii.

Jsou to neuvěřitelně talentovaní lidé

ve znovuvytváření skutečnosti.

Pro nás to nebyl dlouhý skok.

Čím více jsme se do toho dostávali,

tím více nám bylo jasnější,
že děláme kinematografii.

Děláme filmařinu.

Jenom herci nejsou herci.

Jsou to skuteční doktoři a sestry.

Zde fotky našich drahých přátel
z Fractured FX

z Hollywoodu v Kalifornii,

vítězů ceny Emmy za speciální efekty.

Justin Raleigh a jeho skupina --

tohle není náš pacient --

(smích)

ale dokonalá práce,
kterou tito lidé dělají.

Spoluprcujeme teď spolu
a propojujeme zkušenosti

zveme jejich skupinu k nám
do Bostonské Dětské Nemocnice

vysíláme naší skupinu k nim
do Hollywoodu do Kalifornie

a předáváme si zkušenosti,

abychom zlepšovali takové
typy simulátorů.

Chci vám ukázat vytvoření dítěte.

Všimněte si, že je vytvořený každý vlas
na hlavě dítěte.

Ve skutečnosti je tohle
také vytvořené dítě --

a omlouvám se za případné nevolnosti,

ale to je vytvořené a napodobené dítě,

které budou operovat.

Zde je ta membrána, o které jsme mluvili

uvnitř mozku dítěte.

Co tu uvidíte, je na jedné straně
skutečný pacient

a na druhé simulátor.

Jak jsem zmínil, sonda s kamerou
se musí dostat dolů

a vidíte to tady.

Musí udělat malou dírku
v membráně

a umožní moku odtéci.

Nebudu tu dělat kvíz,
která strana je která,

ale vpravo je simulátor.

Teď mohou mít chirurgové
příležitost k nácviku

těchto operací tolikrát, kolikrát chtějí

do sytosti, dokud si nejsou jistí.

A teprve potom vzít dítě na operační sál.

Ale tady se nezastavíme.

Víme, že klíčové není jen samotné
zvládnutí dovednosti,

ale propojení dovednosti s týmem,
který poskytuje péči.

Teď se podíváme na Formuli jedna.

Zde je příklad: technik nazouvá pneumatiku

a dělá to znovu a znovu na tomto autě.

Velmi rychle se to prolne

se zkušenostmi z nacvičování týmu

nyní, jako celý tým organizovaně
vyměňuje pneumatiky

a vrací auto zpátky na dráhu.

Udělali jsme ten krok ve zdravotní péči.

Nyní uvidíte simulovanou operaci.

Měli jsme simulátor,
který jsem popisoval,

vzali jsme ho na operační sál
v Bostonské Dětské Nemocnici

a tito jedinci --
tyto místní týmy, operační týmy --

operovali před vlastní operací.

Operovali dvakrát;

řezali jednou.

Ukáži vám to.

(video) Chirurgický tým člen 1:
Chcete hlavu dolů nebo nahoru?

Člen 2: Můžete ji snížit na 10?

Člen 3: A pak snížit celý stůl?

Člen 4: Stůl jede dolů.

Člen 3: Dobře, chová se to jako céva.

Můžete vrátit nůžky, prosím?

Člen 5: Beru si rukavice 8 až 8 1/2 dobře?
Hned tam budu.

Člen 6: Skvěle! Děkuji.

Peter Weinstock: Je to úchvatné.

Druhý krok, který je kritický,

že ihned týmy vyzpovídáme.

Používáme stejnou techniku,

co se používá v Lean a Six Sigma v armádě.

Vyvedeme je ven
bavíme se o tom, co fungovalo dobře,

ale co je důležité,

o tom, co nešlo tak dobře

a jak to napravíme.

Pak je pošleme hned zpět
a děláme to znovu.

Porada při tréninku ve chvílích,
kdy na tom nejvíce záleží.

Vraťme se k tomuto případu.

Stejné dítě,

ale teď vám popíši,
jak o něj budeme pečovat

v Bostonské Dětské Nemocnici.

Tohle dítě se narodilo ve 3 ráno.

Ve 2 ráno

jsme svolali tým

a použili napodobenou anatomii

získanou ze skenů a snímků

a postavili tým k virtuálnímu stolu,

simulovanému stolu --

stejný tým, co bude operovat toto dítě
za několik hodin --

a nechali jsme je udělat tu operaci.

Ukáži vám tady kousek.

Tohle není skutečná incize.

Dítě se ještě nenarodilo.

Představte si to.

Rozhovory s rodinami,

na jednotce intenzivní péče
v Bostonské Dětské nemocnici

jsou nyní zcela odlišné.

Představte si rozhovor:

"Nejen, že se často setkáváme s touto
poruchou na naší JIP,

nejen, že jsme dělali operace,

jako je operace, kterou hodláme
udělat vašemu dítěti,

ale už jsme udělali operaci vašeho dítěte.

A to před dvěmi hodinami.

A to 10x.

Teď jsme připraveni jít zpět
na operační sál."

Takže nová technologie ve zdravotní péči:

realistický nácvik.

Cvičení před hlavní hrou.

Děkuji.

(potlesk)