Return to Video

Kouzlo rovnováhy mezi odvahou a strachem

  • 0:01 - 0:04
    Když jsme mladí, jsme přirozeně stateční
  • 0:04 - 0:08
    a neohroženě sníme o tom,
    jaký by náš život mohl být.
  • 0:08 - 0:11
    Možná jste chtěli být astronautem
    nebo konstruktérem raket.
  • 0:11 - 0:15
    Možná jste snili,
    že procestujete všechny kontinenty.
  • 0:15 - 0:17
    Od útlého mládí jsem toužila pracovat
  • 0:17 - 0:19
    pro Organizaci spojených národů
  • 0:19 - 0:22
    v těch nejproblémovějších zemích světa.
  • 0:22 - 0:24
    A díky velké kuráži
  • 0:24 - 0:26
    se mi tento sen splnil.
  • 0:27 - 0:29
    S odvahou se to však má takto:
  • 0:29 - 0:31
    nepřichází na povel,
    kdykoli ji potřebujeme.
  • 0:31 - 0:35
    Jde o výsledek náročné reflexe
    a skutečného úsilí,
  • 0:35 - 0:39
    jež vyžadují rovnováhu
    mezi strachem a statečností.
  • 0:39 - 0:42
    Beze strachu se dopouštíme hloupých chyb.
  • 0:42 - 0:46
    A bez kuráže
    nikdy nevykročíme do neznáma.
  • 0:46 - 0:49
    V rovnováze mezi nimi
    leží klíč k úspěchu,
  • 0:49 - 0:52
    a právě s touto rovnováhou
    se všichni dennodenně potýkáme.
  • 0:53 - 0:55
    Nejprve pár slov o mých nóbl kolečkách.
  • 0:55 - 0:57
    Na vozíku nejsem odjakživa.
  • 0:58 - 0:59
    Vyrůstala jsem jako mnozí z vás,
  • 0:59 - 1:01
    běhala, skákala a tancovala.
  • 1:01 - 1:04
    Miluji tanec.
  • 1:04 - 1:06
    Nicméně, když mi bylo kolem 25 let,
  • 1:06 - 1:10
    začala jsem z nevysvětlitelných
    důvodů padat na zem.
  • 1:10 - 1:12
    A o pár let později
  • 1:12 - 1:15
    mi diagnostikovali
    recesivní genetickou poruchu
  • 1:15 - 1:19
    s názvem dědičná zánětlivá myopatie
  • 1:19 - 1:21
    neboli HIBM.
  • 1:21 - 1:24
    Jde o onemocnění,
  • 1:24 - 1:28
    kdy postupně ochabují všechny svaly
    od hlavy po prsty na nohou.
  • 1:28 - 1:30
    HIBM je velmi vzácná nemoc.
  • 1:30 - 1:35
    Ve Spojených státech
    ji diagnostikovali méně než 200 lidem.
  • 1:36 - 1:40
    Dodnes neexistuje prokázaná léčba ani lék
  • 1:40 - 1:43
    a během 10 až 15 let od propuknutí
  • 1:43 - 1:46
    vede HIBM zpravidla k ochrnutí,
  • 1:46 - 1:49
    což je důvod,
    proč nyní používám invalidní vozík.
  • 1:49 - 1:52
    Když u mě poprvé rozpoznali poruchu,
    všechno se změnilo.
  • 1:52 - 1:54
    Byla to děsivá zpráva,
  • 1:54 - 1:59
    protože jsem s chronickou nemocí
    či hendikepem měla nulové zkušenosti.
  • 1:59 - 2:03
    A neměla jsem ponětí,
    jak může nemoc postupovat.
  • 2:03 - 2:05
    Avšak nejvíc deprimující
  • 2:05 - 2:08
    bylo poslouchat rady druhých lidí,
  • 2:08 - 2:11
    abych omezila své ambice a sny
  • 2:11 - 2:14
    a změnila svá očekávání od života.
  • 2:15 - 2:18
    „Měla bys opustit
    svoji mezinárodní kariéru.“
  • 2:18 - 2:21
    „Takhle si tě nikdo nevezme.“
  • 2:21 - 2:24
    „Bylo by sobecké pořídit si děti.“
  • 2:25 - 2:27
    To, že někdo jiný než já sama
  • 2:27 - 2:30
    kladl omezení mým snům a cílům,
  • 2:30 - 2:32
    bylo absurdní.
  • 2:32 - 2:33
    A neakceptovatelné.
  • 2:35 - 2:36
    A tak jsem je ignorovala.
  • 2:36 - 2:42
    (povzbuzení a potlesk)
  • 2:43 - 2:44
    Provdala jsem se.
  • 2:44 - 2:48
    Já sama se rozhodla nemít děti.
  • 2:48 - 2:52
    A pokračovala jsem
    v kariéře pro Spojené národy
  • 2:52 - 2:55
    i po stanovení diagnózy,
    kdy mě čekaly 2 roky v Angole,
  • 2:55 - 2:59
    země zotavující se
    z 27leté brutální občanské války.
  • 3:00 - 3:02
    Trvalo však dalších 5 let,
  • 3:02 - 3:06
    než jsem svému zaměstnavateli
    oficiálně sdělila svou diagnózu.
  • 3:06 - 3:07
    Protože jsem se bála,
  • 3:07 - 3:12
    že zpochybní mou schopnost
    vykonávat tuto práci, a že ji ztratím.
  • 3:12 - 3:15
    Pracovala jsem v zemích,
    kde byla běžná obrna,
  • 3:15 - 3:17
    takže když jsem někoho zaslechla,
  • 3:17 - 3:19
    že jsem nejspíš přežila obrnu,
  • 3:19 - 3:22
    myslela jsem,
    že je mé tajemství v bezpečí.
  • 3:22 - 3:24
    Nikdo se neptal, proč kulhám.
  • 3:24 - 3:27
    A tak jsem nic neříkala.
  • 3:27 - 3:28
    Trvalo mi přes 10 let,
  • 3:28 - 3:31
    než jsem závažnost HIBM vnitřně přijala,
  • 3:31 - 3:36
    zrovna když i základní úkoly
    pro mne začínaly být čím dál náročnější.
  • 3:36 - 3:40
    I přesto jsem nadále mířila za svým snem
    o práci po celém světě,
  • 3:40 - 3:43
    a dokonce jsem byla jmenována
    kontaktní osobou pro hendikepované
  • 3:43 - 3:46
    z řad obětí ničivého zemětřesení
    na Haiti v roce 2010,
  • 3:46 - 3:49
    kde jsem 2 roky sloužila pro UNICEF.
  • 3:49 - 3:52
    Později mě práce přivedla
    do Spojených států.
  • 3:52 - 3:55
    A i poté, co nemoc značně pokročila
  • 3:55 - 3:58
    a já potřebovala k chůzi
    ortézu a chodítko,
  • 3:58 - 4:01
    nepřestávala jsem toužit po dobrodružství.
  • 4:01 - 4:05
    A tentokrát jsem začala snít
    o skutečně velkolepém dobrodružství.
  • 4:05 - 4:09
    A co může být velkolepější
    než samotný Grand Canyon?
  • 4:10 - 4:14
    Věděli jste, že z 5 milionů lidí,
    kteří navštíví okraj kaňonu,
  • 4:14 - 4:18
    pouhé 1 procento
    sestoupí na jeho dno?
  • 4:18 - 4:21
    A já chtěla být součástí toho 1 procenta.
  • 4:21 - 4:23
    Jediný problém je ‒
  • 4:23 - 4:27
    (potlesk)
  • 4:27 - 4:32
    Jediný problém je,
    že Grand Canyon není tak docela přístupný.
  • 4:32 - 4:33
    Potřebovala jsem něčí asistenci,
  • 4:34 - 4:38
    abych slezla 5000 stop hluboký,
    kolmý svah se sypkým terénem.
  • 4:38 - 4:40
    Když musím čelit překážkám,
  • 4:40 - 4:44
    strach se nemusí dostavit hned,
  • 4:44 - 4:47
    jelikož předpokládám, že tak či onak
  • 4:47 - 4:48
    problém vyřeším.
  • 4:48 - 4:50
    A v této situaci mě napadlo:
  • 4:50 - 4:53
    takže pokud dolů nemohu sejít pěšky,
  • 4:53 - 4:55
    mohla bych se naučit jezdit na koni.
  • 4:55 - 4:57
    A přesně tohle jsem udělala.
  • 4:57 - 4:59
    A tímto rozhodnutím
  • 4:59 - 5:01
    se započala má 4letá mise,
  • 5:01 - 5:04
    během níž jsem se zmítala
    mezi strachem a kuráží,
  • 5:04 - 5:06
    abych absolvovala 12denní expedici.
  • 5:06 - 5:10
    Čtyři dny na koňském hřbetu
    napříč Grand Canyonem, od okraje k okraji,
  • 5:10 - 5:14
    a 8denní rafting
    po 240 kilometrech řeky Colorado River,
  • 5:14 - 5:16
    to vše s filmovým štábem v závěsu.
  • 5:16 - 5:18
    Spoiler ‒ dokázali jsme to.
  • 5:18 - 5:21
    Avšak ne bez toho, abych poznala,
    jak můj nejhlubší strach
  • 5:21 - 5:26
    ve mně dokáže vyvolat
    stejnou porci odvahy.
  • 5:26 - 5:29
    Je 13. dubna 2018,
  • 5:29 - 5:31
    sedím 2,5 metru nad zemí,
  • 5:31 - 5:33
    jedu na mustangovi jménem Sheriff
  • 5:33 - 5:35
    a mé první dojmy z Grand Canyonu
  • 5:35 - 5:38
    byly ve znamení šoku a hrůzy.
  • 5:38 - 5:41
    Kdo mohl vědět, že mám strach z výšek.
  • 5:41 - 5:42
    (smích)
  • 5:42 - 5:45
    Ale na vzdávání se teď nebylo pomyšlení.
  • 5:45 - 5:49
    Sebrala jsem každý kousek odvahy
  • 5:49 - 5:52
    abych nedovolila strachu
    připravit mě o to nejlepší v sobě.
  • 5:52 - 5:54
    Nasedli jsme na koně na jižním okraji
  • 5:54 - 5:57
    a vše, co jsem mohla dělat,
    abych se udržela v klidu,
  • 5:57 - 6:00
    bylo zhluboka dýchat,
    zírat vzhůru do oblak
  • 6:00 - 6:04
    a soustředit se na hlasy lidí z týmu.
  • 6:04 - 6:08
    K nehodě došlo
    ještě během první hodiny.
  • 6:08 - 6:11
    Nedokázala jsem se udržet
    v sedle vzpřímená,
  • 6:11 - 6:13
    a když kůň překonával delší schod,
  • 6:13 - 6:17
    mrštila jsem sebou dopředu
    a udeřila se obličejem o jeho hlavu.
  • 6:17 - 6:20
    Vypukla panika, hlava mě šíleně bolela,
  • 6:20 - 6:24
    ale stezka byla příliš úzká na to,
    abychom mohli sesednout.
  • 6:24 - 6:27
    Teprve v polovině cesty,
    ve výšce 700 metrů,
  • 6:27 - 6:29
    před sebou ještě nejméně 2hodinový sestup,
  • 6:29 - 6:31
    jsme mohli zastavit, sundat helmu
  • 6:31 - 6:35
    a spatřit bouli o velikosti vejce
    trčící z mého čela.
  • 6:35 - 6:38
    Jak je možné, že při všem tom
    plánování a veškeré výbavě
  • 6:38 - 6:40
    nám nakonec chyběl sáček s ledem?
  • 6:40 - 6:41
    (smích)
  • 6:41 - 6:44
    Naštěstí pro nás všechny otok ustoupil
  • 6:44 - 6:48
    a přesunul se na mou tvář,
    kde vytvořil dva obří monokly,
  • 6:48 - 6:51
    což je přesně ten pravý „look“
    pro dokumentární film.
  • 6:51 - 6:53
    (smích)
  • 6:53 - 6:58
    (potlesk a povzbuzení)
  • 6:58 - 7:00
    Nebyla to jednoduchá, poklidná cesta,
  • 7:00 - 7:03
    ale o to přesně tady šlo.
  • 7:03 - 7:05
    Ačkoli jsem se bála
    nasednout zpět do sedla,
  • 7:05 - 7:07
    dostala jsem se tam.
  • 7:07 - 7:09
    Samotný sestup na dno kaňonu
  • 7:09 - 7:11
    trval celkem 10 hodin,
  • 7:11 - 7:14
    a to byl pouze první den v sedle
    z celkových 4 dní.
  • 7:14 - 7:16
    Poté následovaly mohutné peřeje.
  • 7:16 - 7:18
    Řeka Colorado v Grand Canyonu
  • 7:18 - 7:21
    patří k nejdivočejším vodám
    pro sjezd v zemi.
  • 7:21 - 7:24
    A čistě pro případ, že bychom se převrhli,
  • 7:24 - 7:26
    jsme nejprve nacvičovali mou záchranu
    v menších peřejích.
  • 7:26 - 7:29
    A mohu s klidem říct,
    že nešlo o oslňující scénu.
  • 7:29 - 7:30
    (smích)
  • 7:30 - 7:33
    Nadechla jsem se na nesprávné straně vlny,
  • 7:33 - 7:34
    dusila jsem se vodou
  • 7:34 - 7:37
    a nedokázala udržet směr.
  • 7:37 - 7:38
    Ano, bylo to hrůzostrašné,
  • 7:38 - 7:41
    ale zároveň to bylo úchvatné.
  • 7:41 - 7:43
    Vodopády, hladké stěny kaňonu
  • 7:43 - 7:45
    a dno staré několik miliard let,
  • 7:45 - 7:47
    v kterém se v průběhu dne střídaly barvy.
  • 7:47 - 7:50
    Grand Canyon je ryzí divočina
  • 7:50 - 7:53
    hodná všech svých poct.
  • 7:53 - 7:57
    (potlesk)
  • 8:01 - 8:02
    Expedice,
  • 8:02 - 8:05
    celé to plánování a výprava samotná
  • 8:05 - 8:10
    mi ukázaly novou dimenzi strachu,
    jakou jsem nikdy předtím nepoznala.
  • 8:10 - 8:12
    Ale co je důležitější,
  • 8:12 - 8:16
    ukázaly mi,
    jak troufale odvážná dokážu být.
  • 8:16 - 8:18
    Mé putování Grand Canyonem
    nebylo jednoduché.
  • 8:18 - 8:21
    Tohle nebyla výprava neohrožené Amazonky
  • 8:21 - 8:24
    hravě si razící cestu velkolepou scenérií.
  • 8:25 - 8:26
    Tohle jsem byla já v slzách,
  • 8:26 - 8:30
    vyčerpaná, domlácená a se dvěma monokly.
  • 8:30 - 8:32
    Bylo to děsivé,
  • 8:32 - 8:34
    bylo to stresující,
  • 8:34 - 8:36
    bylo to vzrušující.
  • 8:37 - 8:38
    Teď, když výprava skončila,
  • 8:38 - 8:42
    je snadné brát to,
    čeho jsme dosáhli, na lehkou váhu.
  • 8:42 - 8:44
    Vím, že chci tuto řeku sjet znovu.
  • 8:44 - 8:48
    Tentokrát celých 445 kilometrů.
  • 8:48 - 8:51
    (potlesk)
  • 8:51 - 8:55
    Ale zároveň vím, že tu část v sedle
    už nechci absolvovat nikdy.
  • 8:55 - 8:56
    (smích)
  • 8:56 - 8:59
    Je to zkrátka příliš nebezpečné.
  • 8:59 - 9:01
    A o to přesně mi jde.
  • 9:01 - 9:03
    Nejsem zde pouze proto,
    abych vám ukazovala záběry z filmu.
  • 9:03 - 9:05
    Jsem tady, abych připomenula nám všem,
  • 9:06 - 9:08
    že život sám je vskutku lekce
  • 9:08 - 9:11
    hledání rovnováhy mezi strachem a odvahou.
  • 9:11 - 9:16
    A porozumění tomu,
    co je a co není dobrý nápad.
  • 9:16 - 9:17
    (smích)
  • 9:17 - 9:19
    Život je děsivý sám o sobě,
  • 9:19 - 9:22
    takže aby se naše sny vyplnily,
    stateční být musíme.
  • 9:22 - 9:24
    Tváří v tvář vlastním obavám
  • 9:24 - 9:26
    a při sbírání odvahy pro jejich překonání,
  • 9:26 - 9:30
    přísahám, že prožívám výjimečný život.
  • 9:30 - 9:32
    A proto žijte velkolepě
  • 9:32 - 9:35
    a pokuste se nechat svou odvahu
    vyvážit váš strach.
  • 9:35 - 9:37
    Nikdy nevíte, kam vás to zavede.
  • 9:38 - 9:39
    Děkuji.
  • 9:39 - 9:42
    (potlesk a povzbuzení)
Title:
Kouzlo rovnováhy mezi odvahou a strachem
Speaker:
Cara E. Yar Khan
Description:

Poté, co jí diagnostikovali vzácné genetické onemocnění, které zhoršuje stav svalů, bylo Cara E. Yar Khan sděleno, že bude muset omezit své kariérní ambice a slevit ze svých snů. Ona tyto rady odmítla a místo toho pokračovala v cestě za svými největšími cíli. V tomto silném, působivém projevu Cara sdílí svou filozofii, jež zdůrazňuje práci na projektech, na nichž jí nejvíce záleží ‒ při koexistenci odvahy a strachu. Připravte se na dechberoucí, závratné záběry z její výpravy, které demonstrují, jak vlastním životem naplňuje svoji teorii.
more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
09:55

Czech subtitles

Revisions

Our website uses cookies for analysis purposes.